Duchovní služba má v armádě nezastupitelné místo

23. 12. 2010

Reakce náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Vlastimila Picka na článek Štěpána Steigera "Arcibiskup, cukroví a koledy"

Chápu, že je někdy lákavé pochybovat o tradicích a přemýšlet o jejich smyslu v kontextu dnešních dnů. Jednou z takových tradic se v uplynulých letech stala i předvánoční návštěva u vojáků v zahraničních misích. Rozhodně však s autorem nesouhlasím v tom, že by zrovna tato tradice byla zbytečná a neužitečná, jak Štěpán Steiger naznačuje.

Již sama služba v zahraniční misi, daleko od domova a svých blízkých je vždy obtížná, nehledě na nelehké bezpečnostní prostředí v Afghánistánu. Naši vojáci tam nejsou z vlastní iniciativy, ale proto, že je tam vyslala česká vláda a parlament. Spolu s ostatními koaličními partnery pomáháme ve stabilizaci krizových regionů, jejich rozvoji a zlepšení životní úrovně tamních obyvatel. Tím zároveň rozhodující měrou přispíváme i k udržení bezpečného prostředí i u nás doma.

Za sebe osobně si proto nedokážu představit, že bych za našimi vojáky v předvánočním čase nezavítal a nevyjádřil jim tak plnou podporu v jejich náročné práci. Jsem velmi rád, že stejně tak to cítí i vrcholní představitelé této země. Pan prezident Václav Klaus po mne poslal vojákům svůj osobní dopis a hlavní osobou letošní předvánoční návštěvy v Afghánistánu měl být premiér Petr Nečas, který s námi bohužel s ohledem na vnitropolitickou situací neodletěl.

Když jsem se letos setkal s arcibiskupem Dominikem Dukou prvně, již po jeho jmenování do nové funkce pražského arcibiskupa a on opakovaně vyjádřil svůj zájem navštívit České vojáky v zahraničí, s plnou radostí jsem tuto jeho myšlenku přijal. Nejlepší příležitostí k realizaci této návštěvy se stala právě tato předvánoční cesta. Pan arcibiskup je nejen v mých očích velkou osobností, jíž si vážím nejen jako představitele církve, ale i lidsky, navíc jeho zájem o armádu je dlouhodobý a velmi intenzivní.

Zkušenostmi máme potvrzeno, že duchovní služba má v armádě své nezastupitelné místo. V zahraničních operacích i v domovských posádkách kontaktují vojenské kaplany jak vojáci věřící, tak i ateisté, žádají je o radu i o obyčejný lidský rozhovor v nelehkých situacích, které jim služba vojáka přináší.

A co říci k Steigerovým námitkám o jednostrannosti takové návštěvy z pohledu ostatních církví? Pan arcibiskup je nejvyšším představitelem katolické církve v Čechách a zároveň i předsedou České biskupské konference. Zcela přirozeně a v duchu standardní spolupráce mezi armádou a českými křesťanskými církvemi jsem pozval také předsedu Ekumenické rady církví Joela Rumla, který s námi do Afghánistánu také odletěl a absolvoval stejný program jako arcibiskup Duka. Ekumenická rada církví sdružuje 11 členských státem uznaných křesťanských církví, Římskokatolickou církev a dva další církevní subjekty, jedním z nichž je i Federace židovských obcí v České republice. Není tedy rozhodně pravdou, že by bylo zastoupení církví jednostranné. Navíc arcibiskup Duka je Českou biskupskou konferencí formálně delegován, aby oficiálně zaštiťoval vztahy mezi Římskokatolickou církví a Armádou České republiky. Pro autorovu informaci, oba církevní představitele doprovázel hlavní kaplan AČR Jan Kozler (duchovní církve československé husitské, jíž jste ve svém komentáři také zmiňoval).

S pozdravem a přáním příjemného prožití nadcházejících svátků

náčelník Generálního štábu AČR

armádní generál Vlastimil Picek
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 23.12. 2010