Znám bývalou středoškolskou šéfku, zemědělskou inženýrku, která jezdí česat úrodu a začíná vždy v Itálii. Kantoři, kteří odejdou, zraněni v ideálních pohnutkách, které je do školství přivedly, a nemají pootevřené dveře jinde, zas o letošních prázdninách budou leštit kliky ředitelů škol, přežívat na podpoře nebo v šedé ekonomice.

Také zástupci, co se znelíbili, jsou odvoláváni z funkcí na přelomu končícího školního roku. Jeden mi řekl, že není masochista a "užil si" s ředitelkou tolik, že je nemožné, aby zůstal na její škole ani jako řadový učitel. Také kolegyně elektroinženýrka odchází ze solidarity do soukromého sektoru a dvě další z téže školy rovněž. Co bude s obory a studenty, nikoho nezajímá?

Některé paní ředitelky škol jsou dnes zaměstnavatelky bez skrupulí.

Složité je to v integrovaných školách. Před několika lety rostly tyto školy-monstra jako houby po dešti. Klony podivných kombinací oborů očkované na průměrné podnože jsou z rodu kočko-psovitých: Skoro nikdo z laiků venku neví, jak to v nich skutečně chodí a jaký má kohabitace protikladů smysl.

Těsně před prázdninami byl odvolán zástupce na "integrovaném" všeobecném gymnáziu a střední odborné škole (SOŠ). Ředitelka zapomněla, že šéf SOŠ školu založil dávno předtím, než se tu ona stala ředitelkou a že v okresním městě blízko Plzně vrátil slávu původní historické budově, která tu bývala vyhlášenou "reálkou"? Obory slaboproudá elektrotechnika a elektronické počítačové sítě za devět let vypiplal od nuly. Úspěchy učitelských a studentských týmů SOŠ ( např. dokončené mezinárodní projekty EU a cesty po Evropě svojí cílevědomostí i kontakty) předstihly kmenové G, kde loňská inspekční zpráva České školní inspekce (ČŠI) hodnotí "výsledky vzdělávání jako průměrné" a kde "efektivnost využívání prostředků ze státního rozpočtu a ve sledovaných oblastech nebyly vynaloženy účelně a efektivně".

Žárlivost a obavy vyvolalo i to, že o aktivitách SOŠ bez dovolení referoval zástupce integrovaných škol i v regionálním tisku. Že není ještě zřetelně vidět, že nadměrná iniciativa a tvořivost v SOŠ se ředitelce G staly nepohodlnými?

Na G je manažerská etiketa i jinak podivná: V letošní výroční zprávě je školní inspektor např. popsán jako "okravatovaný mužík s visačkou na klopě"! Proto, že byl k profesionálním chybám ředitelky v inspekční zprávě vyvěšené i na internetu nakonec galantní a shovívavý, že toleroval ředitelce porušení finační kázně i právních norem? Proč se ale jeho týmu nepodařilo už preventivně odhalit letité personální neshody, o kterých referoval už dříve místní tisk? Proč ČŠI před letošním odvoláním neprovedla napřed inspekční audit na SOŠ? Nejde zde také o selhání metodologické a systémové?

Reformou veřejné správy nové kraje a radnice převzaly školy od státu často vnitřně zadlužené a mají s tím nemalé potíže. I za výběr ředitelů středních škol odpovídalo ministerstvo. Ukazuje se, že ani zde není vše v pořádku. Bez jeho souhlasu ( dle dosud platného zákona) může být současná ředitelka odvolána. jen obtížně. Není to přesto důvod , aby kraje věnovaly důslednou pozornost i personálním poměrům ve školách ( nejen "integrovaných"), když to státní inspekční dohled neumí nebo dělá jen to, co se mu chce? Krizový management (například stínová inspekce) pro řešení takových lidsky a profesionálně naléhavých horkých kauz v krajích zatím neexistuje.

Šéfovsko-kantorské osudy "řeší" všemocní ředitelé. Na vyšší úrovni dva funkcionáři: pověřený náměstek hejtmana a šéf úřadu. Nejde často dál jen o formálně administrativní rutinu? Nepřivírají se zde nad libo-vládou ředitelů oči raději také?

Rady škol přímo ve školách (obdoby správních rad), které by to nejpodstatnější ( včetně korektnosti šéfů škol) měly uhlídat, jsou v ČR jako bílé vrány. Školské odbory takové typy ředitelských školních bossů paralyzují pokud dříve už nezanikly.

Na všech SOŠ je nastavení optimálních předpokladů a dalších proporcí ( tříd a maturitních a nematuritních oborů) zvláště obtížné. V našem pátrání favoritka ředitelky na "uvolněné" místo to doufejme definitivně vzdala hned na počátku. Jako strojařka uznala, že by sofistikované programy nezvládla. Dokázala by tím mimo jiné, že má více rozumu, než ředitelka gymnázia.

Vládnou-li takové rozmary, kde je pak ale ve školách profesionalita, kde péče o jakost, kde moderní personalistika včetně programů stabilizace a rozvoje týmů? A kde spravedlivé ocenění dosahovaných výsledků?

Není to modelová kauza - špička ledovce? Kolik je jí obdobných?

Doufejme, že nové kraje a radnice nezůstanou netečné, ať se to týká škol v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku.

Zájem a prospěch školy před válkou počítal i s křehkostí jednotlivců a institucí. Proto byl definován i v zákoně včetně sankcí. Nemělo by tomu tak být znovu?