8. 1. 2010
KD│ Přinášíme pokračování rozhovoru o vznikající čínské dominanci v mezinárodních vztazích s expertem na asijskou modernizaci Martinem Jacquesem, autorem knihy "When China Rules the World: The End of the Western World and the Birth of a New Global Order" (Když Čína vládne světu: Konec západního světa a zrod nového světového řádu). První část věnovanou současnému postavení země v mezinárodním prostoru a její perspektivní roli dominantní velmoci jsme zveřejnili ZDE, druhou část o přednostech a nedostatcích vyplývajících z čínské tradice kulturní homogenity ZDE. Rozhovor vedl Robert Scheer z magazínu Truthdig.
Robert Scheer: Byl to Republikánský prezident, Richard Nixon, kdo Číně otevřel dveře; dělal jsem s ním před pár lety na toto téma rozhovor, a jeho očekávání byla, že nám budou stále podobnější, byli jsme prý hloupí, kapitalismus převládne, mají tytéž hodnoty, budou dělat všechno stejně. Považoval politickou demokracii za vyrůstající z kapitalismu na volném trhu, takže prý vše probíhá podle scénáře win-win. Vy tvrdíte něco více znepokojujícího, spletitého, nebo jak to nazvat: Že jsme možná nerozluštili základní model. Takže to co bych teď rád znal je náčrt toho, co vlastně silná Čína znamená. Bude to Čína donucující, to je jedna otázka; budou dál financovat náš dluh, budou nás komandovat, budou s námi soutěžit férově či neférově, je tady pro nás prostor? Ale to je jen jedna část věci. Rád bych Vás přiměl hovořit o něčem, o čem už jsme hovořili dříve. Existují univerzální hodnoty, které by měly být respektovány, individuální práva, omezení vládní moci a schopnosti vlády vměšovat se do vašeho života a utvářet jej, nebo je tu cosi, na co jste položil důraz - 2 000 let čínské historie - co zprostředkovává mnohem agresívnější, robustní roli státu, která může být na obzoru?
Martin Jacques: Nemyslím si, že americké chápání limitů vládní moci představuje univerzální hodnotu. Mám za to, že jde o americkou hodnotu, která byla velmi vlivná, a to opakovaně a v různých podobách - například v neoliberální periodě. Ale nemyslím si, že to je univerzální hodnota, a nemyslím si, že se v Číně uplatní, byla tam uplatněna nebo se tam uplatňuje. Protože stát už za prvé zaujímá ve společnosti velmi odlišné postavení; a za druhé, byl v celém procesu změn extrémně proaktivní. Víte, lidé si myslí, že všechno je otázka trhu, jenže stát je extrémně aktivní. Tím myslím, že byl designérem, architektem této transformace. A i když podíváte například na podniky, mnoho jich je ve státním vlastnictví. A myslím, že to neodráží jen dnešní Čínu, ale čínskou historii. Stát hrál ve společnosti takto významnou úlohu, a Číňané o tom přemýšlejí úplně jinak než my. Jednou otázkou například je, že v Číně stát tisíc let neměl vážné konkurenty. Tisíc let je dlouhá doba, takovou historii rychle nesmažete. A výsledkem je, že pro státní moc neexistují zřejmé hranice. S tím mohou být problémy; samozřejmě, že s tím mohou být problémy. Ale Číňané vidí stát v tak úzkém vztahu se společností, jaký neznáme.
