Ah! ça ira

30. 7. 2010 / Karel Košťál

V noci 1. srpna 1792 se objevily na pařížských ulicích plakáty s provoláním, které podepsal jakýsi německý vévoda generál Brunswick. Manifest říkal m.j.

"Město Paříž a jeho obyvatelé jsou bez výjimky a okamžitě povinni se podřídit králi, zajistit tomuto knížeti jakožto ostatním královským osobám naprostou svobodu, nedotknutelnost a úctu, jak to ukládá poddaným vůči panovníkům přirozené právo; jejich císařská a královská Veličenstva činí všechny členy Ústavodárného shromáždění, departmentů a okresů, městských rad, pařížské Národní gardy a smírčí soudce svými hlavami zodpovědní za to, co se stane, že budou vojensky odsouzeni bez naděje na slitování, jestliže zámek Tuilerie bude znásilněn si pohaněn, jestliže bude spácháno nejmenší násilí, nejmenší urážka na osobách jejich Veličenstev, krále, královny a královské rodiny, v případě ze nebude okamžitě zajištěna jejich bezpečnost, jejich uchování a jejich svoboda, veličenstva nadto prohlašují, že z toho příkladnou a navždy pamětihodnou pomstu vyvodí tím, že město Paříž bude vydáno vojenskému trestu smrti a úplnému rozvrácení , tím, že vzbouřenci, kteří se provinili atentáty budou vydání nejvyšším zasloužilým trestům".

La ville de Paris et tous ses habitants sans distinction seront tenus de se soumettre sur-le-champ et sans délai au roi, de mettre ce prince en pleine et entière liberté, et de lui assurer, ainsi qu'à toutes les personnes royales, l'inviolabilité et le respect auxquels le droit de la nature et des gens oblige les sujets envers les souverains ; leurs Majestés impériale et royale rendant personnellement responsables de tous les événements, sur leur tête, pour être jugés militairement, sans espoir de pardon, tous les membres de l'Assemblée nationale, du département, du district, de la municipalité et de la garde nationale de Paris, les juges de paix et tous autres qu'il appartiendra, déclarant en outre, leursdites majestés, sur leur foi et parole d'empereur et de roi, que si le château des Tuileries est forcé ou insulté, que s'il est fait la moindre violence, le moindre outrage à leurs Majestés, le roi, la reine et la famille royale, s'il n'est pas pourvu immédiatement à leur sûreté, à leur conservation et à leur liberté, elles en tireront une vengeance exemplaire et à jamais mémorable, en livrant la ville de Paris à une exécution militaire et à une subversion totale, et les révoltés coupables d'attentats aux supplices qu'ils auront mérités.

Když se 1. srpna 1792 pařížský lid dověděl, že nějaký německý vévoda má v úmyslu srovnat jejich město se zemí, není divu, že volal "do zbraně občané", aux armes citoyens, a "smrt tyranům", mort aux tyrans. Každý věděl, kdo jsou "císařská a královská Veličenstva", o kterých mluví provolání: ruská carevna, pruský král, neapolský král, král Sardinie a Piemontu, švédský král a rakouský císař. A Ludvík XVI. a Marie-Antoinette, kteří v domácím vězení v Louvru netrpělivě čekali na "vysvobození" a na to, že cizí soldateska přitáhne do Paříže zrušit Deklaraci lidských práv ze 26. srpna 1789 a znovu nastolit feudální privilegia zrušená 4. srpna 1789. Emigranti v německých Cáchách oznamují, ze přijdou spolu s cizími armádami "obnovit situaci před 14. červencem". "Na místech, kde byly vysázeny  Stromy svobody,   budou stát šibenice, kolem nichž se bude tancovat a křičet Ať žije král!".

10. srpna pařížský lid zaútočil na královský palác Tuilerie a svrhl konstituční monarchii.

21. září Konvent vyhlásil na prvním zasedání Republiku. Šílené Bruncwickovo provolání urychlilo a zradikalizovalo revoluční proces. Dnes je v podstatě nemožné odpovědět na otázku, co by se stalo, kdyby evropská feudální soldateska dobyla Paříž. Dovede si někdo představit, v jaké situaci by byla dnes Francie a Evropa, kdyby se emigrantům a evropské koalici podařilo srovnat se zemí Paříž a spálit na hranici francouzskou Deklaraci lidských práv? Feudální Evropa a trosky francouzských privilegovaných vrstev chtěly silou vrhnout Francii a Evropu zpět, někam do středověku. Francouzský revoluční lid jim v tom zabránil.

Vytisknout