V cosi mezi fraškou a klasickou tragedií se zvrhlo projednávání správního řádu v Poslanecké sněmovně. Aby bylo pravidlům kombinovaného žánru učiněno zadost, měl by v posledním čtení rozhodnout hlas jediného poslance, který by, spěchaje na hlasování, kupř. uvízl šosem saka mezi dveřmi parlamentního výtahu.

Zda bude závěr projednávání takto dramatický, ukáže příští týden; zatím ve Sněmovně pohříchu převažují rysy frašky. Hlavním komickým hrdinou se stal poslanec za ODS Marek Benda. Jeho pozměňovací návrh, vracející správní řád do podoby, kterou měl v ministerském návrhu, je bezesporu míněn jako "metla na ekologisty a ekoteroristy": nebohý Benda ovšem neví, že právě těm by nejvíc prospěl a obstrukčnímu jednání poskytl netušené možnosti, neboť správní soudy v plné jurisdikci přezkoumávají i obsah správních uvážení a každé neprávem upřené procesní právo by řízení vracelo zpět do okamžiku, kdy úřad toto dílčí rozhodnutí vydal. Je ostatně známou věcí, že ekologické iniciativy blokují převážnou část řízení na základě procedurálních, nikoli věcných námitek, a tam by se jim otevřely nové obzory. Z jeho návrhu by měli radost i Bendou tak nemilovaní úředníci, protože ti by si za "správní uvážlivost" mohli od účastníků nechat dobře zaplatit.

Hrdinou smutným je Miloslav Výborný (KDU-ČSL), autor kompromisu, v jehož rámci se zákon bude ve Sněmovně projednávat popáté. Poslanci této strany zachovali překvapivou soudnost a i když (s výjimkou Libora Ambrozka) zákon v řádném třetím čtení podpořili, nyní se z velké části postavili proti svému kolegovi a hlasovali proti porušování jednací procedury.

Snažme se vidět situaci realisticky:

Na samotné myšlence, že by předkladatel, pokud v některém směru "přestřelí" a nedostatek se nepodaří napravit pozměňovacími návrhy, mohl svou předlohu mírně upravit a nechat ji Sněmovnou projednat znovu ve zjednodušené proceduře, např. bez důvodové zprávy a bez nového rozhodování o tom, které výbory návrh projednají, není nic špatného, je však třeba takovou možnost nejprve včlenit do jednacího řádu, nikoli ji aplikovat a pak čekat, jak se na fait accompli bude dívat Ústavní soud.

Podobně není - fundamentalisté z nevládních organizací prominou - nic špatného na představě, že by procesní práva účastníků byla vázána tím, nakolik jsou jednotliví účastníci správním aktem dotčeni na svých právech. V trestním řízení se např. zúčastněná osoba, tj. ten, komu má být zabrána věc související s trestným činem, smí odvolat pouze proti výroku o zabrání této věci, nikoli např. o výroku o vině a trestu nebo o výši náhrady, kterou soud v adhezním řízení přiznává poškozenému. Velmi důležité ovšem je, že toto omezení je stanoveno zákonem, nikoli diskrečním rozhodnutím soudu, a soudce nedisponuje procesními právy zúčastněné osoby v ostatních věcech, např. jí nemůže z titulu slabšího procesního postavení odepřít přístup ke spisu ani nesmí omezovat návrhy, které zúčastněný v průběhu trestního řízení činí, popř. okruh otázek, které klade svědkům.

Ve správním řízení je situace daleko komplikovanější a postavení účastníků ve vztahu k předmětu řízení různorodější; vymezit rozsah procesních práv jednotlivých účastníků zákonem proto nelze. Vychází se proto ze zásady, že je lépe, když účastník dostane i taková procesní práva, která by mít nemusel, než aby mu byla upřena některá z práv, která by měl mít a jež by mu posléze přiznal soud. Je to totiž ekonomičtější, protože, jak bylo uvedeno, neoprávněný zásah do procesních práv účastníka po právní moci rozsudku způsobuje, že řízení se vrací zpět do stavu, kdy dané právo nebylo přiznáno.

Na rozdíl od ostatních zákonů souvisejících s reformou veřejné správy není změna správního řádu nikterak urgentním požadavkem a v dané situaci by možná bylo nejlepším řešením návrh z dalšího projednávání - se souhlasem Sněmovny - stáhnout. Vášně a kontroverze, které se kolem nepovedené předlohy rozpoutaly, jinak neutichnou ani dlouho po skončení funkčního období této vlády.

Předchozí zákon vydržel 35 let; tento, posuzováno realisticky, nemá šanci přežít bez podstatné novelizace ani 35 měsíců.