Víte, jak dlouho trvá vyrobit teroristu? Když jsem pracoval na tématu, pochopil jsem, že stačí dva roky. Najdete si na tom smetišti jakékoliv dítě, co se tam potuluje a čutá do míče, je hladové, špinavé. Mluvíte s ním, dáte mu chleba, pak čisté oblečení, trochu práce. Získá na sebedůvěře, začnete ho učit koránu.

Islám je náboženstvím míru a tolerance. Na tom smetišti ale vládne militantní religiózní mafie. Má peníze, zaměřuje se na mladé lidi. Teď je posílá do Sýrie.

Když jsem dočetl úryvek, povstala jedna žena a řekla: "Vidím to jako vy, i když je to těžké. Všechno oblečení svého syna, který zemřel při výbuchu v restauraci La Casa de Espagna, jsem věnovala bratrovi jeho vraha. My, pozůstalí, jsme založili asociaci, která se snaží lidem ze slumu pomáhat." Zůstal jsem na ni zírat. Co dodat. V těch lidech není nenávist. Přejí si, aby se to už neopakovalo.

[Můj strýc dvacet let ve vězení] přežil, a když vyšel na svobodu, chtěl vidět otce. Nechtěl jsem ho k němu odvézt, ale on na tom trval. A cestou v autě mi pak vysvětloval, že viděl v Tazmamart umírat mnoho lidí, ale ty, co zemřeli nejdříve, zabila nenávist. Nedokázali se jí zbavit, postupně je užírala zevnitř. "Nepociťuji nenávist," tvrdil můj bratr, a také si s otcem padl do náruče. Připadal jsem si jak blázen, když jsem se na ně díval. A najednou jsem zjistil, že ten můj táta je zajímavý chlápek, citlivý, laskavý.

Zdroj: ZDE

K tomu: Diskuse na Pražském festivalu spisovatelů: "Co znamená v dnešní době pojem domova a národní identity? ZDE