Co mne překvapuje

11. 1. 2010 / Pavel Skácel

Všimněme si lidí, kteří někam vstoupí -- do autobusu, do restaurace, do čekárny, do školní třídy. Málokdo pozdraví. Většinou na pozdrav ani neodpoví. Nikdo se neusměje. Jsou takoví zahořklí a hned hotoví k výpadu. A to pomíjím ty na ulicích a nebo na silnicích.

Podívejme se na tvrzení v diskusích a nebo článcích i renomovaných Britských listů. Vzdělaný člověk označí třetinu národa za pitomce. Jiný jim dá nálepku plebejství. I kdyby měli nakrásně pravdu, v jiných pospolitostech by tímto skončili. V naší budou mudrovat dál. Najdou své posluchače, rádoby se vyvyšující nad zbytek světa. "Myslitelé", kteří mohou být jinak (podle té posmívané třetiny) úplní "fachenidioti". Neschopní si vyměnit záchodové prkénko, zatlouct hřebíček do stěny, vypěstovat kopřivu. Třeba.

Naprosté většině lidí u nás narostla najednou "křídla pterodaktylova". A obrazně i jeho veliká tlama. V jejich jednání, mluvení a psaní zmizela nejistota a pokora. Chovají se k sobě jako vlci a někteří pak k potomkům vlků, jako k milému vnoučeti. Altruismus používají zcela jinak a jinde, než jim byl dán do vínku. Nazvat někoho ve veřejné diskusi volem? Bez problému. Navíc, proč ne, když nehrozí pádná odpověď pěstí do zubů. V hospodě, to by byla jiná. Na internetu většinou ne.

Při svých krátkých toulkách světem jsem se seznámil s jedním Britem. Moje angličtina nestačila na odborné diskursy o světové politice, o exponátech v londýnských muzeích, ale docela ušla, když šlo o každodenní život a názory na něj. Bydleli jsme spolu s ním a dalšími pozorovateli UN v Zadaru více než 4 měsíce. Všiml jsem si (m.j.), že si každý den píše deník. Zajímalo mne proč. Řekl, že potřebuje sebereflexi. Porovnání Davida dnes, s tím včera, když bude chtít vědět zítra nebo za rok. Deník mu prý umožňoval lépe se nad svým jednáním a skutky zamyslet. Jednoho dne mu z něj vypadl nevelký lístek. Na něm bylo napsáno 21 doporučení na cestě k úspěchu. S jeho svolením jsem si je přečetl a opsal. Pro zajímavost to uvádím v angličtině, jelikož většina čtenářů Britských listů zvládne přeložení těchto větiček hravě.

21 suggestions for success by H. Jackson Brown snr.

• 1.Marry the right person. This one decision will determine 90% of Your happiness or misery.
• 2.Work at something You enjoy and that is worthy of Your time and talent.
• 3.Give people more than They expect and do it cheerfully.
• 4.Became the most positive and enthusiastic person You know.
• 5.Be forgiving of yourself and others.
• 6.Be generous.
• 7.Have a grateful Heart.
• 8.Persistence, persistence, persistence.
• 9.Discipline Yourself to save money.
• 10.Treat everyone You meet like You want to be treated.
• 11.Commit Yourself to constant improvement.
• 12.Commit Yourself to duality.
• 13.Understand the Happiness is not based on possessions, power or prestige, but on relationship with the people You love and respect.
• 14.Be loyal.
• 15.Be honest.
• 16.Be a self starter.
• 17.Be decisive even if it means You will sometimes be wrong.
• 18.Stop blaming others. Take responsibility for every area of Your life.
• 19.Be bold and courageous. Whenever You look back on Your life, You will regret, the things You did not do more than the ones You did.
• 20.Take good care of those You love.
• 21.Don't do anything that wouldn't make Your Mom proud.

Nemusím snad zdůrazňovat, že David byl milý, ohleduplný a usměvavý člověk. Neexistovalo, aby nepozdravil, nepoprosil, anebo nepoděkoval. Málokdy někoho hodnotil. Do diskusí vstupoval velice uvážlivě. Jeho chování se neměnilo, ani v přítomnosti kolegů z britského kontingentu.

Někdo by mohl hodnotit tato doporučení na cestě k úspěchu - jako pěkné povídání. Nehodící se do tohoto století a nebo do naší kotliny a pod úpatí Karpat. Ne rozdíl kultury, výchovy a přístupů? Jen povídání?

Jsem přesvědčen, že 21 doporučení k tomu jak být úspěšným a docela slušným člověkem není jen povídání. Je to něco jako dar, který se dědil od Browna k Brownovi. Nedědil se však třeba u Nováků, Svítilů a bohužel ani u Skácelů.

Měl bych na začátku posledního roku první dekády tohoto století jedno přání. Chovejme se k sobě navzájem tak, jak chceme, aby se k nám chovali jiní. Prostě s větší úctou a respektem. Jinak bude v naší krásné kotlině a pod Beskydami dál platit hierarchie smečky, kde mají hlavní slovo jen ti s nejsilnějším štěkotem a mordou.

Vytisknout