Místopředseda dr Markovič (zvoní): Pristúpime teraz k spoločnej rozprave.

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem lehotu rečnícku 40 minút. (Námitky nebyly.)

Námietok niet. Navržená lehota je schválená.

Prihlásení sú rečníci na straně "proti": pp. posl. dr Szüllő, Kundt, Široký, dr Tiso, Kopecký a dr Wolf.

Dávam slovo prvému rečníkovi, prihlásenému na strane "proti", p. posl. dr Szüllőmu.

Posl. dr Szüllő (maďarsky): Vážená snemovňa! Najprv chcem prehovoriť maďarsky a potom slovensky k tomuto návrhu a chcem prečítať naše stanovisko, ktoré zaujímajú tunajší Maďari v tomto štáte (čte):

Pred verejným forumom posl. snemovne pribíjam, že v tejto republike je nielen otázka slovenská, nielen nemecká, poľská a rusínska, lež i otázka maďarská. S tohoto miesta prehlašujem, že Maďarstvo ani s hľadiska kultúrneho, ani hospodárskeho, ani verejnoprávneho nezískalo tých oprávneností, ktoré mu garantovali tvorcovia štátu československého vtedy, keď pri príležitosti nového rozdelenia Europy utvorili túto republiku.

My všetci v tejto republike pociťujeme tú konštruktívnu chybu republiky, že táto republika bola utvorená z dvoch štátov, z Rakúska a Maďarska, ktoré žily dvoma právnymi i hospodárskymi životy. V obidvoch štátoch vyvinuly sa po dobu 1000 rokov iná kultúra, iné zákony a iné verejnohospodárske záujmy. Tieto rozdiele jestvujú ešte i dnes, lebo tieto dva štáty boly utvorené nie náhodou, lež z nútnosti spočívajúcej na podklade geofyzickom. A preto docela iným spôsobom a inými cestami môže dosiahnuť svoju životnú prosperitu obyvateľstvo na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, než obyvateľstvo v krajinách historických.

To je dôvodom toho, že maďarské strany už od doby svojho ustavenia stále bojovaly za autonomiu Slovenska a Podkarpatskej Rusi. My Maďari s našimi slovenskými. bratmi (Posl. Vallo [maďarsky]: Od kedy znáte vy slovenských bratov?) Ja som ich vždycky znal. Opýtajte sa pána predsedu vlády Hodžu, opýtajte sa pána miestopredsedu dr Markoviča, či som to nebol ja, kto ako pezinský poslanec zastával som vždy záujmy Slovákov? (Hluk. - Výkřiky posl. Vallo a dr Holoty.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud. (Stálé výkřiky posl. Vallo a dr Holoty. - Místopředseda dr Markovič zvoní.)

Volám p. posl. Vallo k poriadku. (Hluk. - Výkřiky posl. dr Holoty. - Místopředseda dr Markovič zvoní.)

Volám p. posl. dr Holotu k poriadku. (Hluk. - Výkřiky posl. Vallo. - Místopředseda dr Markovič zvoní.)

Volám p. posl. Vallo po druhý raz k poriadku. (Stálé výkřiky. - Místopředseda dr Markovič zvoní.)

Prosím o kľud a pána rečníka prosim, aby pokračoval.

Posl. dr Szüllő (pokračuje): My Maďari spolu s našimi slovenskými bratmi (Smích. Různé výkřiky.) si prajeme, aby každý národ v republike na svojej vlastnej pôde spravoval svoje osudy. (Hluk. - Různé výkřiky.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. dr Szüllő (pokračuje): Základ autonomie, ktorú požadujeme, bol utvorený Pittsburghskou dohodou a autonomiu Podkarpatskej Rusi predpisuje mierová smluva sama. Vláda nevyhovela ani jednej podmienke, a to je príčinou dnešnej otrasenej situácie. Tunajšiu konsolidáciu nemôže garantovať lomoz zbraní ani opieranie sa o zbrane cudzie, lež iba vnútorná duševná spokojnosť národov. Vláda musí pochopiť, že zdaru nemožno tuná ináč dosiahnuť len tak, jestliže na základe plnej rovnoprávnosti dá každému tunajšiemu národu to, čo mu podľa božských a ľudských zákonov náleží. (Potlesk poslanců spojených stran maďarských. - Pokračuje slovensky.)

Pred verejným forumom poslaneckej snemovne priklincujem, že jestvuje v tejto republike nielen slovenská, nielen nemecká, nielen poľská, nielen rusínska, ale i maďarská otázka. S tohoto miesta prehlašujem, že maďarská národná menšina neobdržala ani v kultúrnom, ani v hospodárskom, ani vo verejnoprávnom ohľade tie práva, ktoré jej garantovali tvorcovia československého štátu vtedy, keď bola táto republika pri rozdelení novej Europy utvorená. (Výkřiky.)

My v tejto republike cítime všetci tú konštruktívnu chybu republiky, že táto republika bola složená z dvoch, samobytný právny a hospodársky život vedúcich štátov, z Rakúska a Maďarska. (Výkřiky posl. Dubického.) V obidvoch štátoch vyvinula sa po 1000 rokoch iná kultúra, iné zákony a iné hospodárske záujmy. Tieto rozdiele jestvujú i dodnes, lebo spomenuté dva štáty neutvorily sa náhodne, ale z geofyzických nútností. Práve preto môže obyvateľstvo Slovenska a Podkarpatskej Rusi dosiahnuť blaho a zdar svojho života docela iným spôsobom a inými cestami, ako obyvateľstvo historických zemí. To je dôvod toho, že maďarské strany od ich utvorení stále bojovaly za autonomiu Slovenska a Podkarpatskej Rusi. My Maďari žiadame spolu s našimi slovenskými bratmi (Výkřiky. Smích. - Posl. Rybárik: To je hanba!) To je nie hanba, iďte sa pýtať do pezinského okresu, či som ja nepodporoval vždy Slovákov, keď som bol na boku. Nenajdete ani jedného Slováka, ktorého by som bol nepodporoval. (Posl. Rybárik: Vy ste boli Slovák, ale pomaďarčili ste sa!) Ja som lepší Maďar, ako vy ste Slovák alebo Čech. (Různé výkřiky.)

My Maďari žiadame spolu s našimi slovenskými bratmi, aby v tejto republike mohol každý národ svoj osud na svojom území sám viesť. Základ autonomie, ktorú žiadame, utvorila Pittsburghská dohoda (Výkřiky odporu.), autonomiu Podkarpatskej Rusi predpísala mierová smluva. (Různé výkřiky. - Místopředseda dr Markovič zvoní.) Vláda ale ani jednej tejto podmienke neurobila zadosť, a to je dôvodom terajšej jej otrasenej situácie. Tunajšiu konsolidáciu môže len vnútorná duševná spokojnosť obyvateľov garantovať a nie lomoz zbraní ani opieranie sa na výzbroj iných. Vláda musí už raz pochopiť to, že nemôže ináč dosiahnuť zdaru, iba tým, keď každému tu žijúcemu národu garantuje na základe plnej rovnoprávnosti všetko to, čo im podľa božského a ľudského zákona prináleží.(Potlesk poslanců spojených maďarských stran.)

Posl. Kundt (německy): Dámy a pánové!

Jménem klubu poslanců sudetskoněmecké a karpatskoněmecké strany v jeho dnešní síle mám učiniti toto prohlášení:

"S pyšným vědomím, že jsou příslušníky velkého německého národa, který v těchto týdnech provedl činy světodějných rozměrů, překonali i sudetští Němci v posledních dnech konečně roztříštěnost svých sil tím, že Svaz zemědělců a německá křesťanskosociální strana lidová se včlenily do sudetskoněmecké a karpatskoněmecké strany. (Hluk. - Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud. (Výkřiky posl. Beuera. - Potlesk trvá.)

Posl. Kundt (pokračuje): Sudetští Němci. . . . . (Hluk. - Výkřiky poslanců komunistické strany.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Žiadam o kľud.

Posl. Kundt (pokračuje): . . . . budou nyní v semknuté jednotě a s větším úsilím bojovati o zabezpečení svých životních práv. (Hluk trvá.) Vzíti na vědomí tuto politickou realitu, že jsme se spojili a že jsme ochotni bojovati, a (Místopředseda dr Markovič zvoní.) vyhověti naším oprávněným požadavkům, stalo se pro vás, pánové na české straně, nyní nevyhnutelným příkazem státnické chytrosti a prozíravosti a příležitostí, abyste obé dokázali. (Předsednictví převzal místopředseda Langr. - Výkřiky posl. Śliwky.) Litujeme, že jsme ještě neuslyšeli hlasu, jenž by byl projevem takového poznání.

Když jste se opírali o versaillský mocenský řád, jenž směřoval k trvalému zbavení moci a potlačení německého národa na celém světě, nemohlo se vám sice nikdy zdáti rozumným, ale jistě možným, abyste v tomto státě vytvořili systém, jejž jsme podle jeho četných důsledků musili pociťovati jako systém vyvlastňování, zkracování práv a nižšího politického hodnocení a jejž proto v semknuté nyní frontě rozbijeme. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Tento versaillský mocenský řád, vybudovaný na klamu a na popření životního práva celého velkého národa, musil ustoupiti novému právnímu řádu. Silnější mocnosti než vy musily tuto skutečnost uznati a vyvoditi z toho náležité důsledky. Jen vy sami jste se dosud domnívali, že nemusíte bráti na vědomí nový vývoj. (Posl. Špaček: Řekněte, co vlastně chcete!) Své pokusy, popříti vůbec existenci této otázky a pozdější pokusy vyhnouti se vynášením bezpodmínečného německého aktivismu takovému řešení, jistě i vy, pánové, uznáte za ztroskotané. Každý pokus pokračovati v této politice snad ještě s německými sociálními demokraty byl by nesmyslný a předem určený k nezdaru. (Různé výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kundt (pokračuje): Otázka, má-li sudetskoněmecká strana právo mluviti za všechny sudetské Němce, stala se dnes pro celé tuzemsko i zahraničí konečně jasnou. Přecházeti tuto skutečnost není tedy již možné, ani taktické ani praktické. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Dosavadní národnostní politika nepřinesla zemi mír, státu jen škodu a nám jen utrpení. Nemáte nic jiného na vybranou než se jednou pro vždy rozloučiti s udržováním této politiky. (Výkřiky posl. Kuta.) Chcete-li dosíci toho, aby sudetští Němci věnovali byť jen zdání důvěry vašemu zamýšlenému řešení, které jste naznačili, musíte nejdříve prokázati, že zasluhujete důvěry, a to dodržováním platných zákonů, které jste sami vydali. (Souhlas. - Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Provedení voleb, které se podle zákonů již dávno měly uskutečniti, jest jedním z předpokladů k tomu. Se zřetelem na změněnou politickou situaci jest demokratickou povinností vypsati všeobecné politické volby, jimiž by se potvrdila (Souhlas. - Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) vůle lidu projevená v německém táboře. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany. - Výkřiky posl. Špačka.) Znáte naše žaloby a stížnosti. Víte tedy, jak nás můžete usmířiti, chcete-li toho vůbec. (Souhlas a potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Ale nepočítejte se zdánlivým řešením a s povolností, kterou nemůžeme uvésti v soulad s odpovědností za náš lid. (Hluk.) Nezapomínejte ani na svou odpovědnost nejen před svým národem, nýbrž před celou Evropou. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany. - Posl. Špaček: To se rozumí. - Posl. Beuer [německy]: Odpovědnost za německý národ nemáte vy!) Za námi stojí semknutí sudetští Němci. (Různé výkřiky.) Nepochybujte již, že jen zásadní a odvážné řešení národnostní otázky může tomuto státu zaručiti trvalý vnitřní i vnější mír." (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Ďalej je ke slovu prihlásený p. posl. Široký. Dávam mu slovo.

Posl. Široký: Slavná sněmovno!

Jsem pověřen podati jménem klubu komunistických poslanců toto prohlášení:

"Projevem pana předsedy vlády, učiněným včerejšího dne, vyjádřila vláda své stanovisko k vývoji událostí, jež se tak závažně dotýkají osudu republiky. Neváháme projeviti, že prohlášení vlády přisuzujeme mimořádný význam. Spatřujeme jej zvláště v tom, že bylo v projevu předsedy vlády vysloveno uznání, že nekolísavá odhodlanost pracujícího lidu byla páteří síly a pevnosti republiky v kritických okamžicích, jež nadešly po rakouských událostech. Pro pracující lid je to velkým zadostiučiněním. Dělnictvo přijímá toto uznání s vřelým přáním, aby odhodlanost a pevnost pracujícího lidu řídila i další kroky republiky, aby v obětavosti a spolehlivosti pracujících lidových mas viděla republika bezpečnou oporu při obraně své nezávislosti a aby se vláda republiky cítila zavázanou tuto nejdražší záruku síly republiky, kterou je oddanost lidu zájmům svobody, nikdy nepromarniti. (Potlesk komunistických poslanců.) Lid pro obranu republiky a republika pro blaho lidu, to nechť je zásadou v nynějších chvílích, kdy Československá republika musí po 20 letech svého trvání tak bedlivě střežiti svoji svobodu a existenci.

V projevu vlády byly zdůrazněny mezinárodní záruky, které zvýšenou měrou nyní zajišťují bezpečnost Československa a které opravňují republiku k tomu, aby při obraně své nezávislosti mohla bezpečně počítati na podporu mocných vnějších činitelů.

Jsou to především velmocenští spojenci Československa, Francie a Sovětský svaz (Potlesk komunistických poslanců.), jichž mohutné armády jsou připraveny spojiti kdykoliv své zbraně se zbraněmi československé armády v zájmu společné obrany svobody národů proti útočícímu fašismu. Jsou to mírumilovné národy druhých zemí a jsou to, jak vládní prohlášení samo zdůrazňuje, lidové masy demokratických a mírových států, jež s nejoddanější solidaritou vystupují pro obranu nezávislosti Československa. Avšak je-li tomu tak, pak jsme povinni s tím větším důrazem apelovati na vládu republiky, aby této důvěry spojenců a demokratického světa co nejsvědomitěji dbala a nedopustila její otřesení nebo oslabení nějakým slabošským krokem v poměru k německému fašismu, pochybnou vírou v mírumilovná ujištění Třetí říše. Lid Československa nevěří v mírumilovnost německého fašismu a nevěří v možnost opravdových mírových dohod s fašistickými válečnými útočníky. Bylo by osudné, kdyby Československo mělo svoji bezpečnost činiti jakkoli závislou na ujištěních německého fašismu a na jednání s Třetí říší. Osud Rakouska je dostatečnou výstrahou, aby se Československo nedalo vlákati na půdu Berchtesgadenu, ať by to byl Berchtesgaden přímý nebo nepřímý, zprostředkování pány Henleiny nebo Berany. Proto jménem dělnictva a pracujícího lidu důtklivě varujeme před každým tajným diplomatisováním v poměru ke Třetí říši. Žádáme, aby nebyl podáván ani prst úskočným svodům německého hitlerismu. Žádáme, aby se vláda řídila city lidu, který je přesvědčen, že jen ono bratrství, které se mezi národy Československa a lidem Francie, Sovětského svazu, Anglie a druhých zemí v tuto dobu zpečeťuje odhodláním ke společnému boji, je skutečnou zárukou míru, spolehlivou zárukou bezpečnosti, neodvislosti a svobody republiky.

Také vláda již byla nucena ve svém prohlášení pranýřovati poraženectví, které se v týlu republiky pokouší působiti k otřesení pevné odolnosti země. Kritické dny, jež republika prožívala po 12. březnu, ukázaly, že, kdyby bezpáteřnost, zbabělost a proradnost poraženeckých živlů z řad buržoasie měla rozhodovati o osudu republiky, mohl by německý fašismus počítati po Rakousku i na kapitulaci Československa. Domníváme se však, že vláda měla výtku bezpáteřnosti a poraženectví konkretněji adresovati, aby bylo jasno, že hanbou a studem by se měli nejvíce rdíti reakční poraženci z řad agrární pravice, neboť oni to jsou, kteří nejhouževnatěji šířili paniku po 12. březnu a kteří si troufají ještě dnes opakovati ničemné nepravdy o ztraceném postavení republiky, aby podepřeli svoji kapitulantskou politiku. Pro zneškodnění těchto poraženeckých živlů nestačí podle našeho názoru pouze lekce, kterou jím dává vládní prohlášení. Na účet politiky těchto poraženeckých živlů jdou pokusy o vnitřní rozvrat, na jejich účet jde rozkol v táboře německých aktivistů, spojení aktivistů s Henleinem, na účet jejich politiky jde nynější velezrádná troufalost Henleinova hnutí a soustředěný nápor bloku německo-maďarsko-slovenských iredentistů proti republice a demokracii. Ano, trpěním činnosti těchto poraženeckých živlů je republika nejvýš nebezpečně ohrožována. Vláda je povinna učiniti pořádek. A my jménem dělnictva a pracujícího lidu také žádáme se vší rozhodností, aby vláda proti piklům reakčních kapitulantských živlů vystoupila. Upozorňujeme při tom důtklivě, že dělnické masy, všechen pracující lid, všichni republice a demokracii oddaní občané jsou krajně pobouřeni zprávami, že pravicové živly ve vládě v duchu svého poraženectví usilují o jednání s Henleinovou stranou a docela o přibrání Henleinovy strany do vlády. Prohlašujeme s nejvážnější výstrahou, že všechen lid povstane jako jeden muž k živelnému odporu, kdyby se někdo odvážil uvolňovati cestu Henleinovi do vlády. Historie se Seyss-Inquarty, připravujícími kapitulaci, se v Československu opakovati nebude. Za to ručí právě to pevné a pravé odhodlání lidu hájiti republiku proti všem fašistickým nepřátelům, vnějším i vnitřním. Toto odhodlání lidu Československa je o to pevnější, že si je lid vědom solidarity zahraničních spojenců Československa i v případě obrany republiky proti útoku vnitřnímu.

Projev vlády ze včerejšího dne byl věnován významnou částí národnostním problémům. Vítáme plně rozhodnutí vlády učiniti další krok k úpravě národnostních poměrů v republice, pokládáme však za nutné varovati před tím, aby se pod titulem jednání o národnostních otázkách měnil jakkoli poměr k iredentistickým živlům a zvláště pak ke hnutí Konráda Henleina. S největší rozhodností bychom se postavili proti tomu, aby vláda ustupovala nátlaku kohokoliv a aby Henleinovu iredentistickou stranu uznala za činitele, s nímž se má jednati o sudetskoněmecké nacionální otázce. Byť by se pod praporem Henleinovy strany shromáždilo sebe více měšťáckých aktivistických desertérů, nemění to nic na pravdě, že snahy Henleinovy strany nejsou určovány zájmy německého lidu zde v republice, nýbrž jen zájmy a imperialistickými cíly zahraničního německého fašismu. Konrád Henlein, stejně jako Sidor, Esterházy, Fencik a pod., jsou a zůstávají jen nástrojem zahraničních nepřátel republiky. Ano, republika musí řešiti národnostní otázku, ale nikoli v duchu přání iredentistů. Vůle republiky splniti nacionální požadavky nečeských národností nesmí býti zneužita fašistickými rozvratníky a rozbíječi republiky. Demokratické řešení nacionálních problémů musí přispěti k utužení oddanosti nečeských národností k republice, ke sblížení mezi národy Československé republiky, k posílení demokracie. Vyzýváme proto vládu, aby řešení nacionálních problémů použila především k tomu, aby posílila spojení demokratické vlády s dělnictvem a pracujícími masami nečeských národností, neboť ty chovají věrnost k demokracii a republice a jsou pohotovy tvořiti jejich oporu v nejvážnějších okamžicích.

Vláda ve svém včerejším prohlášení znovu zdůraznila, že velké úkoly, před nimiž republika stojí, vyžadují nejpevnější vnitřní jednoty. Projevujeme s tím souhlas, domníváme se však, že k dosažení takové vnitřní jednoty nesměřuje na př. sjednocování měšťáckých stran, jak o ně usiluje agrární strana. To není jednota, kterou republika potřebuje, to je pravicová, panská jednota, národu a republice nebezpečná. Takové jednotě můžeme vypověděti jen nejrozhodnější boj.

Pokládáme za nesprávné, aby fronta obrany republiky byla omezována nacionálně jen na český a slovenský národ. Republika potřebuje, aby se k její obraně semkl lid všech národů. Příkazem je bojovné semknutí všech antifašistů, demokratů bez rozdílu národností, příkazem je nejširší semknutí republikánských sil všech národů Československé republiky. Takovou jednotu chce dělnictvo, pracující lid. Do řad takové jednoty chceme postaviti své síly my, komunisté.

V tuto dobu, kdy měšťácké strany utíkají od praporu republiky a desertují k Hitlerovským nepřátelům, přimykáme řady dělnictva a pracujícího lidu ještě pevněji k republice v zájmu její obrany. Nechť mohutná síla a bojovné odhodlání dělnictva a pracujícího lidu vyváží oslabení fronty obrany republiky, způsobené zběhnutím zbabělých měšťáckých desertérů. Nechť demokratický tábor přijme v zájmu svého posílení ruku, nabízenou revolučním dělnictvem.

Prohlašujeme zároveň, že jsme pohotovi podpořiti svými 30 hlasy zde v parlamentě i vládu při provádění všech opatření, týkajících se obrany republiky a pokud by potřebovala podpory proti oposici fašistických iredentistů, nepřátel republiky a jejího lidu. Chceme však, aby ve věci postupu republiky byl slyšen náš hlas a aby v závažných otázkách, o něž nyní jde, byly respektovány naše návrhy a naše požadavky, jež tlumočíme jménem dělnictva a pracujícího lidu.

V otázce sudetskoněmecké: Poměry, které se vyvinuly v sudetskoněmeckém území po rakouských událostech a po deserci aktivistických německých měšťáckých stran, vyžadují, aby vláda podnikla neprodleně energická opatření v této části republiky. Žádáme, aby vláda čelila se vší rozhodností anarchii, o kterou se v německém území pokouší Henleinova strana. Nechť vláda poskytne plnou ochranu a podporu německým občanům, ohrožovaným terorem Henleinova hnutí. Nechť vláda zakročí proti činnosti úderných formací Henleinových a zamezí velezrádné protizákonné běsnění Henleinova hnutí, které si počíná na území republiky s takovou troufalostí, jakoby to bylo území Třetí říše. Žádáme, aby dělnickým organisacím v německém území byla poskytnuta nejplnější volnost v obraně protifašistickému teroru. Žádáme plnou svobodu pro tvoření antifašistických organisací sebeobrany a pro budování široké demokratické česko-německé hraniční obrany. Žádáme dále, aby při řešení německých nacionálních otázek byly splněny především hospodářské, sociální a kulturní požadavky německého dělnictva a pracujících vrstev. Při provádění zásady národnostního klíče, pokud jde o zařazení německých zaměstnanců, žádáme, aby do služeb státních a do veřejných podniků byli přijímáni němečtí zaměstnanci demokratického, antifašistického smýšlení včetně komunistů. Odmítáme s největší rozhodností, aby do státního aparátu byly vpuštěny Henleinovské iredentistické živly a aby byla dávána podtitulem národnostním jakákoliv mocenská práva Henleinově straně nebo jejím nástrojům.

V otázce Slovenska: Odmítáme všechny snahy o autonomii v duchu sidorovského separatistického programu a v duchu jednotné fronty slovensko-německo-maďarských iredentistů. Jednání o požadavcích slovenských území může býti oprávněně vedeno jen se zástupci demokratických stran Slovenska, představujících většinu obyvatelstva. Navrhujeme, aby z parlamentních zástupců politických stran Slovenska byl vytvořen výbor pro hospodářské, sociální a kulturní otázky Slovenska. Žádáme, aby si vláda povolala slovenské a maďarské zmocněnce dělnictva, rolnictva, inteligence, s nimiž by projednala konkretní splnění naléhavých existenčních požadavků pracujícího lidu Slovenska. Poukazujeme při tom na program požadavků, jež naše strana vytyčila v otázce hospodářského, sociálního a kulturního povznesení Slovenska. Stavíme se ve věci Slovenska za uplatnění zásady decentralisace ve směru rozšíření pravomoci zastupitelstva Slovenské země, pravomoci zemských orgánů a ve směru zřízení zvláštních slovenských orgánů ústřední státní správy ve věcech hospodářských, průmyslu, dopravy, státních lesů a statků a pod. Pro maďarské obyvatelstvo žádáme vyřešení otázky státního občanství a splnění školských požadavků.

V otázce obrany republiky: Žádáme, aby v zájmu posílení hospodářského a sociálního postavení pracujícího lidu, jež je příkazem z hlediska obrany republiky, vláda vypracovala a parlamentu předložila program sociálních a hospodářských reforem, splňujících nejnaléhavější existenční požadavky dělnictva a drobných pracujících vrstev, rolníků, živnostníků atd., jako likvidaci nezaměstnanosti, umístění nezaměstnaných na pracích opevňovacích, při budování krytů, novou úpravu mezd a platů, zemědělské a živnostenské oddlužení, novou pozemkovou reformu, daňovou reformu atd.

Nechť vláda povolá zástupce dělnických odborových organisací, jiných hospodářských organisací pracujícího lidu, a sjedná s nimi přípravu obrany republiky, pokud jde o výrobu, hospodářství, dopravu, zásobování atd. Nechť je rozšířen všeobecný výcvik občanstva ve zbrani ve smyslu zákona o branné výchově. Civilní protiletecká ochrana budiž doplněna urychlenou výstavbou krytů a bezplatným přidělením protiplynových masek obyvatelstvu. Budiž uplatněn komunistickou stranou navrhovaný způsob nucené půjčky, uložené kapitalistům v zájmu urychleného stupňování vojenské výzbroje k obraně republiky. Zisky zbrojařských podniků buďtež zdaněny mimořádnou daní. Za účasti dělnických odborových organisací budiž provedena kontrola vedení průmyslových podniků, důležitých pro obranu státu, jejich očista od živlů republice nepřátelských, při čemž nechť vláda podle zákona na obranu státu použije svého oprávnění převzíti dotčené závody do správy státní.

V otázce vlády: Dělnictvo a lid žádá, aby do čela republiky byla se zřetelem k vážným chvílím postavena vláda obrany země a blaha lidu, opírající se o semknutou frontu republikánských sil všech národů Československa. Komunistická strana je připravena takovou vládu plně podporovati v přesvědčení, že jen s přímou oporou dělnických a lidových mas může republika a její vláda splniti odpovědné úkoly v obraně svobody národů Československa. Pokládáme za příkaz okamžitého významu, aby byla neprodleně pro organisování široké republikánské obrany země vytvářena základna ve výborech, jež by sdružovaly všechny politické, branné, sportovní, zájmové složky občanstva.

Vyjadřujíce tyto hlavní požadavky a návrhy a žádajíce jejich splnění, neapelujeme jen na odpovědnost vlády a na odpovědnost druhých politických stran, nýbrž voláme nejširší masy dělnictva a pracujícího lidu, aby se za tyto požadavky plně postavily a vynutily si jejich splnění na důkaz toho, že v republice, kterou chce lid za cenu všech obětí hájiti, musí lid také rozhodovati." (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. dr Tiso. Dávám mu slovo.

Posl. dr Tiso: Slávna snemovňa!

Klub poslancov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany na svojom zasadnutí v Prahe dňa 29. marca 1938 usniesol sa jednohlasne na tomto vyhlásení:

"Hlinkova slovenská ľudová strana ako politická reprezentantka slovenského národa vyhlašuje, že stojí na stanovisku osobitnosti slovenského národa, celistvosti československého štátu a Československú republiku pokladá za štát, v ktorom sa plne môže uplatniť individualita slovenského národa. Položenie slovenského a českého národa, hlavne po posledných zahraničných politických udalostiach, je také, že ani jeden z nich nemôže si dovoliť samostatný štát bez toho, aby nevystavil vlastný život mimoriadnemu nebezpečenstvu. Slovenský národ prejavil svoje kladné stanovisko k Československej republike nielen po čas zahraničného odboja, ale i v dobe štátneho prevratu, keď sa pripojil dobrovoľne k českému národu, aby spolu s ním tvoril jednotný štát.

Keď dnes znova zdôrazňujeme kladný pomer slovenského národa k československému štátu, robíme to preto, aby sme touto cestou upozornili zodpovedných politických činiteľov na nebezpečie, ktoré republike hrozí po posledných zahraničných udalostiach, a aby sme zdôraznili význam slovenského problému nielen pre konsolidáciu vnútorných pomerov republiky, ale i pre upevnenie pozície nášho štátu v politike zahraničnej.

Vychádzajúc zo stanoviska, že mravným a historickým poslaním československého štátu je nehatený a všestranný rozvoj českého a slovenského národa, pokladáme rešpektovanie osobitnosti slovenského národa a zmenu terajšieho centralistického politického systému za nezbytný predpoklad úprimnej dohody českého a slovenského národa. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.)

Popieranie existencie slovenského národa a zaznávanie slovenskej reči uráža národné presvedčenie Slovákov a vyvoláva nútne spory, ktoré znemožňujú bratské spolunažívanie Čechov a Slovákov. To, že slovenský národ nútený je v svojom štáte už 20 rokov bojovať za uznanie svojej národnej individuality, za výlučné právo reči slovenskej na území Slovenska a za existenčné zaistenie Slovákov, je najväčšou obžalobou u nás panujúceho režimu (Tak je!) a najlepšie vystihuje postavenie slovenského národa v Československej republike. Je to skutočnosť, ktorá nás v 20. roku trvania republiky naplňuje hlbokým bôľom v srdci, ktorá žaluje pred celým vzdelaným svetom a v záujme samého štátu volá po radikálnej náprave. (Tak je!)

Štátna politika môže byť úspešná len vtedy, keď vychádza z reality a nezamieňa si reálne možnosti s fikciou. Takouto realitou je aj osobitnosť slovenského národa a z toho vyplývajúce právo Slovákov na politickú autonomiu Slovenska. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.) Slováci majú právo na politickú autonomiu nielen preto, lebo Pittsburghská dohoda, ktorá bola použitá ako doklad namierovej konferencii, platí a zaväzuje, ale hlavne preto, lebo sú osobným národom a ako národ majú prirodzené právo na svoj rázny národný život v tejto republike. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.)

Opierajúc sa o toto prirodzené právo slovenského národa, vyzývame zodpovedných politických a ústavných činiteľov štátu, aby prikročili čím prv k realizovaniu politickej autonomie Slovenska. Autonomné riešenie slovenského problému môže jedine zaistiť rovnoprávnosť slovenského národa s národom. českým a konsolidovať pomery na Slovensku. Boj Slovákov za politickú autonomiu Slovenska nie je v podstate nič iné, ako boj za praktické uplatnenie sebaurčovacieho práva slovenského národa v Československej republike. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.) Kto toto právo slovenského národa neuznáva a nechce rešpektovať ešte ani dnes, v tejto kritickej a historickej chvíli našej štátnej samostatnosti, ten nechápe smysel tohoto štátu a previňuje sa ťažko proti jeho existencii. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.)

Vyhlašujeme, že spravodlivé vyriešenie slovenského problému je nielen záujmom slovenského národa, ale aj záujmom obrany a bezpečnosti Československej republiky. Sama armáda nestačí na obranu štátu. Vážnosť času kategoricky žiada, aby sme sa na obranu republiky náležite pripravili aj psychologicky, aby sme v prvom rade a včas odstránili všetky príčiny nedorozumenia medzi Čechmi a Slovákmi, lebo shoda a svorná spolupráca českého a slovenského národa je najistejšou zárukou našej štátnej bezpečnosti. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.) Je naším úprimným želaním, aby to konečne pochopili aj zodpovední činitelia českého národa a aby v budúcnosti podľa toho upravili svoj pomer k Slovensku a slovenskému národu. (Výkřiky posl. Špačka.)

Naše stanovisko k národným menšinám republiky je diktované zásadami kresťanskej morálky, záujmom slovenským a celoštátnym. Chceme, aby Československá republika bola pokojným domovom všetkých našich národných menšín, aby sa tieto menšiny cítily u nás doma a aby naša štátna politika pri zachovaní integrity štátu a rešpektovaní jeho suverenity urobila všetko, čo je potrebné pre ich národný, kultúrny a hospodársky rozvoj. (Výkřiky.) Zapnúť národné menšiny do konštruktívnej práce konsolidačnej je eminentným záujmom republiky. (Výkřiky.) Tento cieľ sleduje aj Hlinkova slovenská ľudová strana, keď snaží sa získať národné menšiny na Slovensku k pozitívnej práci za krajšiu budúcnosť Slovenska, a preto rozhodne odmietame, aby táto naša snaha bola kvalifikovaná ako čin namierený proti štátu. (Výkřiky posl. Uhlíře.) Ako je povinnosťou českého národa, aby v záujme štátu spolupracoval s národnými menšinami v krajinách zamoravských, tak je povinnosťou slovenského národa, aby tú istú úlohu konal na Slovensku. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.)

V tejto dejinnej chvíli apelujeme na všetkých roduverných synov a dcér slovenského národa, aby bez rozdielu stavovskej a náboženskej príslušnosti pochopili vážnosť času pre slovenský národ, aby svojmu slovenskému národnému presvedčeniu dali jasný výraz aj v politike, lebo ak kedy, tak dnes potrebná je svornosť a jednota slovenského národa. (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.) Jednota slovenského národa zachránila nás pri životě v minulosti a jednota a svornost slovenského národa zachráni nás v každom prípade aj v budúcnosti.

So zadosťučinením konštatujeme, že politika Hlinkovej slovenskej ľudovej strany, ako to jasne a zreteľne ukázaly hlavne posledné zahraničné a vnútorné politické udalosti, je správna a odôvodnená (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.), a preto na vývoj budúcich udalostí hľadíme kľudne a pripravení.

Konečne vyhlašujeme, že v boji za spravodlivé a prirodzené práva slovenského národa nedáme sa nikým a ničím zastrašiť, v tomto boji za každých okolností vytrváme a pevne veríme, že s Božou pomocou zvíťazíme." (Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Wolf. Dávám mu slovo.

Posl. dr Wolf (polsky): Slavná sněmovno!

Dovolím si s tohoto místa . . . . (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Wolf (pokračuje): . . . . učiniti toto prohlášení:

Po 17 let polská menšina v Československu bojuje o práva, která jí byla přiznána jak ústavou, tak i četnými jinými zákony. Politika, kterou po 17 let provozovaly české úřady, nejen že znemožňovala polské menšině užívati mnohých příslušících jí práv, nýbrž dokonce činila vše, aby se polský lid co nejrychleji odnárodnil.

Tak se rozsah národní državy Polákův Československu od r. 1920 stále zúžoval přes protesty polské menšiny, vyhlašované rozličnými formami a cestami, a přes četné sliby vlády, že odnárodňovací akce bude zastavena a křivdy že budou napraveny. (Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Wolf (pokračuje): Polský lid v Československu žije několik let v největším nervovém napětí. V letech od r. 1934 do r. 1936, kdy se náš lid začal rozhodně domáhati svých práv, zaručených mu ústavou a zákonodárstvím Československé republiky, byly mu ihned způsobeny velmi citelné křivdy. Zdálo se, že v druhé polovici r. 1936 nastane změna v tomto zacházení a že křivdy a škody způsobené polskému lidu budou napraveny.

S parlamentní tribuny předložil jsem ve formě dotazu vládě memorandum polského lidu, líčící skutečný stav jeho občanského a národního odstrčení a zahrnující zásadní požadavky polského lidu. Požadavky tyto se nedomáhaly ničeho jiného . . . (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Wolf (pokračuje): . . . . než pouze odstranění křivd, příčících se zákonodárství Československa a odporujících jeho ústavě, a používání práva a zacházení vůči polskému lidu tak, jako to předpisuje ústava a zákonodárství Československa. Písemnou odpověď jsem od pana předsedy vlády dr Hodži nedostal, ale dostal jsem ústní slib, že tyto požadavky budou prozkoumány.

Ale krátce potom tyto požadavky, které předložil také svého času druhý zástupce polského lidu pan Junga v zemském zastupitelství v Brně, staly se předmětem porad a jednání na schůzi odbočky Československé národní rady v Mor. Ostravě. Toto forum, skládající se z nejvíce nacionalistických českých činitelů na našem území, tyto požadavky přirozeně a limine odmítlo. Když se náš lid o tom dověděl, propadl zoufalství. Nejen proto, že byly odmítnuty, nýbrž právě proto, že o polských požadavcích předložených vládě měli rozhodovati činitelé, nemající s vládou nic společného, činitelé stavící se od samého počátku proti polskému lidu a jeho potřebám.

Když bylo vydáno vládní prohlášení ze dne 18. února 1937, nervy našeho lidu se zase rozehrály. Neboť toto prohlášení, týkající se menšiny německé a všech jiných menšin, zvláště zdůraznilo, že záležitosti polské menšiny budou vyřízeny v duchu spravedlnosti a bratrství. Náš lid spoléhající se na to, že tento slib je upřímný, scházel se hromadně na shromážděních a schůzích a zdůrazňuje dobrou vůli vlády předkládal prostřednictvím svých řečníků a ve svých resolucích to, več od vlády doufá.

Bohužel uplynulo mnoho čas u a věci se nehnuly s místa. Mnoho času bylo potřebí, než dorozumívací výbor jako jediná representace celého polského lidu v Československu ......(Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Wolf (pokračuje): ... dosáhl toho, aby jej pan předseda vlády přijal. A při této návštěvě vložil do jeho rukou stručně zase tytéž požadavky, které kdysi uvedl v memorandu. Prosili jsme tehdy vroucně, abyste se již jednou počali zabývati záležitostmi polské menšiny, abyste splnili aspoň zásadní její požadavky a napravili křivdy, které na ni byly spáchány a jimiž stále trpí. Pan předseda vlády tehdy slíbil, že tyto požadavky budou prozkoumány a splněny, neboť souhlasí s duchem ústavy Československé republiky.

Ze sta věcí, jichž se tyto požadavky týkají, má býti zestátněno reálné gymnasium v Orlové, má býti zestátněno několik polských měšťanských škol na Těšínsku. Všechny vydržuje však ještě jako dříve soukromě spolek "Macierz Szkolna" ze svých prostředků.

Srovnáme-li však velký počet českých škol, které na tomto území vydržuje stát, takových škol, které jsou určeny k odnárodňování polských dětí, uvážíme-li, že se čím dále tím více takových škol ještě dnes na našem území staví, když se staví a vydržují stále z prostředků státních a veřejných nové české přípravky v polských obcích, třeba by tato zestátnění byla již dokonaným faktem, nemohli bychom toho přijmouti jako vyřízení zásadní věci.

Železničáři polští, kteří byli z národnostních důvodů přeloženi, byli povoláni zpět, ale jen část jich na bývalá místa a do dneška nebyli odvoláni většinou právě ti železničáři, kteří zůstali věrní své polské národnosti. (Posl. Śliwka [polsky]: Časopis "Dziennik Polski" píše, že to již bylo provedeno!)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Wolf (pokračuje): S komedianty nemluvím. Bylo zpět přeloženo mezi jinými několik takových, kteří se ohnuli před pronásledováním, zapsali se do českých organisací a dali své děti do českých škol. Takové řešení otázky návratu železničářů nemůže pro nás býti řešením.

Z třineckých dělníků, které jsme uvedli jako propuštěné ze služby z národně politických důvodů, nebyl ještě ani jediný přijat zpět do třineckých hutí. V posledních týdnech bylo oznámeno, že na železnicích a poštách na Těšínsku v obcích s kvalifikovanou polskou menšinou budou vyvěšeny nápisy a vyhlášky a bude zavedeno úřadování také v jazyku polském. Dosud se to nestalo, ale s české strany slyšíme hlasy o velikém ústupku polské národnosti po této stránce.

Takové hlasy jsou právě příkladem, jak se zachází s naší menšinou, ze když se vůči polské menšině uplatňuje právo vyplývající z ústavy - v tomto případě z §u 2 jazykového zákona - považuje se to v českých kruzích a mezi úředními činiteli za ústupek a výsadu pro polskou národnost. Z toho jest zřejmo, že se jedná s naší věcí jen podle úzkého obzoru nacionalistického smýšlení, vycházejícího ze zásady: všechno pro nás a nic pro menšiny.

Naše požadavky, předložené panu předsedovi vlády dne 7. prosince 1937, byly jasné a měly by úplně stačiti vládě, která dbá o blaho svých občanů. Ale když náš lid vidí, že se nic neděje k zásadnímu vyřešení věci a že se vyhledávají jen malichernosti, aby byla oklamána bdělost lidu, který dbá o svá práva, pak se obrací k dorozumívacímu výboru a táže se ho: Kde je splnění těch slibů, které jste přinesli z Prahy od nejvyšších vládních činitelů?(Výkřiky posl. Śliwky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Wolf (pokračuje): Dorozumívací výbor obrátil se znovu na ministerskou radu a tam v oddělení, určeném pro vyřizování menšinových věcí, předložil dne 10. března seznam řady konkrétních záležitostí, které měly býti již vyřízeny podle požadavků dříve předložených.

Dosud je ticho. Neděje se nic pro polskou menšinu a proto prohlašuji jejím jménem, že tento lid, který se stále více sjednocuje, nepřestane bojovati, dokud nebude vyřízena zásadní otázka polské menšiny, dokud nebude obnovena polská národní država na Těšínsku z doby před rozdělením Těšínska, dokud nebudou napraveny škody, které dosud na této državě byly spáchány, dokud nebude vytvořena zaručená možnost živobytí a existence pro polský lid na zemi jeho předků a dokud nebudou vytvořeny základy svobodného národního vývoje jak pro celou naši národní skupinu, tak i pro jednotlivé její členy.

Z toho, co dosud vláda a vládní činitelé pro nás učinili, nemáme ani nejmenších nadějí, že by takto byly tyto otázky zásadně vytyčeny a vyřešeny. Do dnešního dne, kromě několika věcí menšího významu, vyřízení řady nejcitelnějších bolestí polské menšiny jest ve stavu zkoumání a uvažování, čili v pokračování ve stadiu slibů - tak, jako kdyby byl na to čas několika desítek let.

Budu zde nejen formálním zástupcem polského lidu, nýbrž i tím, kdož projevuje vůli a nálady širokých vrstev tohoto lidu, když zjistím, že polská menšina v Československu nemůže dosavadní taktiku slibů považovati za dostatečnou záruku radikální nápravy jejího osudu a že proto jest rozhodnuta postaviti požadavek, aby její situace v republice byla zásadně upravena zákonem, ve formě takových autonomních oprávnění, která by nejen zajistila Poláky v Československu před jejich dalším odnárodňováním, nýbrž také umožnila obnovení državy, která jim byla od r. 1920 odňata. (Výkřiky.)

Nechtěli jsme nic jiného, než to, co jest v ústavě. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Śliwka. Dávám mu slovo.

Posl. Śliwka (polsky): Vážení kolegové a dámy!

Pane posl. Wolfe, neutíkejte, já se Vás táži, budete-li hájiti republiku či nikoliv? Když republika bude v nebezpečí, on uteče jako nyní. Nejlepším důkazem toho, jak to on smýšlí s obranou republiky, jest to, jak o ní zde mluvil.

Konstatuji to zde před sněmovnou, že pan posl. Wolf má zde krásnou společnost, krásnou Sippschaft. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Dejte si pozor, my vám již zacpeme hubu s vaší sebrankou! Budete toho litovati. Mírněte se, zde nejste na Podkarpatské Rusi. Neznáte vůbec základní pojmy zeměpisu! - Těšín není na Podkarpatské Rusi!)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Śliwka (pokračuje): Politika tak zv. svazu Poláků v Československu není politikou pro Poláky, nýbrž politikou pro Becka a Hitlera. Tam, kam vstoupí pánové Wolf a jeho společníci, sedm let tráva nevyroste. Program t. zv. autonomie, jejž zde posl. Wolf přednesl, jest výslovným napodobením . . . . (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Śliwka (pokračuje): . . . napodobením od a až do z toho, co prohlašuje a napsal Henlein. Pan Wolf nemá právo mluviti jménem našich Poláků. On má právo mluviti jménem Targowice, jménem zrádců Poláků, kteří se spojili s Hitlerem proti Československé republice a proti našemu polskému lidu.

Program svazu Poláků, jejž zde přečetl pan posl. Wolf, není přáním Poláků z Československa, nýbrž jest rozkazem ze zahraničí. Přitom tyto požadavky jsou naše požadavky, jichž on užívá k demagogii. Konference svazu Poláků nebyla konferencí, nýbrž nadiktovanou schůzí jmenovaných soukromníků, nikoliv volených delegátů polského lidu na Těšínsku. Pan posl. Wolf říkal, že panská, šlechtická Varšava bude o nás mluviti a rozhodovati. To se nestane. O nás budeme mluviti my, lid těšínský a lid pražský. (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Śliwka (pokračuje): Nám fašistická Varšava diktovat nebude, neboť by to s námi s tou péčí pana Becka dopadlo tak škaredě jako s našimi nešťastnými bratry Poláky v německém Horním Slezsku. Autonomie jest teprve první heslo, které vyjmul pan posl. Wolf z programu výslovně henleinovského a zahraničního. To jest záminka k fašisování, záminka k nové malhommiádě. (Posl. dr Eichholz [německy]: Vždyť jste ještě před několika lety žádali práva sebeurčení!) Podívejte se, milý pane, když mluvíte o polské menšině, o Polácích . . . (Posl. dr Neuwirth [německy]: Vy Asiate!)

Místopředseda Langr (zvoní): Volám pana posl. dr Neuwirtha k pořádku.

Posl. Śliwka (pokračuje německy): Chcete-li mluviti o polských menšinách . . . . (Posl. dr Neuwirth [německy]: Odstoupit, Asie odstoupit! Odstoupit!)

Místopředseda Langr (zvoní): Volám pana posl. dr Neuwirtha po druhé k pořádku.

Posl. Śliwka (pokračuje německy): Nemáte práva mluviti zde o Polácích. (Výkřiky posl. Širokého.)

Místopředseda Langr (zvoní): Volám pana posl. Širokého k pořádku.

Posl. Śliwka (pokračuje německy): Široký, to přece nemá smyslu. (Výkřiky posl. Beuera.)

Místopředseda Langr (zvoní): Volám pana posl. Beuera k pořádku.

Posl. Śliwka (pokračuje německy): Milý pane, podívejte se, věc je jasná. Chcete-li hájiti naše polské menšiny, dejte Polákům v Německu aspoň to, co máme my zde v republice. (Potlesk komunistických poslanců.) Máme zde v Československé republice na 130.000 Poláků 84 obecných škol a v Německu připadá na 1,500.000 Poláků jen 24 škol. (Posl. dr Neuwirth [německy]: To přenechte Beckovi!) To jest vaše práce. Chcete-li míti pořádek a práva pro Němce, pak hleďte, aby pořádek a práva získali Poláci i v Německu. (Pokračuje polsky.)

Není pravda, že Poláci ve Slezsku jdou společně s Wolfem. Většina jde s námi, komunisty, se socialisty a demokraty. Polská socialistická strana dělnická výslovně prohlásila, že s Wolfem do svazu nepůjde. Proto také (Výkřiky.) reklamovaný panem Wolfem svaz Poláků v Československu není representantem Poláků, nýbrž jest representantem menšiny. Většina se skládá z demokratických dělníků, rolníků, pokrokových polských inteligentů, kteří jdou se socialisty a komunisty.(Posl. Esterházy: Ať žije Moskva!) Budiž, ať žije! Kvituji to s povděkem.

Zde s této tribuny prohlašujeme, že neustupujeme a neustoupíme ani na krok od našich postulátů, od našich požadavků. Chceme pro Poláky v republice chleba, práci, svobodu, školy atd. V této dějinné, historické chvíli nebezpečí pro republiku, v zájmu této republiky a její účinné obrany žádám zde s této tribuny od pražské vlády, aby polský lid v Československu dostal konečně to, co mu právem patří. Sytý a spokojený polský dělník, sedlák a inteligent bude lnouti k republice, nebude pošilhávati na Becka a stane se dobrým občanem Československé republiky.

Proto dejte konečně všem těm, kdož prosili o československou příslušnost, státní občanství. Zákon a smlouvy mluví pro tyto chudáky zbavené práv, které místní byrokracie pronásleduje. Pryč s protekcí a pokoutní denunciací těchto chudáků!

Dospívající mládež z polských škol obecných, středních a vyšších musí dostati v zájmu dohody a klidu zaměstnání ve státních a soukromých úřadech, podnicích, hutích a dolech, na drahách, stejně jako česká mládež a podle národnostního klíče.

Slezské železničáře přeložte zpět do Slezska bez újmy na jejich platu. Kdy konečně vláda a ministerstvo financí vyplatí v dobré měně vklady a úspory, sirotčí peníze, zamrzlé od plebiscitu na polské straně podle rozhodujících slibů?

Zestátnění polských soukromých škol obecných a měšťanských a definitivní převzetí gymnasia v Orlové jest naléhavým příkazem dnešní chvíle.

18. únor, dílo pana předsedy vlády dr Hodži, jest sice dobrým krokem, ale má pomalé tempo a malý rozsah. Místní byrokracie to sabotuje. Máme naději, že ohlašovaný "vládní menšinový statut" vyřídí kladně a příznivě tuto věc, jak se patří. Jen rychleji a energičtěji!

Vytyčené heslo autonomie dr Wolfa může stejně uškoditi Polákům, jako neblahé paměti činy pana Malhommea.

My komunisté se hlásíme s pýchou a radostí jako synové velkého polského národa ku programu úzké spolupráce s českým národem a jinými národy republiky, vidíme v tom záruky naší lepší budoucnosti. Přejeme si toho proto, že víme, že to je potřebné. Jakmile Polák v republice dostane chleba, práci, svobodu. . . . (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Śliwka (pokračuje): . . . polské školy, . . . (Výkřiky posl. G. Böhma.)

Místopředseda Langr (zvoní): Volám pana posl. G. Böhma k pořádku.

Posl. Śliwka (pokračuje): . . . bude na tom lépe a bude brániti republiku společně s českým a německým dělníkem a sedlákem. (Potlesk komunistických poslanců.) Tací pánové jako Wolf polskému lidu chleba nedají, a tento nový tah, tak zvaný svaz Poláků v Československu zhorší situaci Poláků a nezlepší ji. To, co se skrývá za svazem Poláků, jest práce nikoliv pro Poláky, nýbrž pro nepřátele jejich, pro české fašisty k dalšímu pronásledování. Je čas skončiti s počešťováním pro blaho republiky. Počeštíte jednoho a naděláte si deset nepřátel. Dost již těch protekcí při přijímání do práce, dost nadržování lidem s legitimacemi "vlasteneckých stran a organisací" v neprospěch demokratických Poláků, poctivých lidí. Musí se skončiti věčné provokování nevhodnými návrhy rozličných pomníků na počest plebiscitu, které jen dráždí obě strany.

Nejlepší charakteristikou a zároveň nejlepší fotografií politické tváře dr Wolfa . . . . . (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Śliwka (pokračuje): . . . jest to, že se dr Wolf octl v jedné frontě, v srdečné dohodě s Esterházym, zástupcem maďarské reakce, s hitlerovcem Kundtem, Sidorem a jinými fašisty, nepřáteli proletariátu. Pan posl. dr Wolf spáchal mystifikaci sněmovny. Vždyť to byl on, kdož se usilovně domáhal audience u pana dr Hodži a zde do něho bije. Pan dr Wolf dostal od pana předsedy vlády slib z 18. února, že věc bude vyřízena, a učinil příslušné prohlášení celému lidu ve Slezsku, a zde praví, že s tím nesouhlasí.

S takovými komedianty, kteří mluví jednou tak, po druhé jinak, kteří nemají civilní odvahy ani politického charakteru, ani já, ani slezský lid jíti nemůže.

V Československé republice lid český i polský se solidárně postará, aby uspokojením všech požadavků polského lidu ve Slezsku byl z něho učiněn dobrý občan, obránce a voják republiky proti jejím nepřátelům. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu schůze.