Investigativní chytrá horákyně

"To, co mě velice výrazně začalo zajímat, je pozice a pravomoci ředitele Národní galerie v Praze", píše paní poslankyně a objevuje "Ameriku" když zjišťuje, že Národní galerie je příspěvkovou organizací placenou z peněz daňových poplatníků a její ředitel námi rovněž placený státní úředník. V první fázi svého elaborátu se v první osobě diví : "S hrůzou jsem zjistila, že záležitosti Národní galerie jsou ošetřeny zastaralým zákonem z roku 1949, který od té doby nebyl novelizován". Samozřejmě že nic o pravomocích ředitele a o způsobu nákupu uměleckých děl do sbírek Národní galerie neobsahuje". Nuže, pracujte, paní poslankyně, a podejte návrh na jeho novelizaci, to jste mohla dávno udělat.

V další části svého textu už ale mluví ve třetí osobě (že by za celou Unii svobody?) : "A tak jsme zavolali na ministerstvo kultury. Na příslušném odboru nám bylo sděleno, že k nákupu jednotlivých děl do sbírek Národní galerie se na návrh ředitele vyjadřují členové tzv. akviziční komise pro jednotlivé sbírky, kde zasedají experti pro danou oblast." Bývá zvykem, že ředitel nese odpovědnost za konečné rozhodnutí "své" instituce a každý ředitel prokazuje prozíravost a zralost v míře té, v jaké nechá zaznít názory svých poradců.

Já si nejsem jist, zda je to v případě stávajícího ředitele v míře dostatečné, ale zdá se mi, že zmiňovaná pravidla akviziční činnosti NG zajímají paní poslankyni příliš účelově, právě jen v souvislosti s Milanem Knížákem : " Zdá se mi naprosto neuvěřitelné, že jedna osoba v podobě Milana Knížáka může sama rozhodovat o tom, jak se bude nakládat s financemi ze státního rozpočtu. To je to, vážení a milí občané, co mi přijde zásadní", píše poslankyně Mihaličková a pomalu a jistě se po fiasku argumentů dostává na nechutnou půdu politikaření.

My víme co patří do Národní galerie

V poslední fázi svého předvolebního PR totiž už jenom slibuje: "Přít se budu o to, jaké pravomoci může mít ředitel Národní galerie a jestli se nám politikům zdá správné, že si nakládá s financemi ze státního rozpočtu podle svého (nám neznámého) měřítka." Paní poslankyně předvolební rétoriku vzápětí dále stupňuje: Nejhorší na tom je, že nejen umělci, ale i lidé, které politika nezajímá a chtějí se pouze kochat zajímavým uměním i v Národní galerii, se stávají obětí ODS, která se zřejmě za 'něco' dohodla s ČSSD na tom, kam umístit svého neúspěšného kandidáta do Senátu Milana Knížáka".

Lze důvodně očekávat, že Unie svobody nám zřejmě brzo řekne, které umění je zajímavé a které by mělo viset v Národní galerii : "Požádám ministra kultury, aby mi předložil kompletní seznam děl včetně jmen autorů, nakoupených od doby nástupu Milana Knížáka do funkce ředitele Národní galerie. Včetně nákupních cen, které Národní galerie za tato díla uhradila," píše poslankyně Mihaličková a její hloupost zde nabývá hrozivých rozměrů, neboť v sobě nenese předpoklad pozitivního zodpovězení řady podstatných otázek: Rozumí paní Mihaličková vůbec výtvarnému umění a vyzná se na české soudobé umělecké scéně? Je schopna fundovaně posoudit, co je kvalitní umění, kdo je umělec a kdo patří do Národní galerie? Pochybuji, a bude jí takový seznam vůbec k užitku? Nejde jen o líbivé předvolební žvanění, s cílem zaujmout občana "troubu", onoho řadového poplatníka? Vždyť také paní poslankyně v této rovině svůj výstup končí : "Možná se budeme divit. Mnozí z vás vědí, že díla Milana Knížáka v Národní galerii stojí. Až se dopídíme toho, za jaké částky byla tato díla vykoupena, tak nás možná bude zajímat, zdali tyto výtvory splňují tak kvalitní parametry, aby byly umístěny právě na tomto místě."

Králičí kožky nebo výtvarné umění ?

Škoda, paní poslankyně je pomalá a do voleb to už asi nestihne.Časopis Týden ji totiž předběhl v čísle 11, kde byla jedna kupní smlouva tzv. z "Knížáka na Knížáka" publikována. Ještě se může paní Mihaličková pídit po těch kvalitních parametrech. Zatím to vypadá, že nerozezná králičí kožku od výtvarného artefaktu (umění se nevykupuje), ale je evidentní, že někteří poslanci Unie svobody chtějí na Knížákovi jen politicky profitovat.

V případě Moniky Mihaličkové jim k tomu bohužel ochotně sekunduje MF Dnes. Nevím jak by reagoval pan šéfredaktor Šafr, kdybych mu já nebo kdokoliv z kolegů poslal k otištění text prostý jakýchkoliv argumentů, který by byl postaven jen na omluvách, divení, vyhrožování a nesmyslných slibech! Mě jako čtenáře vůbec nezajímá co chce autorka textu dělat, ale co udělala. Samozřejmě jsme se z jejího článku vůbec nedozvěděli, za kolik Knížák kupuje vlastní díla, přestože palcový titulek tuto informaci nabízel. Místo toho známe její názor, že Milan Knížák může v klidu vykupovat vlastní díla a odměnit se tak více než coby senátor. Může, když bude chtít a když mu to bude umožněno.Úžasný objev a ještě skvělejší důvod ho otisknout.

Je jasné, že podobné články si ředitel Národní galerie vychutná jako pralinku a zatvrzelého ministra kultury ještě více ujistí ve správnosti jeho rozhodnutí. Obávám se, že Monice Mihaličkové je to ale jedno, ona totiž vyslala na veřejnost jasný signál: Nemáte-li rádi Milana Knížáka, volte Unii svobody!