Z ostudy Kabát

Můj bývalý kolega z psychiatrické kliniky, bývalý lidovecký ministr kultury (a obchodu) Kabát, obhajovaný bývalým ministrem spravedlnosti (a obchodu) Sokolem byl u soudu 28. 11. 2002 zproštěn viny. Soukromá firma KJD, která měla provozovat Českou lotynku, dostala úvěr 350 000 000,- Kč. Ministr Kabát podepsal za stát ručení tím, že dal do zástavy ampírový dům U Hybernů a kubistický dům U černé matky boží. Lotynka byla úspěšně vytunelována a domy propadly Komerční bance. Stát je však vykoupil v březnu 1998, v době, kdy stát reprezentovala a ovládala "Havlově hradní" Tošovského vláda s lidoveckým ministrem kultury Talířem. Ministr, jako představitel státní správy (ač to, zdá se, nikdo neví) smí činit pouze to, co mu zákon ukládá. To na rozdíl od občana, který naopak smí činit vše co mu zákon nezakazuje. Zastavovat domy ve prospěch podnikání soukromých firem, pokud vím, k povinnostem uloženým ministrovi nepatří. Pokud ano, pak jde o povinnosti uložené nějakým kolektivem, rozhodně nikoli zákonem.

Soudci jsou jmenováni prezidentem po pečlivém přezkoumání jejich způsobilosti prezidentovým týmem. Soudci v tomto případě dospěli k závěru, že obžalovaný svým jednáním nezpůsobil žádnou škodu. Předsedkyně senátu pak podle deníku Právo řekla, že: "Nelze porušování povinností při správě cizího majetku spatřovat v tom, že Kabát podepsal úvěrovou a zástavní smlouvu a Lotynka pak později nedosáhla žádného zisku". Nebyl-li tento výrok zkrácen novinářkou do inkoherentnosti, pak ručit cizí věcí a zastavovat cizí majetek bez zákonného nebo smluvního zmocnění není trestné, pokud na tom nikdo nevydělá. Nebo snad, že škodu způsobili ti, jejichž soukromé podnikání se státním majetkem bylo ztrátové, nikoli ministr, který jim to osobním přičiněním umožnil.

Přizpůsobený Dostál

Stále současný ministr Pavel Dostál zase jednou podlehl v boji motivů (být čestný nebo být hlavně osobně úspěšný?) a v jednom ze svých záchvatů spravedlnosti a sdílnosti se mi jednoho rána svěřil, že se velmi těší, neboť byl pozván jako svědek k vyšetřování případu Česká lotynka. Z jednání vlády odešel asi v 11 hodin. Na oběd už byl zpátky. "Tak co Česká lotynka?", vyzvídal jsem. Byl velmi zachmuřen. "Vyšetřovatelé mi řekli, že byli od případu odvoláni. Že oba odejdou od policie. Že už byli takovejdle kousek od ...." (jmenoval lidoveckého poslance a bývalého náměstka a vymezil krátkou úsečku ukazováčkem a palcem) "...a tehdy byli také odvoláni."

V jiném záchvatu charakternosti Pavel Dostál napsal během jednání Sněmovny na kus papíru rukou článek pro deník Právo o Pavlu Vernerovi, který o mně právě vydal v rámci své předsenátorské kampaně hanopis. Článek mi dal přečíst. Je na svůj břitký vtip velmi hrdý. Pamatuji si jen poslední větu: "Hamlet bodl do stěny a vypadla krysa" (Verner). Řekl jsem: "To ti neotisknou." "Otisknou...", oponoval sebejistě.

"Tak co, otiskli ti to?", ptal jsem se asi za dva dny. "Neotiskli.", odpověděl s latencí. "Jak to zdůvodnili?", vyptával jsem se. Po ještě delší latenci přiznal: "Že je Verner "významný komentátor."

Asi za rok si to Pavel Dostál vynahradil. Napsal článek o tom, že jsem sice psychiatr, ale duševně nemocný a vůbec se mnou nelze komunikovat a ke Špidlovi nejsem alternativou !!?? (Právo, in: Kovářova kobyla).

Objektivně různým metrem

Je pozoruhodné, že obvinění Kabáta nevěnovala média prakticky žádnou pozornost, zato zproštění viny s reklamní fotografií jeho obhájce věnují média - tvůrci veřejného podvědomí - pozornost velmi značnou. Naproti tomu, když jsem byl obviněn bývalou ředitelkou nemocnice Rögnerovou (nikoli tedy orgány činnými v soudním řízení) z dlouhé řady zločinů, věnovala tomu média pozornost extrémní. Byla to pozitivní reklama pro Rögnerovou, negativní pro mne. Velmi usilovné policejní vyšetřování trestního oznámení Rögnerové, jehož přílohou byl spisek Pavla Vernera "David a Goliáška", vedlo policejní vyšetřovatele nejen k odložení trestního oznámení, neboť vzdor úsilí nebylo z vyslovených podezření nic prokázáno, ale i k jasnému usvědčení Pavla Vernera ze lži.

Média však o odložení dříve tak medializovaného "obvinění" prakticky vůbec nepsala. Mezitím došlo ke zvolení Rögnerová senátorkou (za Benešovsko, proti předsedkyni Senátu Benešové, ODS), což pomohlo Senát vrátit lidovcům. Senát nikdy nikoho k trestnímu stíhání nevydal. Nemá naprosto žádný smysl podávat trestní oznámení na Rögnerovou, ačkoli nejen NKÚ, ale i nezávislá auditorská firma jasně potvrdily nálezy ministerské kontroly, kterou jsem do této nemocnice poslal, aby prošetřila velmi četná anonymní i podepsaná udání.

Rögnerová je samozřejmě senátorkou za stranu lidovou stejně jako bývalá ministryně Havlovy Tošovského vlády Roithová, bývalá ředitelka Fakultní nemocnice v Královských Vinohradech (FNKV), nyní ředitelka pražské církevní nemocnice. Do FNKV jsem také poslal kontrolu. Je pravda, že jsem udělal chybu. Měl jsem obě odvolat ihned (jako tak účelově činil málo politicky podepřeným ředitelům nemocnic bývalý ministr Fišer a to bez důkazů čehokoli). Odvolal jsem je až po jejich velkém mediálním divadle, resp. po zorganizování stávky. Provést kontrolu a neodvolat nebylo možné, neboť mě k tomu donutily. Neprovést kontrolu možné bylo. Ale ne pro mne. Stanovisko Vladimíra Špidly jsem znal předem, takže jsem se ho na nic neptal. Zeman mi naopak na přímý dotaz kontrolu v rámci akce "čisté ruce" doporučil. Špidla pak na mě křičel zejména kvůli kontrole nákupů léků, neboť v tom prý "jedou" skoro všechny nemocnice. Fišer pak v roce 2001 kontrolu Fakultní nemocnice Motol "zrušil", aniž by mu zákon něco takového umožňoval. Vládní koalice po volbách 2002 byla připravována nejméně od roku 1999.

Tak nám vydali Jirousovou, paní Müllerová  * 

V roce 2000 byla obviněna lidovecká poslankyně Müllerová z podílu na zvláštním stěhování majetku a jeho účetním poztrácením při provozování městské nemocnice v Bruntále soukromou firmou Brumeda. Myslím, že tehdy šlo o jiné trestní oznámení než to, které jsem nechal souběžně podat Ministerstvem zdravotnictví. Lidovcům vážně hrozilo vydání jejich poslankyně. (Sněmovna není v nevydávání poslanců tak důsledná jako Senát v nevydávání senátorů. V Senátu jsou skutečné "osobnosti" a atmosféra je tam mnohem kolegiálnější, družnější.) Spojili tedy hlasování o vydání Müllerové s hlasováním o bývalém, právě hradní skupinou vypuzeném ministru Baštovi, který se měl údajně horlivým prosazováním akce čisté ruce dopustit zneužití pravomoci veřejného činitele. Vášnivé lobování za nevydání Müllerové zajistil poslanec spojený s dodávkou léků do nemocnice v Bruntále. Hrozil vydáním exministra Bašty, jemuž by tak bylo znemožněno být velvyslancem v největší zemi světa. Vydána samozřejmě nebyla.

Asi za půl roku poslankyně Jirousová (KSČM) spěchala s vlastní matkou do nemocnice a srazila autem chodkyni náhle vyběhnuvší za psem bez vodítka do vozovky. Byla vydána. I lidovci tím projevili svoji nesmiřitelnost s komunistickou zločinností. Kdyby byla MUDr. Jirousová americkým vojákem a nikoli komunistickou poslankyní, byla by osvobozena. Takto musela zaplatit mimosoudně dohodnuté tučné odškodné.

[*] hříčku jsem si vypůjčil od známého komentátora veselých příběhů ve Sněmovně poslance Roberta Kopeckého (ČSSD)...

Autor, civilním povoláním psychiatr, byl ministr zdravotnictví ve vládě Miloše Zemana.