MI za více jak rok práce neudělalo prakticky nic, mimo této tzv. Aktualizace, což v žádném případě nelze označit za solidní práci solidního ministerstva solidní vlády. Je ovšem nutno také konstatovat, že v současné době měl být již dávno k pokročilém stádiu zpracování či dokonce v procesu přijímání parlamentem Zákon o elektronických komunikacích, který MI vcelku úspěšně nezpracovává v stále odkládaných lhůtách. Předkládaný materiál by měl alespoň uvést, které proponované části Zákona o el. komunikacích budou řešit oblast digitálního vysílání a jaké principy budou uplatněny. Aktuální navrhovaný postup by pak neměl být s tímto budoucím právním rámcem v zásadním rozporu, aby nebylo nutno přijímat mimořádná opatření.

MI ČR se bohužel nemůže či spíše nechce opřít o diskusi s odbornou a zainteresovanou veřejností. Odborníci, kteří předali ministrovi Mlynářovi své připomínky, byli ignorováni. Místo aby vedlo seriózní diskusi, nechalo materiál ležet v šuplících na ministerstvu a ani neopravilo ani věcné chyby, vyplývající z vývoje situace (v části o situaci v EU). Materiál o situaci v EU zjevně "zamrzl" k datu cca 1. čtvrtletí roku 2003. MI vynechalo - snad záměrně? - zcela aktivity na panevropské úrovni -- tj. např. COM 2003-541 a navazující akce (např. Závěry konference ministrů informatiky EU a kandidátských zemí) i když se na nich oficiálně zúčastnilo. Znamená to, že se vývoj DVB-T v EU zastavil nebo (již tradičně) odvedlo MI lajdáckou práci?

Aktualizace koncepce je zaměřena na období do roku 2006. Bez celkové vize přechodu na digitální zemské vysílání, však nelze určovat kroky, které by k této neexistující vizi měly směřovat. Není řešen harmonogram postupu digitalizace mediálního prostoru se všemi variantami. Je nutno upřesnit při zahájení další důležité lhůty, tj. etapy přechodu k digitálnímu vysílání, a jejich věcný obsah. Z tohoto pohledu je materiál zcela nedostatečný, neúplný a nekvalifikovaný.

Nadále zůstaly nedořešené zásadní otázky, otevřené již při zpracování Koncepce, které nevyžadují podstatné právní úpravy. Pokud nebylo dosaženy shody mezi úřady a není jasné vodítko dle zákona, pak musí v rámci zákona rozhodnout vláda a úřady musí postupovat dle stanoviska vlády (pokud není v rozporu se zákonem).Materiál by měl provést jasnou sumarizaci oblastí neshody, resp. nedohody mezi institucemi a vymezit, které z těchto oblastí vyžadují, resp. nevyžadují novelizaci/doplnění právního rámce a které oblasti vyžadují rozhodnutí "vyšší instance". To bohužel materiál systematicky zamlžuje.

Materiál také bohužel není iniciativní (pokud pomineme nadbytečné ustavení dalšího výboru) a neobsahuje náměty aktivních opatření k stimulaci digitálního vysílání. Je sice zřejmé, že o digitálním vysílání a etapách přechodu k němu nakonec rozhodnou komerční subjekty a přijetí diváky, ale stimulační rámec přechodu by měl obsahovat přeci jen více než mlžení, rizikové kompromisy, absenci pravidel atp. Vůbec celá problematika podmínek přijetí diváky (vč. rozboru sociálně ekon. dopadů a předpokladů) je v materiálu závažným způsobem podceněna a prakticky zcela opominuta. Opravdu ještě v roce 2004 si ministr Mlynář myslí, že trh bez přívlastků vyřeší vše a jediným úkolem ministra vlády je co nejméně zasahovat do tržního chaosu ostrých loktů? Na jednání stálé komise Parlamentu pro sdělovací prostředky se Mlynář vyjádřil dostatečně jasně, že svou roli vidí v co největší deregulaci.

Ale vláda od něj čekala doposud něco jiného: věcnou, nezideologizovanou, transparentní regulaci, která umožní rozběh odvětví za investičních, legislativních i regulačních jistot. Regulaci, která umožní existenci a rozvoj i médiím veřejné služby. Regulaci, která umožní bezproblémový rozvoj celého odvětví. Regulaci, která nebude podléhat módě či momentálním náladám právě vládnoucího ministra či šéfa regulačního úřadu.

Ze zcela praktického pohledu má vlastně možnost přijetí tohoto materiálu legitimizovat jednání úřadů v rámci stávajících zákonů. Čili nechat opět utéci ekonomy před právníky a připravit republiku na další kolo arbitráží, plynoucí z nedokonalé legislativy a neřešitelné situace státních úředníků, ČTÚ či členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Při relevantním využití ustanovení zák.151/2000 Sb. musí být dodržen příslušný postup, který zákon definuje. "Aktualizace aktualizace" tento postup umožňuje obejít a vydat licence na navržené digitální multiplexy bez výběrového řízení. Materiál nespecifikuje přechodnou dobu případného souběžného experimentálního a pravidelného vysílání. Bude takové období existovat a jaké budou pro ně platit pravidla, nebo nebude připuštěno? Závěrečná věta odstavce naznačuje, že pravidelné DBV-T bude zahájeno až po ukončení experimentálního vysílání, tedy po konci roku 2004, jinak řečeno nejdříve od roku 2005.

Jaký postup se tedy má legitimizovat?

Materiál ignoruje stanoviska již schválená - včetně strategie rozvoje České televize. Včetně koncepčních materiálů, včetně výročních zpráv, které brala na vědomí Sněmovna. Zamlčuje odhodlání a vůli, kterou projevila média veřejné služby při rozběhu digitálního vysílání. Minimálně ČRo vyjádřil (naposledy v lednu t.r.) zájem o digitální vysílání. Tato skutečnost jen dokumentuje kvalitu práce MI - a možná i záměrné zkreslování skutečností.

Materiál neobsahuje žádnou koncepci digitálního rozhlasového vysílání. V České republice přitom vysílá kolem 80 soukromých a veřejnoprávních rozhlasových stanic. Jejich situaci nelze neřešit, protože v sousedních zemích a v západní Evropě už rozhlasové stanice vysílají v DVB-T i T-DAB. Digitální rozhlasové vysílání zároveň přímo souvisí s digitálním televizním vysíláním (v ČR je například už vyhrazen pro rozhlasové vysílání v systému T-DAB 12. televizní kanál, který je blokován analogovým vysíláním TV Nova, ale aktualizace neřeší, kdy by měl být uvolněn apod.). T-DAB či DRM se MI ČR vůbec seriózně nezabývalo. Jak Česká televize, tak Český rozhlas mají za sebou experientální vysílání a v současné době připravují koncepční změny pro hladký přechod na digitální vysílání v okamžiku, jakmile to bude možné.

Český rozhlas je programově i technologicky připraven šířit v systému DVB-T a T-DAB současné i nové programy a s nimi související doprovodné služby. Spolu s ČT je také připraven vytvářet společné doprovodné služby k rozhlasovým a televizním programům např. pro zpravodajství, handicapované občany, menšiny atd. Jedině toto řešení umožňuje efektivní vytváření doprovodných služeb k rozhlasovým a televizním programům podle úkolů stanovených v Zákonu o ČRo resp. Zákonu o ČT.

Neodpovídá skutečnosti, že není od provozovatelů vysílání indikován výrazný zájem o zavádění zemského digitálního rozhlasového vysílání systému T-DAB. ČRo 1 v polovině ledna 2004 podal žádost na ČTU a RRTV o vyhrazení kmitočtů pro digitální rozhlasové vysílání v T-DAB a DVB-T. Také představitelé Frekvence 1, Evropy 2 a další rozhlasoví provozovatelé informovali o zájmu vysílat digitálně své programy na různých fórech, kterých se zúčastnili i zástupci Ministerstva informatiky, ČTÚ a RRTV.

Materiál přitom mění základní principy dosud platné Koncepce přechodu na zemské digitální rozhlasové a televizní vysílání v ČR, kterou vláda přijala v roce 2001. Dosud platná Koncepce například preferuje zařazení programů veřejné služby, tj. Českého rozhlasu a České televize v jednom tzv. veřejnoprávním multiplexu DVB-T. V předkládané aktualizaci Koncepce jsou dále velmi nejasná pravidla při přidělování a programovém obsazování digitálních multiplexů, mísí se regulace obsahu a regulace technologií apod.

Neodpovídá skutečnosti, že by při šíření rozhlasových programů v systému DVB-T mohlo dojít k rozporu s podmínkou šíření minimálně 4 televizních programů v kvalitě PAL. Dokazuje to mimo jiné experimentální vysílání Českých radiokomunikací a Czech Digital Group, které v obou multiplexech DVB-T šíří 5, resp. 4 televizní programy a 4 rozhlasové stanice. Šíření jedné rozhlasové stanice totiž zabere pouze 0,8--0,9 % bitové kapacity mulitplexu DVB-T. Zmiňovaný systém DRM je vhodný pouze pro zahraniční vysílání; jeho technická kvalita např. nedosahuje ani kvality analogového VKV vysílání.

Rozdělení programů České televize zvlášť po jednom do multiplexu A a B programově i ekonomicky diskriminuje a poškozuje média veřejné služby. ČT by v takovém případě musela investovat do dvojího multiplexního zařízení a v obou multiplexech by musela zvlášť platit za přídavné datové služby, pokud by vůbec dostala příležitost jich využít. Umístění dvou a více programů ČT do jednoho multiplexu je z tohoto hlediska jediným logickým řešením. Celkovým řešením je samozřejmě zvláštní DVB-T multiplex médií veřejné služby, v němž budou vysílány programy ČT a ČRo.

Pro každý veřejnoprávní i soukromý subjekt by bylo ekonomicky mnohem nákladnější a z programového hlediska krajně nešťastné šířit programy ve dvou DVB-T multiplexech. Kromě dvojích nákladů na odlišné typy technologií dvou provozovatelů vysílací sítě a na dvojí distribuci signálu k vysílačům by se pro tytéž doprovodné služby musely platit datové kapacity v obou multiplexech atd.

Tzv. veřejnoprávní DVB-T multiplexy jsou provozovány v naprosté většině západoevropských zemí. Např. BBC v něm provozuje své celoplošné televizní i rozhlasové programy; řadu z nich přitom šíří jen digitálně. V řadě západoevropský zemích hrají média veřejné služby roli průkopníků digitálního vysílání v technické i programové oblasti.

Aktualizace zmiňuje na základě tvrdé kritiky na semináři v Poslanecké sněmovně třetí digitální multiplex C pro provozovatele vysílání ze zákona (média veřejné služby). Aktualizace však vůbec neřeší ani otázku koordinace multiplexu C ani podmínky zřízení a existence veřejnoprávního multiplexu po roce 2006 nebo v jakémkoliv dalším období. Koncepční materiál nemůže pominout tak závažné téma zmínkou v jedné větě.

Aktualizace vykládá přiřazené prostředky a doprovodné služby k rozhlasovým a televizním programům jako čistě technologický prvek. Cokoliv se však objeví jako obraz na televizní obrazovce nebo zazní z rádia, je programovým prvkem. Obrazová a zvuková sdělení v EPG, resp. MHP jsou programem, ať už zprostředkovávají textové a obrazové informace, reklamu v doprovodných službách, interaktivní hry a další multimediální vysílání. Tento program související s televizním a rozhlasovým vysíláním musí být řešen zvlášť podle legislativy pro vysílatele ze zákona a pro provozovatele vysílání s licencí.

K "aktualizaci aktualizace" se vyjadřovaly nejrůznější odborné skupiny. Mimo jiné i odborná skupina pro informatiku a telekomunikace ČSSD, kterou vede bývalý ministr se zodpovědností za informační technologie Karel Březina - předchůdce ministra Mlynáře, i když jako ministr bez portfeje. Komise ČSSD, která v minulých týdnech k "aktualizaci aktualizace" zpracovala pro ministry své strany obsáhlé stanovisko, se domnívá, že jde o typický manévr, který má pokrýt netransparentní náhle urychlované rozhodování o licencích multiplexů a vytvořit další nadbytečný mezirezortní orgán bez ujasněné kompetence.

Čili něco, co už známe z minulosti - ať již v případě diletantského vzniku privátně televizního trhu, či z prvního nalezení strategického partnera Telecomu, který za svou kontrolu nad národním operátorem platil jeho vlastními tržbami. Jinak nepřinesl nic, než problémy. K druhému nalezení strategického partnera Telecomu v podobě offshorového "eseróčka" E-Tel naštěstí už nedošlo. Nikoliv však díky prozíravosti vlády. Dalším hrobem předvídavosti i inteligence byl vstup "strategického" partnera do Aera, které skončilo ve větší ztrátě, než když bylo bez partnera. Ale od exkurze hřbitova investiční moudrosti "strategických partnerů" zpět k Mlynářově aktualizaci Koncepce, která není -- bohužel -- ani aktuální, ani koncepční.

Ve stanvisku sociálně demokratických informatiků se konstatují tři zásadní výtky předloženému materiálu, které ministr Mlynář obdržel v předstihu a se kterými se nevyrovnal.

1. Zahájení digitálního vysílání je na základě předloženého materiálu netransparentní a rizikové jak z pohledu vlády, tak z pohledu komerční sféry. Neumožňuje vytvoření skutečně věrohodného, dynamického a otevřeného trhu nových elektronických médií.
2. Proto doporučujeme členům ČSSD ve vládě materiál v této verzi odmítnout a uložit ministru informatiky materiál dopracovat nejpozději do dubna t.r. ve spolupráci s min. kultury, ČTÚ a Radou pro rozhlasové a TV vysílání ve smyslu připomínek, upřesňujících a definujících transparentní prostředí pro zahájení digitálního vysílání ještě v roce 2004 s jasnou dostatečnou specifikací nejbližších navazujících etap přechodu na digitální vysílání a principů konečného stavu (tj. k datu ukončení přechodu na digitální vysílání). Toto zásadní stanovisko je na pozadí toho, že preferujeme co nejrychlejší zahájení pravidelného zemského digitálního vysílání před dalším odkladem.
3. Tento materiál by měl být současně zpracován se zahrnutím všech klíčových položek obsahu Národního plánu přechodu na digitální vysílání dle doporučení EU, vč. harmonogramu přechodu k digitálnímu vysílání. Materiál v tomto duchu a s tímto obsahem a řešící zároveň specifickou situaci v ČR by měl být vládě předložen ke schválení před vstupem ČR do EU, tedy nejpozději k dubnu 2004.

Jak sám materiál deklaruje, je de facto jen "koncepcí" zahájení digitálního vysílání, a není tedy kompletní aktualizací celé Koncepce přechodu na digitální vysílání. Bohužel ani po odkladu (původní termín byl stanoven na květen 2003) není Aktualizovaná koncepce kvalitním materiálem pro jednání vlády a zejména pro její kvalifikované a zodpovědné rozhodnutí.

Místo vyřešení klíčových otázek, které jsou otevřeny již od roku 2000, je uveden jen z řady hledisek zpochybnitelný návrh na urychlené zahájení "regulérního" digitálního vysílání bez řádných pravidel tohoto zahájení i bez alespoň rámcové definice návazných etap přechodu z analogového na digitální vysílání.

Závažným nedostatkem přístupu je ignorování legislativně-právních souvislostí navrhovaného postupu zahájení, které může v krajním případě vyústit v opakování arbitrážních řízení a podobných krizových situací.

Dalším kritickým nedostatkem materiálu je absence rozboru sociálně-ekonomických souvislostí a identifikace alespoň základního obchodního modelu pro vznik nových trhů v kontextu navrhovaného postupu. Je nepochybné, že neúplné a netransparentní zahájení digitálního vysílání pak bude mít negativní politické důsledky.

Zahájení digitálního vysílání tak, jak je Mlynářem připravený materiál navrhuje, je nutno považovat za netransparentní a rizikové.

Materiál navíc vůbec nepřihlíží, i když k tomu byl více než dostatečný časový prostor, k požadavkům EU (nejméně od září 2003, obecně z hlediska eEurope 2005 daleko širší) na zpracování Národního plánu přechodu na digitální vysílání, který by měl být vládou přijat, jak vyplývá z kontextu našeho přistoupení k EU, nejpozději v květnu 2004.

Materiál otevírá prostor pro velmi netransparentní postup udělování licencí. Návrh Aktualizace ani pro zahájení digitálního vysílání neřeší systematicky otázky licencování a programového obsazování multiplexů, opírá se spíše o zpochybnitelný postup v rámci stávající právní úpravy.

Návrh Aktualizace neobsahuje žádné specifikace, pravidla, zásady a parametrizaci výběrového řízení, které musí proběhnout před udělením telekomunikačních licencí ke zřizování a provozování telekomunikačních sítí, určených k šíření multiplexů. Ze stavu přidělování příslušných kmitočtů je zřejmé, že se jedná o vzácný přírodní zdroj, kde dobře specifikované výběrové řízení je nepochybným požadavkem. Je tedy nutné, aby i v situaci urychleného zahájení digitálního vysílání materiál obsahoval dobře specifikované výběrové řízení, s jasným popisem předpokládaného postupu, podmínek licence a klíčových kritérií, na základě kterých bude rozhodnuto ve výběrovém řízení.

Mezi takové podmínky a kritéria patří například stanovení termínů pro zahájení vysílání s příslušnou sankcí, stanovení termínů pro zajištění pokrytí daným multiplexem s příslušnou sankcí, prokázání dostatečných a aktuálně dostupných investičních zdrojů na krytí všech nákladů realizace licence, rychlost pokrytí disponibilního multiplexu a schopnost zajistit jeho další rozšiřování v návaznosti na postupné rozšiřování digitálního vysílání, povinnost umístnění minimálně 4 TV programů s upřesněním sankcí za nenaplnění tohoto požadovaného počtu a upřesnění vlivu regulátora na výběr TV programů.

Naopak takové výběrové řízení nemůže být v žádném případě podmíněno předchozím přidělením licencí k experimentálnímu vysílání (ty byly pravděpodobně uděleny mimo zákon a přihlédnutí k tomuto by mohlo vést k napadení výběrového řízení u soudu a tedy i zabrzdění digitálního vysílání), neboť by to významně omezilo podmínky otevřené konkurence na trhu.

Návrh také vytváří hrozbu, kdy by mohly být na základě netransparentních pravidel poskytnuty bez regulérního výběrového řízení dvě licence na multiplexy a nespecifikuje zřetelně postup v dalších etapách přechodu na digitální vysílání, který již zřejmě bude probíhat v právním rámci nového zákona o elektronických komunikacích.

Ten počítá se zachováním účinnosti a platnosti pouze těch povinností, které byly uloženy v rámci licencí, vydaných na základě výběrových řízení podle dosavadní právní úpravy. Návrh zákona, vycházející z nového regulačního rámce elektronických komunikací EU, však nezná institut licence. Počítá tedy s plnou liberalizací trhu elektronických komunikací, kdy veškeré činnosti budou vykonávány na základě všeobecných oprávnění. Prakticky to znamená, že v budoucnu bude nutno změnit či upravit model licencování, protože by jinak na tomto citlivém trhu byly subjekty, podnikající na daném trhu podle různých právních institutů (a pravděpodobně by byly narušeny podmínky rovné soutěže) a vytvořil by se tak fakticky stav nerovného postavení "soutěžících" subjektů.

Návrh Aktualizace neúplně definuje pravidla pro programové (obsahové) naplnění jednotlivých multiplexů a případné sankce za jejich nenaplnění, resp. nesplnění programových pravidel, nevymezuje pokračování duálního modelu a uplatnění různým podmínek pro média veřejné služby a komerční média.

Zejména je zpochybnitelné obecně definované pravidlo -- "Každý multiplex má za povinnost zajistit dodávku jednoho veřejnoprávního programu", což může indikovat určitý duch marginalizace médií veřejné služby. Je nutno připomenout, že (na rozdíl o textu předloženého materiálu) provozovatelé veřejné služby (ČT i ČRo) vyjádřili zájem na vysílání multiplexu veřejné služby.

Pominuto je přednostní právo dosavadních držitelů současných komerčních provozovatelů celoplošného analogového vysílání na umístění v multiplexu. Zrušení přednostního práva pro umístění v multiplexu může zpomalit rozvoj digitálního vysílání zejména v období startu digitálního vysílání.

Není specifikován vliv regulátora na obsazení multiplexu a koncepce neupravuje popis konečného stavu a přechodné období v otázce naplňování multiplexů obsahem (např.vytvoření veřejnoprávního multiplexu či dodatečné služby v rámci multiplexu).

Aktualizace koncepce také vůbec neupravuje problematiku souvisejících interaktivních služeb (např. využití pro služby e-governmentu, e-learningu, ecommerce) i využití digitálního vysílání pro potřeby krizového řízení. Také není zmíněn a tím méně upraven problém inzerce, reklamy v návaznosti na možné dodatečné služby multiplexů.

Návrh Aktualizace také ponechává stranou cenovou regulaci digitálního vysílání, což opět vede k možným nejasnostem a snížení transparentnosti přechodu na digitální vysílání a zvyšuje rizika obchodních modelů provozovatelů multiplexů i poskytovatelů obsahu vysílání. Návrh aktualizace zcela vynechává řešení otázek umístění regionálních vysílání v multiplexech.

Návrh nespecifikuje termín vypnutí analogového vysílání, jednotlivé etapy přechodu (ani dosažený či žádoucí rozsah pokrytí populace v těchto etapách) a ani blíže nespecifikuje kdy a jak se o něm rozhodne.

O nedostatečné transparentnosti (téměř "programové zamlženosti" postupu) předkládaného návrhu zahájení digitálního vysílání svědčí dále absence rozboru sociálně ekonomických souvislostí a dopadů -- toto nelze odbýt jen výzvou k zařazení set-top-boxů do nižší hladiny DPH, i když tento návrh se může jevit jako nejprůchodnější a nejlépe zvládnutelný administrativně. Je však třeba předložit vládě ekonomické dopady na státní rozpočet i na spotřební koš. Materiál neobsahuje nutnou kvantifikaci finančních dopadů návrhu do státního rozpočtu. Přitom jde o relativně jednoduché propočty (modely) "ztracených výběrů DPH" v čase. Neuvádí také pozitivní dopady na příjem státního rozpočtu, vyplývající z určitého (i když dočasného) oživení trhu se spotřební elektronikou. Navíc vůbec nezmiňuje možné pohyby se sazbou DPH v budoucnosti s cílem urychlení období přechodu.

Nedostatkem je i absence alespoň základního rozboru obchodních modelů nového trhu digitálních médií, souvislostí investičního prostředí a odpovídajícího tržního potenciálu apod. A opět toto nelze odbýt jen konstatováním, že stát se nebude investičně podílet na vybudování potřebné infrastruktury.

Uvedené skutečnosti pak v souhrnu mohou výrazně zpomalit start digitální televize, protože jak pro zákazníky, tak pro aktivní komerční subjekty vzniká nejasná a neurčitá situace, bez jasné finanční náročnosti / výhodnosti. Naopak vytváří prostor pro různé spekulativní podnikavce.

Ustavení Vládního výboru pro digitální vysílání není dostatečně argumentováno a navíc dále znepřehledňuje situaci v kompetencích různých orgánů (ministerstev, ČTÚ, RRTV) ve vztahu k problematice digitálního vysílání.

Na jednání stálé komise Parlamentu pro sdělovací prostředky jsem prohlásil, že koncepce je koncepcí POUZE tehdy, když řeší veškeré varianty průběhu událostí, ne pouze nástin první etapy a to ještě bez variant. Když řeší veškeré aspekty, včetně sociálníh, ekonomických a legislativních. Materiál měl popsat a charakterizovat (parametry, obsah, nutná rozhodnutí, varianty, podmínky atp.) nejméně v následujících etapách, resp. obdobích:

1. Očekávání vůči zahájení a jeho lhůty, např. takové parametry jako závazná rychlost pokrytí dosažitelné populace, závazné datum zahájení a závazné datum dokončení pokrytí, pravidla pro změny v průběhu zahájení apod. Samozřejmě je nutno také říci kdy etapa zahájení bude ukončena (definovat příslušný mezník -- např. 100% pokrytí kmitočtů disponibilního vysílání na obou multiplexech či sestavení 3. multiplexu a zahájení jeho vysílání, či ).
2. Etapu do přijetí / účinnosti zákona o elektronických komunikacích dle nového regulačního rámce EU 2002. Dopady ustanovení zákona do přechodu k digitálnímu vysílání.
3. Období do dokončení určitých fází jednání o koordinaci kmitočtů (např. do roku 2006 či dle termínů mezinárodních jednání o kmitočtech).
4. Požadovaný (či očekávaný) termín pro ujasnění pravidel programového obsazování multiplexů.
5. Etapa odstartování vlastního přechodu, tj. postupného vypínání analogového vysílání (vč. dílčích fází, pravidel, přechodných opatření).
6. Očekávané období ukončení analogového vysílání.

Nic z toho ovšem materiál ministra Mlynáře bohužel neobsahuje. Mohly být např. zpracovány variantní scénáře jednotlivých etap přechodu, překryv analogového a digitálního vysílání, návaznost na Státní informační a komunikační politiku (rozvoj interaktivních služeb e-governmentu, e-health...). Kde jsou tyto výstupy, kde byly prezentovány, diskutovány a oponovány odbornou veřejností?

Ministerstvo mohlo alespoň zpracovat pracovní verzi Národní strategie přechodu k digitálnímu vysílání dle požadavků EU (COM 2003-541), která má být k dispozici k datu přistoupení k EU.

Materiál bohužel neobsahuje také výsledky dosavadních jednání a informaci k připravovaným jednáním, týkajících se koordinace kmitočtů. Aktualizace by v tomto směru měla poskytnout (vč. případně podrobných informací v příloze) přehled o výsledcích dosavadních jednání (nejspíše ČTÚ) o koordinaci kmitočtů pro DVB-T na mezinárodní úrovni a přehled nejbližších jednání a nutných či doporučovaných kroků v souvislosti s budoucími jednáními na toto téma. Neposkytla.

Vládní výbor, který doporučuje zřídit ministr Mlynář nemůže zajistit a nezajistí "trvalou analytickou a koncepční činnost" jak je zřejmé z dosavadní produkce MI ČR. "Součet nul nemůže generovat jakékoliv kladné číslo", poznamenal k tomu jeden vysoký úředník vlády.

Namísto závěru zemanovský bonmot o pastičce na digitální myši

Na jednání stálé komise pro sdělovací prostředky Parlamentu jsem vystoupil až v závěrečné fázi diskuze - velmi krátce a obecně. Měl jsem málo času, ale zároveň pádný důvod. Materiál ponechává stranou celou řadu závažných zásadních otázek přechodu k digitálnímu vysílání a tím vytváří nejisté, bezzásadové kompromisní prostředí, které je rizikem nejen ekonomickým, ale i politickým. A to je důvod, proč jsem označil na závěr jednání stálé komise pro sdělovací prostředky Mlynářovu aktualizaci koncepce za "Mlynářovu past". Ministr se snažil přítomným sdělit, že jedna a jedna je něco mezi jednou a půl a dvěma a půl. Přítomní se mu snažili vysvětlit dvě hodiny, že jsou to vždy jen a pouze dvě. Do hluché uličky debaty s ministrem informatiky spadli všichni. Odešel přesto nepřesvědčen...

Kdy dojde k přesvědčení jiných, že by měl už pouze odejít? Definitivně?

Článek byl zpracován s využitím připomínek vlastních, či těch zainteresovaných subjektů, se kterými se autor v názoru na kvalitu koncepční práce ministerstva informatiky ztotožňuje.
Autor je členem Rady ČRo