Důchodová reforma II

28. 7. 2010 / Jiří Jírovec

K článku Důchodová reforma jsem dostal řadu dopisů. Vesměs souhlasných, dá se říct. Vítám ale i ty, které mě, byť dodatečně poučí.

Čtenářka, která pracuje (a zřejmě velmi dobře) v oblasti sociálních služeb, mi poslala poměrně obsáhlé vysvětlení možností, které důchodce v nouzi má. Pokusím se jí přesvědčit, aby svoji odpověď poslala separátně do BL. Autorů, kteří jsou ochotni psát o zkušenostech z terénu, není mnoho. Ona čtenářka by se mohla stát další Věrou Říhovou.

Zmíněný dopis budu glosovat jen nepřímo. Vyplývá z něj, že v ČR zatím ještě existuje řada možností, jak ulehčit život některých důchodců. Stojí to peníze, ale ty se zatím vcelku dařilo najít. Úsporná opatření rozpočet snižovala, aby týž byl nakonec podstatně překročen. To souhlasí s mým závěrem, že pokud nemají důchodci chcípat na ulici, bude nutné peníze sehnat. Tím se dostáváme k otázce, kde brát, když to u chudých dost dobře nejde.

Dopis rovněž naznačuje dosažitelné úspory v případě, že se obnoví vícegenerační soužití a tím sníží až eliminují náklady na pobyt péči v léčebnách dlouhodobě nemocných a jiných pečovatelských zařízeních. Tahle myšlenka, z mravního hlediska samozřejmě chvályhodná, se vynořuje a pak zapadá v intervalech, jejichž rozpětí závisí na rychlosti s níž "odpovědná místa" chápou, jaký je rozsah problémů, které přesunem rodičů do péče dětí vznikají. To, že mnohé děti pečují o rodiče, není tak ojedinělé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jsem přesvědčen, většina čtenářů (nejen BL) má v rodině nebo v okruhu známých takovou zkušenost.

Posloužit či dosloužit starým rodičům je téma, které občas rozčeří Jan Paul, ale jen málokdy se mluví o tom, co to skutečně obnáší a jaké jsou realistické hranice v případě, že rodič přestává být soběstačný.

Druhý dopis začíná konstatováním, že vycházím z mylné představy o tom, jak důchody fungují -- totiž, že se důchody nehradí z toho, co občan v produktivním věku ušetřil, ale z příspěvků důchodcových dětí. Tato výtka by byla v pořádku, kdyby článek byl o mechanismu pohybu peněz. Ten však nebyl z pohledu mého článku důležitý.

Zajímavý ale byl přiložený odkaz na demografickou práci. V jejím závěru je citován výsledek průzkumu financovaného pensijními fondy v USA (MTI/ČTK 25.6.2005). Cituji:

"(Průzkum) došel k překvapivým závěrům, které staví prodlužování věku odchodu do důchodu na hranici 65 let a výše do problematického světla. Analytici totiž došli při zpracování statistických dat k poznání, že lidé, kteří zanechají zaměstnání až v 65 letech věku, většinou předčasně umírají po dvou až třech letech. Naproti tomu lidé, kteří odešli do důchodu v 55 letech, se velmi často dožívají až 80 let. Klíčem k dlouhému životu je tedy podle závěrů průzkumu předčasný důchod.

Odejde-li člověk do důchodu v 55 letech, ušetří si řadu problémů. Z jeho života zmizí pravidelný shon a tím i stres. Zkrácení dožití v průměru o více než 12 let je podle lékařského zdůvodněno skutečností, že starší lidé v zaměstnání dostávají příliš zabrat, protože musí dostát nárokům kladeným na mnohem mladší zaměstnance. Ke stresovým situacím, nárazovým i trvalým (např. strach ze ztráty zaměstnání s vědomím, že v mém věku neseženu jiné), se často přidruží zdravotní problémy, a to vše přispěje k podstatnému zkrácení délky života."

To je dost silná káva, není-liž pravda? Dostala se kdy taková informace k těm, kdo se snaží odchod do důchodu posouvat? Pokud ne, jsou neschopní, pokud ano, jsou to handlíři s životem druhých. Do tohoto obrazu zapadá i poznání, že chudoba (měřená přístupem k přiměřeně zdravé výživě, lékařské péči a ducha i tělo povzbuzujícím aktivitám) je nejvýraznější příčinu umírání před statisticky odhadnutou délkou života. Takže proč chudobu maličko neprohloubit, aby zbylo víc na přeživší.

K uvedenému citátu je možné dodat že magické číslo 55 se objevuje v reklamě programu Freedom 55, jehož podstatou je výzva "šetřete u nás (finančních institucí) a dopřejte si důchod v pětapadesáti". To je lákavé, ale většina lidí takové prostředky nemá.

V Kanadě existuje jiné magické číslo: Je-li součet věku a odpracovaných let 85, může člověk odejít do pense (podnikové či vládní) bez penalizace.

Oba zmíněné dopisy svým způsobem potvrzují, že složité problémy nemají jednoduchá řešení. Ta existují jen v představě jednoduchých politiků.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | "Antigerontismus" - staří lidé v české společnosti
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 28.7. 2010