ZÁKLAD PUTINOVA VOLEBNÍHO ÚSPĚCHU lze vysvětlovat různě. Podle některých analytiků a politiků je v manipulaci sdělovacích prostředků. V samotné prezidentské kampani však veřejnoprávní média informují jednostranně a tendenčně v menší míře než v době poslaneckých voleb. Konkurenční kandidáti se objevují i v hlavních zpravodajských relacích a redaktoři je neskandalizují jako v předcházejících volbách. Putin se zřekl práva na reklamní šoty. Tento posun ale může být dán tím, že Putinova předvaha je jednoznačná. Výsadní postavení dnešního prezidenta na ruské politické scéně bylo zřejmé dávno před začátkem velební kampaně. Proto také žádná politická síla proti němu nepostavila svého nejvyššího představitele.

Komunisté kandidují Nikolaje Charitonova, který by měl podle posledních výzkumů skončit na druhém místě se ziskem pod 7 % hlasů, liberální demokraté kandidují Olega Malyškina.

Liberální Jabloko a Svaz pravých sil se nedokázaly shodnout na společném kandidátovi. Irina Chakamadová, známá politička Svazu pravých sil, kandiduje bez podpory vlastní strany; měla by se umístit jako třetí s méně než 3 % hlasů. Také Sergej Glazjev, který úspěšně vedl ve volbách do Dumy hnutí Vlast, není oficiálním kandidátem svého hnutí. Sergej Mironov, předseda horní komory parlamentu, sice kandiduje, ale nepředstavuje alternativu -- vždy patřil k Putinovu týmu a není známo, že by z něho vypadl.

Z volebního závodu odstoupil Ivan Rybkin, které své malé šance spojil s oligarchy a skandální cestou do Kyjeva. Obdobně jako svého času Franklin D. Roosevelt či Charles de Gaulle, ani Putin nemá proti sobě silnou opozici.

PUTINŮV VOLEBNÍ ŠTÁB ani v této situaci neponechal nic náhodě. Nikdy nebyla volební kampaň tak dokonale promyšlená. Jejím sloupem není žádný soubor hesel, ale poziční výhoda, kterou Putinovi dává funkce ruského prezidenta. Tu volební štáb využil především k tomu, aby strhl pozornost veřejnosti na strategické pracovní úkoly prezidenta. Tak vzniká dojem, že Putin pečuje o blaho země bez ohledu na volby, zatímco jeho protikandidáti jen kritizují.

V rozhodujících fázích kampaně Putin zužitkoval každou příležitost k demonstrování vlastního akčního pracovního stylu. Navštívil místa loňských povodní, která se už zrekonstruovala, výzkumná a vývojová centra vojensko-průmyslového komplexu, otevřel nejdelší silnici na světě, spojující přes Sibiř Petrohrad a Moskvu s Chabarovskem. Každou takovouto návštěvu spojil se zásadním vystoupením, v němž vysvětloval svou koncepci rozvoje Ruska. Sérii prezidentských akcí dominovaly dvě: vojenské cvičení a odvolání premiéra.

CVIČENÍ STRATEGICKÝCH SIL 17. a 18. února bylo největší za posledních dvacet let. Může symbolizovat současné Rusko. Putin napřed z paluby jaderné ponorky sledoval fiasko dvou balistických raket -- což byl zřetelný projev přetrvávajících velkých nedostatků. Vyslechl ale též hlášení o úspěchu strategických bombardérů a jejich střel s plochou dráhou letu. Na vojenském kosmodromu pak sledoval vypuštění vojenské družice a na monitoru viděl start mezikontinetální balistické rakety, která zasáhla přesně stanovený cíl. Putin pak mohl oznámit, že Rusko má nový typ raket, které mohou měnit směr během střední fáze letu -- tedy v minutách, kdy raketa letí po poměrně snadno spočitatelné balistické křivce.

Právě tato část dráhy raket je nejvhodnější pro zásah protiraketové obrany, kterou začaly budovat Spojené státy. Nové ruské rakety by tedy měly být schopny takovou protiraketovou obranou proniknout.

Rusko loni potvrdilo, že se řadí hned za USA ve vývozu zbraní -- export vojenského materiálu poprvé překročil hranici pět miliard dolarů. Páteří tohoto vývozu jsou vojenská letadla. Na první místo mezi dovozci ruských zbraní se poprvé dostala Indie, která koupila dokonce ruskou letadlovou loď (dosud bývala největším dovozcem Čína). Kromě finančního přínosu je tento vývoz spojen i s růstem sebevědomí ruské společnosti.

ODVOLÁNÍ PŘEDSEDY VLÁDY Michajla Kasjanova bylo obecně očekávané - Kasjanov patří k bývalé Jelcinově skupině. Je pozoruhodné, že i s touto minulostí z něho Putin udělal nejdéle sloužícího premiéra v postsovětském období Ruska. Kasjanov se zastával veřejně oligarchů, zpochybňoval prezidentské představy o zdvojnásobení HDP během deseti let. Začal být obviňován z nedostatku aktivity a iniciativy. U veřejnosti nebyl populární. Dost proto, aby byl vyměněn.

Přesto odvolání pouhých devatenáct dní před prezidentskými volbami překvapilo. Obdobným překvapením pro media i analytiky bylo jméno nového premiéra -- Michail Fradkov (1950). Obé svědčí o tom, že Kreml už umí zabránit úniku informací. Ale nejen to -- hlavně je vidět, že skupina kolem Putina má dlouhodobou strategii.

Diskuse kolem Fradkova zdůrazňují, že nepatří mezi "siloviki" - do skupiny spojené se silovými ministerstvy a orgány, tedy bezpečností a armádou. Tato skupina je obecně spojována s kariérou Putina, v jejím rámci se zrodila strategie obnovy Ruska. Fradkov jako člověk s kariérou v oblasti zahraničního obchodu je vnímán jako ekonom a administrátor. Má ale asi k skupině "siloviků" mnohem blíže, než se obecně soudí. V úvodníku minulou středu upozornil New York Times, že Fradkov nepatřil nikdy ke společenství "pláště a dýky", pravděpodobně ale měl blízko k hospodářské rozvědce a kontrarozvědce. V každém případě byl právě za Putina místopředsedou Bezpečnostní rady Ruska, nejdůležitějším prezidentském orgánu pro otázky národní bezpečnosti. Však také rozhodující podíl na útoku proti oligarchům má finační policie, které velel Fradkov.

Fradkov má tedy zkušenosti jak z oblasti zahraničního obchodu, tak i z práce silových struktur. Lze se dohadovat, že v okamžiku, kdy byl poslán do Evropské unie, byl již v užším výběru na budoucího premiéra. Dnes je jmenování Fradkova vnímáno jako potvrzení orientace Ruska na Evropu. Mluvčí EU charakterizoval jeho vztahy s předsedou Romanem Prodim a komisařem pro obchod Pascalem Lamym jako "exelentní".

TÝDEN PŘED PREZIDENTSKÝMI VOLBAMI strhne prezidentův kandidát na premiéra značnou část pozornosti na sebe, neboť předloží nástin prvního z velkých úkolů, který jej čeká: reforma struktury vlády. Putin již před volbami do Dumy přislíbil, že vítězná strana bude mít podíl na formování vlády. Mohl to slíbit, neboť právem očekával úspěch prokremelské strany Jednotné Rusko. Zároveň tento slib není spojován s tím, že by premiér či parlament mohl rozhodovat o silových ministerstvech či ministerstvu zahraničních věcí. Rusko má podle ústavy prezidentský systém vlády, nikdo mu nemůže vytknout, že o silových ministerstvech rozhodne sám.

Nejde ale jen o seznam členů vlády, ale i o její upořádání. Podle dostupných údajů je dnes v Rusku 56 ministerstev a dalších federálních orgánů. Při tomto množství se musí pravomoci nutně překrývat a centrum se zabývá zbytečnými detaily. Fradkovův první úkol bude útok na tento byrokratický moloch. Má k tomu velmi dobré předpoklady -- všechny tři centrální orgány, které v minulosti vedl, zrušil. Podle některých analýz bude zásadní administrativní reforma prvořadým úkolem Fradkova, o hospodářství by se měl především starat 1. náměstek premiéra Alexandr Žukov, kterého do vlády navrhla strana Jednotné Rusko.

Druhým závažným úkolem nové vlády bude reforma bytového hospodářství. Rusko má velmi zanedbaný bytový fond a nedostatek bytů -- což limituje jak kvalitu života, tak i ekonomický rozvoj. Každý další úspěch Kremlu musí být spojen s reformou v této oblasti. Navíc Rusko očekává reforma zdravotnictví a školství. Tato transformace musí ale spojit tržní mechanismy se sociálním citem. V Rusku sice loni klesl počet lidí žijících v chudobě o 8,3 procentních bodů a v průměru vzrostly nominální příjmy o 14,5 %, ale dále se prohloubila propast mezi bohatými a chudými. Počet obyvatel trvale klesá, Rusko také stále láme rekordy v sebevražednosti. Jakýkoliv necitlivý zásah do životní úrovně může mít za následek rozklad důvěry v prezidenta.

Mezi další úkoly nového premiéra bude pravděpodobně patřit dokončení daňové reformy a dodržování zákonů při vybírání daní. To znamená, že bude dále omezena moc oligarchů. Za čtvrté, na bedra vlády bude položen úkol zmíněného urychlení růstu HDP -- už proto, aby byly vytvořeny podmínky pro další zdokonalování obranyschopnosti Ruska.

LZE SAMOZŘEJMĚ NAMÍTNOUT, že Putin může postavit svoji kampaň na populárních akcích proto, že ruský prezident má velké pravomoci. To je ale jen půl pravdy. Putin především prezentuje výsledky své vlády. Málokdo si dokázal před čtyřmi lety představit, že se mu podaří stabilizovat rozvrácené Rusko. Prestižní americký odborný časopis Foreign Affairs charakterizoval v posledním čísle Rusko jako "normální zemi". I dnes je sice Rusko stát, který má obrovské sociální a ekonomické problémy, ale s loňským růstem HDP o 7,3 % má nejrychleji se rozvíjející ekonomiku v Evropě. Kreml dokáže pracovat s přebytkovým rozpočtem a cíleně si vytvářet strategické rezervy pro doby, kdy cena ropy a plynu klesne.

Putin jistě nebude mít chuť něco měnit na svém obrazu, který někteří ruští politologové charakterizují jako "liberální sociální demokrat". Na druhé straně lze očekávat, že bude nadále upevňovat centrální řízení státu, aby Rusko přiblížil ekonomickému zázraku východoasijských zemí. Snaha rozvíjet občanskou společnost bude ale trvat; již dnes je v Rusku registrováno 250 tisíc nevládních organizací. Putin několikrát zdůraznil, že je proti změně ústavy, která umožňuje pouze dvě funkční období. To znamená, že bude muset začít včas připravovat nového prezidentského kandidáta, který by mohl pokračovat v nastoupené strategii rozvoje Ruska. Proto lze očekávat, že po dvou letech bude následovat zbrzdění nepopulárních reforem s cílem vytvoří podmínky pro další prezidentské volby.

I V DRUHÉM OBDOBÍ bude Putin klást prvořadý akcent na národní zájmy Ruska. Z nich se bude odvíjet jak ropná politika, tak práce vojensko-průmyslového komplexu, ale i taková rozhodnutí, jakým bylo odmítnutí podpisu Kjotského protokolu. Putin se bude dál snažit, aby obnovil vlastenecké cítění a sebevědomí obyvatel. Velký důraz bude položen na rozvoj kultury a sportu. To vše bude spojeno s obnoveným spojením státu s církví, zvláště pak pravoslavím. Tento akcent na pravoslaví ale nemá podobu rozdmýchávání náboženských sporů, pouze snahu využít i tuto složku duchovního života k obnově Ruska. Putin nejen navštěvuje kostely v době pravoslavných svátků, ale též požádal o přijetí Ruska do Organizace islámské konference -- vždyť v Rusku žije 20 milionů muslimů. O náboženské toleranci svědčí i článek z amerického deníku The Christian Science Monitor ze čtvrtka minulého týdne, podle něhož se započal návrat části ruských Židů z Izraele do Ruska: v minulém roce přibližně 50 tisíc bývalých obyvatel Sovětského svazu dalo přednost Rusku před stagnující ekonomikou Izraele a trvající intifádou.

Mnoha lidem vyhovuje i obraz prezidenta, který je rozvážný, kultivovaný a dynamický. Skutečnost, že se Putin dokázal veřejně rozloučit s odvolaným premiérem a osobně zajít poděkovat odcházející vládě svědči o měnící se kultuře politické elity v Rusku. Putin bude zvolen podruhé proto, že většina Rusů je přesvědčena, že jejich země má konečně prezidenta, na něhož může být hrdá.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom