Soukromé vlastnictví budiž svato!

10. 1. 2010 / Miloslav Štěrba

V paneláku s námi bydlí mladí manželé s dětmi. Jejich byty se nacházejí v suterénu. Kam se chodilo do prádelny a sušáren, než si postupně všichni koupili automatické pračky. V dobách, kdy ještě bylo co prát. V domě je nás totiž čím dál tím méně. Jejich přízemní byty nemají balkony, dokonce dva, jak máme my ostatní, ve všech horních podlažích. A ve chvíli, kdy jsme přišli s nápadem zateplit panelák, koupili si nešťastníci balkonové dveře i s plastovým oknem, neboť s renovací domu spojili naději na úpravy svého bytu, na postavení balkonu i u jejich 2 + 1.

Uplynuly dva roky. Nápad se zateplením domu se změnil na noční můru celého domovního výboru, a samozřejmě, mladých manželů v suterénu. Proč?

V domě s námi žije podivínský pán, který odmítá spoluúčast na zateplení domu, a zejména brání dát souhlas s úpravou, která změní užitnou plochu bytu tím, že místo zrezivělých balkonů budou postaveny betonové lodžije. Podle stanov je k této stavební úpravě zapotřebí 100 % souhlasu všech majitelů bytových jednotek. Řeknete, tak si změňte stanovy! Jenže ke změně stanov je nutný opět 100 % souhlas.

Náš pan, řekněme Novák, podniká. Obchoduje s nástřikovými hmotami, které by rád použil i na rekonstrukci domu. Jenže všichni ostatní chtějí dům zateplit, nejlépe s využitím známých fondů (Zelená úspora a Panel) k tomu určených, které umožní významné dotace na stavební práce. Pan Novák je zásadně proti zateplování polystyrénem. Je prý možným původcem rakovinného onemocnění, způsobí v bytech plesnivění atd. Zatímco jeho nástřikové hmoty jsou tím pravým ořechovým. Jak sám tvrdí, rovněž by uvítal náhradu balkonů za lodžije, ale, pokud by s tímto souhlasil, pro zateplení by pak stačil souhlas pouze 75 % bydlících. Kteří by mohli objednat zateplení domu i bez jeho výslovného souhlasu. A to on dobře ví. Čili žádná rekonstrukce domu se neuskuteční, dokud bude živý a bude moci hájit svá vlastnická práva, jak nepřetržitě opakuje.

Na jiném místě v této zemi hájí svá vlastnická práva statkářka Ludmila Havránková. Už víc než 10 let úspěšně brání dostavbě dálnice. Česká média v ní spatřují symbol boje s byrokracií českých úřadů a příkladnou zemědělskou podnikatelku. Jen více takových vzorných zemědělců, kteří v obdělávání půdy našli smysl života, a ne jako ti ostatní, kteří si jen stěžují na mizerné výkupní ceny, na nedostatečné dotace z evropských fondů a spektakulárně hnojí pole mlékem! Co na tom, že v okolních vsích praskají baráky pod tíhou projíždějících kamionů! Že by se zkrátila cesta řidičům, pokud by dálnice byla dostavěna? Že by se zmenšily exhalace z projíždějících aut? Důležitý je příklad, jak vytřít lidem oči důrazem na právní fundamentalismus spojený s vlastnickými právy.

Rovněž pan Miloš Melčák se stal majitelem .... poslaneckého mandátu. Ačkoli původem komunista a sociální demokrat, rovněž si oblíbil nápad s vlastnickými právy. A rozhodl se je využít jako řádný vlastník ku prospěchu občanů této země, což měl prokázat jeho advokát Jan Kalvoda, nyní už rovněž řádný vlastník ctihodného doktorského titulu. A tak nám pánové, opatření vlastnickými právy, přesunuli volby, s požehnáním Ústavního soudu.

Jak by asi reagoval na současnou adoraci soukromého vlastnictví Karel Havlíček Borovský?

Jakou nálepkou by ho přelepili? A do jaké partaje by zatoužil se vetřít? Už v roce 1923 dokázal Jiří Haussmann krátce a jasně říct, že

Krad starý Mates jako straka,
u bohatce, i u žebráka.
Pak, nerozmýšleje se dvakrát,
dal do pokladny vše, co nakrad.
A nápis zhotovil si na to:
Soukromé vlastnictví je svato!

Jiří Haussmann: Občanská válka. Melantrich 1923, s. 47

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.1. 2010