Naše chyba, že tolerujeme propagandu ve veřejnoprávních médiích

30. 7. 2010

Ve článku z 22.7. o chudé stařence, která kvituje nezvolení komunistů, se podivujete nad jejím postojem. Myslím, že není třeba, píše čtenář J. Zběhlík. Tito lidé po většinu svého života posluchali státní rozhlas a poté televizi. A celkem jim i věřili, a zůstali jim věrni doposud. ( Mám na mysli tzv. veřejnoprávní média- ČT a Radiožurnál.) Proč? Vzhledem ke svému věku už jiné stanice, média nechtějí zkoušet. A co se line 20 let z těchto médií? Jako kouzelným proutkem se bleskově změnila z obhajování tzv. socialistické cesty v tvrdou kritikou toho samého. Vyniká v tom především ČT.

Dívali jste se poslední léta na hlavní zpravodajství ČT v 19.00. hodin? Já se vám přiznám, už na to nemám nervy a raději si přepnu na komerční stanice, které alespoň trochu berou zpravodajství vyváženě.

Na ČT je půlka zpráv jakási antikomunistická propaganda, odvádění pozornosti od skutečných problémů dneška a dostrkávání diváka do antikomunistického, antisocialistického, antilevicového postoje. A navíc způsobem, jenž rozeštvává lidi proti sobě.

Je naší hanbou, že tak dlouho trpíme propagandu v tzv. veřejnoprávních médiích. Štěstí, že máme internet a mimo jiné Britské Listy, kde se dozvíme také něco jiného. Bohužel vaše stařenka už takovouto možnost z pochopitelných důvodů nevyužívá. Co se jí pak může motat v hlavě!? Také mládež využívá internet masově, pouze však na komunikaci v sociálních sítích a na hry, zábavu. Podle toho to v naší zemi také vypadá.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.7. 2010