Miloš Zeman slavil ve středu narozeniny. Kulaté. Už podruhé ty samé. Pronesl na této "dodatečné" oslavě v prostorách Jazzové sekce krátký projev, v němž - ve zřejmé narážce na Stanislava Grosse, který to - alespoň na billboardech - "myslí upřímně". Řekl, že by nechtěl žít v zemi, kde by lidé při své volbě dají přednost laciné reklamě před reálnými argumenty. Zmínil se pak o splněných slibech, která dala ČSSD pod jeho vedením voličům v době, kdy nastupovala k moci po tristním období divokého kapitalismu.

Bylo mi z těchto slov smutno. Ze dvou důvodů.

Jednak proto, že dnes již ve většině zemí, a ani u nás, nevítězí ve věcech obecných myšlenky, fakta, argumenty, ale jednoduchá hesla, úsměvy a hlavně demagogie ve své přímo vědecké podobě. Lidem je s pomocí sdělovacích prostředků předkládán život i politika ve virtuální realitě a oni jej v této podobě i přijímají. K této virtuální realitě patří i spojení - usměvavý a krásný rovná se hodný, jiný než většina rovná se špatný, jiný než my rovná se nebezpečný. Lidé ve své naprosté většině vnímají globalizaci světa a s tím svoji stále větší bezvýznamnost v něm. Rezignovali na skutečně občanskou společnost a jen v koutku duše doufají, že se někde - v Praze, Bruselu, USA atd. - najde někdo, kdo zná recept právě na jejich štěstí a kdo ho také - za ně - prosadí. Že je to všechno cesta do pekel, je zcela jasné ale ani teoreticky si nedovedu představit, že by se našla společná politická vůle, která by lidem poměrně brutálně otevřela oči a přinutila je namísto pohodlné a líné konsumace televizních seriálů a laciných hesel skutečně přemýšlet - a skutečně bojovat za své zájmy. Zatím se to nikomu nehodí a lidé se domnívají, že to nebude ani potřeba.

Ale bude, holenkové, bude! Jednou...

A pak jsem smutný z toho, že Miloš Zeman, vzdělaný a zkušený politik zde namísto reálné vize předložil jen své zbožné přání, které za současného stavu je již z jiného světa. Nebo možná zatím z jiného světa. Lidi lze skutečně přesvědčit lacinými hesly a triky. A těmi se vyhrávají volby. Snad jen po volbách před volbami dalšími je třeba něco malinko dokázat, abychom si své voliče udrželi. Nemusí toho být ostatně nijak mnoho, stačí v tom smyslu jen žvanit a své voliče slovně a sem -- tam i ekonomicky preferovat ke škodě těch jiných, zlých, voličů jiných stran. K takovému přelévaní peněz z jedné kapitoly rozpočtu do druhé kapitoly téhož rozpočtu není zapotřebí dosáhnout prakticky ničeho nového... I v případě, že má politik skvělé myšlenky a vynikající schopnosti vládnout - musí se napřed dostat k moci. A k té se nedostane, nebude-li ctít danou realitu a bude žít v jiném světě.

Zatím se vyplatí myslet to upřímně.