23. 1. 2002
Zeman kontra HaiderMatka mé matky, Helga Haupt Müllerová, se přistěhovala do Brazílie v roce 1945, jako tou dobou mnoho nacistů. První vlna lidí z německy mluvících oblastí přišla koncem devatenáctého století, také do Argentiny, do Uruguaye a do Chile. Proto si tolik Hitlerových stoupenců zvolilo po pádu Třetí říše Jižní Ameriku. Babička byla z Rakouska. A měla bratrance a sestřenice v Sudetech v Československu. Vyrostl jsem s představou, že jsou Sudety země, protože o nich babička hovořila jako o zemi, kterou ukradli Čechoslováci.
|
Nikdy jsem jí nebyl blízký, protože, když jsem se narodil, byla už s mým dědečkem rozvedená a přestěhovala se se svým mulatským milencem do Ria (o tom se zmiňuji jen proto, že je to takový paradox, že změnila bývalá mladá nacistka názor alespoň na jednu neárijskou rasu). Avšak během oněch asi půl tuctu návštěv jsem se jí vždycky ptal na její minulost. Nechtěla mluvit o podrobnostech, ale jasně vysvětlila své názory. A dvě věci prohlašovala zcela skálopevně: židé byli podle ní podřadnou rasou (byla zhnusena mou matkou, že si vzala syna francouzského žida, proto jsme babičku zrovna často nenavštěvovali) a že Hitler byl poražený spasitel. Vzhledem k tomu, že pocházím ze silně sexem posedlé katolické země a vyrostl jsem ve vědomí obrovského kontrastu mezi tím, co lidé prohlašují, a tím, jak ve skutečnosti jednají, nebral jsem výroky své babičky příliš vážně. Bylo docela legrační, že babička, stejně jako většina Brazilců, byla taková křesťanka, který každý pátek chodila na naše tradiční rituály umbanda a candomble, zděděné z Afriky - jsou to mírné variace kouzel voodoo. Během těchto rituálů tančí v afrických rytmech a v kruzích tlusté černé dámy údajně v transu, mrtvá kuřata se nabízejí jako obětní dary ješitným africkým bohům a bohyním. Nakonec pro Hitlerovy pohrobky to nebylo nic tak nového, vzhledem k tomu, že Hitlerova propagandistická filmařka Lenie Riefenstahlová skončila na dlouhá desetiletí mezi Núbijci... Vzpomněl jsem si na nacistickou babičku kvůli nynější konfliktní atmosféře mezi Rakouskem a Českou republikou, v souvislosti s referendem o Temelíně a se Zemanovými výroky o Haiderovi. Zemanovy výroky jsou jen normálním názorem, jaký mají Češi a mnoho Evropanů na Haidera. A alespoň jeden Brazilec, nyní žijící v České republice... Neprotestovala snad Evropská unie také proti Haiderově účasti v rakouské vládě? Nehovořila o sankcích proti Rakousku právě kvůli Haiderovi? Nekonstatovala otevřeně, že je to nacionalista, který se vyjadřuje rasisticky a ve svém životopise publikoval apologii Hitlera? Protestovala - a to vehementně. Zdá se mi podivné, že jakmile totéž Zeman řekl méně oficiózně, řekl to jazykem normálního člověka, většina lidí v ČR si stěžuje, že on jako premiér nic takového neměl říkat. Očekávalo se od Zemana, že užije eufemismů... Avšak proč? Haider je politik, jehož je možné srovnávat se Sládkem. Oba používají silná slova a brání extremistické názory. Vždycky sice mají mít právo říct, co chtějí, ale to neznamená, že je nutné vůči nim vystupovat zdvořile. Haiderova rétorika je rasistická, nacionalistická a paranoidní. Všechno, co o něm Zeman řekl, je pravda a je to názor, který většina civilizovaných myslí na evropském kontinentu sdílí. Mnoho lidí nesouhlasí s jazykem, jakého použil český premiér, protože má funkci, jíž reprezentuje svůj stát a jeho občany. Ale mně se naopak zdá, že Zeman vyjádřil velmi přesně hlas českých ulic (a hospod) a českých lidí. Když jde o miloševiče a haidery tohoto světa, je lepší na ně reagovat jasně, otevřenou pravdou, a nerozmělňovat to diplomatickým bontónem. Musejí totiž jasně pochopit, jak silně jsou ostatním lidem nesympatičtí. Haider sám má rád silná slova. A jeho "strana Svobodných" taky. Vídeňský poslanec za Haiderovu stranu Hilmar Kabas nedávno například charakterizoval prezidenta Thomase Klestila jako "lumpa" (česky otrhance, otrapu, darebáka, ničemu, lumpa). Britskému deníku Guardian nijak nevadí, když se sníží od svého normálně vysoce kultivovaného způsobu vyjadřování a nazvou Haidera "fašistickým zbohatlíkem" (a fascist yuppie). Guardian také napsal: "žádný zahraniční vedoucí politik by nechtěl nikdy být viděn, jak podává Haiderovi ruku. Pokud to zrovna není libyjský plukovník Gadáffí. Haider pária občas rozdmychává oheň tím, že cestuje obchodně do Libye a do Iráku, kde nakupuje pro Korutance levnou ropu. A minulý týden odhalily jedny rakouské noviny, že Haiderovi tajně zorganizoval cestu do Moskvy výrobce pistolí Gaston Glock, aby se v Moskvě mohl Haider podívat, jaké by si mohl koupit sovětské stíhačky. Haider se také paktuje s extrémní pravicí v Itálii. Terčem velmi intenzivního pátrání se stala Haiderova strana koncem minulého roku, kdy někteří policisté prozradili, že jim Haider poskytl úplatky, aby mu dali tajné složky dokumentů o jeho oponentech. Tento citlivý pravičák z evropských politiků nejčastěji žaluje své kritiky - v jednu dobu vedl najednou až 100 soudních případů proti svým oponentům - včetně komiků. Je tohle člověk, vůči němuž bychom se měli chovat zdvořile? Jeho otec byl čelným členem rakouské nacistické strany. Haider hovoří na setkáních "starých soudruhů" z válečných let a na jednom z nich prohlásil, že ne všichni příslušníci SS byli nečestní lidé. Německá televize vysílala záběry, na nichž Haider chválí "slušnost" příslušníku Waffen-SS, o nichž je známo, že byli notoricky brutální. Švédský premiér Goran Persson uvedl na jedné konferenci, kde odpovídal na otázku o Haiderovi a o obnově rasismu a neofašismu v Evropě: "Začíná být hrůzně zřejmé, že se na jeviště může znovu vrátit toto nevyslovitelné zlo." Švédská média nezastávala názor, že slovo "zlo", jehož Persson užil v souvislosti s Haiderem, je nezdvořilé. Ani editor francouzského týdeníku Courier international, Alexandre Adler, se nesnažil být vůči Haiderovi zdvořilý: "celá činnost mého nižšího mozku se soustřeďuje na to, jak identifikovat a pokud možno fyzicky eliminovat takové kreatury, jaké představuje Jorg Haider." V roce 1993 se snažila Haiderova Strana svobodných rozdmychávat oheň xenofobie tím, že zorganizovala referendum pod heslem "Rakušané na prvním místě". Mělo deset otevřeně xenofobních a rasistických bodů. Haidera si povšimly sdělovací prostředky právě v této době, kdy řekl, že je jeho cílem získat 1,5 milionů podpisů. Tvrdil, že není proti cizincům, ale pro Rakousko a pro Rakušany. To vedlo k znovuzrození protirasistického hnutí. Ve Vídni se konala obrovská demonstrace 300 000 lidí a začalo se stavět na tom, co se udělalo při protestech proti nacistovi Waldheimovi v osmdesátých letech. Strana svobodných prohrála: plebiscit podepsalo jen 470 000 osob. Od Zemana bylo také velmi správné, že řekl reportéru rakouského týdeníku, že "Rakousko nebylo první obětí hitlerovského Německa, nýbrž jeho prvním spojencem. Kromě toho bychom neměli zapomenout, že sudetští Němci byli Hitlerovou pátou kolonou, kteří zničili jediný ostrůvek demokracie ve střední Evropě. (...) Rakušané byli prvními spojenci Hitlera, i když se rádi označují za jeho oběti." Že většina lidí, žijících v Sudetech, asi nevěděla nic o koncentračních táborech, to je asi pravda. *) Že ne všichni podporovali Hitlera, to je taky asi pravda. Ale velká většina těchto lidí byla v transu ohledně Hitlerových megalomanských představ o Třetí říši. Na rozdíl od Němců popírají Rakušané už dlouhá desetiletí jakoukoliv svou odpovědnost za zločiny Třetí říše. Haider vybudoval svou stranu ve velkou politickou sílu tím, že ostouzí přistěhovalce a zneužívá etnických předsudků ve snaze získat voliče. Dodneška přetrvává v Rakousku šokující míra antisemitismu. Podle průzkumu veřejného mínění, který publikoval týdeník Gor, je přesvědčeno 50 procent Rakušanů, že si židé mohli sami za své pronásledování a 37 procent Rakušanů konstatuje, že "si není jisto", zda by mohli podat ruku židovi. Haiderova Strana svobodných zneužívá bezostyšně těchto nálad, a tak se stala hlavní stranou pro dělnickou třídu a pro lidi pod 30 - je to nejsilnější projev extrémně pravicového hnutí v západní Evropě od druhé světové války. Zlo, které spáchali lidé, fascinovaní Hitlerem, vyvolalo další zlo - je to všechno součástí minulosti. Avšak Haider je součástí přítomnosti. Evropské mocnosti tolerovaly Hitlera velmi dlouho. I když není současné Rakousko takovým dantovským Peklem, jaké bylo hitlerovské Německo, je to přesto ovoce z téhož stromu. A bylo by dobré pro nás pro všechny, kdyby se ta nákaza nešířila.
*) Poznámka JČ: Nebyl bych si tak jist, že "nevěděli". Podívejte se na Goldhagenovu knihu Hitler's Willing Executioners (Hitlerovi ochotní kati), která mj. analyzuje soukromé dopisy nacistických vojáků rodinám z fronty a z níž vyplývá, že německé obyvatelstvo všeobecně dobře vědělo o exterminačních táborech a tuto politiku hitlerovského režimu plně schvalovalo. Viz např. zde. |
Evropská unie | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
23. 1. 2002 | Zeman kontra Haider | Fabiano Golgo | |
23. 1. 2002 | Zeman by neměl podporovat princip kolektivní viny | David Hertl | |
22. 1. 2002 | Co když byl odsun Němců z Československa správný? | Vladimír Bernard | |
11. 1. 2002 | "Donkichotský kreténismus" v podmínkách globální tuposti | Jan Paul | |
29. 12. 2001 | Polemika pravice s levicí: Ještě více neviditelné ruky trhu ! | Tomáš Janča | |
20. 12. 2001 | Václav Klaus se sjednocující se Evropy bojí oprávněně | Štěpán Kotrba | |
20. 12. 2001 | Polemika pravice s levicí: Svoboda trhu versus ingerence státu | Tomáš Janča, Štěpán Kotrba |
Odsun sudetských Němců a Benešovy dekrety | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
23. 1. 2002 | Zeman kontra Haider | Fabiano Golgo | |
23. 1. 2002 | Zeman by neměl podporovat princip kolektivní viny | David Hertl | |
22. 1. 2002 | Co když byl odsun Němců z Československa správný? | Vladimír Bernard |
Hitler a historie nacismu | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
23. 1. 2002 | Zeman kontra Haider | Fabiano Golgo |
Rakousko nejen za časů Jörga Haidera | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
23. 1. 2002 | Zeman kontra Haider | Fabiano Golgo | |
10. 1. 2002 | Haider odmítá v Korutanech slovinské pouliční nápisy |