Jak se novinář stane reklamním agentem

10. 10. 2014 / Karel Dolejší

Hned několik českých deníků si v minulých dnech nechalo dodat "otvírák" na klíč energetickou firmou s dominantním postavením na českém trhu. Od infotainmentu se tedy v tisku pomalu přechází dokonce k advertainmentu. "Hlídací psi" demokracie se nejprve začali měnit v panáčkující cirkusová zvířátka - a nyní v rámci zábavy dokonce vnucují zákazníkovi produkt pod pláštíkem seriózní zpravodajské práce.

Jak může spotřebitel věřit médiím, jejichž zpravodajský obsah je tak zjevně na prodej, že lze už jen těžko rozlišit mezi zprávou a placenou reklamou? Nejde tu o jednu energetickou firmu, která si koupila "otvírák" v novinách, ani o zmíněný text; hlavní zprávou je fakt, že některé deníky si lze zaplatit, aby i ve zpravodajské části psaly, co jim podsunul inzerent. Kdo to udělá příště? Monsanto? Lukoil? Nějaká cizí mocnost? Spolek přátel žehu?

Lze věřit v integritu novinářů působících v prodejné redakci? Může se čtenář spolehnout, že to co píšou vyjadřuje názor zaručený osobní integritou, že se - jistě v rámci různých osobních kognitivních omezení - snaží nalézat pravdu? Nebo je názor už také k pronajmutí? Kdy se dočteme v politickém komentáři třeba o skvělých vlastnostech nového deodorantu či chytrofónu? Kdy nám ctihodně vyhlížející vousatý komentátor mezi řádky doporučí zaručeně vynikající dámské vložky?

A teď mě prosím omluvte, jdu poobědvat Vodňanské kuře.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 10.10. 2014