Problém externalit u fotovoltaických elektráren existuje také

30. 7. 2010

mají více zdrojů, dovoluji si připomenout alespoň ty nejdůležitější:

1. Je vůbec sporné, zda křemíkový článek (komerčně vyráběný) v našich podmínkách vůbec může reálně vyprodukovat více elektrické energie, než kolik do něho bylo vloženo při výrobě. U nás je toto akcentováno relativně krátkou dobou slunečního svitu za rok, takže články stárnou skoro stejně rychle, jako se opotřebovávají (na takové Sahaře stárnutí článků tak velký problém není). Stárnutí, stejně jako opotřebovávání, vede ke snižování procenta světelné energie, převedeného na energii elektrickou; nakonec je to procento tak nízké, že se zařízení musí odstavit a články vyměnit, píše Jan Šimůnek.

Je třeba si uvědomit, že uvedené omezení není zajímavé u řady použití těchto zařízení, protože i v případě, že tento poměr bude 1:1, je to zařízení neskonale účinnější než běžné chemické články, a také akumulátory spotřebují na jedno nabití podstatně víc energie, než kolik se z nich dá následně uvolnit; k tomu lze připočíst relativní odolnost vůči poruchám (fotočlánek nemá pohyblivé součástky) a dostáváme zařízení, které má mnoho uplatnění, od umělých družic přes osamělé lokality, nepřipojené k síti. Na druhou stranu je připojení fotovoltaických zařízení k síti asi stejně smysluplné, jako "elektrárna" z komerčních chemických článků.

2. Energie z fotovoltaiky velmi silně a nepředvídatelně kolísá, což vede k nutnosti udržovat "horké" zdroje, schopné naskočit v sekundách. Náklady na udržování těchto zdrojů (protože se jedná vesměs o tepelné elektrárny na bázi uhlí, jedná se i o jejich emise oxidů uhlíku a síry, externality spojené s těžbou uhlí atd.) v pohotovostním režimu musíme opět započíst do externalit fotovoltaiky (podobný zdroj externalit mají i větrné elektrárny).

3. Aby vůbec elektrická síť takovéto nárazy ustála, musela by se při větším rozvoji fotovoltaiky (ale i větrných elektráren) výrazně doplnit řada vedení vysokého a velmi vysokého napětí (opět včetně externalit s tím spojených). Je třeba si uvědomit, že v Německu, které má relativně vyšší podíl těchto zdrojů, jede síť "na doraz" a blackout prakticky celé země před několika lety zavinila plánovaná odstávka jediného dálkového vedení (při současném neplánovaném, leč očekávatelném, zakolísání energie z větrných farem na severu). Bez dodávky "špinavé" jaderné energie z Česka a Francie by Německo podobné blackouty zažívalo několikrát ročně. Kapacita hlavních tahů evropské energetické sítě by se musela zvýšit v některých směrech až téměř na dvojnásobek. Dokázal bych si představit i využití uvedeného stavu sítě "na hranici funkčnosti" k teroristickým útokům.

4. "Vypálené" fotovoltaické panely představují chemicky nebezpečný odpad, který se musí složitě likvidovat (i při dalším provozu elektrárny při průběžné náhradě vysloužilých panelů novými). I tato likvidace musí být započtena do externalit. Likvidace samotné elektrárny "na zelenou louku" je ještě náročnější. Existuje oprávněná obava, že společnosti, provozující dnes fotovoltaické elektrárny, vyhlásí bankroty a na státu (respektive územních celcích nebo místních samosprávách) zůstane, aby jejich vraky jako nebezpečný odpad na své náklady zlikvidoval.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.7. 2010