Recept na Landův lektvar lásky

14. 12. 2009 / Jan Smolák

Popravdě, tento dokument E. Hníkové a R. Komárka jsem musel vidět vícekrát. Napoprvé jsem většinu času strávil buď smíchem nebo němým úžasem s tím, že na konci jsem nebyl schopen uplynulou hodinu jakkoliv zhodnotit a mylně jsem se domníval, že ze strany "dračích mystiků" jde o hraný dokument s cílem pobavit diváka. Napodruhé jsem se na sledované obrazy soustředil o něco víc.

Dokument je postaven na základním myšlenkovém vkladu:

Autoři jako zastánci drsné dokumentaristické školy (účel světí prostředky či pravdivý obraz na úkor korektnosti) postaví do popředí Landův výrok o tom, že má "potenciál tuhle republiku obrátit vzhůru nohama" (to po x letech lobotomizované parlamentní demokracie dokáže kdejaký psychotik) a následně použijí panoptikální fluidum Landova fanklubu k utvrzení divákova dojmu, že Landa tento potenciál skutečně má. Jistá samoúčelnost dokumentu je patrná, ale autorský talent vyždímat z minima maximum je nepopiratelný. Jednoznačným majstrštykem je však přítomnost dvou naprosto protichůdných pocitů, které tento film vyvolává. Pobavení absurdností, která zároveň mrazí. Na jednu stranu téměř lidský Landa z masa a kostí, předvádějící svůj sportovní vůz a upřímně sdělujíc,í jak že vydělává nějaký ten peníz pro rodinu. Jeho vtipní přátelé. Na druhou stranu zase částí populace zbožšťovaný übersoldát s kontaktem do vysoké politiky, který má předpoklady stát se mocenským nástrojem se schopností stimulovat chování iracionální masy v neklidných dobách evropského návratu k tradicím třicátých let minulého století. Který z těchto Landů je však skutečně ten pravý? Divák stále neví, netuší a odpovědi se nedočká. Je Landa potenciálně nebezpečný manipulátor, jak varují studenti JAMU? Nebo je pouhá přelétavá hvězdička českého showbyznysu, jak tvrdí O. Slačálek?

Byl-li autorský záměr pobavit diváctvo, povedlo se -- velkou měrou se o to zasloužil duet velkých stavitelů.

Byl-li záměr varovat před charismatickým Landou, povedlo se částečně, jelikož sondáž do zákulisí potenciálního vůdce pravověrného lidu by v tom případě zasluhovala mnohem hlubší rozbor.

Byl-li záměrem kritický vhled do české society, povedlo se také. Je však nutné si uvědomit, že intelektuálští studenti JAMU mohou z mechanicky fungující společnosti utíkat k vlastnímu individualismu, nepochybně žijí aktivní a naplňující životy plné tvůrčí činnosti, jež jim umožňuje pomalé tesání vlastního piedestalu, ze kterého je poté snadné udržovat si kritický nadhled vůči monokultuře kolem nich. Povětšinou zřejmě denodenně pracující účastníci zájezdu KC Ivančice - jako reprezentanti "obyčejného" občanstva - tuto výsadu nemají, tak jako většina společnosti jsou lapeni v systému prospěšném stereotypu a útěk k vlastní individualitě by jim přinesl pouze tragickou deziluzi z dnešní doby. Nedivme se proto, začnou-li hledat jinou formu úniku ... třeba u Landy.

Dále už jen s nadsázkou a vesele!

Inu sám velmistr Landa říká: "Národ trpí chronickou nejednotou, neschopností nalézt to co nás spojuje ... deset milionů jednotlivců". Obecně známá pravda, na kterou však Dan zná lék. Postavíme chrám, v němž se národ dozví, že nic neví, a ujistí se v tom, že jediné co víme o podstatě je nic - nepochybný důvod ke stavbě chrámu. Hvězdnou oblohu nad sebou sice máme, ale ty mravní zákony v nás trochu kulhají, takže mundůr zvolíme striktně černý, smysl reálně uchopitelného chrámu bude zázračně existovat tak nějak sám "o sobě" a nás bude hřát alespoň bezmezná láska k vůd... pardon .. veleknězi, kterým bude samozřejmě sám velmistr Landa. Bezvadná představa. Také chcete svůj obsidián? Velice moudrým dojmem působící místopředseda ČSSD Roman Onderka už jeden má! Jak řekl enigmatický Mistr stavitel - "v každém opravdovém muži je kus děcka, že jo". Jestlipak dračí mánie v sobě nese také otisk jiné Nietzscheho hlášky, která je specielně pro tento případ lehce aplikovatelná -- "Oddanost je štěstím slabochů".

Rezultát k celému dokumentu není možný, jelikož filmem odhalená iracionalita neobsahuje žádnou předurčenost budoucího vývoje. Je to pouhá zábava, na kterou má každý nezcizitelné právo, či potenciální sociálně-patologický jev? Obsažena je možnost obojího. Každopádně obsidiány v kapsách vlivných lidí jsou minimálně důvodem k zamyšlení.

Vytisknout