Křepčení kolem díry...

12. 7. 2010 / Ladislav Žák

"Poručíme větru, dešti", znělo touto zemí před více než půlstoletím a dnes jako ozvěnu slyšíme sborové "poručíme nadloží". Krásná je i teze v tom smyslu, že nesmíme stavět stavby, u kterých neznáme jejich veškeré možné důsledky a dopady. Trochu to připomíná tezi Hanse Jonase, který ve své práci "Princip odpovědnosti" někdy na konci 70. let minulého století napsal, že "člověk by se měl zříci veškerých činností, jejichž důsledky si není jist".

Je to zjevný nesmysl, který buď předpokládá, že člověk má k dispozici nástroje, které mu umožňují předvídat budoucnost se stoprocentní jistotou, nebo jde o to, že člověk se má zříci jakékoliv iniciativy a z ní plynoucího rizika a být poslušný nějaké vyšší moci, třeba Bohu nebo nějakému centrálnímu plánu.

Jinými slovy, že má svou svobodu a zodpovědnost za svůj osud vložit bezvýhradně co cizích rukou. Centrální plánování je stejný mor na hospodářství jako neviditelná ruka trhu, obojí to jsou extrémy, které dříve nebo později každý hospodářský život spolehlivě udusí.

Je naším věčným osudem hledat míru věcí, ale ona je pokaždé jiná a jen málokdy se s ní potkáme, ať už máme k dispozici kuřecí vnitřnosti a kůstky nebo nelineární dynamické modelování a superrychlý počítač. Mám pro naše politické bojovníky s poněkud chaotickou dynamikou nadloží velmi důvěrnou informaci.

Život je bohatší než jakákoliv teorie a hledání bezprostředního viníka u složitých jevů zavání tak trochu honem na čarodějnice.

Já osobně navrhuji jako viníka řidiče poslední tramvaje, která jela kolem, a neponechal bych bez povšimnutí ani případný noční zpěv opilců. Když to prý utrhne i lavinu...

Nicméně věřím, že v lítém pražském předvolebním klání nám bude předhazováno tolik viníků, že by nám u těch hranic ani nestačily sirky. Ale abych si také přiložil polénko, jen těžko se mi chce věřit, že je úplně v pořádku to, že v tak klíčové a rizikové fázi stavby zůstal na čele tunelu jen jeden jediný osamělý člověk..

. Nevěřím v to, že by se naši politici nějak přehnaně zabývali epistemologií a problémy souvisejícími s otázkou, nakolik je věda skutečně o světě a životě v něm a nakolik jde jen o vytváření a zkoumání modelů a hypotéz, které mohou být za určitých podmínek ve vysokém souladu se skutečností, ale je nemožné od nich očekávat, že ten soulad bude absolutní a věčný.

U politiků se spíše jedná o to, že jsou zaskočeni tím, že se jim do jejich veledůležité praxe, která spočívá v tom, že řeší takřka výhradně problémy, které sami způsobili, vloudil problém tak nějak zvenčí.

Trochu to připomíná rituální tance původního obyvatelstva nad plechovkou od Coca-Coly, spadlou z letadla.

Díra vedle ministerstva působí velké emoce a ty ve spojení s horkem zřejmě způsobují, že jsme svědky mimořádně bohaté sklizně výroků a gest mimořádně chudých duchem. Je tomu tak ostatně vždy, když vyrušíte politika z jeho letargie nějakou mimořádnou událostí. Rád bych připomenul, že se ke složitým odborným otázkám mechaniky hornin vyjadřují titíž vyvolení, kteří jsou každoročně zaskočeni skutečností, že v zimě padá sníh.

Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je nejen království nebeské, ale i žírné pastviny politické...

Vytisknout