Těší mě na tom pouze to, že jste se choval uvážlivě, neudělal jste sporné rozhodnutí, neplýtval jste milostí na věc, kterou justice může dát do pořádku vlastními silami. Mohl jste samozřejmě rozhodnout rychleji než soud a ušetřit tak panu Hoffmannovi pár dní pobytu ve vězení, ale snad to bylo k něčemu dobré: aspoň si uvědomí, jak velké má štěstí, že byl trestán v zemi, v které se justice nepodřizuje politické nenávisti a pomstě. Navíc se jeho věc vyřídila uspokojivě za pár dní, zatímco jiní (dle mého soudu nespravedlivě) odsouzení, jimž doslova "utekly" všechny řádné i mimořádné opravné prostředky, marně čekají i několik let.

Život ale také v tomto případě prokázal oprávněnost mé kritiky přebytečného formalismu v myšlení soudu (říká se tomu právní pozitivismus) při posuzování žádosti pana Hoffmanna o odklad nástupu výkonu trestu a nedostatku humánnosti v postoji vězeňských lékařů k téže věci: se zhoršením zdravotního stavu po uvěznění se u tak starého člověka mělo počítat.

Nakonec jste svou trpělivostí přiměl justici, aby se začala chovat lidsky a rozumně. Jsem zvědav, zda jí tento případ poslouží jako vzor při řešení případů jiných starých a nemocných lidí, či zda se takto ušlechtile zachovala jen proto, že šlo o VIP vězně s minulostí vysokého představitele totalitního režimu. Nedělám si mnoho iluzí.