Už je to tady...II.

11. 1. 2010 / Ladislav Žák

Jsem přesvědčen, že tím, že bojuji proti špatnému návrhu, mi nevzniká žádná povinnost dávat návrh lepší. Je to prastará demagogická finta, kdy je někdo, kdo je proti něčemu novému, nucen, aby navrhl něco lepšího a to i v případě, že toho nového není vůbec třeba. Něco jiného je, když je zapotřebí něco nahradit, tam je vlastní návrh při nesouhlasu žádoucnější, ale není nutný. Nedávno jsme toho byli svědky na Pardubicku, kde chce soukromá firma postavit spalovnu nebezpečného odpadu a lidé to přirozeně nechtějí. Nechce to ani město Pardubice ani Pardubický kraj. Pro je jenom MŽP a já nechci vůbec spekulovat proč. Faktem ovšem je, že představitelé soukromé společnosti říkají, že lidé nemají na jejich argumenty žádné protiargumenty a jsou jen prostě proti, což prý není jaksi fér. Fér není naopak to, požadovat po občanech, kteří se cítí dotčeni a ohroženi, aby nějakému soukromníkovi, notabene z cizí země, toto znepokojení nějak zdůvodňovali a to dokonce s odbornou erudicí. Takže bych mohl tento příspěvek ukončit tím, že jsem prostě proti takovému řešení, protože se mi prostě nelíbí a mám na takový názor prostě právo a šmytec alebo sláčik.

Jsem z malého, ale průmyslového městečka v horském údolí a vyrostl jsem na úbočí nad ním. Vím dobře, co dokáže udělat špatné topení. Často, když jsem se spustil dolů k silnici do školy, vzduch se dal kousat. Pamatuji si také dobře, jak se to tenkrát řešilo v případě, že se objevil výrazný domácí smraďoch. Připouštím, že to bylo v zavrženíhodné totalitě a rozhodně bych tím nechtěl podkopávat podstatné náležitosti demokratického právního státu, ale dovolím si říci, že bez občanské odpovědnosti a odvahy jít do konfliktu to nepůjde. Představa, že někam pošlu smsku a pak se odněkud objeví někdo, odborník nebo policajt z jiného města, kdo můj problém vyřeší, je na hony vzdálená právě demokracii. Jsem přesvědčen, že domácí smraďoch má být řešen občany a v obci. Obec má mít pravomoc přijmout veškerá opatření, aby smraďocha eliminovala. Nechť je to ale v rámci obce a nikoliv plošně odněkud odjinud. Vím, že jsou obce, kde jsou dokonce už aliance smraďochů, které naopak šikanují ty, kteří mají třeba termální vrt, a číhají na to, až si ti, co investovali ohromné peníze do ekologicky čistého vytápění, zapálí na svém pozemku malý ohníček nebo spálí trochu listí nebo trávy a pokud ano, hned je hrubě buzerují a pilně bonzují, kde je to jen možné. Tak je ve svých očích zbavují morálního práva si stěžovat, když oni zamořují své okolí a tráví sousedy. Ani tyto aliance žádný zákon neodstraní a naopak si na nich vyláme zuby a jen je posílí. Dokud nedojde v obcích ke koalicím nesmraďochů a systematickému tlaku na smraďochy a na obec, aby konala, neposuneme se ani čistotě ovzduší ani v atmosféře mezi lidmi.

Vím, že ve světě byla celá řada úspěšných státních programů a na prvním místě bych chtěl jmenovat Velkou Británii, kde přišel zákaz topení uhlím v domácnostech a poté následoval substituční program. Je veřejným tajemstvím, že třeba v moderním kotli na dřevo žádný odpad nehoří, a když, tak kotel poškodí. Náš stát toho ovšem není schopen, protože stojí na nutnosti, aby několik vyvolených dostalo každých pár let hlasy a ti by pak nemohli určitě počítat s hlasem smraďochů. Prostě si musíme přiznat, že skutečná, politicky zevnitř připravená, společenská změna vyžaduje čas delší než jedno volební období a proto je v naší zemi neuskutečnitelná. Proto v naší zemi probíhají společenské změny pouze na základě nějakých kolapsů nebo katastrof, pohříchu těch vnějších.

Obce jsou v tomto smyslu opravdu jedinou nadějí, protože tam jde často i o něco jiného než o kupování hlasů podbízením se čemukoliv. Obce prostě jsou ještě pořád místem, kde na sebe lidé vidí a ví, co kdo skutečně dělá. Bohužel, náš stát a jeho politici si toho jsou dobře vědomi a proto sebrali obcím nejen pravomoci, ale i peníze. Obec tak není jedním z pilířů státu, ale prosebníkem eráru a jeho agentur. Katastrofou potom bylo zřízení krajů, které jen a pouze rozšířilo počet lidí, kteří mohou obce otravovat svými nápady, aby mohli vykazovat činnost. Je třeba dobře vědět, kdo obcím odebral jejich příjmy a kdo prosadil zřízení krajů v této zcela nadbytečné podobě, která má své absurdní vyústění v Asociaci krajů, která se chce klidně soudit se státem nebo v tom alespoň své členy podporuje. Možná už jsme jen konfederace krajů, kdo ví...?!?

Obávám se, že jsem opět nebyl v oblasti potírání narušování sousedských vztahů dost odborně kompetentní, ale opravdu jsem přesvědčen, že tady jde daleko o víc, než jen o kouřící komíny. Jde o to, jestli skutečně podlehneme tlaku na to, aby se nám demokracie zredukovala na házení lístečků do uren. Bez občanské statečnosti nebude nic. Ani obce ani čistý vzduch ani demokracie. Bude jenom stát, kterému budeme hlásit, kde jsme byli, s kým jsme mluvili, co jsme koupili a kde jsme na to vzali. To bude konfrontováno s hlášením těch ostatních, podobně jako v onom geniálním návrhu zákona o lobingu.

Vytisknout