VÁNOČNÍ ZAMYŠLENÍ
23. 12. 2010 / Štěpán Kotrba
Vždycky jsem si myslel, že ke stáří poradců, komentátorů a analytiků patří bystrost ducha, vynikající kombinační schopnosti i "sloní" paměť, násobená moudrostí. Potvrzoval mi to vždy nestor českých makroekonomů Miloš Pick, který i dnes, v B*hem požehnaném věku 84 let, si uchovává svěžest ducha, pokoru před "hard" daty a střízlivost pohledu na tak spekulativní oblast, jakou je makroekonomická predikce.
O ošidnosti paměti i vynikajících mozků nad 60 let věku mě přesvědčil až jeden odstavec z knihy autobiografie Štrougalova "dublagenta". Jaromír Sedlák (85) v rozhovoru s Karlem Sýsem tvrdí:
"Vzpomínám, jak se v roce 1986 objevily mobily. Šel jsem za Štrougalem, ať jejich vývoj a výrobu zařadí do plánu pro Teslu. On: 'Jenže já je tam dostanu až v další pětiletce.' Já na to: 'Jenže to už trh ovládne Nokia.' On: 'Smiř se s tím, že s tímhle režimem to nejde rychle udělat.'"
22. 12. 2010 Karel Sýs: Muž nad stolem ZDE
Představa, že v roce 1986 bylo možné odhadovat, kdo ovládne trh s telekomunikacemi, svědčí o nedostatku soudnosti. Nokia v roce 1986 měla za sebou první dva roky výroby telefonů Excell PC 105 (2500 ₤) a v ten rok vyvinula mobilní telefony Technophone a Conqueror pro síť NMT 450. O své tržní pozici, získané díky až rozšíření GSM 800/900 o několik let později, ještě nevěděla. Sedlákovi odpouštím misinformaci, že si ztotožnil slovo "Nokia" se slovem "mobilní telefon", i když v mnohém má pravdu. V osmdesátých letech byla nicméně lídrem trhu nikoliv Nokia, ale Motorola. Nemám Sedlákovi za zlé, že se po dvaceti letech spletl, ale spletl se.
Spletl se dvakrát. Protože Tesla v té době už dělala na vývoji mobilního telefonu pro nejnověji na Západě vyvíjené buněčné sítě GSM. V roce 1986 končila doba analogového systému AMPS a americká Federal Communications Commission (FCC), prohlásila už v roce 1987, že mobilní licence by mohla zaměstnat síť v pásmu 800 MHz. A v témže roce vznikl standard GSM jako kříženec analogové FDMA a digitální TDMA technologie. Vím to dobře, protože v tom samém roce oslovila Tesla Stropkov pracoviště průmyslového designu VŠUP s hitech partnerstvím, jehož součástí bylo zadání na design mobilního telefonu. A tento, v té době dozajista futuristický úkol jsem dostal na starost jako student já, protože jsem pro Teslu vyvíjel o rok dříve i ◄ modulární podnikovou ústřednovou a kancelářskou sestavu stabilních telefonů, včetně malého videoterminálu.
Z úkolu vývoje designu mobilního telefonu vznikl po půl roce nikoliv redesign kufroidního telefonu, jak jej známe z nám známých prvních let produkce NMT telefonů Motorola, ani "cihloidní" napodobenina amerického válečné walkie talkie (Motorola SCR536 používaná USArmy ve 2. světové válce) či analogového mobilního systému AT&T z dob studené války (Motorola DynaTAC 8000X 1973-78/83, 4000 USD). Na pražské VŠUP vznikl v roce 1986, kdy v USA byl už jeden milion volajících v síti AMPS "cihlami", koncept flip skládačky, který se dočkal realizace až o deset let později jako Motorola StarTAC, resp. ještě tvarově i materiálově podobnější NTT DoCoMo FOMA F880iES. Nicméně, mechanickým předobrazem tohoto sklápěcího "kapesního" řešení mi tehdy byla jedna japonská kalkulačka a elektronické řešení dodala z bůhvíjakých zdrojů technologická rozvědka... Součástková základna tehdejšího prototypu samozřejmě nebyla socialistická, ale tehdy o to až tak nešlo. Nicméně mohu svědčit, že hi-tech vývoj se v Tesle Stropkov v té době už dělal. Petr Nachtmann připomíná ještě projekt AMR - automatizovaný městský radiotelefon (1978, celorepubliková síť v roce 1983) Tesly Pardubice. Vývoj tehdy probíhal. Možná za zády Štrougala i Sedláka, nicméně s podporou a na objednávku složek státu. A rok poté, 30 let po vzniku prvního mobilního telefonu (v Rusku pod názvem LK-1, Leonid Ivanovič Kuprijanovič, 1958), 9. dubna 1987 v hotelu "KALASTAJATORPPA" v Helsinkách generální tajemník KSSS Michail Gorbačov volal z mobilního telefonu na ministerstvo spojů SSSR za přítomnosti tehdejšího viceprezidenta společnosti Nokia Stefana Vidomského. Gorbačov si od telefonů Nokia slibuje import fascinujícího technologického pokroku do "glasností" opilého Sovětského svazu stejně, jako si to sliboval od vývoje 32bitové verze počítače sira Clive Marlese Sinclaira Quantum Leap Qubbe, na bázi motherboardu Aurora. Nokia nicméně v roce 1987 měla za sebou pouhých pět let výzkumu, vývoje a výroby od prvního kufříkového telefonu Senator až po cihlu Cityman NMT 450. Finsko nebylo v té době ještě elektronickým gigantem. Bylo nicméně jako těsně sousedící země s "perestrojkovým" vedením SSSR v poněkud jiných vztazích, než v tu dobu konzervativně paranoidní USA. Finsko bylo po západním Německu druhým nejvýznamnějším obchodním partnerem Sovětského svazu mezi západními státy . A po Evropě i USA jezdil v tu dobu Gorbyho americký emisar perestrojky, nadšený pro "partnerství pro mír" a "east-west joint ventures", Armand Hammer, který znal ještě Lenina a v roce 1985 se setkal i s Gorbačovem. CIA a DIA z ekonomického otevírání SSSR a joint ventures, poměrně snadno překračujících omezeni COCOM, měly tehdy těžkou hlavu, jak vyplývá z jejich situační zprávy pro Joint Economic Committee Kongresu (CIA & DIA: "Gorbachev's Modernization Program: A Status Report.", 19.3. 1987.) Ale ani nokie, ani mikropočítače za sto dolarů už ale destrukci nefunkčního státně byrokratického "reálně socialistického" systému nezastavily a to musel Sedlák už dávno předvídat - stejně jako Gorbačov, který byl v roce 1987 v Praze.
15. 08. 2005 Štěpán Kotrba: Mobilní budoucnost ZDE
Definitivně mě nicméně o ztrátě bezmezné úcty k moudrosti šedin přesvědčil Deník Ivana Hoffmana v Deníku pod titulkem "Piráty na ně". Hofman píše o "startu projektu, který napodobí populární Wikileaks..." a myslí tím "Pirateleaks" České pirátské strany.
"...S piráty nepřichází zábava, i když s nimi určitě ještě bude legrace. Přinášejí vzpouru proti poměrům. Jejich rebelie míří proti tomu, co se ani nám ostatním nelíbí, ale nic proti tomu neděláme, protože nám chybí kuráž, protože jsme už rezignovali, anebo proto, že nás zkrátka nenapadá, co s tím.... ...Piráti jdou na to správně: vsadili na hodnoty..."
Otřesné je, že zkušený žurnalista Hoffman věří. Věří. Nepřemýšlí, ale nekriticky přejímá tiskové zprávy jako zjevenou pravdu, které chce, jsa frustrován z obecné amorálnosti politiky, uvěřit. Věří, že piráty neoslnil PR úspěch Wikileaks. Věří, že jejich motivací není moc, ale prospěch všem. Věří, že jejich kroky vedl respekt k hodnotám a ne potřeba získání kompromateriálů, použitelných v politickém boji. Hoffman opravdu věří, že piráti "přinášejí vzpouru proti poměrům" i poté, co jejich představitel Michálek se dušoval v médiích, že PirateLeaks nebudou porušovat české zákony a nebudou odhalovat klasifikované informace.
Cíle pirátského "babyboxu" mohou být různé, ale předem je diskvalifikuje to, že jsou, stejně jako proamerická udávací "protikorupční" linka NGO Transparency International, provozovány lobbistickou strukturou, mající politické cíle. O to víc, že se v tomto případě jedná o politickou stranu, která má a musí mít mocenský zájem na tom, aby získala voliče a podílela se na splnění svých cílů v politice. Věřit v "hodnoty" je v tomto případě neuvěřitelně romanticky naivní a Hoffman v tu chvíli je jako senilnějící šašek, parodující Ježíška. Dáreček v podobě morálky ovšem nikdo nikomu o těchto svátcích nepřiveze. Ani ježíšek, ani Děda Mráz, ani Santa Claus. Ten už vůbec ne.
Tak - hezké vánoce.
Vytisknout1.8. 2014 / Štěpán Kotrba
Programová neujasněnost, do extrémů dohnaný vnitrostranický formalismus hraničící s šikanou vedení, bezuzdně cynický trolling části členské základny, integrace "zelených" a "sorosovských" agend - to vše je dnes Pirátská strana po odchodu jejího char...