Nejenom církve, i politické strany opustí morálku, jde-li o moc, peníze, pozice a hlasy voličů. I čeští dramatikové se vzdali jakéhokoliv radikálního odboje proti bezpráví, byl to jenom prostředek k získání pozice. Po sametové "revoluci" tototo prostředku nebylo už třeba. Bezzubá pravda a láska nás přivedla tam, kde jsme.

Rolf Hochhuth však ani ve svých 75 letech neopustil svoji stezku, kterou nastoupil už v mládí, když musel bezmocně snášet nacistickou propagandu.

To je v dnešním Německu dost vzácný charakter, mezi politiky se to v žádném případě nenosí. Podíváme-li se na profily dnešních mocných německých politiků, zjistíme, že velká většina z nich se kromě politického kšeftu nic nenaučila, s čím by se dokázala uživit. Už německý kancléř Dr.-h.c. Gerhard Schröder vystudoval pouze stranickou vysokou školu, zda jeho kvalifikace jako právníka vystačí na jeho obživu mimo kuloárů jeho strany, by bylo velmi pochybné. Nekteří další vedoucí politikové se stali známými třeba proto, že při demonstracích v r. 1968 bili do policistů železnými tyčemi, dnes to není překážka k funkci ministra zahraničí. Naprosto katastrofální jsou politikové t.zv. Zelených, ve srovnání s jejich příjmy jako poslanci jsou jejich normální možnosti, uživit se jinak, než sociální podporou, zcela nereálné.

To jim samozřejmě neubírá na sebevědomí, ale je to základna, na které stojí jejich osobní čest a mravnost. Oni prostě nemohou přiznat, že odpovídají za nějaké chyby, kterých se jako politikové dopustili, protože by z toho museli vyvodit důsledky. Jít "od válu", jak bychom to vyjádřili česky, pro ně znamená materiální zkázu. Proto se nám zdá, že jsou pevně srostlí s jejich křesly a funkcemi, oddělit je se rovná amputaci. Naprosto nezáleží na tom, na čem se usnese vedení SPD, Zelení spolknou vše, protože by se s odchodem do opozice sami zrušili.

Samozřejmě i v Německu jsou zcela výjimečně i čestní politikové, kteří své pochybení nebo bezvýchodné politické situace, ve kterých je požadováno, aby se podrobili nátlaku, řeší odstoupením z funkce. "Zde stojím, a nemohu jinak" je jejich zdůvodnění. Většině dnešních politiků by však lépe sedělo "zde sedím a nemohu pryč". Zde je samozřejmě velmi viditelný "IM Maut" pan Stolpe, který s neustálými výpověďmi firmě Toll Collect (elektronický výběr mýta na německých dálnicích s použitím spojení přes satelity) a jejich braní zpět předvedl politické Kašpárkovo divadlo. Ale i kancléř, jehož strana za jediné volební období ztratila přes 20% hlasů, doufá, že nějak přežije.

Německá sociální demokracie hraje na čas. Toužebně čeká na zotavení se konjunktury, která marodí už půldruhého desetiletí. Prý jsou příznaky oživení na obzoru, kdyby to byla pravda a ne jenom zbožné přání, mnohé problémy by se vyřešily samy. Bohužel, i při pilném modlení je sice oživení hospodářství možné, ale ne v Německu, zde tomu stojí celá řada vážných překážek v cestě. Vysoké mzdy, vysoké odvody firem na sociální pojištění, daně, to vše zdražuje německé zboží ve vývozu, což lze kompenzovat pouze v omezené míře kvalitou.

Rozšíření EU jde na kořen německého blahobytu, i když se podaří udržet levné pracovní síly tam, kde jsou, výroba si sama vyhledá optimální místa, kde jsou náklady a podmínky výhodnější, než v Německu a těch bude po 1. květnu opravdu hodně. Německá nezaměstnanost poroste dále a nikde není naděje, že se něco opravdu účinného proti tomuto trendu podnikne. Všechna opatření jsou totiž nepopulární, každý, komu se něco vezme, subvence, daňová sleva, přídavky nebo jiné požitky, spustí pokřik a toho se politikové okamžitě zaleknou, mnoho opatření schválených německou vládou nepřežilo 3 měsíce, pak byly opět změněny.

V tomto prostředí pak působí neskutečně, když si manažeři ohrožených firem mezi sebou rozdělují prémie ve výši miliónů Euro, ti už ztratili jakýkoliv vztah k realitě.

A o tom při posledním televizním vystoupení Rolf Hochhut diskutoval s redaktorem televize. Nejvážnější poznatek byl, že stoupá radikalizace mezi nezaměstnanými, takové zprávy, jako že si manažeři firem, které před krátkou dobou propustily 14.000 zaměstnanců rozdělili 50 milionů (Euro ! ) vedou k nebezpečným tendencím.

Hochuth si svoji kritiku může dovolit, za honoráře si pořídil vlastní divadlo, kde může sám rozhodovat o programu, i když na to doplácí. Až budu v Praze, určitě se půjdu podívat do Lucerny, třeba tam bude také něco zajímavého!