Veřejná ruka dosahující globálních měřítek

19. 2. 2010 / Miloš Pick

Překonání světa, ovládaného jediným četníkem

Karel Dolejší to v článku „Pick, Obama a finanční kapitál“ nazval utopií. Nezpochybnil přitom mnou uvažovaný „obraz cílového stavu“, jak to nazval. Možná proto, že je to souhrn úspěšných zkušeností posledních dvou století, které v různých částech světa prokazují svoji životaschopnost již v poměrně dlouhém historickém období a to zejména ve svém  hlavním principu – ve spojení neviditelné ruky trhu s viditelnou rukou veřejnou. Karel Dolejší zpochybnil především cestu k tomuto cíli – jak lze zlomit moc kapitálu, zejména finančního, jehož korporace jsou silnější, než celé státy. Bez toho toto úsilí považuje jen za hru na návrat před tuto situaci – do třicátých nebo šedesátých klet.

Není ale naopak anachronismem právě spíš úvaha o mocenských změnách – ať cestou revolucí či reforem – pokud by probíhaly jako v posledních dvou stoletích převážně v národním nebo regionálním měřítku a byly nejvýš exportovány do ostatních zemí trestními válkami, jak to bylo charakteristické pro bipolární a tím spíše pro jednoplární svět a jak to dosud doznívá? Není v éře globalizace předpokladem takovýchto změn především překonání jednoplárního světa, ovládaného jediným četníkem, který sice zastavil antireformy pseudosocialistické, ale byl záštitou, antireforem kapitalistických? Nemůže právě rodící se vícepolární svět otevřít cestu k tomu, aby zápas mezi reformami a antireformami probíhal mírovým soutěžením, zvyšujícím váhu úspěšných reformních zemí?

Cožpak tento proces již neprobíhá v lůně jednopolárního světa po celé dekády, po celou dobu jeho trvání? A cožpak jej současná globální krize dále výrazně neurychluje, že se již neprojevuje jen vyšší dynamikou úspěšných reformních zemí, ale i jejich gravitační silou, přitahující další země na tuto dráhu? A cožpak i k osedlání všemocných nadnárodních korporací kapitálu, včetně finančního, nemá větší možnosti veřejná ruka, pokud dosahuje globálních měřítek?

Ani vícepolární svět není bez problémů

Kdybych tedy chtěl Karlu Dolejšímu odpovědět jen elegantním zjednodušením, mohl bych mu na otázku, zda a kdy přijde tato mocenská změna, odpovědět jazykem Radia Jerevan: „Už byla“. A dále se rozvíjí.

Nemohu však přehlédnout starost Rudolfa Převrátila v článku „Pickův Manifest je krokem k dobré utopii“, že ani vícepolární svět není bez problémů. Kromě rizika zvratu k bipolárnímu světu v jiné podobě by v kladném případě jeho počáteční fáze – vyvažování zájmů jednotlivých regionů - mohla být více dynamická a možná méně stabilní než dočasná násilná stabilita jednopolárního světa. Zdaleka proto dosud není jistota, zda se tento proces nemůže zvrátit třeba i na katastrofickou cestu.

Proto cesta, kterou hledám, nenabízí jistotu, ale jen možnost, jejíž alternativou je však katastrofa. Jistotu světlých zítřků nabídnout nemohu – jen nadějné hledání.

Rád bych proto,aby diskuse o těchto osudových otázkách neskončila u zjednodušování nebo dokonce jen u nálepek, ale aby to byla diskuse poznávací. Sám bych k tomu chtěl přispět prohloubením svého původně jen heslovitého výkladu, jak se o to snažím svým článkem „Globální krize a společnost svobody“ (Listy č. 1/2010).

Listy č. 1/2010, Miloš Pick: Globální krize a společnost svobody PDF

Vytisknout