Přímá demokracie a přímá volba prezidenta

12. 7. 2010 / Stanislav A. Hošek

Nikdy jsem nesouhlasil s vtipným, leč populistickým tvrzením Churchilla, cituji: "...demokracie je nejhorší forma vlády, ovšem s výjimkou všech ostatních", konec citace. V tomto bonmotu je totiž demokracie tak široce pojímána, že fakticky o sobě nevypovídá vůbec nic. Vzhledem k tomu, že jmenovaný státník tuto maximu pronesl v určitém konkrétně historickém okamžiku, čti v éře zastupitelských demokracií, odůvodněně předpokládám, že pod slovem demokracie měl na mysli pouze tehdy existující formy zastupitelské demokracie, ať již parlamentní republikánskou, prezidentskou, či dokonce konstituční monarchii. A tyto typy demokratizace státu v žádném případě nejsou to nejlepší, co může existovat, ba dokonce, co v dějinách již sporadicky existovalo.

Květnové volby do širokého povědomí společnosti vynesly stranu, která již svým zakladatelským "podtitulem" sama sebe označila za stranu přímé demokracie. Jelikož se její vedení rozhodlo participovat na vládě, muselo se pokusit vyjednat do koaliční smlouvy a vládního programu některé prvky, které považuje za instituty přímé demokracie. Brzy po zahájení koaličních vyjednávání proto oznámili mluvčí strany Věci veřejné médiím, že jako první vyjednaly s koaličními partnery přímou volbu prezidenta. Nehodlám se zde zabývat složitostmi změny zákonů nutných k přímé o volbě prezidenta a tedy faktické dosažitelnosti, v daném funkčním období, kodifikace jmenovaného institutu. Zajímá mne spíše otázka, zda je volba prezidenta všemi občany vůbec prvkem přímé demokracie.

Volba prezidenta všemi občany

V prvé řadě si dovolím konstatovat, že volba prezidenta v žádném případě není tou nejvýznamnější položkou snah o přímou demokracii. Jde spíše o institut okrajový, budící jenom zdání, že občané mají jakési oprávnění rozhodovat dokonce o osobě nejvyššího ústavního činitele. Ve skutečnosti ale nemají. Již proto ne, že žádný systém přímé volby prezidenta v sobě nemá zahrnutu možnost nezvolit nikoho z předkládaných kandidátů. A jelikož kandidáty "předvybírávají" početně nicotné skupinky občanů, nelze tvrdit, že na kandidáty jsou k volbám nominovány osoby, které by si "lid", svrchovaný to nositel moci, skutečně přál v prezidentské funkci mít. To je základní důvod, proč volba prezidenta všemi občany není pravým principem přímé demokracie.

Nechci tvrdit, že přímá volba prezidenta je především populistickým trikem, ale v naší zemi k němu velice silně inklinuje. Dává totiž prezidentovi neobyčejně silný mandát vůči ostatním ústavním činitelům, který mu ovšem, s ohledem na jeho kompetence a pravomoci, prakticky k ničemu není. Přímá volba prezidenta má svou, doslova železnou logiku, především v systémech, kde je prezident zároveň předsedou vlády. V každém případě v zemích, kde se zavedla přímá volba prezidenta, měl a tato funkce ústavou předepsány podstatně širší kompetence a mnohem větší pravomoci, než je tomu u nás. Na příkladu Ruska třeba vidíme, že jsou pravomoci prezidenta tak velké, že mnozí odborníci a publicisté pochybují o skutečné demokratičnosti celého systému a hovoří často o autoritativním režimu. Takže odůvodněně předpokládám, že po eventuelním uzákonění přímé volby u nás, dojde následně ke zvyšování ústavních mocí prezidenta. Řečeno jinak, vytváří se tak šance pro vyšší stupeň autoritativnosti našeho politického systému a ne pro vyšší účast občanů na rozhodování o svých věcech, čili pro zkvalitnění demokratizmu v naší zemi. Opatření, které strana VV prosazuje do vládního programu, není v mých očích ku prospěchu přímé demokracie, ale naopak k jejímu omezování, až po zvýšení šancí na autoritářství politického režimu.

Obecné referendum

Johnova strana, podle svého sebechlubného tvrzení, stejně tak údajně rychle v koalici "probojovala" shodu na zákoně o obecném referendu, který se v parlamentu nepovedlo prosadit ČSSD či KSČM po celé desetiletí, ba déle. Jelikož o koaliční dohodě na pravidlech obecného referenda bylo napsáno mnohé, dovoluji si k tomu pouze doplnit jedinou myšlenku. Koalice nejenže navrhuje podmínky, které obecné referendum prakticky znemožňují, ale především doslova naruby převrací ústavně deklarovaný princip svrchované moci. Jestliže teprve parlament bude rozhodovat o každém jednotlivém požadavku občanů na referendum, zda ho vůbec, dokonce ústavním zákonem povolí, nebo ne, tak fakticky povyšuje sebe nad vůli jediného mocenského suveréna. VV prosazované obecné referendum se tak zvrhává ve svůj naprostý opak. A z formálního hlediska se takto pojímané referendum, čili svrchované právo občanů, mění na plebiscit, čili milostivou vůli vládců dovědět se od "svého lidu" nějakou tu informaci.

Kladu si pouze otázku, zda je předseda strany VV tak naivní, nebo naopak tak vychytralý. Naivní proto, že nevnímá, jak se mu političtí dinosauři fakticky vysmívají, nebo vychytralý v tom, jak dokáže veřejnost přesvědčovat, že jeho strana plní svůj program ve věci přímé demokracie. Ačkoliv při své politické vyspělosti si musí být vědom toho, že v jednom případě koaliční návrh naopak přímou demokracii snižuje a ve druhém dokonce svrchovanou moc lidu podřizuje diktátu doslova mikroskopicky malé komunity. Jediným sdělením pro mou technicky vzdělanou duši je, že podle koalice je jeden poslanec roven tisíci a dvěstěpadesáti občanům. Pokud samozřejmě nepropadám Klausově matematice, v níž kupříkladu ne každé sto poslanců se rovná jinému stu poslanců, takže s vysokou pravděpodobností je jeden poslanec nesouměřitelný s jakkoliv velkým počtem občanů - voličů.

Jen tak na okraj se nakonec táži sám sebe, kdo že si to z představitelů, či vyjednávačů koalice osobně připravuje svou budoucí prezidentskou pozici. Že by muž, který by z ČR docela rád vytvořil pokračovatele království Českého v císařství říše Německé?

Vytisknout