TOP 09+1

31. 7. 2010 / Ladislav Žák

O TOPce toho bylo napsáno zleva i zprava už tolik špatného, že bych v tomto směru jenom plýtval bajty. Pro ty tradiční zprava jsou to nečitelní partneři, případně konkurenti, a jakési rychlokvašky přeběhlické, pro ty tradiční strany zleva to jsou až příliš čitelní pravičáci a asociálové a rovněž rychlokvašky přeběhlické. Pravda je taková, že TOPka oslovila velmi široké a pestré spektrum občanů a snaží se v tom pokračovat. Ponechám stranou strkanici na pravici a zaměřím se na levicový pláč nad TOPkou a zejména jejím úspěchem u mladých lidí.

Neustále zleva slyšíme, jaká je naše mládež divná, že má být levicová a ona je pravicová, že má být soucitná a ona je asociální a hlavně že nemá žádnou úctu ke stáří. Dovolím si prostou otázku, která možná postaví tyto nářky do jiného světla. Má otázka zní: Co udělali v naší společnosti ti starší odpovědní za posledních několik desítek let tak příkladného a následování hodného, že by si tím měli zasloužit obdiv a úctu těch mladších, kteří už z toho měli rozum a nedají se oblafnout propagandou?!?

Dovolím si říci, že prostě vůbec nic. Mám před očima scénku ze Sedmi statečných, kdy jeden ze sedmi pistolníků vysvětluje malému chlapci verbálně i ručně a stručně, že jeho otec peón je vlastně hrdina, protože ve jménu chlapcova života a zachování rodiny a malého hospodářství hrbí hřbet nejen před banditou Calverou, ale vlastně pořád. Chlapec sice kývá, ale moc tomu evidentně nevěří.

Naši starší hrbatí peóni si byli svého handicapu dobře vědomi, a proto neustále zdůrazňovali těm mladším, že až přijde jejich doba, musí jít za štěstím, že oni, staří, nesou jejich kříž i za ně, za mladé. A dnešní mladí, kteří již nejsou součástí toho podivného světa pseudoobětí a nošení křížů za jiné v rámci všeobecného alibismu a oportunismu, za štěstím skutečně vyrazili. TOPce se podařilo mistrně tuto skupinu neohrožených hledačů štěstí bez ohledu na kohokoliv a cokoliv oslovit a nabídnout jim politický program pod slovy tradice, odpovědnost, prosperita...

Zleva se ozývají hlasy, že mládež je zmanipulovaná a myslí si, že vše pravicové je sexy, free, cool a in a vše levicové je v podstatě komunistické, šedé a tak nějak mimo. Dovolím si druhou otázku, kterou si podle mě současná ČSSD a KSČM zaslouží. Není to náhodou prostě obyčejná pravda, že je současná levice tak trochu mimoň?!?

Ovšem mimo Paroubkova sexy mozku. Na druhé straně, kdyby se hledal symbol toho, jak je současná levice mimo, pak by jako živý symbol mohla fungovat Petra Paroubková a její chování. I ten Paroubkův sexy mozek je koneckonců její produkt. V těsném závěsu za jejím lehce časem odvátým tragikomickým mediálním obrazem opravdové parvenu je ovšem obraz současné "odparoubkované" ČSSD jako celku.

Výroky těch, kteří se ještě před pár měsíci cítili být bohy, bez kterých se v této zemi nepohne ani myš, a z každého jejich vystoupení bylo cítit ono "... jen počkej zajíci, až nás zvolíš...," mají dnes skutečně úroveň komunikace lehce duševně rozervaného puberťáka, který dokáže říci jediné a to ne... Snad nejtrapnější je ten tón, který zní: "...my jsme pro vás chtěli ráj na zemi, dokonce s citrusy ve svátek, a vy, parchanti voličský, koušete raději do padaných jablek..."

Zleva se ozývají hlasy, že jsme všichni zmanipulovaní pravicovými médii, ale my jsme jenom otráveni nesmysly, šedostí a nekvalifikovaností v reakcích na aktuální dění, které ti, kteří si říkají levice nebo cudně levý střed, u nás předvádějí. Myslím si, že i kdyby se do nás tlačily médii popularizované oranžové a rudé názory horem dolem, lidé, kteří se musí normálně živit vlastní prací, by jen chodili po světě s boulemi na hlavě, protože by si do nich pořád ťukali...

Tito lidé nechápou, proč se mají o výsledky své práce dělit s poměrně velkou a dobře organizovanou částí společnosti, která jenom čeká na to, až je budou moci o něco obrat. Mám tím na mysli notorické profesionální pobírače státních dávek a platů. Jde o tzv. sociální případy a státní zaměstnance. Obou je prostě moc a i když zdánlivě nemají nic společného, minimálně pro ně platí, že si nenechají nic líbit a pořád nahlas řvou, že mají málo nebo, že je jich málo.

Méně patrné už je to, že obě tyto skupiny žijí v pozoruhodné symbióze a vzájemně se podporují ve svém růstu a vlivu na společnost. S rostoucí skupinou potřebných totiž roste i skupina pečovatelů a ti na druhé straně pilně rozšiřují okruh své působnosti, aby prokázali svou nepostradatelnost. Celý vývoj tak celkem nezadržitelně směřuje k tomu, že každý bude o někoho pečovat a každý bude něčí péči potřebovat, aniž by bylo jasné, kdo to bude platit. Trochu to připomíná starou průpovídku, že v Československu bude komunismus, až všechno rozkrademe a budeme si to půjčovat. Lidé práce stejně tak nechápou, proč je v rámci vedení ČSSD chtějí pořád zastupovat a o jejich životech dlouhodobě rozhodovat lidé, kteří už dávno zapomněli, jak práce vůbec vypadá nebo dokonce takoví, kteří nepracovali vůbec...

Zleva pořád slyšíme hlasy, které varují před tím, že na tyto lidi nesmíme sáhnout, protože by mohlo dojít k nějaké nespravedlnosti u někoho opravdu potřebného. Dovolím si položit otázku třetí. A kdo myslí na spravedlnost, úctu a obdiv k těm, kteří vytvářejí hodnoty a tuto společnost každodenně podporují svou prací a tím, že zaměstnávají druhé a platí daně?!? Kdo je preferuje před těmi, kteří jenom stojí před okénky nejrůznějších sociálních úřadů a znají svá práva lépe než celá ČSSZ, MPSV a Ústavní soud dohromady nebo před těmi, kteří se skrývají za těmi okénky a natahují ruce úplně stejně, protože tvrdí, že bez nich by to nešlo?!?

Je okouzlující, že v této zemi pořád někdo počítá, kolik se za padesát let vydá na důchody, ale nikdo neřekne, kolik se vydá příští rok na úředníky a hlavně, co od nich můžeme za ten rok čekat za výsledky. To, že se nám ztrácejí peníze ve veřejných zakázkách, už víme a říkáme tomu korupce. Další otázka zní, nakolik pomáhá rozvoji korupce ta strašně neefektivní veřejná správa, která je zmítána politikou a jejím jediným cílem je přežít a obhájit svou existenci před novou politickou garniturou, která je u nás nová skoro pořád?!? Nejméně polovina té neefektivity jde na vrub tomu, že úředníků je prostě až absurdně moc a druhá polovina tomu, že veřejná správa nestojí mimo politiku, a není chráněna ve svých špičkách definitivou. A nejabsurdnější je na tom to, že nejdůležitější úředníci jsou prý ti, kteří nás mají sledovat a vyšetřovat. Těch se nesmí dotknout ani těch 2 a půl procenta.

Dokud levice nepochopí, že přišel čas pro to, aby se skutečně poprala s pravicí o přízeň lidí, kteří se dokážou sami živit vlastní prací a pokračují v tom i přes to, že se je velká část společnosti snaží permanentně otravovat a odírat o každý vydělaný peníz, tak nikdy v žádných volbách skutečně nezvítězí, i kdyby měla hlasy všech, kteří chtějí pokud možno bezpracně profitovat z veřejných prostředků a to by byla u nás skutečně valná většina. Naštěstí volby ukázaly, že tato skupina si je u nás už tak jistá svým postavením, že k volbám ani nepřišla. Ale i kdyby tato skupina přišla a dala hlasy ČSSD nebo KSČM, bylo by to vítězství Pyrrhovo, protože žádný mocenský i demokratický zvrat ve prospěch neproduktivních společenských sil neučinil tyto síly produktivními nebo dokonce odpovědnými. Levice by se velmi rychle ocitla v pasti svých vlastních slibů a byla by v obklíčení těch, kteří jí dali hlasy s vidinou posílení svého statutu černého pasažéra nebo topiče v letním kině.

Musím se přiznat, že už při psaní těchto řádků slyším hlasy, které mne kárají, že jsem pravicový asociál. Ne, nejsem a dokonce docela zřetelně vidím, že TOPka se možná ocitne brzo v obklíčení těch, kteří se cítili nezranitelní a předurčeni k úspěchu a štěstí bez ohledu na cokoliv a nepovedlo se jim to. Jsem jen proti falešné, neužitečné a společenskou soudržnost hrubě poškozující politické, sociální a jiné korektnosti. Je mi velmi líto, že je to pravicová vláda, která se proti takové falešné a prázdné sociální korektnosti staví, protože jsem si vždy myslel, že je úlohou levice bránit zájmy lidí práce.

Současná ČSSD nejenom, že už dávno podlehla mámení vítězství kapitalismu na věčné časy, ale navíc ještě lidem pracujícím nakládá na záda stále větší batoh zátěže a odpovědnosti za ty, kteří se práce a odpovědnosti za svůj osud rádi zřeknou. KSČM se ani nepokouší představit doktrínu, která by byla alternativou současné společnosti, a když to udělá nebo se o to alespoň pokusí, tak je to takový poopravený a přelakovaný program VIII. sjezdu KSČ z roku 1946. Dál se myšlenkově komunisté nikdy nedostali, protože příliš brzo přišli na to, že je daleko snadnější vládnout pomocí strachu a když se jich lidé přestali bát, tak se soustředili na udržení mandátů a sní nereálné sny o tom, co by kdyby...

Zkrátka a dobře. Domnívám se, že roční působení TOP 09 na naší politické scéně je významným důvodem k zamyšlení nad její levicovou alternativou. Je celkem patrné, že v ČSSD a KSČM dlouhodobě zvítězila strategie čekání na to, že se k nim vrátí přízeň voličů bezpracně poté, co pravice selže a zklame naděje, které vyvolala. Inu jaká politika, takové vedení a naopak. Dovolím si prorokovat, že oranžové ani rudé náruče se pravicí zklamaný volič vracet nebude, i kdyby se rozevřely od Šumavy až k Beskydám a od Karpat až k Jizerkám. Vždycky je kam utéct, ale lepší je zůstat a dokázat si prosadit vlastní autentické zájmy. Nejen TOPka, ale i Věci veřejné a jejich tvůrci to dokázali. Každý svou cestou-jeden shora a druhý zdola, ale víme, že to jde. Stojí to ale hodně práce, času i peněz. Nezbývá než doufat, že na levici zůstalo nejen dost autentických zájmů, ale i schopných a pracovitých lidí. Já tomu dokonce věřím.

Vytisknout