Když toto promiskuitní používání obou pojmů zaznívá z Hradu, není se co divit -- kde chybějí argumenty, nastupuje vědomá dezinformace a znějí silná slova. Když oba pojmy zaměňuje publicista Milan Šíma v pořadu "Bez obalu" na ČT 1 -- část rozhovoru se mnou, kde tento pojem Šíma užívá a kde jej na jeho omyl upozorňuji prostě vystřihl, nehodilo se mu to do konceptu: senátora zavřít do blázince -- je to prostě jen ukázka nekvalitní novinařiny.

Když však Ondřej Neff má potřebu veřejně a opakovaně vyslovovat své soudy, aniž by věděl, o čem mluví, je to na pováženou. Budiž mi proto dovoleno alespoň laicky vysvětlit, oč se v této kauze jedná, když to zatím neměl potřebu učinit žádný právník, již jen třeba z pouhé profesionální cti a obrany Ústavního soudu.

Velezrada je slovo hrozivé, kterým však popsali otcové Ústavy pouze: jednání prezidenta republiky směřující proti jejímu demokratickému řádu (§ 96 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Nejde tedy o trestný čin, jak si stále mnozí myslí -- prezidenta nelze nikdy, za nic a nijak trestně stíhat, má absolutní imunitu -- jediným možným postihem za toto směřování je ztráta úřadu. Ústavní žaloba pro velezradu je jediným prostředkem, kterým lze na jinak neodpovědného prezidenta vyvíjet nátlak, aby začal řádně plnit své ústavní povinnosti.

Vlastizrada je nejen hrozivé slovo, ale i hrozivý trestný čin, který upravuje trestní zákon ve své zvláštní části, oddílu prvém Trestné činy proti základům republiky v § 91 takto: "Občan České republiky, který ve spojení s cizí mocí, s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem". O vlastizradě jsem samozřejmě nikdy nehovořil.

Výlučně Senát, tedy i každý jednotlivý senátor, má ústavou danou kontrolní funkci vůči prezidentovi. Stejně jako v trestním řízení státní zástupce, který, má-li podezření, že byl porušen zákon, podává soudu k posouzení, zda tomu tak opravdu je, podává senátor, potažmo celý Senát, má-li podezření, že prezidentovo jednání směřuje proti demokratickému řádu země, Ústavnímu soudu tuto věc k posouzení.

Bez Ústavního soudu je Ústava cárem papíru. Ústavní soud je ochráncem samotné ústavnosti a všech principů demokratického řádu. Pokud lidem i zvučných jmen vadí ohrožení ústavního pořádku prezidentem méně, než když na tuto skutečnost v souladu se svými povinnostmi senátor upozorní, pak Bůh ochraňuj tuto zemi.

Autor je nezávislým senátorem, zvoleným na kandidátce KDU-ČSL