Nesmíme předstírat, že se nějakému státu může podařit zastavit šílence za volantem kamionu

16. 7. 2016

K strašlivému masakru v Nice, kdy útočník za volantem kamionu usmrtil 84 osob, můžeme Francii nabídnout jedině sympatie, píše v deníku Guardian konzervativní komentátor Simon Jenkins. Nebezpečím je, že ritualizovaná globální reakce na takovéto incidenty se stane jejich megafonem. Přehnané a hysterické reakce na takovéto incidenty zmnohonásobují dopad teroristického činu - a také vyvolávají chybné očekávání veřejnosti, že "se něco dá dělat".

Francouzský prezident Francois Hollande prodloužil mimořádný stav ve Francii o tři měsíce a znovu vyhlásil, že je Francie "ve válce" s hrozbou islamistického terorismu.

Takové reakce mohou být útěchou občanům města Nice, kteří jsou ve stavu šoku. Avšak žádná obranná síla na planetě Zemi nedokáže uchránit dav lidí před šílencem za volantem kamionu.

Od jejich vynálezu koncem devatenáctého století jsou motorová vozidla nástrojem teroru a smrti. První bombou v automobilu byl Budův vagón, který vybuchl na Wall Street roku 1920. Avšak nikdo auta a nákladní vozidla zakazovat nebude, stejně tak jako Amerika nezakáže střelné zbraně. Jedinou rozumnou reakcí je přijmout míru rizika, jakou automobilová vozidla zosobňují, a nepředstírat, že je možné způsobit, aby toto riziko zmizelo.

Bylo ironické, že těsně před útokem dav v Nice sledoval přehlídku luxusních francouzských bojových letadel. Ta obětem útoku nemohla nijak pomoci - ani jim nemohl pomoci francouzský arzenál jaderných střel či leteckých křižníků.

Stejně tak užitečné by bylo, kdyby Hollande zmobilizoval 10 000 psychologů nebo 10 000 muslimských historiků. Co se týče rozhodnutí posílit roli Francie v islamistických občanských válkách, je obtížné si představit cokoliv jiného, co bude více motivovat mladé muže k sebevražedným útokům.

Řidič kamionu v Nice naprosto neohrožuje bezpečnost francouzského státu, stejně tak, jak neohrožuje bezpečnost Ameriky či Británie. Identifikace národního státu s náhodným zabíjeným nevinných lidí je politický nesmysl.

Vytváření dojmu, že vedoucí politikové mohou nějakým způsobem zabránit takovýmto útokům ozbrojenou reakcí jen nacionalizuje a institucionalizuje strach veřejnosti. Vede to vlády k šílenému adventurismu a podrobuje soukromé životy občanů diktátu bezpečnostních služeb.

To, k čemu došlo ve Francii, je tragické a vyžaduje to lidské sympatie. Mimo to se nedá užitečně udělat nic - všechno ostatní jen situaci zhorší.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Francie
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.7. 2016