Velké změny v polské politice

9. 10. 2014 / Tomasz Oryński

I když Donald Tusk tvrdil, že o žádné funkce v Evropské unii nemá zájem, protože má stále ještě mnoho práce jako polský ministerský předseda, když bylo oznámeno, že se má stát novým prezidentem Rady Evropy, nikdo v Polsku nebyl překvapen. Oči všech se obrátily na jeho náměstkyni Elżbietu Bieńkowskou, která byla šéfkou obřího ministerstva infrastruktury a rozvoje, protože to vypadalo, že to je pro Tuska přirozená náhrada. K překvapení všech však i tato populární, lidová dáma, která přešla do politiky ze státní správy a podle průzkumů veřejného mínění by byla populární volbou Poláků pro premiérskou funci, se také stěhuje do Bruselu jako Evropská komisařka pro vnitřní trh, průmysl a podnikatelství.

Novou premiérkou se stala Ewa Kopaczová, dosavadní předsedkyně parlamentu. Byl to neočekávaný krok, neboť Kopaczová byla dosud většinou považována jen za Tuskou věrnou pomocnici a nikoliv za nezávislého politika. Proto vyvolala její nominace očekávání, že její vláda bude jen zástěrkou pro Tuskovo vládnutí "ze zadního sedadla". To přirozeně poskytlo munici pro opozici, zejména pro stranu Právo a spravedlnost, které se najednou propadla půda pod nohama. Strana Právo a spravedlnost používala rétoriku, která neustále opakovaně obviňovala Donalda Ruska, že je nejhorším premiérem, průměrným politikem a terčem posměchu po celé Evropě. Když ho však do svého čela jmenovala Evropská komise a chvála jeho odpovědné politiky jako premiéra, přicházející z celé Evropy, silně oslabila tvrzení Práva a spravedlnosti. Tím, že Právo a spravedlnost bylo poněkud posedlé svými útoky proti Tuskovi, kterého obviňovalo z nejrůznějších imaginárních i reálných problémů v zemi, nevěnovalo se kritize vládnoucí straně Občanská platforma, a po Tuskově mezinárodním úspěchu bylo poněkud dezorientováno. Stydlivý pokus obnovit dávnou zapomenutou aféru s nahrávkami, anebo pokusy bagatelizovat postavení prezidenta Evropské komise jako "čistě dekorativní" bylo sice slyšet, ale zjevně si opozice nevěděla rady, jak reagovat na tento nejnovější vývoj...

Nominace Ewy Kopaczové jí však pomohla a teď je celá zuřivost opozice zaměřena na její reálné či imaginární nedostatky. Kopaczová se stala terčem tvrdé kritiky, už než oznámila složení své vlády. Někteří dokonce tvrdili, že Kopaczová se podílela na "atentátu ve Smolensku" a nesla nepřímou odpovědnost za smrt prezidenta Lecha Kaczyńského. Mezitím její osobní volba, jak se zdá, odráží její úsilí odlišit se od svého předchůdce, někdy až tak, že dělá to, co veřejnost vidí jako velké chyby, například změnu ministra zahraničních věcí. V současné situaci, kdy Rusko intervenuje na Ukrajině, a není vyloučena válka na Blízkém východě se zdá být rozhodnutí nahradil výkonného a známého Radka Sikorského Grzegorzem Schetynou docela nemoudré. Zatímco technicky vzato jmenování Radka Sikorského předsedou parlamentu je povýšení, mnoho lidí má pocit, že byl poslán z důležité sféry mezinárodní politiky do exilu. Kritikové zároveň poukazují na to že Grzegorz Schetyna neumí moc žádné jazyky a nemá mezinárodní konexe, ale zapomínají, že byl poslední tři roky předsedou zahraničněpolitického výboru polského parlamentu. Kromě toho, Schetyna je často vnímán jako tichý Tuskův oponent, který si nenápadně ve straně Občanská platforma vytváří vlastní frakci - mnoho lidí činí srovnání s Frankem Underwoodem, postavou z televizního seriálu House of Cards, takže jeho vzestup k moci je často považován za začátek války ohledně Tuskova dědictví.

Jedna věc je jasná - řídit zemi po dobu jednoho roku do příštích voleb není jediným břemenem, které leží na ramenou nové premiérky. Efekt Tuskova úspěchu, který byl jasně viditelný v průzkumech veřejného mínění, nepotrvá věčně a výsledky voleb a imunina vůči útokům opozice, stejně jako osud strany Občanská platforma, závisí na její výkonnosti v jejím novém úřadě.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 9.10. 2014