Singapur není demokracií. Vláda zde má velice silnou moc, opozice v podstatě neexistuje. Převažuje čínské obyvatelstvo (75 %), ve kterém je silně zakořeněn konfucianismus, poslušnost k autoritám a respektování společenského řádu. Místní média ví, co si mohou dovolit a praktikují autocenzuru. Zahraniční média si buď dávají pozor, nebo jsou zakázána. Pokud je v televizi debata se členem vlády, má tento člověk největší prostor k vyjádření a aby nikdo nezůstal na pochybách, zabírá člen vlády u stolu pohodlně největší prostor, zatímco ostatní se tísní na krajích.

Nevládní organizace neexistují. Vše má v rukou vláda nebo soukromý sektor. Klade se maximální důraz na efektivitu a ziskovost.

Pracuje se tvrdě. Sociální systém neexistuje, zaměstnanec má ročně dva týdny dovolené (pokud situace ve firmě dovolí, může si je vybrat), mateřská dovolená trvá dva měsíce.

Výsledkem je, že i inženýři -- programátoři (i po studiu v zahraničí -- Austrálii) jsou ochotni dlouhodobě pracovat za daleko horších podmínek než u nás. Pracovní doba 12 až 15 hodin denně je v době práce na projektu normální, a to i o víkendech. Protože takový projekt může trvat i několik měsíců, stává se, že slabší jedinci odpadnou. Ve firmě, ze které pochází mí čínští spolupracovníci, se jeden takový případ stal. Inženýr nevydržel pracovní nasazení a silný tlak ze strany zákazníka a zkolaboval. Útočiště našel v tradičním náboženství, směsici budhismu a taoismu. Programovat už nemůže, a tak posluhuje těm, co ještě mohou.

Když jsem svým čínským kolegům v soukromí vyprávěl, že po osmi hodinách, které v Brně odpracuju jdu na kurs němčiny, který mi hradí firma a kde mám možnost rozvíjet se po humanitní stránce a večer pak strávím s přáteli na horolezecké stěně, u piva či případně na koncertě / v divadle / v kině nebo i na taneční párty, odvětili mi, že to je pro ně sen. To si prý vůbec nedokážou představit.

Napětí je znát na každém kroku. Na televizní stanici ChannelNewsAsia byla amatérská soutěž o nejlepší píseň na téma život v Singapuru. Vyhrála skladba, která v první sloce popisovala místní atmosféru slovy "stressful faces, hardworking people " . Toto je přece šokující volání o pomoc ! To nikdo neslyší ?

Lidé vnímají situaci jako danou, nedá se prý nic dělat. Vláda je stabilní, po ekonomické stránce se Singapuru daří. O čem potom vypovídá údaj "HDP na obyvatele" ? Určitě ne o kvalitě života v dané zemi. Nejistota, vyplývající z neexistujícího sociálního systému a stresová atmosféra ve společnosti činí obecně život zde daleko horším než v ČR, i když zde lidé mají průměrně dvakrát více peněz než v Česku. Od mých čínských kolegů vím, že to není pouze můj pocit.

Oni to vnímají stejně.