Osobně se domnívám, že obdobnou zkušenost má velké množství lidí, převážně dělnických profesí, neočekával bych však, že se mnoho postižených ozve.

Ale k vaší otázce: mám zkušenost řekněme obdobnou: po odchodu od jedné obchodní firmy jsem nepřišel o plat, ale "jen" o provizi za poslední tři měsíce (tedy částku několikanásobně vyšší, než činil sjednaný pevný plat). Je to historika poměrně stará, tuším z roku 1994, a už se k ní nechci vracet -- z toho důvodu bych vás rád požádal, abyste neuváděl moje jméno.

Vážený pane Čulíku,

četla jsem právě Váš článek "Jak se v ČR kradou platy" a můžu Vám říct, že Vámi popisované praktiky nejsou vůbec ničím novým v naší společnosti. Když odcházející zaměstnanec dostane poslední plat v plné výši, tak může skutečně hovořit o štěstí a může si říct, že pracoval v solidní firmě. Štěstí je také to, když dotyčný dostane alespoň základní plat bez prémii a odměn.

Můj kamarád už 4 roky čeká, až mu bývalý zaměstnavatel zaplatí odstupné. Pokouší se to řešit soudní cestou a také bezvýsledně. Mezitím zkrachovala další firma, v které potom pracoval, takže má další pohledávku. Celkem to dává slušnou sumu, která by určitě nebyla k zahození.

Takových případů najdete každý den mnoho a mnoho.

Na Váš článek mne donutila reagovat Vaše věta, že jste zaregistroval jen dva takovéhle případy. Hezký den přeje

(...)

Chtěl bych jenom zběžně reagovat na článek "Jak se v ČR kradou platy?". S výše uvedeným přístupem už jsem se taky u jednoho zaměstnavatele setkal - samozřejmě se jedná o soukromníka (velkoobchod s koberci) a samozřejmě se jedná o soukromníka, který při podpisu smlouvy utrousí něco jako "a ne aby vás napadlo tady dělat odbory". Já tam dělal jenom brigádu, takže mě okradli "jenom" tak, že mi strhli šestihodinovou mzdu za fiktivní přestupek asi týden potom, co jsem oznámil, že končím, ale můj spolužák tam dělal na trvalý pracovní poměr a dopadlo to přesně takhle, nemluvě o asi třech spoluzaměstnancích, kteří byli starší padesáti let a zaměstnavatel je tudíž prudil kde mohl, jelikož jejich šance na trhu práce jsou mizivé. Paradoxně nejlepšího šéfa (a jedinýho, kterej mě nikdy neokradl, nikdy bezdůvodně nenadával a nedojil mě jako krávu) mám v jedný pizzerii, kde dělám bez smlouvy.