8. 10. 2014
Čím více moci máte, tím se cítíte ohroženější. Paranoia moci táhne lidi k absolutismu. Ale ten nefunguje. Místo aby je více moci vyléčilo z přesvědčení, že jsou ohroženi a obleženi, více kontroly vyvolává ještě větší paranoiu, píše v Guardianu George Monbiot.
V pátek ministr financí George Osborne tvrdil, že byznys je terčem politického útoku v rozsahu, jakému nečelil od pádu berlínské zdi. Hovořil v Institutu ředitelů, kde byl uveden tvrzením, že "jsme uprostřed generačního boje na obranu principů volného trhu proti lidem, kteří si ho přejí podkopat a zrušit". Pár dní předtím, když uváděl Osborna na konferenci Konzervativní strany, Digby Jones, bývalý šéf Konfederace britského průmyslu, varoval, že firmám hrozí smrt kvůli "regulaci "silnou vládou" a utonutí "v blátě nálady zaměřené proti byznysu podporované těmi, kdo usilují o hlasy". Kde je taková vláda a kdo jsou ti, kdo usilují o hlasy? Jsou to výmysly jeho představivosti.
Kde, s výjimkou Zelených a welšské Plaid Cymru - které mají dohromady čtyři poslance - jsou politické strany vyzývající k většímu omezení moci korporací? Když se David Cameron vychloubá, že "natahuje červený koberec" pro mnohonárodní korporace, "omezuje jejich byrokracii a daně", vždycky slibuje nastavit "nejkonkurenceschopnější korporátní daně v G20: nižší než v Německu, nižší než v Japonsku, nižší než ve Spojených státech", celá Labour party může říci "a my též".
Její stínový ministr obchodu Chuka Umunna, který kdysi vedl drsnou kampaň proti daňovým únikům, přijal dar od firmy, která dodává "jednotlivcům a organizacím v mezinárodním měřítku dodává přesně střižená daňová řešení". Stínový ministr financí Ed Balls nedokáže otevřít ústa bez toho, aby mu z nich vykoukla bota velkého byznysu. Neexistuje lepší ilustrace mezistranického korporátního konsensu, než platforma, kterou poskytli toryové Jonesovi a jeho paranoi. Jones byl Tonym Blairem povýšen do šlechtického stavu a zařazen na post ministra v labouristické vládě. Teď se svíjí na konferenci konzervativců, aby aplaudoval Osbornovi coby muži, který "udělal, co je pro tuto zemi správné. Za to zaslouží osobní poplácání po rameni." Poklepání na čelo by bylo přiměřenější - můžete pozorovat, kam směřuje moc.
Korporátní konsensus je vynucován nejen nedostatkem politické volby, ale také útokem na samotnou demokracii. EU a USA podněcované obchodní lobby jednají o smlouvě TTIP. Ta by potlačila schopnost vlád upřednostnit veřejný zájem před ziskem. Může vystavit Velkou Británii žalobám, jakým čelí El Salvador, jehož vládu australská společnost pohnala k soudu před uzavřeným tribunálem korporátních právníků kvůli 300 milionům dolarů (což je téměř polovina ročního rozpočtu) kvůli potenciální ztrátě zisku. Proč? Protože El Salvador zamítl povolení pro zlatý důl, který by mohl otrávit pitnou vodu.
To kvůli moci korporací zůstává minimální mzda tak nízká, zatímco vedení shrabuje miliony. Kvůli této moci většina lidí žijících v bídě pracuje a stát musí platit miliardy na dorovnání jejich mezd. Kvůli této moci uprostřed krize tak vážné, že svět ztratil přes 50% obratlovců za pouhých 40 let, vláda rozdělává oheň pod ochranou životního prostředí. Kvůli této moci místo inovativního zdanění (jako daně z finančních transakcí a ceny půdy) máme permanentní strohost vůči chudým. Kvůli této moci dosud miliardy odtékají do daňových rájů. Kvůli této moci se Británie sama stává daňovým rájem.
A stále chtějí více. Prostřednictvím lobbingového průmyslu a systému financování politických stran po sobě následující vlády selhávají při reformách, korporace vybírají a nakupují a zastrašují politickou třídu, aby předešly vzniku účinné výzvy adresované vlastní hegemonii. Každý politik dost odvážný na to, aby se jim postavil, je korporátními médii neúnavně pronásledován. Korporace jsou vnitřním nepřítelem.
Proto je depresívní vidět charitativní organizace, jak jedna přes druhou ujišťují Osborna, že neoponují "argumentu byznysu", jak naznačil minulý týden. "Neuznáváme rozdělení, které rýsuje mezi zájmy byznysu a charity," říká Oxfam. Lidé "by měli oslavovat a ne očerňovat vztah mezi byznysem a charitou," říká Národní rada dobrovolnických organizací. Jsou to dobré skupiny, dělají dobrou práci. Ale pokud se tváří v tvář útoku korporátní moci na všech frontách zaměřenému proti všemu, kvůli čemu charitativní organizace existují, tyto nedokážou postavit za svou věc ve jménu problému, musíte se divit, k čemu tu vůbec jsou.
Opravdu probíhá generační boj: Boj o to, co zbývá z naší demokracie. Je čas se do něj zapojit.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Vytisknout14.7. 2016 / Ivo Barteček
Země východní Evropy, včetně České republiky, nejsou ekonomicky nevýkonné a neschopné, jejich obyvatelstvo není líné nebo tupé. Země východní Evropy jsou vlastněny a ovládány korporacemi.
10.3. 2016 / Ivo Barteček
Veolia je společnost z Francie, která inkasuje za námi zaplacené stočné a vodné, aniž by do České republiky a jejích vodáren či kanalizací investovala byť jediný zlámaný groš. Každou koupelí, každým umytím rukou, každou skleničkou vody z vodovodu zle...
6.11. 2014
Už nyní, v důsledku toho, že dohoda ISDS byla včleněna do daleko menších obchodních dohod, se big byznys podílí na orgii arbitrážních sporů, jejichž cílem je zlikvidovat veškeré zákony, které by nějak mohly snížit očekávané zisky korporací. Tabáková ...
12.10. 2014
tisková zpráva Vážení občané obracíme se na vás s žádostí o podporu petice, kterou spustila Evropská občanská iniciativa Stop TTIP tento týden. Petici, kterou podepsalo v tuto chvíli již více než 450 000 občanů, podepište Z...