Arcibiskup, cukroví a koledy

22. 12. 2010 / Štěpán Steiger

Dočetl jsem se právě, že primas český a arcibiskup pražský Dominik Duka "přivezl v sobotu českým vojákům sloužícím v mezinárodní misi v Afghánistánu" adventní atmosféru spolu s cukrovím a koledami. Přijel na pozvání náčelníka generálního štábu české armády Vlastimila Picka. (Cynik by dodal v době škrtů: arcibiskupa to nic nestálo. A armáda, jak se denně dovídáme, vydala v předražených zakázkách tolik milionů, že nějaké ty desítky tisíc korun za návštěvu její rozpočet neucítí.)

Ačkoliv nejsem už voják a vůbec ne v Afghánistánu, připouštím, že české vojáky tam arcibiskupská návštěva mů že potěšit, i když nevím, kolik cukroví se na jednotlivce dostane. Přesto ve mně zpráva vyvolala otázky. Např. proč je zván zástupce pouze jediné - byť největší - české církve, když všechny církve v Česku uznané jsou si - legálně - rovny? Zjišťoval snad generál Picek, kolik katolíků je mezi vojáky a nebudou-li snad nekatolíci dotčeni? Nebo se domnívá, že jeden křesťanský kněz to "odbude" za všechny křesťanské církve, cosi jako ekumenická služba?

A to nemluvím o vojácích bez vyznání - možná sice vyslechnou slova duchovní útěchy s uspokojením, ale mohou se ptát (sotva ovšem svých velitelů), proč mají naslouchat zástup ci jediné věrouky? Uspokojení však mohou nalézt v arcibiskupově vyjádření, že čeští vojáci mají v Afghánistánu své místo. "Není to jen záležitost Spojených států," citovala zpráva primase-arcibiskupa. "Já se domnívám, že světový terorismus má do jisté míry své opěrné body v těchto zemích, v Afghánistánu a Pákistánu. Je to opravdu obrana domácností, rodin a bezbranných lidí téměř na celém světě", prohlásil tento katolický duchovní. (Jeho slova jsem podtrhl já.)

Zajímavé politické vyjádření zástupce církve, která jinak (ne vždy, ale obecně přece) má ve svém desateru i přikázání Nezabiješ! Jsem ovšem přesvědčen, že pokud dosud snad některý voják pochyboval o smyslu mise - nemyslím, že se takoví najdou, ale jistotu nemám - když zástupce Boha na zemi takto nepřímo misi požehná, pochyby jsou zahnány. Mám však také otázku jinou: proč připouští český stát - tedy vláda, zejména ta současná - aby jedna církev jakkoli zasahovala - dokud je tento stát předně sekulární, tj. církev je odloučena od státu - do záležitostí, jež nejsou její doménou?

Pokud si vojáci v Afghánistánu návštěvu arcibiskupa sami nevyžádali, má jejich generál pravomoc na státní &uacu te;traty pozvat zástupce jedné z mnoha křesťanských církví na návštěvu? Proč nepozve také třeba farářku církve husitské anebo rabína? (Nevím, jestli by rabín přijel na vánoce, ale v kalendáři jsou také židovské svátky.) Mohli bychom se dočkat časů, že ministři budou - jako ministři - ministrovat při mši v katedrále, aby se třeba zdůraznil mýtus českého státu založeného jedním svatým na křesťanských základech. Nechceme-li vykládat historii pokřiveně, neměli bychom tak činit ani pro přítomnost.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 22.12. 2010