"Hlavy do písku!" aneb Poučení z poučení

12. 7. 2010 / Karel Dolejší

Přemysl Janýr kriticky zhodnotil článek Václava Bělohradského v Právu analyzující výsledky voleb. (Janýr ovšem odkazuje na výrazně krácenou verzi; kompletní Bělohradského text je k dispozici například ZDE.)

Nemohu než souhlasit s Janýrovou námitkou, že vtěsnávat vše do dvojhodnotového pravolevého dělení - zejména ovšem tam, kde jde spíše o demonstrativní přihlášení se k "církvi pravé" než o reálné rozdíly v politických programech - je vyloženě nešťastné. Názornou ukázkou nepoužitelnosti podobného filtru je ale koneckonců i sám Bělohradský, z jehož "modrého období" nám zůstala například kniha Kapitalismus a občanské ctnosti či spoluatorství někdejšího politického programu ODS.

Právě proto se domnívám, že podsouvat zrovna Bělohradskému zaslepenost pravolevým dělením je mimořádně nevěrohodné.

FIASKO:

Film a doba v angličtině: "My ďývat na fylmy"

12. 7. 2010 / Jan Čulík, Ema Čulík

Na filmovém festivalu v Karlových Varech se novinářům a lidem z filmového průmyslu zadarmo rozdávalo zvláštní "anglické" vydání časopisu Film a doba. Šlo o neuvěřitelné fiasko - časopis je totiž vytištěn v jakémsi jazyce, který angličtinu připomíná jen dost vzdáleně.

Píšu o tom proto, že považuju za další z mnoha, velmi znepokojujících, důkazů, jak nesmírně obtížné je - dvacet let po pádu komunismu - pro interní český kulturní diskurs proniknout do vnějšího světa. (Přitom anglické stránky Festivalového deníku vycházejícího péčí deníku Právo v Karlových Varech jsou po jazykové stránce naprosto perfektní - ty stránky ovšem píší a redigují většinou rodilí angličtí mluvčí.)

Křepčení kolem díry...

12. 7. 2010 / Ladislav Žák

Sledovat politické křepčení kolem propadlého tunelu Blanka je skutečně velmi poučné. Především jde o to, jak se k této díře staví politici pražské radnice. Je celkem lhostejné, jestli to jsou prvotní odpůrci nebo zastánci tunelu, jsou u vesla nebo v opozici. Jde o to, jak jsou společně přesvědčení o tom, že je třeba najít viníka, protože tam někde prostě musí být, a zároveň o tom, že lze dosáhnout jakési absolutní bezpečnosti, tedy stavu, kdy se nemůže opravdu nic stát, stavu, kdy se prostě nemůže tunel ražený v takto složitých podmínkách staré zástavby propadnout. Cítí se k tomu povoláni a jenom to, že jejich hlas, trestní oznámení a jiná udání nejsou vyslyšena, vede v jejich očích nutně k dalšímu "propadáku." Je to nejen panská pýcha, ale i hluboký omyl.

Nečas "už" ztratil mé sympatie!

12. 7. 2010 / Jiří Baťa

29. června 2010 jsem zde, na stránkách BL v článku "Nečas má zatím mé sympatie" vyjádřil poněkud euforicky, že Petr Nečas má zatím mé sympatie. Také jsem podotknul, že "zatím" a jen "určité"! Pro toto hodnocení jsem vycházel více méně z jeho osobně morálních vlastností, kterými se presentoval při kandidatuře na předsedu vlády, resp. těsně po svém jmenování do této funkce. Plusové a tedy pro mne sympatické body si u mne získal svým sdělením, kterým se dost výrazně lišil od svých předchůdců, což zas nebývá v našich končinách běžné. Domníval jsem se tedy, že Nečas svými osobními přístupy deklaruje svůj charakter, kterým bude i vládnout.

Nečas žádá o pochopení

11. 7. 2010 / Milan Daniel

Předpokládaný předseda vlády Petr Nečas projevil v rozhovoru pro sobotní Právo naději, že lidé opatření kabinetu přes nepopulární kroky pochopí.

ČR má jedno z nejmenších zadlužení ve světě

12. 7. 2010 / Václav Adam

An English version of this article is in

13. 7. 2010 / Michael Marčák

GALERIE

Manažeři:

John Wells:"Sentimentální závěr mého filmu je v Americe považován za horor"

12. 7. 2010 / Jan Čulík

V minulých dnech jsem v Britských listech recenzoval nový americký celovečerní film Manažeři (The Company Men) od známého televizního producenta Johna Wellse, který vytvořil seriály ER (Pohotovost) a West Wing (Západní křídlo). Psal jsem, že film zajímavě svědčí o průběhu hospodářské krize v USA a jejím dopadu na nejbohatší kravaťáky, avšak že film trpí tzv. "hollywoodskou křivkou", protože v něm nakonec musí všechno dobře dopadnout, američtí obchodníci, propuštění z práce, se většinou zachrání svou vlastní energií. Zmínil jsem se i o tom, že při diskusi po promítání filmu The Company Men jsem se Johna Wellse zeptal, zda byl sentimentální závěr filmu komerční nutností. V poslední den festivalu v Karlových Varech v sobotu dne 10. července se John Wells vrátil zajímavým způsobem k mé otázce v rozhovoru ve festivalovém deníku:

John Wells přesvědčoval o nesmyslech sebe i Karlovy Vary

12. 7. 2010 / Jiří Drašnar

Mám pocit, že John Wells úspěšně přesvědčoval o nesmyslech nejen účastníky karlovarského festivalu, ale i sám sebe, píše Jiří Drašnar. Věřím tomu, že ho distributoři nutí k natočení ještě šťastnějšího konce, ale ostatní, co říká, je dost průhledná racionalizace. Horor ten film může být, jak správně už někdo podotknul, pro manažery nad padesát, kteří zatím mají práci a děsí se zítřka, ale silně pochybuji, že by se nějaký Američan dojal faktem, že nějaký manažer s platem 160 000 dolarů ročně musí prodat svůj barák nebo svého Porsche.

Pohled Číňana amerického původu na dnešní svět

12. 7. 2010 / Miloš Kaláb

Američan čínského původu D. L. Lin napsal níže uvedenou báseň jako reakci na knihu "Správné hodnocení - Čína není supervelmocí - ještě není", kterou vydala jeho krajanka Helen Wang, Američanka čínského původu. Báseň byla uveřejněna v r. 2008 v novinách The Washington Post a nyní se mi dostala e-mailem i s dalšími informacemi do počítače od čínského kolegy malajsijského původu. Báseň jsem přeložil ale nepřebásnil.

Pozn. red.: D.L.Lin upozorňuje, že není autorem této básně: viz např.ZDE

Jednostranné přejímání lživé propagandy

12. 7. 2010 / Petr Nachtmann

Velmi zajímavý článek obsahuje jednostranná propagandistická tvrzení, která nejsou jakkoli korigována, píše Petr Nachtmann

Tohle je vyložená lež:

Fidel se stal chodící reklamou pro americkou značku

12. 7. 2010 / Fabiano Golgo

Je to tedy skutečně paradox: Symbol odporu proti kapitalismu si na sebe vzdal oblečení od firmy, která je jedním z nejvýznamnějších symbolů neoliberálního kapitalismu. Fidel Castro se právě stal chodící reklamou pro firmu Nike. Právě zveřejněný obrázek nemocného diktátora v bundě od Nike se dostal k stovkám milionů lidí.

Bojkotem Izraele k osvobození Palestiny

12. 7. 2010

Tisková zpráva Přátel Palestiny

Selhání světových vlád, které nedodržují své závazky vůči mezinárodnímu právu, dalo v roce 2005 do pohybu hnutí Boycott, Divestment and Sanctions (BDS - bojkot, stažení investic a sankce).

Pod dojmem úlohy, kterou sehrál mezinárodní bojkot při ukončování apartheidu v Jižní Africe, byla učiněna výzva k mezinárodnímu bojkotu Izraele jako nenásilnému způsobu, který umožní lidem svědomí vyvíjet nátlak na Izrael, aby konečně splnil své povinnosti podle mezinárodního práva a dal se mírovou cestou. Od té doby se hnutí BDS stalo fenoménem jak v Izraeli, tak na celém světě.

Krize versus sociální práva

9. 7. 2010 / Karel Dolejší

Zpráva Social Watch 2009. Lidé na prvním místě. Ekumenická akademie, Praha 2009. ISBN 978-80-904405-2-4

Velmi stručně řečeno, moderní koncept sociálních práv je nejpůvodněji idealizací a víceméně deklaratorní kodifikací praxe sociálního státu.

Jako takový je na praxi tohoto dvou- či třígeneračního projektu centra moderního světového systému silně vázán a ani po oddělení od mateřského těla s ním nelze libovolně samostatně nakládat.

Merlinův čas

12. 7. 2010 / John Michael Greer

KD│ Snad nejzajímavější reakce na diskusi o masových hnutích (ZDE, ZDE a ZDE) trvaly na tom, že jediná alternativa, a to buď k abstraktnímu masovému hnutí, nebo k některému konkrétnímu hnutí, je porážka a zoufalství. To je zvláštní logika, protože masová hnutí jsou stěží jediným nástrojem, který máme po ruce; mám podezření, že část toho, co pohání toto naléhání, tvoří stádní smýšlení našeho druhu - jsme přece společenští savci se z větší části stejnými vrozenými návyky kolektivního jednání, jaké najdete u kteréhokoliv z méně osamělých obratlovců.

Neschůdná země

9. 7. 2010 / John Michael Greer

KD│ Diskuse o revitalizačních hnutích a fantazii kolektivního vykoupení, které byly námětem posledních dvou příspěvků (ZDE a ZDE), přinesly zajímavý, i když nikterak překvapivý výsledek. Několik lidí se mě zeptalo, jestli si myslím, že by bylo možné využít nějaké podobně široké hnutí, abychom přiměli lidi k tomu, co je třeba udělat k přípravě na ropný zlom.

ANALÝZA

ACTA -- protipirátská dohoda, která by nás měla zajímat

9. 7. 2010 / Ludmila Štěrbová

Dohoda o boji proti padělání, tzv. ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) vyvolává již od začátku jejích příprav celosvětově kontroverzní reakce a celou řadu protestů. Poslední deváté kolo jednání o obsahu této dohody, které se konalo ve švýcarském Lucernu od 28. 6. do 1. 7. 2010, však proběhlo prozatím bez velkého ohlasu, zřejmě proto, že kromě stručných tiskových zpráv opakujících již známé informace z předchozích období nebyly zveřejněny žádné konkrétní výsledky jednání. Dohoda může ovlivnit způsob ochrany a užití práv k duševnímu vlastnictví včetně užívání internetu.

Dohoda ACTA by měla zajímat nás všechny, neboť se při pasivním přístupu můžeme ocitnout v situaci, že pouhé podezření na nelegální užití autorských práv nebo i nechtěné otevření webových stránek s nelegálním obsahem (víte, na co klikají vaše děti?) povede k odpojení od internetu celých domácností. A bez internetu si tak jako většina z nás neumím představit ani svou práci, ani soukromý život.

Kotrbov mýtny sen

12. 7. 2010

Múdrych hláv je veľa, viac než sa na prvý pohľad zdá. Napríklad taký Štepán Kotrba, ktorého články sa objavujú v Britských listoch. Že má niečo s hlavou, to je jasné už z toho mena. A že je to hlava výnimočne otvorená a rozumná, to je zjavné z toho čo a ako píše, míní Peter Kupčík.

Přímá demokracie a přímá volba prezidenta

12. 7. 2010 / Stanislav A. Hošek

Vycházím z teze, že přímá demokracie jsou metody a instituty, zvyšující podíl občanů na rozhodování o věcech svých, různých politických uskupení až i státu. Souhlas s touto tezí je pro mne důvodem tvrdit, že jakákoliv snaha o zavedení i jednotlivého principu přímé demokracie, je reálným pokusem o zkvalitnění demokratizmu v dané zemi, regionu, či obci.

Cvek a Kotrba: rigidní přístup a demagogické dokazování

12. 7. 2010

Není to poprvé, co tento vzdělaný vědec Boris Cvek šokuje čtenáře svou primitivní až demagogickou úrovní dokazování. Přitom argumentace jeho článku je od počátku postavena chybně, míní Roman Kanda. Cvekova argumentace se totiž odráží od smysluprosté otázky: "Je prioritou opoziční politiky mít posty?" Za citaci stojí i následující, podle mého názoru klíčová formulace: "Dokud však bude mít vláda ve Sněmovně většinu 118 mandátů, bude prostě prosazovat svoji politiku. Opozice by se chovala a musela chovat, vzhledem [k -- pozn. R. K.] závazku k voličům, kteří ji volili, stejně, kdyby měla stejnou většinu."

Neformální summit SNS na Krymu

12. 7. 2010

V Livadijském paláci v Jaltě na Krymu, kde se konalo historické setkání Stalina, Churchilla a Roosevelta, začalo neformální setkání hlav států SNS. Summitu se 10. -11. července účastní prezidenti Ázerbajdžánu, Arménie, Běloruska, Kazachstánu, Ruska a Ukrajiny. Mnohostranné jednání o spolupráci v ekonomické oblasti se zejména snaží o pokračování v práci na nové smlouvě o zóně volného obchodu a o velké projekty cestovního ruchu. Slavnostní večeří se slavily 60. narozeniny prezidenta Ukrajiny Viktora Janukovyče. Janukovyč mimo jiné na Krymu slíbil vnést řád do rozdělování pozemků Krymu, které se stalo předmětem korupce a sváru, zejména krymských Tatarů.

Медведев поздравил Януковича с юбилеем на неформальном саммите СНГ ZDE

Analogon č. 60: Jubilejní vydání věnované tématu "Periferie"

12. 7. 2010 / Karel Dolejší

Analogon 60/I 2010. Periferie. 143 stran + 8 stran kuléru. Vydalo Sdružení Analogonu, www.analogon.cz.

Poté, co vnitrozemská Česká republika -- podobně jako kdysi horthyovské Maďarsko -- podlehla kouzlu "admirála", dostalo toto očividné překompenzování centrální téma jubilejního čísla Analogonu možná někam jinam, než editoři původně zamýšleli. Jestliže Jindřich Štreit vyslovuje domněnku, že Pražáci se i té vlastní české venkovské periferie trochu bojí, protože nechtějí být konfrontováni s ničím odlišným, narýsoval tím nevědomky jasnou dělící linii. Zatímco autoři Analogonu periferii výslovně tematizují a zkoumají, přístup dominantní části veřejnosti k tomuto ožehavému tématu by se dal patrně shrnout slovním spojením "kompenzační fascinace pseudoimperiální monumentalitou".

Mám malý stan...

12. 7. 2010 / Pavel Pečínka

První stupeň, druhý stupeň, starosta se mračí, voda hučí, hasiči přečerpávají a chlapi vynášejí věci, co plavaly v obýváku. Letos už to proběhlo zas. Přišel čas sestavit příručku Jak vyhrát nad povodní. Instrukce zní následovně.

Úpadek Západu

9. 7. 2010

Velmi záleží na tom, zda se Obamovi podaří změnit roli Ameriky ve světě a zda se Evropská unie bude dále sjednocovat, nebo zda půjde opačným směrem. Velmi záleží od toho, jestli podivuhodný rozvoj Číny bude dále trvat s tou samou dynamikou. A zda Indii, Indonésii, Brazílii se podaří opakování čínského zázraku. To vše samozřejmě nevíme. Ale to vše je pravděpodobné. Jsme na počátku jakési nové éry.

Rozhovor Jacka Żakowského se Zbigniewem Brzezińskim pro varšavský týdeník Polityka 30. června 2010. O tom, zda vznikne Euroamerika, co dál s Ruskem, s Blízkým východem a jaké jsou v tom polské zájmy.

Kaletsky: Přichází postkapitalismus

10. 7. 2010

JR │ Vztahy mezi hospodářstvím a politikou budou úplně jiné, než jaké jsme znali posledních 200 let, Čína není demokracie a ani  nemá takové aspirace, vládnoucí třída chce stát chránit před silami, které vedou k demokracii - říká v rozhovoru pro varšavský týdeník Polityka ekonomický komentátor deniku Times Anatole Kaletský.

Americká PROpaganda

10. 7. 2010

JU│ Pod tímto titulkem se Alexandr Chramčichin, známý ruský specialista na vojenskou problematiku, zabývá v Izvestijích problémy protiraketové obrany (označované zkratkou "PRO"). Uvádí, že v minulém roce se USA vzdaly plánů na rozmístění systémů strategické protiraketové obrany v Polsku a České republice. Dnes se rozvíjejí plány na rozmístění "omezené" PRO v Rumunsku a Bulharsku. Jejím útočným prostředkem se má stát pozemní varianta námořní antirakety "Standard SM-3". Zatím však taková pozemní varianta této rakety neexistuje, ale její sestrojení zjevně není problémem. Předpokládá se, že v budoucnu by systém PRO pokrýval celou Evropu.

Hrst fotografických dojmů z filmového festivalu v Karlových Varech 2010

9. 7. 2010 / Ema Čulík

< Iva Janžurová blahopřeje Juraji Herzovi k udělení karlovarské ceny za celoživotní filmové dílo, pátek 9.7.

Fotografie Emmy Čulíkové z letošního filmového festivalu v Karlových Varech jsou ve fotogalerii zde:

FOTOGALERIE MFF 2010

Fotografie Emmy Čulíkové z Karlových Varů z předchozích let jsou zde:

2009 - 1. část

2009 - 2. část

2008

2007

Rozmrzeni sluncem

10. 7. 2010 / Ema Čulík

Celkem vzato jsou pokračování filmů málokdy tak dobrá jako původní film a často nestojí za nic. Nikita Michalkov se rozhodl natočit pokračování svého filmu z r. 1994 Znaveni sluncem, za který tehdy dostal Oskara. To pokračování je dalším důkazem, že by se autoři neměli z úspěšných filmů pokoušet vymačkávat další profit.

An English version of this article is in

Co se to stalo s filmy v hlavní festivalové soutěži?

9. 7. 2010 / Ema Čulík

Mother Theresa of Cats; Hitler à Hollywood a Another Sky

Letos jsme nebyli spokojeni s výběrem filmů. Je to tak sklíčený pocit, odcházet ze špatného filmu. Cítíte se tak prázdní a smutní, jestliže jste strávili posledních 100 minut sledováním filmu, který dává sotva nějaký smysl (pokud vůbec), nebo který vznikl podle hloupého, špatně rozpracovaného projektu.

Je smutné, že zmíněné tři filmy ve mě vyvolaly právě takové pocity.

An English version of this article is in

Rozpadá se dramaturgie karlovarského filmového festivalu?

9. 7. 2010 / Jan Čulík

Na nedávné filmologické konferenci v Muensteru se kdosi vyjádřil, že karlovarský filmový festival je Eva Zaoralová a dodal, že není jisté, co se s festivalem stane, až ho tato dáma už nebude svou výjimečnou energií a inteligencí schopna dělat. Osobně jsem vždycky na Karlových Varech oceňoval neuvěřitelnou profesionalitu jeho dramaturgie. V českém kontextu, kdy akce bývají často druhořadé, se zdál karlovarský filmový festival právě neuvěřitelnou výjimkou, z hlediska dramaturgie ukázkou dokonalé profesionality. Prostě to vypadalo tak, že pracovníci karlovarského filmového festivalu dokáží během roku nashromáždit ty nejzajímavější filmy, které po světě za poslední rok vznikly, a v uceleně strukturovaném programu je prezentovat českému publiku.

Každý film je manipulace

9. 7. 2010 / Ema Čulík

Nedávno jsem napsala recenze na dva filmy Son of Babylon a Kawasakiho růže. Zdůraznila jsem, že bylo obtížné se na film Son of Babylon dívat, protože bylo tak zjevné, že jeho autoři se snažili diváka zmanipulovat, aby pociťoval s postavami filmu empatii. O Kawasakiho růži jsem napsala, že je to krásný film, že je citlivě napsaný a poctivý.

Jeden čtenář mi napsal, proč si nemyslím, že je i Hřebejkův film manipulativní.

An English version of this article is in

O mezigeneračních sporech

9. 7. 2010 / Ema Čulík

Jaký je recept na napínavý film, plný napětí? Vrahové? Králové? Fatální ženy? Anebo jsou to dva meteorologové, rádio a spousta kopců v otevřené krajině? Zdá se, že je to toto druhé.

Ruský režisér Alexej Popogrebskij si zvolil pro svůj nejnovější film Jak jsem dopadl tohle léto (2010) neobvyklé téma -- dva muže, kteří pracují na polární stanici na Čukotce v severovýchodním Rusku. To místo je tak vzdálené a je v takové pustině, že v ruském slangu slovo "čukča" (ten, kdo v této oblasti žije) je osoba, která to nemá v hlavě úplně v pořádku.

Emma Čulík recenzovala předchozí Popogrebského film Prosté věci v Britských listech r. 2007 ZDE

Manažeři -- poučný film o americké hospodářské krizi

8. 7. 2010 / Jan Čulík

Mám pocit, že letos nějak nefungoval v Karlových Varech předvýběr filmů do hlavní soutěže. Snažím se kromě českých filmů chodit především na snímky vybrané pro hlavní soutěž, protože jsem se domníval, že by snad měly být nejlepší. Letos to ale tak úplně neplatí. Jistě, mezi dvanácti soutěžními filmy se vyskytuje i několik dobrých (určitě to není český film Tři sezóny v pekle, poněkud nedotažený portrét Egona Bondyho ze čtyřicátých a padesátých let; ve filmu přitom vůbec není vysvětleno, kdo hlavní hrdina je, recenze tohoto filmu v BL ZDE). Zejména je velmi dobře napsaný a natočený francouzský film Sladké zlo, o patnáctileté dívce, která se vetře do rodiny postaršího soudce, který, jak později vyjde najevo, nespravedlivě odsoudil do vězení její matku, a o katastrofě, která z toho postupem času vznikne.

Mladí: Více stylu než podstaty

7. 7. 2010 / Ema Čulík

Jednou z věcí, které se dnes považují za žádoucí, je být mladý a módní. Nejlepší věk pro to je pětadvacet, kdy můžete nosit, co chcete, navštěvovat ty správné cool párty, kouřit jako komín a nestarat se o důsledky. Že jo.

An English version of this article is in

DALŠÍ NOVÉ ČESKÉ FILMY:

Ženský pohled na normalizaci a dnešní ztracení třicátníci

7. 7. 2010 / Jan Čulík

Pod poněkud ironickým názvem Zemský ráj to na pohled (2009) zfilmovala režisérka Irena Pavlásková na motivy románu Terezy Boučkové Indiánský běh (1991) historii rodinných příslušníků dramatika-disidenta Pavla Kohouta z hlediska jeho dospívající dcery Gábiny, od roku 1968 s těžištěm v sedmdesátých letech.

Tohle je typicky ženský film a je to velmi dobře. Ženy-režisérky v posledních letech v České republice vytvářejí ty nejlepší celovečerní hrané filmy. I Pavlásková prokázala pozoruhodnou schopnost empatie a dokázala vytvořit přesvědčivý obraz světa, jak musela vidět patnáctiletá Gábina, kterou kvůli jejímu "kontrarevolučnímu" otci nevzali ani na střední školu, přestože byl rozvedený s její matkou od její tří let a v podstatě se s ním nestýkala.

Kawasakiho růže: Krása

6. 7. 2010 / Ema Čulík

< Jan Hřebejk v Karlových Varech

Právě jsem zhlédla nejnovější Hřebejkův film Kawasakiho růže . Psycholog-disident Pavel Josek má dostat státní vyznamenání za zásluhy pro českou společnost. Jako součást příprav na toto vyznamenání natáčí televizní štáb (jehož zvukař je shodou okolností Joskův zeť) dokumentární film o jeho životě, současném i minulém, vzpomínky tam vypráví Josek sám, jeho rodina i lidé, s nimiž se v životě setkal. Během natáčení vyjde najevo, že Joskova minulost není tak bez poskvrny, jak se zdá: že za komunismu udal tehdejšího milence své budoucí manželky.

Tento film je napínavý, krásný a tragicky poctivý.

An English version of this article is in

Recenze Hřebejkova filmu Kawasakiho růže od Jana Čulíka je v BL ZDE

Český mír: Opravdu dobrý film o stavu české společnosti dvacet let po příchodu demokracie

6. 7. 2010 / Jan Čulík

< Filip Remunda a Vít Klusák v Karlových Varech

Český sen Víta Klusáka a Filipa Remundy byl nezaostřený, zmatený, a hlavně byl do značné míry konstrukce. Autoři nevěděli, co chtějí říct, a vlastně nic co říct ani neměli, tak se pokusili zkonstruovat kontroverzní, fiktivní polopříběh. Uplynulo několik let a tvůrci vyzráli. A dostal se jim do rukou materiál, který se snad natáčel a stříhal úplně sám -- pimprlovská komedie týkající se plánů prezidenta Bushe vybudovat prvky protiraketové obrany v České republice.

Jak vychovávat chlapce

6. 7. 2010 / Ema Čulík

Jedna ze zvláštních sekcí letošního festivalu se zaměřuje na belgický film. Dva z těchto filmů, které jsem viděla, oba pojednávají o mladých chlapcích, kteří dělají první kroky na cestě k nezávislosti, o dospělých okolo nich, a o prospěšných nebo škodlivých účincích, které tito dospělí způsobují.

An English version of this article is in

Jak přimět diváky k slzám

5. 7. 2010 / Ema Čulík

Já hlupák jsem se včera v Karlových Varech oddala propagandě. Rozhodla jsem se navštívit jednu ze zdejších "mimořádných akcí", promítání iráckého filmu z loňského roku, nazvaného Son of Babylon, o období krátce po pádu Saddáma Husajna. Dvanáctiletý chlapec a jeho babička cestují přes celý Irák ve snaze najít chlapcova otce, ženina syna Ibrahima, který je od první války v Iráku r. 1991 nezvěstný.

< Mohammed al-Daradji

An English version of this article is in

Učebnicová ukázka propagandy

Jak Západ financuje šíření svých vlastních falešných reprezentací o situaci v Iráku

5. 7. 2010 / Jan Čulík

V neděli večer se na karlovarském filmovém festivalu promítal "irácký" film režiséra Mohameda Al-Daradji Son of Babylon. Ve skutečnosti to byla učebnicová ukázka šíření západních stereotypů o zemi a o kultuře, kterou Západ nezná, názorům jejíchž obyvatel nerozumí a nesnaží se je ani zjistit.

Ve skutečnosti šlo o irácko-britsko-francouzsko-holandsko-palestinsko-spojenoarabskoemirátskou produkci. Scénář k filmu napsala Angličanka a jeho narativ odpovídal přesně hollywoodské produkci.

K tomu, Emma Čulík, "The art of tear-jerking" ZDE

Ruská radost

5. 7. 2010 / Ema Čulík

Krysztof Kieslowski v jednom rozhovoru vysvětloval svůj přechod od dokumentárního filmu k fiktivnímu dramatickému filmu tvrzením, že situace, které si nevíce přejete natáčet a které nejvíce musíte natáčet, nejlidštější a nejvýznamnější okamžiky -- to jsou místa, kam se nikdy nechodí s kamerou. Možná se totéž vztahuje i na Sergeje Loznicu, který po patnácti letech u dokumentárního filmu (včetně historických kompilačních dokumentů sestříhaných ze sovětských němých filmů) právě natočil svůj první hraný film - Mojo Ščasťje, My Joy.

< Sergej Loznica

An English version of this article is in

Ženy v pokušení: Film pro zábavu, ale vlastně i tak trochu k zamyšlení

4. 7. 2010 / Jan Čulík

Přestože film finacovala televize Nova, Ženy v pokušení Jiřího Vejdělka (2010) jsou překvapivě profesionálně napsanou i realizovanou situační komedií, která pobaví a přitom v ní divák objeví i nejrůznější zajímavé komentáře k sociologické situaci v dnešní České republice.

Angličtina v České televizi - podivný izolacionismus

9. 7. 2010

Před časem (14.6) jsem Vám přeposlal příspěvek, který jsem se opovážil poslat do České televize. Vznikl zásluhou diskuse vyvolanou na BL, dovolil jsem si citovat z předmětných článků, napsal nám Miroslav Nesrsta.

Vivat Roma! Aneb sem patřím, zde je mé místo!

9. 7. 2010 / Jan Paul

Tak jsem konečně viděl ve svatopetrském chrámu Michelangelovu Pietu, abych byl upřímný, byl to hlavní důvod, proč jsem přijal pozvání k několikadennímu pobytu ve věčném městě. A samozřejmě neméně jsem chtěl spatřit fantastického Berniniho a bouřliváka, dnes by se řeklo chuligána, Caravaggia. Zatímco ostatky Raffaela spočívají v Pantheonu, Caravaggio zasadil úder všem umělcům, změnil malířství, a zmizel nadobro neznámo kam, a neznámo proč.

Současné názory v ČR na režimy z doby před rokem 1989 a po něm

Pozoruhodná míra nespokojenosti s režimem

2. 7. 2010 / Jan Čulík

V lednu 2010 zjistilo Středisko empirických výzkumů (STEM), že 80 % občanů ČR zastává v různé míře názor, že dnešní čeští politici jsou "na nižší morální úrovni" (než politici z komunistického režimu z doby před rokem 1989. (Nebo si někteří z nich myslí, že jsou dnešní politikové možná na stejné úrovni jako politikové před rokem 1989; otázka STEMU byla formulována nepřesně; viz ZDE) ("Pouze 20 % lidí si myslí, že dnešní vedoucí politici jsou čestnější a poctivější než komunističtí funkcionáři minulého režimu", píše STEM; dodejme, "nebo že jsou stejní"). 40 % občanů je si tím názorem pevně jisto. 84 % občanů si podle tohoto průzkumu myslí, že výsady dnešních českých politiků jsou nejméně tytéž, jako byly výsady politiků za doby "komunismu"; 87 % zastává názor, že čeští politici při svém rozhodování nedbají dostatečně na veřejné mínění. Názory na odborné a morální vlastnosti českých politiků jsou nejzápornější od roku 1993, zdůrazňuje STEM.

Pozoruhodné výsledky těchto průzkumů veřejného mínění nás vedly k tomu prozkoumat věc podrobněji. Rozhodli jsme se zjistit, jaká mytologie žije v roce 2010, dvacet let po pádu komunistického režimu, v definovatelném vzorku současné populace v České republice.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za duben 2010

2. 5. 2010

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.