Zapomeňte na pitomou bouři ve sklenici vody kolem Zemana:

ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ je postavit se proti dohodě TTIP, pokud se nechcete stát žebráky

6. 11. 2014

K mému obrovskému překvapení se ten článek virálním způsobem rozšířil do světa. V důsledku reakce veřejnosti a angažmá pozoruhodných aktivistů reagovala Evropská komise i britská vláda. Petici Stop TTIP už podepsalo více než 750 000 občanů, petici serveru 38 Degrees 910 000. Minulý měsíc se konalo 450 protestních akcí ve 24 členských zemích EU. Evropská komise byla nucena uspořádat veřejnou konzultaci o nejkontroverznějších aspektech dohody TTIP a 150 000 lidí se účastnilo. Nikdy neříkejte, že se lidé nedokážou angažovat ve složitých otázkách.

Zatím nebylo vyhráno nic. Korporace a vlády - v čele s vládou britskou - se mobilizují ve snaze porazit toto povstání. Avšak jejich postavení se každý další měsíc trochu zhoršuje. Když reagoval britský ministr Ken Clarke, který tehdy byl za vyjednávání smlouvy TIPP odpovědný, trval na tom, že "nic by nebylo pošetilejší" než zveřejnit vyjednávací pozici Evropy, jak jsem navrhl. Jenže minulý měsíc byla Evropská komise donucena učinit právě toto. Začíná to vypadat, jako že boj proti dohodě TIPP by se mohl stát historickým vítězstvím lidu proti korporátní moci.

Ústředním problémem je to, co vyjednavači nazývají Dohoda o sporech mezi investory a státy (ISDS). Tato dohoda má umožnit korporacím, aby žalovaly vlády u arbitrážních tribunálů, jejichž členy by byli korporátní právníci. Jiní lidé by v těchto tribunálech zastoupeni nebyli. Verdikt těchto tribunálů by nebyl podrobován odvolacímu řízení u soudů.

Už nyní, v důsledku toho, že dohoda ISDS byla včleněna do daleko menších obchodních dohod, se big byznys podílí na orgii arbitrážních sporů, jejichž cílem je zlikvidovat veškeré zákony, které by nějak mohly snížit očekávané zisky korporací. Tabáková firma Philip Morris žaluje vládu Uruguaye a Austrálie za to, že se pokusily přesvědčovat veřejnost, aby nekouřila. Ropné firmě Occidental bylo arbitrážním tribunálem uděleno odškodné ve výši 2,3 miliard dolarů, které jí musí zaplatit vláda Ekvádoru za to, že zastavila vrtné ropy firmy Occidental na Amazonce, poté, co bylo zjištěno, že firma Occidental porušila ekvádorské zákony. Švédská korporace Vattenfall žaluje německou vládu za to, že vyřadila z provozu jaderné reaktory. Jedna australská firma žaluje vládu v El Salvadoru o odškodné ve výši 300 milionů dolarů za to, že El Salvador odmítl poskytnout povolení k otevření dolu na zlato kvůli obavám, že to otráví tamější pitnou vodu.

Stejný mechanismus, včleněný do smlouvy TTIP, by mohl zabránit britské vládě zastavit privatizaci železnic a státního zdravotnictví či zabránit tomu, aby princip veřejného zdraví a nepoškozené přírody chránila před korporátní chtivostí po penězích. Korporátní právníci, kteří zasedají v těchto arbitrážních komisích, jsou podřízeni jen korporacím, jejichž případy posuzují a které bývají jejich zaměstnavateli.

Jak jeden z těchto lidí poznamenal: "Když se v noci probudím a uvažuji o těchto arbitrážích, nedokážu pochopit, jak je možné, že suverénní státy s investičními arbitrážemi vůbec kdy souhlasily. Tři soukromí jednotlivci dostanou moc posoudit, bez jakéhokoliv omezení či odvolací procedury veškeré činy vlády, veškerá rozhodnutí soudů a všechny zákony a předpisy, které vydal parlament."

Tak šokující je toto ustanovení, že dokonce i časopis The Economist, který normálně stojí na straně korporátní moci a obchodních dohod, nyní píše proti dohodě TTIP. The Economis napsal, že Dohoda o sporech mezi investory a státy (ISDS) je "způsob, jak nechat multinacionální korporace zbohatnout na úkor obyčejných lidí".

Britský premiér David Cameron a korporátní britský tisk útočí proti novému prezidentu Evropské komise Jean-Claude Junckerovi právě proto, že Juncker přislíbil ve svém manifestu, že "neobětuje normy zajišťující bezpečnost práce, zdraví, sociální vymořenosti a ochranu dat na oltář svobodného obchodu. Ani nepřijmu omezení jurisdikce soudů v členských zemích EU speciálními režimy pro spory s investory." Junckerův zločin byl to, že přislíbil, že nepředá naši suverenitu korporátním právníkům, jak si přejí politikové jako David Cameron a mediální korporátní magnáti.

Juncker se nyní octl pod obrovským tlakem. Minulý měsíc mu napsalo 14 států, soukromě a bez konzultace se svými parlamenty, a požadovaly včlenění Dohody o sporech mezi investory a státy (ISDS) do smlouvy TTIP. A kdo stojí v čele této kampaně? Britská vláda.

Co je tak špatného na soudech? Pokud chtějí korporace žalovat vlády, už mají tu možnost, prostřednictvím soudů, jako kdokoliv jiný. Vůbec tomu není tak, že by, se svými obrovskými rozpočty, byly v této aréně nějak diskriminovány. Proč by mělo být korporacím dovoleno používat samostatný právní systém, k němuž my ostatní nemáme přístup? Co se stalo se zásadou rovnosti před zákonem?

Jestliže mají naše soudy právo odebírat občanům jejich svobodu, proč by neměly mít právo odebírat korporacím jejich očekávané budoucí zisky? Obhájci TTIP musí především odpovědět na tuto otázku.

Na rozdíl od předchozích smluv byla tato aktivisty vytažena na světlo světa a její ospravedlňování se na denním světle rozložilo. Před námi je ještě tvrdý boj a výsledek není jistý, avšak mám pocit, uzavírá George Monbiot, že vyhrajeme.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout