Přímá volba starostů a hejtmanů jako cesta do středověku

30. 7. 2010 / Gabriela Kalábková

Přímá volba starostů a hejtmanů není nic víc, než pseudodemokratický populismus, který patrně vychází z absolutní neznalosti systému fungování samosprávy v  České republice. Současně vychází z naivního předpokladu, že volby v obci nebo v kraji vždy dopadnou optimálním způsobem, tedy že nejúspěšnější kandidátka ve volbách bude ta, za kterou bude kandidovat vítězný starosta nebo hejtman a že tato strana nebo hnutí bude mít takovou převahu, že buď sama sestaví vedení radnice nebo bude v koaličních jednáních naprosto dominantní. Přímé volby lze uvažovat v systémech politicky bipartijních, kde se uplatní, že vítěz bere vše, ale ne v systémech politicky pluralitních.

Nelze vyloučit, že systém přímé volby starosty by se osvědčil v těch obcích, kde existuje jenom jediná společná kandidátka. To se ovšem týká jenom malých obcí a v žádném případě krajů. Lze si ovšem jen těžko představit takovou změnu zákona o volbách, kde by se starosta volil přímo ve v případech, kdy se ve volbách registruje jenom jediná kandidátka.

V ostatních případech by byla typická taková situace, že koaliční jednání by se týkala pouze jednání o jiných funkcích kromě starosty a samozřejmě akceptace volebních programů, která by starostu nebo hejtmana nemohla zavazovat, protože své postavení odvozuje přímo od přízně voličů, nikoli od politiky stran nebo hnutí.

Reálným předpokladem je, že vítězný starosta nebo hejtman bude kandidovat jako nezávislý, protože to evidentně bude zvyšovat jeho volební šance. V praxi si lze snadno představit, že zvolený starosta nebo hejtman bude zcela nezávislý právě na složení zastupitelstva vzešlého z komunálních voleb.

Postavení a význam takového starosty nebo hejtmana bude tedy bez faktického obsahu, protože bude kdykoli a v čemkoli zastupitelstvem přehlasován. Stane se tedy reprezentantem obce nebo kraje téměř bez jakékoli pravomoci a bez možnosti účinně zasahovat do obecní nebo krajské politiky nebo se fakticky na realizace takové politiky podílet.

Předchozí paradox je ovšem možné změnit posílením pravomocí starosty nebo hejtmana. Toto posílení ovšem bude vždy znamenat opačné snížení pravomocí ostatních zvolených zástupců. Toto posilování pravomocí může teoreticky vést až ke zcela nezávislému a nekontrolovanému postavení starosty nebo hejtmana, kdy se obecní či krajské zastupitelstvo přemění pouze v poradní orgán. Jedinou jeho odpovědností vůči občanům totiž bude jeho případná opětovná kandidatura za další čtyři roky.

Požadavek na přímou volbu starostů a hejtmanů tedy rozhodně neznamená posílení vlivu občanů na chod obce nebo kraje nebo zvýšení míry demokracie. Aby takový systém mohl být funkční, je naopak nezbytné posílení postavení těchto přímo volených politiků právě na úkor ostatních demokraticky volených zástupců občanů.

Současně je třeba vzít v úvahu, že takové posílení postavení jediného představitele obce nebo kraje bude znamenat téměř absolutní ztrátu vlivu na politické dění těch voličů, kteří ve volbách volili jiného kandidáta a s volebním programem vítězného kandidáta se neztotožňují. Jejich možnost vyjádřit jakákoli stanoviska k dění v obci nebo kraji bude už jen hypotetické, zbavené vlastního obsahu. Uplatnit totiž svá stanoviska prostřednictvím jiných zastupitelů bude v případě posílené pravomoci starosty či hejtmana odsouzeno do role pouhého glosování.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.7. 2010