11. září teroristé se zaměřili na New York, pan ben Ládin a jeho lidé. Bezpochyby se domnívali, že to je ohromná věc, když zničí Světové obchodní centrum, ony věže, které považovali za symbol zkorumpovaného materialismu. A já jsem tam žil a teď tam i bydlím. Má žena zastupuje obyvatele New Yorku v Senátu a taky před několika lety navštívila toto forum. New York, který já znám, představuje veliký krok směrem ke světu, který se většina z nás snaží vytvořit, svět, který rozvíjí lidská práva, globální zodpovědnost. Žijí tam lidé ze stopadesáti různých národnostních skupin. Jsou tam lidé, kteří pocházejí z různých náboženských tradic. Jsou tam lidé, kteří žijí a pracují společně. Hasiči, policisté umírali, stovky jich zemřelo, aby zachránili lidi, které teroristé se pokusili zabít. To nejsou symboly zkorumpovaného západního materialismu. Byl tam jeden člověk, který přijel do New Yorku až z Oklahoma City, protože jeho žena byla zavražděna v Oklahoma City americkým teroristou, který tam vyhodil do povětší budovu Federálního úřadu. A přijel do New Yorku. Seděl tam a hovořil tam s pozůstalými, protože věděl jaké to je, když člověk nemá s kým po takové tragédii promluvit. Byl tam další člověk, který byl v nižším poschodí, pomohl lidem vyjít ven a s dalším přítelem vynesl invalidní ženu do bezpečí. Stihli to ještě před tím, než se budova zhroutila. Potkal jsem také ženu, která byla ředitelkou školy, která tam ztratila svou sestru a přišla i o svou školu, která byla v sousedství a která byla zničena. Ale okamžitě začala znovu učit, jakmile našla vhodné místo. Setkal jsem se s rodinami obětí z Evropy, východní Asie, jižní Asie, Afriky, Mexika, jižní Ameriky, Austrálie a ano, i ze středního Východu. Ve Světovém obchodním centru zahynulo i mnoho muslimů 11. září. Lidé, kteří přijeli do Ameriky, aby si vybudovali nové životy. Ne, aby tam životy ztratili.

New York, který já znám, představuje budoucnost, která je velice odlišná od budoucnosti v představách lidí, kteří tam vyhodili své vlastní životy do povětří. A zde bychom asi měli ve svých úvahách začít.

Spojené státy, a o tom není pochyb, nemají úplně perfektní rejstřík a často nás kritizují. Ale my si musíme uvědomit, že zde máme co do činění se základní bitvou o fundamentální charakter 21. století. A mnozí z nás mají úplně jinou představu než pan bin Ládin a Tálibán o tom, jaká je podstata pravdy, hodnota života a obsah pojmu komunita společenství. Většina z nás pochází z tradic, které nás učí, že si musíme vážit pravdy a hledat pravdu, ale nikdy nikdo sám nemá celou pravdu, protože jsme omezení finitní lidské bytosti. Oni na druhé straně věří, že pravdu znají a že svět je rozdělen na ty, kteří s nimi souhlasí, a tím pádem znají pravdu, a ty, kteří nikoliv.

Tím se dostáváme k úplně jiným závěrům co se týče hodnoty života. My jsme přesvědčeni, že bez ohledu na naše náboženské, etnické, etické kořeny, politické přesvědčení, život má hodnotu a můžeme se vzájemně od sebe poučit. Oni se domnívají, že svět je rozdělen do tří kategorií: muslimů, kteří s nimi souhlasí, muslimy, které s nimi nesouhlasí, heretiky a pak nevěřící. A ti, kteří jsou v těch druhých dvou kategoriích, jsou legitimními cíli. Dokonce i ta šestiletá dívenka, která šla do práce se svou maminkou 11. září dopoledne do budovy Světového obchodního centra.

Jsme přesvědčeni, že každý může být součástí naší komunity, kdo přijímá pravidlo, že všichni lidé jsou důležití, každý si zaslouží dostat nějakou příležitost, máme volnost v tom vyznávat rozdílná náboženství, protože víme, že naše společné lidství je důležité. Oni se domnívají, že komunita je skupina lidí, kteří myslí stejně, chovají se stejně, oblékají se stejně a jejichž pravidla jsou vnucována ostatním. My jsme viděli film, který se jmenuje Behind the Veil, Za závojem, kde lidé si natírají okna černou barvou, aby neviděli ven.

Myslím si, že je velice důležité, abychom si uvědomili tato základní fakta, protože v Americe, já když chodím do školy, tak se mě děti ptají, proč nás tak nenávidí. Děti v New Yorku na Manhattanu, v té části kde došlo k těmto věcem, tam děti pocházejí z více než osmdesáti různých etnických skupin. Žijí vedle sebe každý den a ptají se, proč nás tolik nenávidějí. A devítileté děti se mne kromě toho ptají i na něco, na co by člověk si myslel, že nikdy se vás nikdo nezeptá. Jak donutil bin Ládin tyto lidi, aby spáchali sebevraždu? A já se snažím odpovídat na tyto otázky jak nejlépe umím, ale všechno to vlastně začíná naším různým viděním hodnoty života a toho čemu říkáme obsah slova společenství, komunita.

Proto bych chtěl ještě jednou zopakovat, že je naprosto zásadní a nutné, aby až skončí ten boj, který teď vedeme v Afghánistánu, abychom ho skutečně dotáhli do vítězného konce. Přesto se mi ale zdá, že si budeme muset klást ještě celou řadu dalších otázek. Jestliže bude existovat svět, kde budou lépe chráněna lidská práva a bude tam větší lidská zodpovědnost, potom takový svět bude muset mít občany, kteří budou mít právo těšit se z těchto práv, kteří budou skutečně mít možnost realizovat tato práva, kteří si budou také uvědomovat svou odpovědnost využít maximálně těch práv, která dostávají a musí také být součástí společenství, které bude dále rozvíjet tato práva. To znamená nebude to společenství, které si bude dělat právo na svou jedinou pravdu, ale spíše bude vycházet z našich společných kořenů, kořenů našeho lidství a povinností, které s tím souvisejí.

Dovolte, abych řekl co to znamená. Myslím si, že to znamená, že máme povinnost těch z nás, kteří pocházíme z bohatších zemí. Máme povinnost zvýšit výhody a snížit ty všechny zátěže, které v současné době v 21. století existují.

Já teď bych vás poprosil, abyste si představili něco o co vždycky požádám také americké publikum, když s nimi hovořím. Představte si, že toto setkání se koná 10. září, den předtím než došlo k teroristickým útokům. A kdybych se vás toho 10. zeptal, desátého září, kdybych se vás býval zeptal: Jaká je dominantní síla jednadvacátého století, světa jednadvacátého století?

Jestliže pocházíte z bohaté země a jestliže jste optimisté, možná že byste mi odpověděli na jednu ze čtyř věcí. Možná, že byste řekli: globální ekonomika. Moje země na tom zbohatla a také mnoho lidí se zbavilo chudoby díky globální ekonomice. Možná, že byste za druhé řekli: ne, je to revoluce v informačních technologiích. Všichni teď můžeme být v televizi kdekoliv na světě. Já když jsem se v roce 1993 stal prezidentem, tak v té době existovalo jenom padesát stanic na Internetu. Když jsem odcházel ze své funkce, tak jich bylo sto padesát miliónů během osmi let. A za třetí jste mohli říct: ne, nejdůležitější nejdominantnější silou je vědecká revoluce. Snažíme se zjistit, co je v těch v černých dírách v kosmu. Snažíme se zjistit, jaké jsou sekvence lidského genomu a v zemích, které mají dobré zdravotnictví, možná že za chvíli budou lidé žít s průměrnou délkou života více než devadesát let. Nebo jsme možná mohli říct, že nejdůležitější faktor 21. století je exploze demokracie a rozmanitosti, diverzity.

Já, když jsem byl ještě prezidentem, tak jsem vlastně žil ve světě, kde více než polovina lidí na světě žila ve státech, kde vládli lidé, které si tito lidé sami zvolili, kde byla uznávána rozmanitost etnická, náboženská a tak dále, kdy se podařilo mnoha lidem překročit tu hranici, která nás rozdělovala po staletí. Na druhé straně, kdybyste byli mírně optimisté, byli jste více pesimisté, kdybyste byli to čemu říká Hillary, ten válečník ve své rodině nebo kdybyste žili v rozvojové zemi, kde nejsou věci tak snadné, tak možná, že byste odpověděli asi takto. Možná, že byste řekli: globální ekonomika je jeden z problémů, protože je stále hodně lidí, kteří žijí s méně než dvěma dolary denně. Stále jsou miliardy lidí, kteří nemají nikdy přístup k čisté pitné vodě. Každý čtvrtý člověk ročně umírá na AIDS, na malárii a na další choroby. Anebo byste možná řekli: ne, hlavním faktorem je environmentální krize. Jestliže dojde k dalšímu globálnímu oteplování, jestli toto oteplování bude rychlejší než tomu bylo v minulosti, tak přijdeme o celou řadu zemí, ostrovů. Dokonce i kus Floridy zmizí pod hladinou moře. Budou desítky milióny utečenců, kteří budou prchat před hladem a na to budou odpovídat pochopitelně teroristé. Nebo byste možná mohli říct: ne, dřív než dojde k tomuto globálnímu oteplení, dojde ke krizi ve zdravotnictví, všechno bude kolabovat. V současné době máme miliony případů AIDS, pokud se něco nezmění, budeme mít stovky milionů takto nemocných lidí. A nejedná se jenom o Afriku, kde dochází k většině těchto případů, ale to platí také o bývalém Sovětském svazu. Platí to také o Karibské oblasti, což je přímo na prahu Spojených států. Kromě toho to postihuje také Indii a v Číně nedávno připustili, že existuje dvakrát více případů AIDS, než původně si mysleli a každý čtvrtý člověk připouští, že vůbec neví jak je možné, že tuto nemoc dostal. V Evropě je situace také alarmující. Nebo byste možná mohli říct, ještě 10. září byste možná mohli říct, že největší problém je terorismus. Terorismus, který je způsoben populační explozí, který odráží nejrůznější historické etnické konflikty, které se snoubí teď s moderními prostředky smrti. I na to řada lidí ještě před 11. zářím myslela.

Snažím se říct asi toto: jestliže vezmete čtyři pozitivní věci, to znamená ekonomiku, lékařský pokrok, technický pokrok, demokracie, rozmanitost a na druhou stranu postavíte čtyři negativní věci, to znamená chudobu, klimatické změny, krizi zdravotnictví a konflikty, které mají své kořeny v etnických a religiózních záležitostech, tak všechny vlastně odrážejí stejnou věc. To znamená, že vzájemná nezávislost v historii lidstva je propojena. Jestliže snížíte vzdálenosti, jestliže budete šířit informace, tak lidé mají více výhod než dříve. Ale i když budete žít ve Spojených státech, tak tyto lidi děláte vlastně náchylnější na všechna rizika. Tito lidé jsou daleko potom citlivější na všechny tyto změny.

Jinými slovy, to co se stalo 11. září, v podstatě bylo opakem toho nebo tou druhou stránkou toho dobrého, co se ve světě stalo. Proto je podle mého názoru naprosto nutné, jestliže chceme, aby takovýto svět, který je tak provázaný, byl více pozitivní než negativní, tak je potřeba zvýšit práh vědomí mezi vůdčími osobnostmi. Musíme zbavit lidi z chudých zemí, zbavit je té nenávisti, která je v nich živena a naopak v bohatých zemích se musí lidé zbavit svého krátkozrakého sobectví.

Musíme se pokusit nějakým způsobem zvýšit počet lidí, kteří mají výhody z toho čeho bylo dosaženo, a naopak snížit zátěž lidí. Myslím si, že je potřeba bojovat proti lidské chudobě. V loňském roce, když jsme začali odpouštět dluhy nejchudším zemím, tak to byl první krok. Ale musíme udělat mnohem více, musíme se pokusit dostat všechny děti do školy. Brazílie je jediná země, kde 97 % dětí chodí do školy, protože jejich matky dostávají zaplaceno za to, že děti do školy skutečně pošlou a přivedou. Musíme financovat lepší zdravotnictví. Generální sekretář OSN, který právě získal Nobelovu cenu a zaslouženě, nás žádá, to znamená nás bohaté země, abychom věnovaly sedm až deset miliard dolarů ročně na boj proti AIDS a dalším nemocem. Toto musíme udělat. Musíme snížit úmrtnost na AIDS na polovinu. Jestliže se nám podaří v té době ještě vyvinout léky na tuto nemoc, tak možná že se nám podaří celou tuto krizi zažehnat. Měli bychom se dále pokusit odvrátit nebezpečí klimatické změny. Amerika by se také na tom měla zúčastnit. Toto je naprosto zásadní na tom, čemu já říkám vzájemná závislost. V současné době Spojené státy produkují větší množství tzv. skleníkových plynů, než zbytek světa. Pokud nepůjdeme příkladem dalším zemím, může se stát, že Indie a Čína bude dělat to co dělají Spojené státy v současné době, a to představuje obrovské ohrožení.

Toto jsou všechno věci velice závažné, pro nás to představuje obrovské množství práce a nasazení. Myslím si, že musíme také se postavit všem různým výzvám, úkolům, to znamená že musíme podporovat demokracii a lidská práva, a to v explicitním slova smyslu. Musíme využívat zodpovědných nevládních organizací. Musíme se pokusit dosáhnout míru a dosáhnout usmíření. Já vím, že to je těžké. Já jsem se nedávno zamýšlel nad tím, k čemu došlo v mém životě. Martina Luthera Kinga zavraždili lidé, kteří stáli proti němu. Mandela, který byl ve vězení několik desítek let. Ghándhího zabili hinduisté, kteří stáli proti němu. Saddata zabili také jeho vlastní lidé. Rabina zabil také izraelský Žid, protože si myslel, že Rabin není dostatečně dobrý Izraelec, protože chtěl zajistit domov pro Palestince.

To jsou věci, které nejsou vůbec jednoduché. Jak jsem již řekl, já sám jsem si velice dobře vědom toho, že i my máme svojí vinu. Ale ještě jednou opakuji, musíme si uvědomit některé věci, které jsou naprosto základní. Svět bude vzájemně propojen. Otázkou je, jestli to bude pro lidi dobré nebo ne. Pro chudé lidi v rozvojových zemích a pro bohaté lidi v rozvinutých zemích. My v bohatých zemích si musíme totiž uvědomit, že už nemůžeme si dělat právo na něco, co odmítáme jiným. Musíme také se pokusit vysvětlit to, že nemohou se zbavit svého utrpení tím, že způsobí destrukci nám.

Pokud se nám podaří některé věci dosáhnout, tak našim dětem dáme budoucnost, budoucnost plnou naděje a snů.