V těchto posledních týdnech dělala Eva Köhler to, co dělávají ženy mužů, kteří budují kariéru. Musela se starat o prodej domu, položeného v příjemném prostředí severozápadně od Washingtonu, a organizovat stěhování do Německa. Zcela jasné, žena po jeho boku, a to především. Tak to ale přirozeně vždycky nebylo. Alespoň určitě ne tehdy, kdy se jako sedmnáctiletá zamilovala do svého budoucího muže. Oba rádi vypráví historku, jak se on po jedné návštěvě kina schoval pod její deštník, což prý rozhodně uspíšilo jejich sblížení. Eva Köhler se nezmínila, jestli si ještě vzpomíná na první polibek. Na první rozhovor při oné "deštníkové příležitosti" ale ano: "Bavili jsme se o filosofovi Eduardu Sprangerovi," vypráví.

Pak následoval čas, kdy byla sama političkou a kandidátkou. V sedmdesátých letech udělala malou kariéru jako komunální politička SPD v Herrenbergu blízko Tübingenu. Tenkrát pracovala také ještě jako učitelka na základní škole a starala se o výchovu obou svých dětí. Později, od zvolení jejího muže do čela mezinárodního měnového fondu IWF ve Washingtonu v roce 2000, se z ženy po jeho boku stala také žena veřejnosti. Neboť šéf jedné z nejmocnějších světových organizací měl reprezentativní povinnosti - a jeho žena s ním. Ve Washingtonu platila Eva Köhler za elegantní, ale také zdrženlivou paní, která se příliš s nadšením nehrnula do společenského života hlavního města Spojených států. Něco ale v paměti IWF zůstalo: Manželský pár, který spolu při podnikové dovolené záviděníhodně dobře tancoval -- nejraději rock` n roll a valčík.

Eva Köhler převzala také úkoly IWF. Jako šéfka jednoho manželova programu se starala o začleňování mnoha nově příchozích lidí z celého světa do společnosti. Také svého muže doprovázela na některých cestách do nejchudších zemí naší planety. Také tam dělala to, co ženy významných mužů na takových cestách dělávají. Zatímco šéf IWF projednával s politiky a bankéři finanční krize, kredity a sociální plány, navštěvovala manželka ve vesnicích, na klinikách a v sirotčincích oběti poměrů v oněch zemích. Následně pak vyprávěla manželovi o svých zážitcích. "To vedlo k tomu," řekl Horst Köhler, "že jsem přehodnotil svůj pohled na bídu v Africe."

Nyní je první dámou v Berlíně. Nová role, vlastní role po jeho boku, přirozeně. Pět let na to aby z toho něco udělala. Ještě Evu Köhler poznáme.

Podrobnosti v němčině >