12. 7. 2016
Sociální sítě sežraly zpravodajství. Ohrozily financování novinářské práce, provozované ve veřejném zájmu a vytvořily éru, v níž má každý svá vlastní "fakta". Důsledky ochromují nejen novinářskou práci, varuje šéfredaktorka deníku Guardian Katharine Viner v rozsáhlé a závažné analýze, která má stejnou platnost pro Českou republiku jako pro Británii.
Loni v září se v médiích najednou objevila zpráva, že se jako student britský premiér David Cameron účastnil v Oxfordu šokující iniciační ceremonie, při níž údajně vsunul svůj penis do čumáku mrtvého prasete. Zpráva proběhla všemi médii, přestože se ukázalo, že je nepravdivá. Rozšířila se prostřednictvím přeposílání na Twitteru a na Facebooku, kde ji sdílely miliony lidí, kteří zřejmě dodneška věří, že ta zpráva je pravdivá. Isabel Oakshott, novinářka z Daily Mailu, která byla původním zdrojem zprávy, posléze přiznala, že vůbec neví, zda je to pravda. Reagovala drze: "Je samozřejmě na veřejnosti, aby si sama rozhodla, zda je daná zpráva pravdivá či nikoliv."
Zdálo se, že nyní už není zapotřebí, aby si novináři před zveřejněním nějaké zprávy byli jisti, že ta zpráva je pravdivá. Namísto toho je na čtenářích - kteří vůbec neznají zdroj zprávy - aby si rozhodli, zda to, co čtou, je pravda. Ale podle čeho mají rozhodovat? Podle instinktu, intuice, své nálady?
Znamená to, že na pravdě už dnes nezáleží?
O devět měsíců později Cameron odstoupil z premiérské funkce, poté, co Britové hlasovali pro brexit.
Brzo se ale ukázalo, že téměř všechno je pochybné. Po hlasování v referendu vyšlo najevo, že vítězná probrexitová strana nemá vůbec žádný plán, jak by Británie měla opustit EU. Lživá tvrzení, která přivedla stoupence brexitu k vítězství, se najednou rozložila. V 6.31 ráno v pátek 24. června po vyhlášení výsledků referenda najednou Nigel Farage přiznal, že Británie po Brexitu nebude mít 350 milionů liber týdne pro investice do státního zdravotnictví. O několik hodin později stoupenec brexitu Daniel Hannan uvedl, že k snížení imigrace nedojde - to bylo další klíčové tvrzení stoupenců brexitu.
Referendum o brexitu bylo první celonárodní hlasování, které se odehrávalo v éře post-pravdivé politiky. Nervózní kampaň za setrvání Británie v EU se snažila bojovat proti fantaziím fakty, ale rychle zjistila, že faktům už nikdo nevěří.
Zveřejňování faktů bylo rychle zpochybněno jako údajný "projekt strach". Jestliže 99 expertů varovalo, že po brexitu dojde ke kolapsu britské ekonomiky a 1 expert s tím nesouhlasil, veřejnoprávní rozhlas a televize prezentovaly oba názory jako rovnocenné. Aktivista za brexit Michael Gove se vyjádřil, že "lidé už mají plné zuby expertů" a srovnal 10 ekonomů, nositelů Nobelovy ceny, kteří podepsali dopis varující před brexitem, s nacistickými vědci, loajálními vůči Hitlerovi.
Po dlouhé měsíce šířil euroskeptický tisk pochybná tvrzení a zpochybňoval veškerá varování expertů. Britský tisk zveřejňoval na titulních stránkách nesmysly, pokud je pak uvedl na pravou míru, bylo to malým písmem na stránce 54.
Jakmile začíná být umisťováno rovnítko mezi fakty a tím, o čem máte dojem, že je to pravda, začne být nesmírně obtížné rozlišovat mezi fakty a lžemi. Aktivisté za brexit si tohohle byli velmi dobře vědomi. Milionář Arron Banks, hlavní finančník kampaně za brexit, se vyjádřil, že dobře věděl, že fakta nezvítězí. "Použili jsme mediální práce amerického stylu," řekl Banks. Stoupenci setrvání Británie v EU pořád jen přinášeli fakta. Jenže fakta nefungují. Musíte oslovit lidi emocionálně. Je to úspěch Donalda Trumpa."
Není tedy zrovna překvapivé, že někteří lidé byli šokováni, když zjistili, že brexit bude mít vážné důsledky a nepřinese žádný prospěch. Když "fakta přestanou fungovat" a voliči přestanou důvěřovat médiím a každý věří ve vlastní pravdu, důsledky, jak právě vidíme, mohou být zdrcující.
Internet nyní vytváří matoucí válku mezi dvěma soupeřícími silami: mezi pravdou a lží, faktem a drby, laskavostí a krutostí: mezi informovanou veřejností a zmateným davem.
Problémem je oslabený statut pravdy. To neznamená, že neexistuje pravda. Znamená to, že se nedokážeme dohodnout na tom, co je pravda, a pokud neexistuje konsensus o tom, co je pravda a jak ji najít, rychle vzniká chaos.
Nyní se považuje za fakt prostě to, o čem někdo rozhodl, že si myslí, že to je pravda - a technologie umožnila tyto "pocity" velmi rychle sdílet. Pochybný drb o Cameronovi a o praseti se objevil jednoho rána v bulvárním tisku a do několika hodin na sociálních sítích obletěl svět. V důsledku toho byl pak zveřejněn i ve všech seriozních médiích.
V digitálním věku se lehce šíří falešné informace. Například během teroristických útoků v Paříži v listopadu 2015 se rychle rozšířila zpráva na sociálních sítích, že terčem útoků se stal i Louvre a Pompidou Centre a že Francois Hollande utrpěl infarkt. Je zapotřebí důvěryhodných mediálních organizací, aby takové lži likvidovaly.
Algoritmy na Facebooku jsou zkonstruovány tak, že nám předkládají jen ty zprávy, které chceme slyšet. Personalizovaný internet a zejména personalizované vyhledávání Google způsobují, že výsledky vyhledávání na Googlu nejsou nikdy stejné pro dvě různé osoby. Znamená to, že nejsme vystavováni informacím, které zpochybňují naše názory či rozšiřují nám obzory a nesetkáváme se s fakty, které dokáží rozbít falešné informace, které už jiní pro nás sdíleli.
Eli Pariser v roce 2011 doporučoval, aby provozovatelé sociálních sítí zajistili, že "jejich algoritmy prioritizují opačné názory a zprávy, které jsou důležité, nikoliv jen nejpopulárnější a sebepotvrzující drby". Jenže za posledních pět let začala extremní moc několika sociálních sítí, bublina, v níž žijeme, být daleko extremnější než kdy předtím.
Facebook, který byl založen roku 2004, má nyní 1,6 miliardy uživatelů. Stal se dominantním způsobem jímž lidé hledají na internetu zpravodajství. Jak napsala Emily Bell: "Sociální sítě nesežraly jen novinářskou práci, sežraly všechno. Politické kampaně, bankovní systémy, osobní historie, zábavní průmysl, maloobchod, vládu i bezpečnost." "Novinářský ekosystém se změnil za posledních pět let dramatičtěji než za posledních 500 let," varuje. Novináři ztratili kontrolu nad šířením své novinářské práce, která je nyní filtrována algoritmy a platformami, které jsou neprůhledné a nepředpověditelné. Sociální sítě získaly obrovskou moc nad tím, co čteme - a získávají obrovské zisky z monetizace práce jiných lidí. Sociální sítě zkoncentrovaly svou obrovskou moc nad lidmi.
Tisk, který řídili šéfredaktoři, byl nyní nahrazen proudem informací, který tvoří přátelé, známí a příbuzní a který zpracovávají tajné algoritmy. Mnoho lidí, zejména teenageři, nyní tráví svůj čas na uzavřených chatovacích aplikacích. Íránský blogger Hossein Derakhshan, který byl vězněn šest let, po propuštění z vězení s hrůzou zjistil, že někdejší rozrůzněnost internetu byla nahrazena "centralizací informací" v "několika málo uzavřených sociálních sítích". Důsledkem je, že "všichni jsme ztratili moc ve vztahu k vládám a ke korporacím".
Jsme uprostřed zásadní změny v hodnotách novinářské práce - uprostřed přesunu ke konzumerismu. Namísto posilování společenských vztahů a vytváření informované veřejnosti, vznikají gangy, které šíří instantní lži odpovídající předsudkům lidí, posilující předsudky a prohlubující je.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Vytisknout22.7. 2016
Zatímco jeho armáda anektovala Krym, Vladimir Putin přišel do televizního studia a s úsměškem sdělil světu, že na Ukrajině nejsou žádní ruští vojáci. Ani tolik nelhal, protože na tom, zda říkáte pravdu, už nezáleží. A když Donald Trump vytváří po l...