Zvláštní články pana Greera

11. 1. 2010

Články pana Greera na mě působí velmi zvláštně. Na jedné straně to vypadá, že má docela přesnou představu o čem mluví, na druhou stranu se mu strašně špatně některé věci věří. Pan Greer má představu, že se nestabilita finančního sektoru vyřeší tím, že se lidem odčerpají "nadbytečné" příjmy.

Při pohledu na současný bankovní systém zjistíme, že se jedná o hodně regulované odvětví, píše Ondřej Palkovský

Státní regulace určuje, které instituce smí nebo nesmí v bankovním odvětví podnikat, do čeho smí investovat penzijní fondy, přímo ovlivňuje úrokové míry, v mnoha případech garantuje lidem i špatné investice. Ve Spojených státech prakticky garantuje monopolní postavení ratingovým agenturám. Je nestabilita bankovního sektoru způsobena vládní regulací, nebo je regulaci navzdory? Je skutečně neregulovaná ekonomika tak nestabilní? Historické náhledy do 19. století, kdy byla míra regulace výrazně nižší než dnes, takovou představu příliš jasně nepodporují.

Návrh pana Greera na daňovou reformu se sice tváří skromně, ve skutečnosti navrhuje naprosté znárodnění veškerých přírodních zdrojů a rozhodování o minimální ceně těchto zdrojů na úrovni státu. Tato situace, jak popisuje, dnes již v podstatě nastala. Dnešní situace se zřejmě zlepší tím, když všichni američané budou jak mourovatí platit za privilegium rozhodovat o kusu pozemku na území USA malé skupince lidí ve Washingtonu.

Ideálu pana Greera se blížíme, přesto to vcelku nic nezměnilo. Jaké by však byly výsledky výrazného zvýšení daní na přírodní zdroje - aneb zvýšení cen, které by provedl majitel přírodních zdrojů - stát?

  • Protože cena zdrojů stanovená státem by zřejmě nebyla určena podle tržních principů, docházelo by k zbytečnému nevyužívání některých zdrojů a naopak k nadměrnému využívání jiných
  • Daně jsou typicky buď převedeny na spotřebitele (formou zvýšených cen) nebo na výrobce, který ale následně díky ztrátě ziskovosti omezí výrobu,
  • Nezaměstnanost je dnes stále na poměrně nízké úrovni; stroje výrazně zvyšují produktivitu práce. Stane-li se skutečně dělník levnější než stroje, protože zdražíme zdroje, lze vyvodit, že důsledkem bude celkové snížení produktivity. Těžko odhadnout, kam se v takovém případě pohne reálná mzda dělníka, je dost pravděpodobné, že poklesne.
  • Při pohledu na to, jak se v celém světě politiky plýtvá, je potřeba se dívat nejen na to, co udělají lidi s vyššími cenami zdrojů, ale také na to, co udělají politikové s obrovským množstvím prostředků.
  • Vysoké zdanění způsobi vznik černého trhu.
  • Poměrně malá změna v zákonech by mohla způsobit velké změny v ziscích odpovídajících podnikatelů, takové prostředí je velmi náchylné ke korupci.
  • De-fakto změna majitele přírodních zdrojů by způsobila, že spekulace (tzn. rozhodnutí nevytěžit důl dnes, ale až třeba za několik desítek či více let) by přestala být plněna tržními subjekty a musela by být plněna politiky. Zatímco na volném trhu existují byť nedokonalé instrumenty, v politice neexistují žádné; dědičnost odešla s koncem monarchie, dnes jsou v módě časově omezená funkční období. Politikové i voliči (na základě problému veřejné pastviny) budou mít pravděpodobně výrazně krátkodobější preference, než by měl případný soukromý vlastník.

To je jen několik malých příkladů, které pan Greer ve svém odhadu zapomněl zmínit. V článku se dozvíme další zajímavé věci - v 50. letech prý byla prosperita Američanů na vrcholu (zkuste si žít bez mobilního telefonu, bez drahého automobilu, bez počítačů, emailů, s drahým (byť o něco lepším) jídlem a jen tak s penicilínem u doktora). Tvrzení, že Američané nevyrábí - byť americký export výrobků před krizí trhal rekordy a i dnes je na úrovni roku 2006 ZDE.

Nebo záměna účetního zisku s tím, zda se určité chování "vyplácí". Málokdo si uvědomuje, že kritizovat finanční instituce za to, že prodělaly na něčem, co se vyplácí, je poněkud protimluvné; mnoho lidí a firem ve finančním sektoru přišlo o hodně peněz a rozhodně nemají chuť si podobnou záležitost zopakovat.

Pan Greer se nakonec uchyluje, stejně jako mnozí jiní, k obvyklému postoji: lidé jsou neschopni řešit problematiku vzácných zdrojů, musíme (např. hlasováním) vybrat skupinku jiných lidí a ta to bude umět vyřešit lépe (pokud možno podle toho, jak radí pan Greer). Nikdo s výjimkou několika lidí ve Washingtonu nemá mít právo vlastnit jakékoliv přírodní zdroje, pozemky. Zvláštní pohled na svobodu člověka a rovnost práv. A tím zvláštnější, že si přeje, aby těch několik politiků a úředníků, které sám často kritizuje, mělo ještě větší moc.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.1. 2010