Bodláky Václava Duška

Putičkáři, pleticháři, vrazi, pamatujte!

14. 7. 2016 / Václav Dušek

Připomínejme si ukrajinské nacionalistické hnutí, páchali hrdinové krutosti i na dětech, věnce z nich utkali kolem stromů, slovenské gardistické zběsilosti prý oslavovány, maďarský fašismus, hnědý pokrok zmaru. Svět obehnán ostnatým drátem – africké koncentráky, anglická vymrzlá veleslušnost a odpovědnost k černým bytostem - Indie, pokladnice bohatství.

Kolonialistické řádění založilo dnešní msty pomatených muslimských seběvěrců, krvežíznivé gardy vrahů. Italští fašouni nalejvali odpůrce olivovým olejem – střeva popraskala, zábava k poukání, ještě si k tomu pustit Vediho!

Francie, matka revolučních dítek - libérte, égalité, fraternité. Selhala, mučila a vybíjela odporujicí domorodé obyvatelstvo - s nimi držely krok státy veskrze protknuté lidstvím. Dnes Mařenka vyřvává v Paříži demokratůru pro vyvolené, není sama. Zbohatlící se hrabou v drahém kamení, které vyšťourali novodobí otroci, i dětští, v místech vzdálených od západní kultury! Kdo nekrade, nedojde štěstí. Kdo nevraždí, přijde o moc v duchovní bezmoci! Africké hříchy - důkladně nepotrestány. Kdo se bude vracet do minulosti, prosím vás.

Vraždění Arménů tureckými lidumily, horké téma. Něco jiného pro prezidenta prezidentů nemáte?! Že vás baví hrabat se v minulosti. Pravda - za humny se nedávno zabíjeli ti, co neměli problema a zemi nafasovali divukrásnou. V lágrech lapen a držen nepřítel; postřílet chlapy z vesnice za kopcem, hrdinství, národovecká povinnost.

Můj Bůh je větší tvého, šupáku nemytý. Odstřelovači na mušce civilisty - prásk, hele ho, jak se točí, hotový zajíc při honu... Historické dílo nenávisti národů pokračovalo, zahraniční řezníci si mnuli packy – pak že se historie neopakuje, to mohl vyslovit jen blbec...

Lágry německých uchvatitelů zplynovaly a vybily statisíce, popsáno, zdokumentováno, divadelní představení následovala. Viníci nemocní, staří, dementní, promlčeno, nedostatek důkazů chybí svědci. Úroda právních trpajzlíků trvá do dnešních časů.

A co sibiřské lágry a lágry v divočinách spalujícího žáru. Krutost! Ideová smaženice – země se napila krví. Zaznamenáno velkým spisovatelem - zpochybňováno. Vraždící putičky skryty pod dohledem justičních panáků. Kdo může vědět, kdy se podobné zrůdy budou hodit k potlačení demokratického puzení?

Napsány knihy, romány, kroniky, zápisky, k tomu navíc tisíce kilometru celuloidových pásků zaznamenalo katany a oběti. K ničemu. Přihlížíme a posloucháme bláboly ideových kmotrů smrti, tak jako je poslouchali v minulosti poznamenané národy; dobře se poslouchá, že byl zjeven nepřítel, že bude zachována rasová čistota a víra. Kážou vybraní škůdci míru a porozumění. Putičky žijí v utajení.

Starost o společné? Omyl. Putičkáři končí s myšlením po prvním kroku přes domácí práh. K čemu se zajímat o obecné - strhne se mela, spadneš mezi mlýnské kameny, a kdo ti pomůže, brachu? Kdo to ví, odpoví...

Tiskem okrajově vyšla zpráva. Vicktor Jara, chilský folkový levicový zpěvák se po letech dočkal spravedlnosti, rodina zná jméno vraha a jeho pomahačů. Hlavním vrahem August Pinochet, generálská figurka nastrčená zámořskou nemýlící se velmocí. Velká moc zaslepuje - budoucnost nejistá, pánové. Pozor. (Zajímavé, jak se velcí chameleoni východu i západu dopustí vypuštění utajovaných zpráv, aby budili zdání demokratického pokroku - tedy padni, komu padni. Zástup viníků v krojích putičkových mazánků čeká, čeká - dočká se? Nejisto.)

Světová pokroková veřejnost Victora Jaru znala, i obdivovala. Bylo třeba zpěváka umlčet. K likvidaci Victora Lidia Jara Martineze vybrán plukovník Barrientos. Vlastenec k pohledání. Zpěvákovi rozdrceny prsty, pak následovala hra, carská ruleta. Vrah Barrientos držel Victorovi pistoli u hlavy - kdy asi vyšel smrtelný výstřel? V těle pak napočítáno několik desítek vstřelů.

Hrdinský plukovník a hvězda pinochetovského režimu žil po léta v USA čestně a občansky, po demokraticku, a odmítal nařčení z odporného činu, jako výmysl odpůrců režimu.

Nu, zdá se, že spadla klec. Kolikrát a kde všude ještě spadne, aby se země očistila od nánosu špíny; falešní trubadúři neomylných velepravd přešlapují i u nás doma. Putičky, pokažené dušičky, čekají na vhodnou příležitost, jak se zapsat nesmazatelně do jedovatých černodějin. U nás doma máme výhodu, že nenaskakujeme na špek kdejakému nimrovi - a že jich máme k rozdávání!

Putičkáři, pleticháři, vrazi - pamatujte, že svět patří lidem dobré vůle!

Vytisknout