Je to podobenství o tom, kterak by teprve dobře před veřejností ukrytý Parlament byl schopen racionálního jednání. Asi je to toliko veřejnost, která poslancům překáží v tvůrčím rozletu. To připomíná temné časy totality, kdy někteří lídři organizací Národní fronty tvrdívali, že u nich by bylo všechno v pořádku, jen kdyby té členské základny nebylo.

Méně zábavná je představa, co by se lidé dozvěděli, až by zákonodárci vylezli opět na světlo Boží. Obávám se, že moudro, které by se narodilo v krytu, by mohlo okamžitě kandidovat na pohromu století. O světle Božím hovořím jako ateista proto, že Evropa má prý křesťanské kořeny. Máme to prý podporovat, přestože to není nutné, sdělil nám premiér, a tak to dělám.

Nemohu však překonat učitelku svého synka, která zrušila v první třídě školní četbu Honzíkovy cesty s odůvodněním, že děti neví, co je to koza, a na ideologické scestí by je mohlo přivést slovní spojení "družstevní lány". Novou školní četbou se pak stali Karafiátovi Broučci, kteří jsou doslova přeplněni křesťanskými kořeny tak, že jím nerozumím ani já a to jsem zpíval na kůru, i když ne u katolíků. Ale zpátky do krytu...

Pointa výše avizovaného vtipu spočívá, jak mnozí jistě vědí, v tom, že dámy po čtyřicítce si nemají hrát na schovávanou, protože by je nikdo nehledal. Mám takový neodvratný pocit, že kdyby nám těch 281 všeználků zmizelo na čas z očí, asi bychom po nich také příliš nepátrali. Myslím si, že pro pana ministra Kostelku by bylo nejlepší nechat se při hledání modelu parlamentní schovávačky inspirovat plány úložišť jaderného odpadu. Možná, že by i s referendem uspěl klidně nejen v první obci, ale i ve Statní rezervaci. Jenom, Pane Bože, kdyby už byli pryč.....