Něco o ozónových dírách

16. 12. 2009 / Leopold Kyslinger

"Neexistovaly snad ozonové díry vždycky" je otázka v názvu článku Tomáše Krčka. Otázka byla sice určena p. Dokulilovi, ale pobouřila mě natolik, že jsem se, ač nechemik, rozhodl reagovat. Zvláště proto, že základní environmentální vědomosti by měly být vlastní i redaktorům Britských listů jako filtru proti vědomému i nevědomému šíření nepodložených domněnek a v některých (jiných) případech i záměrných bludů.

Jak známo, existence ozonových děr byla odhalena a je zjistitelná a pozorovatelná pouze "shora", tzn. pomocí satelitů.

V jedné větě je namíchán koktejl polopravdy se smyšlenkou. Ozonová vrstva, respektive její účinek na absobci UV záření, byla objevena už někdy v 19. století. Měří se už někdy od dvacátých let minulého století měřením množství dopadajícího UV záření v jednotlivých vlnových délkách. Podezření na "ozonovou díru" z důvodu větší intenzity UV záření bylo vysloveno již v roce 1956 - tedy 22 let před tím, než byl vyslán první satelit (Nimbus 7), který se měřením ozónu zabýval.

Dva badatelé, Rowland a Molina, označili za možnou příčinu zeslabování ozonové vrstvy hromadné používání freonů. Obvyklá představa, že freony jsou chladiva, není zcela správná, protože se používaly také jako rozpouštědla a oplachovací látky v kovoprůmyslu.

Odkud berete Vámi sugerovanou jistotu, že ozonové díry jsou způsobované freony? Před érou freonů, nebo před érou satelitů, které jsou vůbec ve stavu ozonové díry zjišťovat a měřit, ozonových dír nebylo - nebo snad, jak logicky odvozeno - pouze nebyly identifikovatelné?

Tato věta je postavena na stejném principu jako věta první. Identifikovatelností se tedy nebudu dále zabývat. Poté, co Rowland a Molina absolvovali senátní slyšení, se jejich hypotéza podrobila rozsáhlému a celosvětovému testování, které bralo v úvahu i všechny alternativní možnosti. Tříleté laboratorní testování a praktické měření v atmosféře uzavřela americká Národní akademie věd prohlášením, že existují silné důkazy, které spojují zeslabení ozonové vrstvy s činností člověka. Důsledkem tohoto prohlášení byl Montrealský protokol a udělení Nobelovy ceny v r. 1995 za chemii p. Rowlandovi, Molinovi a Crutzenovi.

Pan Krček je na rozdíl ode mne chemik. Měl by to tedy být on, kdo čtenáře BL seznámí s podklady svých pochybností.

Vědecký výzkum, Akademie věd a společnost
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 16.12. 2009