O Bivoje se vedou letité spory. Jinoch urostlé postavy na mohutných plecích přinesl divokého kance urozené Kazi. Prof. Josef Bidlo tvrdí, že jako námezdní gigolo obšťastňoval ženský fraucimor Vyšehradu. Harémové intriky prý přispěly k vypuknutí dívčí války, z níž se naše ekonomika dodnes nevzpamatovala. Opak je pravdou, říká Josef Šusta. Bivoje považuje za zaměstnance České televize, který po rozpadu redakce zábavných pořadů pytlačil v lesoparcích Kavčích Hor. Dedukuje, že divočák je pouze přenosným symbolem některého z členů Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, profitujícího z poskytování licenčních práv. Dějepisec Josef Pekař, zastánce obnovy šlechtických velkostatků, se naopak domnívá, že statečný lovec je představitelem starobylého selského stavu, nezkaženého socialistickou kolektivizací. Marxistická historiografie o mladíkovi mlčí, postrádá jeho proletářský původ a navíc požaduje ujasnění hrdinovy sexuální orientace.

Ve starém Řecku bývalo zvykem, že staří Achajové, sužováni zvětšující se předstojnou žlázou si najímali dospívající chlapce, aby za úplatu na nich provozovali anální soulož. "Je to profylaktický léčebný postup dalekosáhlého významu. Škoda, že něco podobného nezažil astronom Tycho de Brahe," domnívá se sexuolog Kužel. " Určitě by nezemřel na zástavu moči. Usilujeme, aby praktiku v plné výši hradila zdravotní pojišťovna!"

Rozložitý Bivoj a subtilní Kazi touží po americkém způsobu života. S příchodem šera na ně však padá stesk a propadají strachu před dravým byznysem. Jde o zápas dvou civilizací. Staré východní, nutící ženy, aby mužům při milostném aktu byly po vůli jako zvířata, kdy partnera zajímají pouze jejich hýždě a nové kultury evropské. Ota, biskup řezenský a Adaldag, biskup brémský, ale i Vojtěch, metropolita pražský, trvali na tom, aby kopulace v Čechách byla konána po způsobu misionářském, tváři v tvář. "To je správná cesta do Evropy," napadlo Formana a na konfiguraci kultivované kněžny a poněkud jednoduššího Bivoje, vyžadujícího to dělat "po staru", kdežto vévodkyně "evropsky", ukazuje dynamiku dějinného vývoje. Klíč k české vesnici však neleží v manželské posteli, ale v touze sedláka po penězích. Páteří díla je proto nemilosrdný zápas dvou politiků o moc. Dohadují se jak "rozkrást nakradené".

Na první pohled nelze pochopit, kdo hájí koho. Až, když jedna z dívek panenské družiny Kazi padne do léčky a je vyvezena slušovickými mafiány na Thaj-wan, kde ji vymění za počítač, rozpoutá se lité peklo. Stárnoucí Bivoj formuluje nový ekonomický program obnovy vesnice. Usiluje zabránit, aby vejce stálo 4 Kč, bojuje za lidovou cenu. Z nedalekých Pardubic nechává dovézt ruchadlo bratří Veverků. V nestřežené chvíli z pluhu zmizí radlice. Ekonomický rozvoj se zpomaluje! Bivoj nechápe, že za vším stojí jeho politický rival. Nevěří, že ve vyšehradských katakombách znásilnil jeho milovanou Kazi a v nestřežené chvíli odcizil tolik potřebný pluh. Náhle na scénu vstupuje vodník! Záběry se točí v Plakánku. Údolí stvořené pro něžná vyznání a lásku si režisér vybral ke krutému dramatu. Padouch v přestrojení za hastrmana stahuje bezelstného ministra cynicky pod hladinu. Ze žabincem porostlé tůně nebožák volá: "Nebudu lavírovat, abych zůstal nad vodou, o to mně nejde. Prohrát však v politice čestně není vůbec žádná hanba."

Pozoruhodný je závěr díla. Za chudičkou rakví utopence kráčí sbor mužů. Pod černými hábity lze poznat ušlechtilé, ale zármutkem strhané tváře. Z třaslavisek vystupují mlhy, za obzorem se míhají stíny zprivatizovaných továren, pivovarů, bank a podílových i penzijních fondů, s duněním projíždějí vlaky s lehkými ropnými oleji a těžkými alkoholy. Z podmanivé hudby Michala Kocába je jasné, že se jedná o seriozní pohřební bratrstvo, že nejde o žádnou partaj leninského typu, jako je konkurenční ODS. Jsou to inteligentní a demokraticky smýšlející lidé, přišli se pokojně rozloučit s nebohou obětí levicových intrik. Tvůrce rozehraje maximální střet kontrastů: ponejprv jedou ozdobené selské vozy na dožínky, potom se objeví komunistické agitky se samopaly, širými lány se valí kolony kombajnů. -- Střih! -- Ženci sekají pšeničné pole a otírají si zpocená čela, sedlák se selkou se objímají pod rozkvetlou jabloní, dítě si hraje s kasičku v podobě úlu. Na burze padají ceny pšenice, udřená ruka krájí chléb z bochníku...

Poslední scéna zachycuje přepychovou vládní limuzínu ženoucí se do Slušovic. Ve voze sedí postava podobná hastrmanovi a přepočítává balíky peněz. V malebné moravské vísce vítají vítězného politika zástupy zpívajících děti. Velký detail přes celé plátno! Cenovka na vejci lakonicky zvěstuje: 4,50 Kč,-! Formanův "Bivoj" se stal nejoblíbenějším českým filmem všech dob, návštěvností předstihl Svěrákův "Tmavomodrý svět". Za úspěch vděčí milostným scénám natočeným pod Kavčí horou, obdivovanými školními výpravami. Ženy v domácnosti dojemně pláčou nad stoupajícími cenami základních potravin a střední generaci vzrušuje tragický osud kněžny Kazi, vítězný padouch ji v nestřeženém okamžiku svrhne z vyšehradské skály.