Cyklistická doprava (a jiné) u nás a v Bavorsku

29. 7. 2010 / František Řezáč

Zvláštnost názvu se objasní, když se dovíme, že tudy probíhala severní hranice římské říše, tzv. limes, což bylo cosi jako čínská zeď proti divokým Germánům. Ti pak upravili jméno vesnice z původního Aqua, voda, na Aha. Je to totiž na břehu řeky Altmühl v širokém údolí plném mokřadů v krajině umělých jezer, napájejících impozantní plavební kanál Rýn-Mohan-Dunaj.

Na trase z Marktredwitz do Bayreuthu jsem se, bohužel pro cyklistu, nevyhnul pohoří Smrčiny/ Fichtelgebirge. Při návratu jsem projížděl pahorkatinou mezi údolím Altmühl a zmíněným průplavem, který zde leží v největší nadmořské výšce v lesích a pod ním tečou potoky a vedou místní silnice.

Tento delší geografický úvod je nutný proto, abychom hned na začátku vyřídili jeden z argumentů českých odpůrců cyklistické dopravy. Popisovaná krajina a uvedená místa se nijak neliší od české, například západočeské a středočeské. Čili argument, že se u nás cyklistická doprava nemůže rozvinout podobně jako jinde, kde mají samé roviny, je lichý.

Je jen třeba nebýt líný ani tělesně, ani duševně...

Hned po přejezdu hranice z Chebu do Marktredwitz mě upoutalo množství jízdních kol (byla středa) parkujících u nádraží ve vyhrazeném oploceném prostoru. Na dotaz, zda je tento protor hlídán, bylo odpovědí pokrčení ramen. V Bayreuthu u prvního nástupiště jsem odhadl počet zde parkujících kol asi na 300, v Norimberku před krásně rekonstruovaným nádražím to mohlo být asi 700.

To se opakuje podle velikosti města všude, poslední byl Brod Nad Lesy/ Furth im Wald. Po přejezdu hranice v Domažlicích kolo ani jedno. Možná někde v úschovně. Schválně, zeptejte se u vás na nádraží, zdali vám tam denně budou schovávat kolo...

Summa summarum: Cyklistická doprava má v kombinaci kolo-vlak-kolo v Bavorsku plnou podporu úřadů i dráhy a je občany plně využívána. Jedu ráno do práce, dojedu na nádraží na kole, zde ho zaparkuji, pokračuji vlakem, při návratu opačně. Viděl jsem ve vlaku z Norimberka jakéhosi mladšího úředníka oblečeného podle nejnovějších předpisů českého MŽP ( jezdí pan nový ministr do práce na kole? ), který po vystoupení v Amberku se hned hrnul pro své kolo do ohrádky u nástupiště...

V místě, kde jsem bydlel, jsem měl možnost pozorovat z okna ranní dění v městě velikostí podobném asi tak Rokycanům na Plzeňsku.

Zde mi dovolte malé odbočení od cyklistiky ke svážení odpadů. U nás v Plzni sváží obsah nádob na odpad těžký vůz s osádkou tří mužů, řidiče a dvou maníků, kteří musí přitáhnout nádoby k vozidlu, zaklesnout je do podavače a vysypat do vozu. Tam, kde jsem byl, to zvládne sám řidič. Pokud vás zajímá jak, jděte do hračkářství. Plastový model vozu s tímto uspořádáním se už prodává...

Zpátky k cyklistice, potažmo k cyklistické dopravě. V Bavorsku začínají prázdniny až příští týden, takže jsem mohl vidět celá hejna, celé hordy dětí, jak si to vesele mastí do školy na kole. U škol pak podobný obrázek, jako na nádraží. Umíte si to představit u nás?

No tak představit, to by ještě šlo, ale uskutečnit, u nás, v Čechách..? To asi nepůjde, vždyť, však víte...

Začíná okurková sezóna, je teplo a tak se přece jen jezdí i tady víc na kole. Všimnou si toho novináři a začnou psát, začnou se ptát cyklistů, jak jsou spokojeni s podmínkami pro cyklisty. A zase si pletou pojmy trasa a stezka a zase píšou o cyklistice jako o zábavě a turistice. Jak by asi znělo, kdyby se někdo ptal automobilistů, jak jsou spokojeni s úrovní služeb a sítě silnic pro turistiku? Asi hloupě.

Automobilista požaduje služby a silnice pro automobilovou dopravu a může být celkem spokojen. Jestli vyjede s autem do práce, na nákup nebo na výlet, je jeho věcí. To samé platí, ovšem ne u nás, pro cyklistu. Když je vysoká úroveň cest a služeb pro cyklistickou dopravu, oni už si ti cykloturisté taky v těch dobrých podmínkách poradí. Snad by se mělo pro novináře, a nejen pro ně, udělat nějaké zvláštní školení, aby se slovo doprava nemuselo podtrhávat. Když zadáte ve vyhledávači pojem "cyklistická doprava", je tam spousta rad a pokynů. Realita v naší dopravě je ovšem daleko za úrovní, kterou popisuji výše. Snad si za to nevysloužím pokárání, že moc koukám přes hranice. Prostě, co vidím, to vidím...

Vytisknout