Definitivně pohřbený "mírový proces" v Palestině

22. 12. 2010 / Daniel Veselý

Opakování je matka moudrosti. Řada odborníků na izraelsko-palestinský konflikt, jako jsou třeba Noam Chomsky, Norman Finkelstein, Richard Falk či IIan Pappé, poukazuje na fakt, že již od roku 1976 existuje téměř mezinárodní konsenzus ohledně jeho urovnání, a to vytvořením dvou států na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242, k němuž se připojily arabské státy, OOP a opakovaně ho hodlá akceptovat i Hamas (i když uvnitř tohoto hnutí vůči této otázce existují rozporuplné postoje). Tento návrh byl ale vetovaný Spojenými státy a jejich negativní stanovisko vůči řešení blízkovýchodního konfliktu se od té doby prakticky nezměnilo, jak pro ilustraci dokládá série vetovaných rezolucí OSN, které kritizují Izrael a jeho zločiny .

Vláda Baracka Obamy možná leckteré komentátory zaskočila svou naprostou servilitou vůči izraelské vládě a izraelské lobby ve Spojených státech samotných. Její současná pozice je toho smutným dokladem: Obamova administrativa po Izraeli požaduje prodloužené, avšak pouze částečné zmrazení výstavby ilegálních příbytků na jím okupovaném území (netýká se Východního Jeruzaléma) v trvání 90 dnů. Washington na oplátku Tel Avivu nabízí zvýšenou diplomatickou podporu, veto jakékoliv iniciativy v Radě bezpečnosti, týkající se vytvoření palestinského státu, a ujištění, že Izrael už do budoucna nebude obtěžován žádným požadavkem na zmražení výstavby ilegálních osad. Návdavkem americká vláda izraelského partnera odmění vojenským balíčkem obsahujícím 20 bojových letadel F-15 v ceně tří miliard dolarů, určených pro potenciální útok na Írán, jak píše profesor mezinárodního práva Richard Falk.

Pokud je tento mocenský handl i nadále nazýván "mírovým procesem", je to obrovský výsměch mezinárodnímu právu a nestoudně cynický plivanec do tváří Palestinců, neboť Izrael bude dále beztrestně zabírat cizí půdu, stavět nelegální domy a osady na Západním břehu a ve Východním Jeruzalémě, bude pokračovat v etnické čistce, a utužovat tak vzájemnou nevraživost, nenávist a frustraci.

Palestinci přitom již v roce 1988 oficiálně schválili implementaci dvoustátního řešení podle mezinárodního konsenzu, a to jen na 22% území historické Palestiny, což je o necelou polovinu méně, než v roce 1947 palestinským Arabům nabízel plán vypracovaný OSN. Ti jej tenkrát logicky odmítli, protože samotný návrh byl v rozporu s Chartou OSN a výrazně favorizoval židovskou menšinu na jejich úkor. Spojené státy a Izrael však s řídkými výjimkami po dobu 35 let odmítají vznik samostatného palestinského státu a poslední Obamovo extempore s prodloužením moratoria jen tuto chmurnou realitu potvrzuje.

Symbolickým a veskrze pozitivním gestem bylo uznání palestinského státu s hranicemi před rokem 1967 vládami Brazílie, Argentiny, Uruguaye a Bolívie. Brazílie v tomto roce ukázala, že je schopna vést diplomatické jednání na nejvyšší úrovni, kdy společně s Tureckem a Íránem přišla s alternativním řešením íránského jaderného programu; bohužel ke zlobě Washingtonu, který preferuje sankce, zastrašování a násilnou konfrontaci. Řešení izraelsko-palestinského konfliktu nemohou coby "čestný vyjednavač" přinést Spojené státy, jelikož jsou samy jeho klíčovou součástí, ale spíše jiné země, které tento spor neudržují při životě a zachovávají si od něj zřetelný odstup.

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 22.12. 2010