ANALÝZA

Ropný trh: reakce na krizi

14. 12. 2009 / Ilona Švihlíková

Rok 2008: rok prudkých zvratů

Až do poloviny roku 2008 se zdálo, že počáteční náznaky krize nemají na ropný trh žádný vliv. Cena ropy vytrvale rostla a v červenci roku 2008 se dostal na svůj zatím nepřekonaný rekord blížící se 150 dolarům za barel. Dosažení této ceny předcházely různé ropné iniciativy, především ze zemí OECD, které chápaly růst cen jako ohrožující ekonomický vývoj. OPEC se ocitl pod palbou kritiky za to, že dostatečně rychle nezvyšuje svou těžbu. Jedinou zemí v rámci OPEC, která je ovšem schopna rychle navýšit svou těžbu je Saúdská Arábie. Tato země v rámci OPEC patří k mírnému křídlu a snažila se představitelům průmyslových zemí vysvětlit, že fundamenty trhu (nabídka a poptávka po fyzické komoditě) jsou v pořádku a cena je zkreslena dopady finančního trhu. Její slova ovšem nepadla na úrodnou půdu ani na mimořádném mítinku OPEC a odběratelů v Jeddahu.

Situace se zdramatizovala po plném propuknutí krize, jež je někdy slučováno s pádem Lehman Brothers. Ceny ropy začaly prudce klesat a na konci roku padly pod 40 dolarů za barel. Vývoj, kdy se cena ropy změní tak prudce během jednoho roku, není možné považovat za běžný. Určitou úlohu pravděpodobně sehrála nastupující krize, otázkou ale zůstává, do jaké míry se na tomto prudkém propadu podílely finanční trhy. Spolu s tímto cenovým propadem a nástupem celosvětové krize, nejhlubší od 30. let minulého století, se objevily (a stále objevují) revidované odhady poptávky. Je jasné, že OPEC se nehodlal jen pasivně smířit se situací, kdy cena ropy poklesla o 70% během několika měsíců a přikročil k radikální akci – snížení svých kvót.

V následující části je představen pohled významných ropných aktérů na vývoj poptávky, nabídky a cen, včetně hodnocení stavu zásob a ropného zlomu. Jako zásadní jsou představeny oficiální zprávy British Petroleum, Interantional Energy Agency, Americké energetické agentury (EIA) a OPEC. Poté následuje zhodnocení často odlišných pohledů a stanovisek.

Navazující část se zabývá cenami, zde jsou nejen zopakovány základní fakta týkající se dramatického cenové vývoje posledních několika měsíců včetně vývoje dolaru a jeho slábnoucí pozice jakožto internacionální měny, ale i odlišná teoretická východiska MMF a UNCTAD.

Závěrečnou část pak tvoří geopolitické změny, které byly vyvolány volatilitou na ropném trhu a perspektivy budoucího možného vývoje.

IEA – zlom nejen v cenách

Zlomový rok 2007/2008 se neobjevil jen ve vývoji globální ekonomiky a ropných cen. International Energy Agency totiž přišla s postojem a varováním, které by u této organizace málokdo předpokládal.

Warning: Oil supplies are running out fast, (online 15. 11. 2009) ZDE

Zajímavé je, že citují Hirschovu zprávu z roku 2005, která nabádala k rychlému zavádění opatření s předstihem 20 let před ropným zlomem.

Interview s Robertem Hirschem - Odmítání ropného zlomu (online 10. 10. 2009) ZDE

IEA ovšem ropný zlom (peak oil) dlouhodobě popírala. Teprve v roce 2007/2008 zveřejnila výsledky extenzivního výzkumu, kde odhady (často pocházející od vlád) nahradila podrobným zkoumáním těžby z hlavních 800 polí. Došlo k pesimistickému závěru: pokles těžby z existujících polí ve výši -3,7% ročně, přičemž v nové zprávě toto číslo dále zvýšila na -6,7% ročně. Ve zprávě roku 2008 také poprvé přiznává, že těžba může skončit. Kloní se tak více ke geologickému než ekonomickému pojetí, kterému „fandila“ až do této doby. Problém ropného zlomu byl totiž odsouván s tím, dost vysoká cena vytvoří impuls k otevření a využití dalších nalezišť, nemluvě o pozitivní roli technologií. Hlavní ekonom IEA Fatih Birol ale poprvé připustil, že těžba mimo OPEC začne klesat v horizontu 3-4 let, vzhledem k obrovským zásobám, kterými OPEC disponuje se odhaduje, že by těžba ze zemí OPEC – pokud budou zachovány dostatečné investice – klesala až po roce 2020. Stejně pesimisticky vyzní přiznávaný pokles těžby konvenční ropy nejpozději v roce 2030. IEA může ovšem těžko vysvětlit, jak k takovému „veletoči“ v názorech přišla. Fatih Birol to vysvětluje jednak provedený rozsáhlým výzkumem a tím, že poprvé vidíme „poklesy vyšší než za minulé roky.“ Zároveň – a opět dosti překvapivě – tvrdí, že IEA dlouhodobě varuje před „neudržitelným energetickým vývojem.“

IEA překvapila ale ještě jednou. Někteří její pracovníci totiž uvádějí, že IEA již dlouho zatajuje skutečný stav ropných zásob, aby nedošlo k panice a ke skupování ropy. Hlavní tlak má pocházet z USA, které si nepřejí uvádět pokles z existujících ropných polí a také přehnaně zdůrazňují, že se jistě najdou další ropné zdroje (jako např. ropné břidlice, viz dále).

Za připomínku stojí, že IEA byla založena na přímý popud H. Kissingera, aby vybalancovala sílu OPEC. Po celou dobu své existence IEA ropný zlom zpochybňovala a snažila se zeslabovat pozici OPEC a naopak nadhodnocovat alternativní energetické zdroje a také zdroje mimo OPEC . „Mnoho odborníků v Mezinárodním úřadu pro energii zastává názor, že udržovat zásoby na úrovni 90-95 mb/d je nemožné, avšak vládnou obavy, že by se na finančních trzích rozšířila panika, kdyby se odhady těžby snížily. A Američané se obávají konce ropné éry, protože by to ohrozilo jejich moc ohledně přístupu k ropným zdrojům.“ Jiný vysoký činitel, který ovšem z organizace již odešel přímo potvrdil: „Už jsme vstoupili do období peak oil. Myslím, že situace je opravdu špatná.“

Key oil figures were distorted by US pressure, says whistleblower, 9. 11. 2009 (Online 10. 11. 2009) ZDE

Říjnová prognóza IEA Oil monthly report (OMR) odhadovala globální poptávku na tento rok ve výši 84,6 mb/d, což vyjadřuje pokles vůči roku 2008 o 1,7 mb/d. Aktuální zpřesnění je pak na úrovni 84,9 mb/d.

IEA: Oil Market Report, 9. 10. 2009 (online 15.10.2009) ZDE

Pro rok 2010 pak už revize IEA dle nejnovějších údajů, včetně silného nárůstu průmyslové výroby v Číně v listopadu (nárůst 19,2%) počítá s určitým oživením (o 1,5 mb/d) a výši poptávky 86,3 mb/d.

Platts Survey: OPEC Pumps 28.94 Million Barrels Per Day In November, 11.12. 2009 (Online 12. 12. 2009) ZDE

Ceny se sice v listopadu a začátkem prosince pohybovaly v rozmezí 75-80 dolarů za barel, bylo ale třeba vnímat, že volná kapacita OPEC byla a zůstává velmi vysoká velmi vysoká – 5,4 mb/d. Přestože představitelé OPEC cenu v koridoru 70-80 dolarů za barel, označili za „vynikající“, cena zcela aktuálně již osmý den po sobě klesá a dokonce v případě WTI se propadla pod 70 dolarů za barel.

Saudia Arabian minister: Global oil price is 'perfect', 5. 12. 2009, (online 12.12.2009) ZDE

Na druhé straně je velmi nejistý stav zásob zemí OECD, protože velké množství ropy se nachází v tankerech na moři, i když i zde se údaje různých ropných makléřů rozcházejí. V září roku 2009 bylo možno zaznamenat nárůst nabídky, především z nečlenských zemí OPEC, až na 51 mb/d. Kvóty OPEC zatím zůstávají nezměněné, ale i tak země OPEC těží poněkud více než by měly a svojí těžbu zvyšují nad rámec kvót.

International energy agency se v říjnové OMR dále zabývala citlivostí poptávky na HDP. Vývoj poptávky v USA odpovídá hlubokému ekonomickému propadu, v USA klesá poptávka již 20 měsíc v řadě, přičemž mezi srpnem 2008 a srpnem 2009 se snížila o 4,9%. Naopak v Číně poptávka vzrostla o 6,8% za stejné období, je to již pátý měsíc růstu a celková čínská poptávka tak dle informací IEA dosahuje 8,5 mb/d.

Reálná produkce OPEC, navzdory stále platícím kvótám, vzrostla, takže míra shody (tj. míra do jaké OPEC dodržuje své kvóty – compliance rate) klesla na 60,8%, nejníže za tento rok. OPEC je totiž reálně o 1,645 mb/d nad svým cílem kvót, který zůstává na úrovni 24,845 mb/d. Zářijový summit OPEC potvrdil, že kvóty stanovené na konci minulého roku zůstávají v platnosti.

IEA se překvapivě věnuje ropným zásobám a zdůrazňuje, jakou výzvu představují nové objevy, které se nacházejí v těžko přístupných regionech (jedná se obvykle o nekonveční zdroje ropy).

Graf č. 1 Vývoj globální poptávky v letech 2008,2009,2010

Zdroj: IEA: OMR, říjen 2009, str. 7

Obrázek z Oil monthly report demonstruje jednak bezprecedentní pokles poptávky po ropě v Severní Americe (především v USA), která ukazuje hloubku krize. Nicméně existují spory o tom, do jaké míry je tento pokles trvalý. IEA očekává s oživením opětovný nárůst poptávky, otázkou nicméně zůstává zda se bude jednat o nárůst až na původní úroveň. Naproti tomu J. Williams se domnívá, že v případě vyspělých zemí OECD se projeví ekonomická krize trvalým snížením poptávky po ropě, tj. poptávka po ropě z těchto zemí už vyvrcholila.

Za zmínku jistě stojí i stále kladné přírůstky poptávky v oblasti jihovýchodní Asie, což je dáno především Čínou, ale také v Latinské Americe a Blízkém Východě.

Graf č. 2 Vývoj nabídky zemí mimo OPEC v letech 2008,2009, 2010

Zdroj: IEA: OMR, říjen 2009, str. 23

Velká pozornost je věnována zvýšení ruské těžby, která vedla k roztržce s OPEC. Rusové rychleji než se očekávalo zprovoznili velké pole Vankor ve východní Sibiři a v srpnu roku 2009 předehnali Saúdskou Arábii nejen jakožto největšího producenta, ale i exportéra. Těžba Ruska v roce 2009 přesáhne 10 mb/d (10,14 mb/d), přičemž pro rok 2010 je očekáváno další zvýšení na 10,2 mb/d. Důležitou informací je směřování nových ropných nalezišť východním směrem, tedy na Čínu a stejně tak náznaky premiéra Putina o možné účasti zahraničních firem v energetickém sektoru. Přestože je otevření Vankoru považováno ve velmi obtížných klimatických podmínkách za největší úspěch ruského Rosněftu, technologicky se na celém projektu podílely i americké firmy.

Mimo nárůstu nabídky v oblasti bývalého Sovětského svazu, IEA také počítá s růstem nabídky Brazílie. Významný je údaje týkající se Evropy – stále zrychlující se propad prokazuje pokles těžby v Severní moři. Naopak, trend v Severní Americe by se měl poněkud zmírnit.

IEA je zmatena údaji o čínských zásobách, které jsou prudce revidovány,aniž by čínská strana podala odpovídající vysvětlení. Vzbuzuje to obavy, že čínská poptávka je nadhodnocená a ve skutečnosti se nejedná o reálnou spotřebu, ale o hromadění strategických zásob.

Co se cenového vývoje týká, vidí IEA několik trendů. Jedná se o větší nabídku na moři, kdy jsou zadržovány tankery a tak uměle spekulováno na růst cen. IEA nepopírá příliv finančních prostředků na trhy futures, které odrážejí snahy hedgeovat se proti inflaci a slabšímu dolaru. Zpráva CFTC zdůrazňuje nutnost větší transparentnosti a kontroly finančních trhů a jejich dopadů na ceny komodit.

Význam nekonvenčních zdrojů potvrdil také optimistický závěr schůzky petrochemického průmyslu v Buenos Aires v polovině října.

Novinky: Energetická krize se odkládá, těžaři umějí využít obří zásoby ropy a plynu . online (15.10. 2009) ZDE

Technologie podle zástupců BP a jiných firem z oboru natolik pokročila, takže je možné vytěžit i zásoby ropy a zemního plynu, které byly dosud nedostupné. Navíc se domnívá, že by použití nekonvenčních zdrojů ropy mohlo mít dalekosáhlé geopolitické dopady – oslabit americkou závislost na dovozech ropy či oslabit pozici Ruska vůči Evropě.

World Energy Outlook byl Mezinárodním úřadem pro energii prezentován v polovině listopadu. Očekávání zapadají do rámce úvah této organizace. Na jedné straně pesimismus, týkající se dopadů klimatických změn na odvětví, na druhé straně naděje, které dle IEA vyvolávají nové nekonvenční zdroje. IEA očekává do roku 2030 nárůst poptávky po ropě ve výši 40%, což je nižší odhad než minulý rok, protože IEA zapracovala pokles daný ekonomickou krizí. Přesto ale fosilní paliva dominují ve světové energetické bilanci, tvoří totiž ¾ přírůstku. Nejvíce jde na vrub zemím mimo OECD, přes 90%, přičemž přes 50% přírůstku bude patřit Indii a Číně. V roce 2025 by Čína měla za dovozy zemního plynu a ropy vydávat více než USA. Přestože IEA předpokládá rozšíření úsporných opatření, především v automobilovém průmyslu (auta na hybridní pohon atd, stále počítá se světovou poptávkou po ropě v roce 2030 ve výši 105 mb/d. Proto je důležité,aby země OPEC nadále investovaly a rozvíjely svou těžební kapacitu.

World Energy Outlook věnuje velkou pozornost nekonvenčnímu plynu (shale gas). V tomto bodě sdílí stanoviska ze zasedání zástupců petrochemického průmyslu v Buenos Aires. Je signifikantní, že IEA tato stanoviska přejímá a hovoří o změněné geopolitické situaci, která bude zvýhodňovat USA i země EU. Podle IEA větší zpřístupnění nekonvenčních plynů povede nutně k oddělení cenové vazby mezi zemním plynem a ropou a oslabení pozice Ruska a jeho možnosti vykonávat „energetickou diplomacii.“

IEA online 10. 11. 2009 ZDE

Podobně je hodnoceno i zasedání „OGEC“, resp. plynového OPEC, které se uskutečnilo na počátku prosince. Členskými zeměmi plynového OPECU jsou: Alžír, Bolívie, Egypt, Rovníková Guinea, Irán, Lybie, Katar, Nigérie, Rusko, Trinidad a Tobago a Venezuela. Status pozorovatele mají Norsko a Kazachstán. Aktuálním problémem je vyšší nabídky plynu a tlak na pokles cen. NY Times se nicméně zmiňují o vazbě poklesu vlivu a tržního podílu Ruska a Gazpromu kvůli rozvoji nových technologií v USA – konkrétně se jedná o těžbu shelfového plynu. Nemluvě o rozboru vazeb mezi zvoleným šéfem tohoto uskupení – Leonidem Bochanovským –a jeho vazbami na Vladimíra Putina. Jedním z úkolů uskupení bude udržet vazbu mezi cenou ropy a cenou zemního plynu, kterou dlouhodobě kritizuje např. IEA. Američané mají rovněž značné obavy z vytvoření plnohodnotného kartelu, protože prozatím se jedná spíše o diskusní platformu.

Russian Will Lead Gas Exporting Alliance, 9. 12. 2009, (online 12.12.2009) ZDE

International Energy Outlook (dále IEO od Americké energetické agentury - EIA) překvapil podobně jako IEA.

Analýza dokumentu Michael T. Klare: It's Official -- The Era of Cheap Oil Is Over (online 15. 11. 2009) ZDE

Objevuje se předpoklad poklesu výstupu u konvenční ropy a spolu s tím růst nekonvenčních zdrojů, např. artické, hlubokomořské ropy, ropných písků a břidlic i biopaliv.

Zpráva z geopolitického hlediska obsahuje vážné varování pro USA vzhledem k „nenasytné“ čínské poptávce po ropě, která by mohla USA předehnat ve spotřebě ropy. Je sice pravda, že čínská poptávka roste i za krize, zatímco americká zažila rekordní pokles, rozdíl mezi oběma zeměmi je ovšem stále markantní. Zatímco americká poptávka se pohybuje okolo 19 mb/d, čínská i s dynamickým růstem překračuje prozatím „jen“ 8 mb/d. IEO nicméně neustále zrychluje předpovědi, kdy Čína USA předežene, nejnovější odhad je dokonce v horizontu 2010-2014.

Zásadní změny se objevují v dlouhodobém budoucím výhledu. Ještě v roce 2007 IEO počítal s nabídkou konvenční ropy pro rok 2030 ve výši 107,2 mb/d, v roce 2009 provedl dramatické snížení na 93,1 mb/d. I s nekonvečními zdroji ropy se jedná o pokles o 11,1 mb/d, přičemž tedy zpráva počítá s rekordním růstem nekonvenčních zdrojů ropy.

Americká energetická agentura tento postup vysvětluje tím, že změnila odhad budoucí poptávky – byl radikálně snížen. Odhadovat poptávku je ovšem velice těžké, ne-li nemožné v tak dlouhém časovém horizontu jako v roce 2030. Je sporné, zda celková poptávka klesne, pokud bychom – jako EIA dříve aplikovala – extrapolaci vývoje současné poptávky např. Číny či Indie.

Zarážející je, že EIA nabídku stále pojímá jako funkci poptávky, takže geologická omezení nejsou brána dostatečně v úvahu, alespoň na první pohled ne. Další markantní rozdíl je, jak velká a důležitá role je pro budoucnost připisována nekonvenčním zdrojů ropy, a také biopalivům. Zatímco nyní nekonvenční zdroje ropy tvoří zhruba 4%, v roce 2030 by měly nekonvenční zdroje krýt až 13% poptávky po tekutých palivech, čítajíc v tom kanadské ropné písky, venezuelské písky a super těžkou ropu, hlubokomořskou ropu, artickou ropu, CTL (tedy zpracování uhlí na ropu) a také biopaliva.

Pro výrobu takového rozsahu by ale již nyní musela dynamicky vznikat celá odvětví, protože 13% celkové spotřeby je dosti významný podíl. Tomu ale prozatím nic nenasvědčuje a zpráva se navíc nezmiňuje o tom, jak by se náklady na výstavbu celé komplikované infrastruktury promítly nejen do znečišťování životního prostředí (velmi „špinavá“ je výroba z ropných písků i břidlic), ale i jaká by musela být cena za barel, aby tyto investice byly rentabilní. Z ropných písků v současné době získáváme asi 1,3 mb/d a vzhledem k velké energetické náročnosti (nemluvě o ekologických dopadech) vyjádřené v nízké EROEI, je tato výroba velmi málo zisková.

Geopoliticky je zajímavá nejen zmínka o „čínské hrozbě“, ale také o roli Brazílie. Očekává se, že těžba hlubokomořské ropy u brazilského pobřeží a také ethanolu by z Brazílie mohla učinit ropnou velmoc, která by tak poněkud oslabila dominanci Venezuely v této oblasti na jihoamerickém kontinentu.

IEO počítá – a to je zajímavý moment – s poklesem poptávky jak v USA, tak v Japonsku, pro vyspělé země pak počítá jen s 41% podílem na světové energetické spotřebě.

Podobné názory se ale objevují stále častěji. MarketWatch, commodities Conner se také domnívá, že spotřeba vyspělých zemí dosáhla svého vrcholu a je velmi pochybné, zda se vrátí vůbec někdy zpět.

Zdroj: 16.10. 2009 (online 11. 11. 2009) ZDE

James Williams, který provozuje ropně-informační server WTRG se domnívá, že i když se americká ekonomika zotaví, tak vysokou úroveň spotřeby ropy jako v roce 2007 už nezaznamená. Jeho slova potvrzuje i velmi kontroverzní CERA (Cambridge Energy Research Associates), která vždy silně vystupovala proti ropnému zlomu a odmítala ho. Podle CERA tedy poptávka po ropě z vyspělých zemí (OECD) dosáhla vrcholu v roce 2005. CERA se domnívá, že hlavní růstový impuls pro poptávku je ze sektoru dopravy. Spotřeba ropy by měla poklesnout díky dosažení úrovně nasycení ve vlastnictví automobilů, spotřebitelé budou dávat přednost vozům s menším spotřebou a vlády zvýší podíl alternativních paliv v dopravním sektoru. CERA uvádí, že nárůst spotřeby zemí OECD byl právě dán sektorem dopravy, jehož význam bude kvůli výše uvedeným faktorům ubývat. James Williams tato slova potvrzuje, podle něj jsou USA na dovozu ropy závislé jen z 52%, zatímco to dříve bylo 62%, a to díky snížení spotřeby. Krize podle něj bude mít trvalý dopad na spotřební vzorce obyvatel, „některé změny jsou trvalé nebo alespoň sníží spotřebu na roky.“ Navíc uvádí, že pokud bude cena ropy nad 70 dolary za barel, bude ropa ztrácet svůj podíl na americkém trhu. Pokles poptávky v USA je tedy dán nejen nižší ekonomickou aktivitou, ale také nárůstem efektivnosti, která byla vyvolána ekonomickými potížením, těžké je ale určit, jak velký je podíl těchto faktorů.

Závěrečný komentář profesora Klare zabývajícího se globální bezpečností nepokračuje v  optimistickém duchu, když předpokládá růst geopolitické konkurence (což je zaobalený výraz pro konflikt, ekologickou katastrofu – pokud by skutečně došlo k masivnímu využití např. ropných břidlic, či hladomory v určitých částech světa, při větším používání biopaliv.

OPEC

Země OPEC a jiné „ropné“ země samozřejmě zažívaly v prvním polovině roku 2008 doslova zlaté časy, protože ceny ropy začaly stoupat k historickým rekordům a předpovědí, jež byly jak se ukázalo později, dány primitivní extrapolací současných trendů, hovořily dokonce o možnosti dosáhnout v brzkém horizontu 200 dolarů za barel.

Je ale třeba připomenout, že ropné ekonomiky mají určité společné rysy, které už nemusejí působit tak celkovou ekonomiku tak pozitivně. Většina ze zemí, které v podstatě „žijí“ z jednoho zdroje (může to být ropa, i zemní plyn, či diamanty) tendenci trpět tzv. holandskou nemocí.

Holandská nemoc reflektuje, že země je víceméně vydána na pospas vývoji cen dané komodity (v našem případě ropy), kterou sama nemůže ovlivnit. Tato země navíc svými příjmy většinou na tento zdroj zcela spoléhá – je obvykle hlavním příjmem státního rozpočtu. Příliv petrodolarů do země, který nemusí vůbec souviset s vývojem „neropných“ odvětví, obvykle vede k inflačním tlakům a k apreciaci, příp. revalvaci kurzu. Tato apreciace přivodí zdražení vývozu a zlevnění dovozu, takže se na první pohled může zdát, že je pro zemi nadále lepší spoléhat se na „levné“ importy a vyvážet jen právě např. ropu. Celý vývoj může mít negativní podobu v případě poklesu světových cen: ekonomika se dostává do velkých problémů, jiný než ropný sektor vůbec nemusí být rozvinut a státní rozpočet se propadne do deficitu, pokud nebyly v dobrých letech naakumulovány dostatečné přebytky. Tato závislost na jedné komoditě navíc dané zemi velmi ztěžuje tolik potřebnou diverzifikaci ekonomiky. K té je potřebná systematická a dlouhodobá státní politika.

Typickým příkladem země silně postižené holandskou nemocí je např. Rusko či Venezuela. Především Venezuela se ovšem v posledních letech snaží silněji diverzifikovat svůj průmysl, ale posilující kurz bolívaru jí tuto politiku rozhodně neulehčuje.

Země OPEC na prudký propad cen začaly reagovat rychle. Nejenže zvyšování těžby, které Saúdská Arábie slíbila na mimořádném setkání v Jeddahu, nebylo realizováno. OPEC začal sondovat možnou koordinaci svých kroků u ostatních zemí, nečlenů OPEC, aby byl dopad na trh razantnější a zabránil tak prudkému klesání, které nabralo podobu destrukce poptávky (demand destruction). OPEC také v několika krocích přistoupil ke snižování svých kvót. Tento proces byl dovršen na prosincovém setkání členů OPEC, kde bylo rozhodnuto o snížení ve výši 2,2 mb/d, spolu s předchozími sníženími tak OPEC snížil svou produkci o zhruba 4,2 mb/d na 24,845 mb/d. Razantní akce OPEC (přičemž ale nebyla doprovázena spolupráci s ostatními zeměmi, Mexikem, Azerbajdžánem a především Ruskem), neměla okamžitý dopad, cena se propadla na téměř 32 dolarů za barel. Revize OPEC začaly počítat s nejsilnější poklesem poptávky za posledních 25 let.

Vývoj cen se ještě před několika dny blížil 80 dolarům. To vzhledem k nejisté globální konjunkturní situaci vzbuzovalo obavy, že by první náznaky oživení mohly být „udušeny“ rostoucími cenami ropy. OPEC proto potvrdil, že je připraven na svém prosincovém zasedání zvýšit výstup, jestliže se cena bude blížit 100 dolarům za barel. OPEC dlouhodobě hovoří o nutnosti zachovat tzv. „fair price“, cenu, kterou považuje za spravedlivou pro spotřebitele i těžařské země, cenu, která by umožňovala další investování do ložisek, která se ale spíše budou týkat nekonvenční ropy.

Vzhledem k aktuálnímu pádu cen dokonce pod hranici 70 dolarů za barel (WTI) se nedá očekávat, že by OPEC zvýšil těžební kvóty, nemluvě o tom, že míra shody je velmi nízká – jen těsně přes 60%.

Zcela aktuálně se Ali al-Badri vyjádřil velmi skepticky k možnosti nahradit klasická fosilní paliva biopalivy.

Opec's El-Badri asks the awkward biofuels question at a conference of oil men (online 15.11.2009) ZDE

Ve svém projevu na konferenci Oil and Money zaútočil nejen na spekulanty, kteří nejen podle něj deformují cenu (viz dále, část cena), ale také na tzv. „čisté“ zdroje energie. Firma BP pak opatrně prohlásila, že je třeba biopaliva posuzovat realisticky a že svět bude na fosilních palivech ještě dlouho dobu závislý.

FAO ve své zprávě The state of agricultural commodity markets 2009 tvrdí, že za rekordním nárůstem cen potravin v první polovině roku 2008 je právě koncept biopaliv a tím pádem i ceny ropy. FAO je navíc tímto novým spojením mezi trhem potravin a energetickým trhem velmi znepokojeno.

OPEC: Monthly Oil Market Report, listopad 2009

Ve svém pravidelné měsíční zprávě se OPEC koncentruje na poptávku a na její další možný vývoj. Pozitivně hodnotí růst cen ropy de facto od března tohoto roku, otázkou ale zůstává, zda skutečně dojde k očekávanému ekonomickému růstu. Propad cen ropy a příp. dalších komodit proto není vyloučen. OPEC nadále očekává hlavní růst poptávky po ropě ze zemí mimo OECD. Růst cen (zpráva analyzuje říjnové tendence) byla dána jednak pozitivním očekáváním růstu a dále dlouhodobou slabostí amerického dolaru.

Po historické propadu poptávky po ropě z USA, OPEC odhaduje pokles celkové globální poptávky za rok 2009 na -1,4 mb/d (tedy celkově 84,2 mb/d). Pro příští rok očekává růst poptávky, především z Číny, Blízkého Východu, Indie a Latinské Ameriky. Hlavními odvětvími bude průmysl, sektor dopravy, který aktuálně v ropné bilanci zaujímá 46%.

Hlavním determinujícím faktorem na poptávkové straně pro rok 2009 byla poptávka z USA. Navzdory optimistickým datům z minulých měsíců se v říjnu opět objevil další pokles poptávky. Pro rok 2010 počítá revize OPEC s celkovou poptávkou ve výši 85,1 mb/d, tedy s mírným nárůstem (nižším než IEA) o 0,75 mb/d.

Graf č. 3 Poptávka ze zemí OECD – dlouhodobý vývoj v mb/d

Zdroj: OPEC, Monthly bulletin, November 2009, str. 5

OPEC dále konstatuje, že se zvyšuje nabídka zemí mimo OPEC (viz dále) především Ruska a Kaspické oblasti. Pro rok 2010 OPEC počítá s nárůstem v Brazílii, Kanadě, Kazachstánu a Ázerbájdžánu. Poptávku pro OPEC za tento rok pak na odhaduje na 28,6 mb/d (což je ovšem pokles o 2,3 mb/d ve srovnání s minulým rokem).

OPEC negativně hodnotí silnou volatilitu cen ropy a vysvětluje to tím, že „trh neví, kam jít.“ Panuje velká nejistota ohledně možného ekonomického oživení a tak se spotová cena ropy mění i za tři dolary za den. Určitý vliv na cenu má/měl i depreciující dolar proti všem hlavním měnám (euru, jenu, švýcarskému franku), kromě britské libry.

OPEC sleduje především vývoj poptávky v USA, protože navzdory hlubokému poklesu z minulého roku, USA jsou stále hlavním ropným spotřebitelem. Poptávka v USA vydává zmatené signály, ve 3. čtvrtletí se objevil velmi mírný růst o 0,1 mb/d. Zásadní je růst spotřeby v Číně a Indii. Indie zaznamenává třetí největší importy v Asii, Čína dosáhla 12% růstu průmyslové aktivity a její dovoz ropy zaznamenal rekordní skoky, např. v červenci růst importu o 27%.

Graf č. 4 Propad poptávky po ropě v USA

Zdroj: OPEC, Monthly oil report, October 2009, str. 24

V grafu 4 je dobře patrný dramatický pokles americké poptávky po ropě, který je pozoruhodný už tím, že v USA bylo možno dlouhodobě pozorovat extrémně nízkou cenovou elasticitu. Je tedy zřejmé, že pokles je způsoben ekonomickou krizí. Předběžná data OPEC nicméně ukazují na možný zlom trendu v září 2009, přičemž další vyhlídky jsou velmi nejasné. Data v takovýchto případech podléhají časté revizi i několik měsíců nazpět.

Co se nabídky týká, OPEC uvádí, že nabídka ze zemí mimo ropný kartel dosáhne 50,86 mb/d. Nejvýznamnější jsou USA 7,94 mb/d, Kanada 3,19 mb/d, Mexiko 2,45 mb/d (přičemž v Mexiku dochází k velmi prudkému poklesu), Norsko 2,35 mb/d, či Čína 3,87 mb/d. Samostatnou kapitolou je těžba Ruska, která v srpnu 2009 dosáhla svého postsovětského vrcholu, což ovšem narušilo ruské vztahy s OPEC. Ruská těžba by příští rok mohla přesáhnout 10 mb/d.

Co se kvót OPEC týče, snížení minulý rok přispělo k poklesu OPEC na trhu, nyní OPEC kontroluje zhruba 34% trhu (dříve okolo 40%). Těžba OPEC dosáhla v září 2009 28,99 mb/d, bez Iráku, jehož těžba nepodléhá kvótám to bylo 26,52 mb/d.

Tabulka 1 Těžba členů OPEC, říjen 2009 dle zdrojů mimo statistiku OPEC v mb/d

Země	Skutečná těžba	Země	Skutečná těžba
Alžír	1,281	Libye	1,560
Angola	1,879	Nigérie	1,856
Ekvádor	0,478	Katar	0,790
Irán	3,743	Saúdská Arábie	8,092
Irák	2,470	Spojené ar. emiráty	2,258
Kuvajt	2,275	Venezuela	2,311

Zdroj: OPEC, Monthly bulletin, November 2009, str.38

BP – statistika za rok 2008, interpretace a budoucí odhad

British Petroleum vydává každoročně objemnou zprávu – Statistical Review, ve které shrnuje data nejen z oblasti ropného průmyslu, ale i ostatních zdrojů, ať již zemního plynu či uhlí.

Na rozdíl od zpráv IEA se BP nejradikálněji staví proti ropnému zlomu. Již v úvodu publikace toto popírá, omezení nejsou na straně geologické, ale lidské a týkají se dostatečných investic. BP také disponuje poněkud odlišnými daty než OPEC či IEA.

BP udává, že spotřeba za rok 2008 poklesla o -0,6%, tj. 420 000 barelů. Jedná se o první pokles od roku 1993 a největší od roku 1982. Nejsilnější poklesla spotřeba v zemích OECD, a to o -3,2% (tj. 1,5 mb/d) a především v USA, o rekordních -6,4% (-1,3 mb/d). Celkově spotřeba v USA klesla z 20,68 na 19,41 mb/d, v EU 14,765 a OECD celkově pokrylo spotřebou 47,3 mb/d.

Mimo země OECD pak spotřeba zpomalila, vzrostla jen o 1,1 mb/d. Produkce ropy se navzdory škrtům OPEC v prosinci minulého roku v tomto kartelu zvýšila, největší růst připadá na Saúdskou Arábii a Irák. Mimo OPEC naopak produkce klesala (což koliduje s předpovědí OPEC na příští rok), zejména v Severní Americe a Mexiku, přičemž v Mexiku došlo k největšímu světovému poklesu. Mexický pokles by mohl být vykompenzován růstem těžby v Brazílii. Nízké spotřebě odpovídá i pouze 85% využití rafinérií, což je nejnižší hodnota od roku 2003.

Pokud zhodnotíme pozice hlavních ropných aktérů, dojdeme k následujícím závěrům:

• IEA nově přiznává problémy se zásobami, někteří její představitelé – byť tajně dokonce i ropný zlom, její hlavní zpráva World Energy Outlook ovšem představuje spíše „business as usual“ a názory přejímá z povinně optimistického petrochemického průmyslu.
• OPEC či BP nadále trvají na „zdroje jsou hojné“ a problém nepřipouštějí, americá EIA dokonce nadále používá metodu: nabídka je funkcí poptávky.
• Většina aktérů očekává pokles či mírnou stagnaci poptávky ze zemí OECD, naopak největší nárůst mají zaznamenat země mimo OECD, zejména Čína.
• Počítá se s rozvojem nekonvenčních zdrojů: ropné písky a ropné břidlice, aniž by se ovšem zmiňovalo EROEI a náklady na těžbu těchto alternativních zdrojů.
• Objevuje se kritika vůči biopalivům, nejen ze stran OPEC, ale také FAO.

Schéma 1

Postoj jednotlivých ropných aktérů k ropnému zlomu

Velkou pozornost je třeba věnovat především optimistickým prohlášením, která se týkají těžby ropných břidlic. Je možné se domnívat, že se jedná o „zastírací“ opatření, které má znejistit OPEC a také Rusko. Optimismus v případě břidlic je těžko na místě, EROEI, neboli energetická návratnost je rozhodně mnohem nižší než u konvenční ropy, může dosáhnout i úrovně 1:1,5. Navíc je výroba ropy z břidlic velmi ekologicky náročná a také vyžaduje velké množství vody. Celý výstup z konference z Buenos Aires, podobně jako data BP, spíše připomíná nechvalně známé „business as usual“, tedy nic se neděje, jedeme dál. Radovali by se snad zástupci petrochemických firem z nekonvenčních zdrojů ropy, kdyby té konvenční bylo dostatek k dispozici? Charakteristické rovněž je, že se nehovoří o tom, jak vysoká by musela být cena za barel, aby se tato těžba vyplatila.

Cena ropy – vliv dolaru, aktuální situace

V období krize je možné pozorovat silnou negativní korelaci mezi vývojem dolaru a cenou ropy. Jak ukazují data agentury Reuters, korelační koeficient dosáhl úrovně -0,9. Přesto řada ropných analytiků připouští, že si není jistá, co za takto silným vlivem stojí. Jedním vysvětlením může být přetrvávající obavy z finančních aktiv, kdy ropa začíná zaujímat pozici, která byla dříve vyhrazena zlatu. Nelze ale zapomínat na fundamenty, které by toto spojení mohly přerušit. Silná záporná korelace byla rovněž pozorovatelná v roce 2007, kdy dosáhla rekordní hodnoty -0,97, ale až do roku 2005 převládal pozitivní vliv – s posilováním dolaru, rostla ceny ropy, což bylo typické především pro 90. léta. Tuto korelaci ukazuje následující graf č.5.

Graf č. 5 Negativní korelace mezi vývojem amerického dolaru a cenou ropy futures

Zdroj 19. 10. 2009 Reuters

I sám generální tajemník OPEC A. al-Badri vyjádřil obavu o cenu pohybující se kolem 80 dolarů, protože „fundamenty tuto cenu nepodporují.“

Podrobnosti online 15.11. 2009 ZDE

Mohlo by se zdát, že současný vývoj mu dává za pravdu a že prohlášení Alí al-Naímiho o „perfektní“ ceně pro OPEC bylo poněkud předčasné. Nyní je důležité, jak na pokles zareaguje OPEC na svém prosincovém zasedání a zda se poněkud zvýší míra shody (compliance rate), která vyjadřuje disciplínu členů OPEC v dodržování dohodnutých kvót.

Graf č.6 Aktuální vývoj cen: spotová cena surové ropy

Zdroj WTRG Spot prices, 12. 12. 2009

Vývoj cen je – jako už dlouhodobě – nejistý, protože není jasné, do jaké míry je růst poptávky (zejména z Číny) reálný a do jaké míry je hromaděním zásob. Na konci října na trhu stále panovalo contango, tedy situace, kdy je cena futures vyšší než cena spotová. Takovýto vývoj motivuje hromadění zásob, tj. držení ropy mimo trh (např. v tankerech na moři) a pak prodání při vyšší ceně. Rozdíl mezi cenou futures a spot (tzv. spread) musí být ovšem dostatečně atraktivní, aby pokryl náklady na skladování, které se pohybují od 40 centů po 1,5 dolaru za barel. Údaje nejsou k dispozici, takže i brokeři zabývající se lodní dopravou spíše odhadují, kolik milion barelů nyní pluje na moři, odhady se pohybují od 26 po 44 milionů barelů, což představuje minimálně 22 velkých tankerů.

Contango je ze své podstaty typické pro recesi, kdy je poptávka po ropě nízká, avšak očekává se oživení a tak její růst. Protože signály oživení nejsou dostatečně jednoznačné, je obtížné předpovídat, zda již končí více než roční contango na ropných trzích.

Sami brokeři potvrzují slova UNCTAD (viz dále), že marže (spread) je určen spíš tím, co předvídají největší aktéři na trhu než tím, kam směřují fundamenty.

Podorobnosti ZDE

Zcela aktuálně se cena za barel dostala pod 70 dolarů za barel.

Oil declines for 8th session as dollar strengthens, 11. 12. 2009 (online 12.12.2009) ZDE

Důvodů může být několik:

• končí contango na trzích, makléři uzavírají pozice (i z důvodu konce roku)
• poněkud neočekávané posílení dolaru na úkor eura v posledních dnech, hlavně kvůli hospodářské situaci v Řecku
• značné zásoby (na moři i na pevnině), přezásobení trhu
• navzdory poslední zprávám z USA, stále slabá poptávka po ropě z této země
• korekce náběhu k další ropné bublině, která nebyla dostatečně podpořena fundamenty (viz také navýšení těžby v rámci OPEC a nerespektování kvót)

Proti těmto zprávám může působit (což je důležité z budoucího hlediska posuzování cen).

• silný průmyslový růst v Číně
• znaky hospodářského oživení v zemích OECD (např. maloobchodní data z USA)
• otázkou zůstává budoucí vývoj dolaru vůči euru

Graf č. 7 Vývoj spotové ceny ropy dle údajů MMF

Surová ropa – průměrná spotová cena dle MMF v USD/barel

Zdroj: J. Lipsky: Economic Shifts and Oil Price Volatility

Nejen vzhledem k silným vazbám mezi cenou ropy a dolarem, vyvolal velké pozdvižení článek Robert Fiska z The Independent.

Robert Fisk: The demise of the dollar, The Independent, 6. 10. 2009 (online 10.10. 2009) ZDE

Robert Fisk v něm uvádí, že Rusko, Čína, Francie, země Perského zálivu a Japonsko se shodly na tom, že je třeba odstranit dolar z ropných obchodů. Ropa by se měla v horizontu do roku 2018 obchodovat za umělý koš měn, který by obsahoval juan, jen, euro, zlato a případně další měny. Američany údajně velmi zaskočilo, že by se těchto jednání měli účastnit i „loajální“ Japonci a Saúdové. Nejde jen o kótování cen ropy. Pokud by k tomuto kroku skutečně došlo, dolar jako internacionální měna číslo jedna by definitivně skončil. Takovýto krok by měl tedy zásadní dopad na celý mezinárodní finanční systém. Je signifikantní, že by se takového kroku účastnily země, které mají velmi vysoké devizové rezervy z velké části denominované v dolarech (Čína, Japonsko, Rusko, ale i EU či arabské země). Na základě této informace se už objevily reakce týkající se zhoršujících se vztahů mezi USA a Čínou, především s ohledem na strategicky zásadní Blízký Východ. „Tento krok změní podobu mezinárodních finančních vztahů. Amerika a Británie se musejí obávat.“, cituje Fisk čínského bankéře.

Významný krok ke světu bez dolaru ale učinil už Irán, který právě letos celou svou ropnou burzu přeorientoval na eura. Z geopolitického hlediska je zajímavé sledovat, jací státníci učinili podobné pokusy již před ním, byl to Saddám Hussajn a venezuelský prezident Hugo Chávez.

Ceny ropy: vliv finančního trhu, dva odlišné pohledy

Není žádným překvapením, že proti sobě stojí názory Mezinárodního měnového fondu a UNCTAD. Neshody mezi těmito dvěma organizacemi se ovšem netýkají jen vývoje cen komodit a vlivu finančního trhu na ně, ale i pohledu na dolar, globální nerovnováhy, interpretace finančních krizí atd. Následující představení dvou pohledů na vliv financializace na vývoj komoditního trhu obecně, obzvláště však ropy, tyto odlišné přístupy zřetelně demonstruje.

Názor Mezinárodního měnového fondu k problematice vlivu finančního sektoru na ceny komodit (ropy) je přehledně shrnut v přednášce J. Lipskyho, který je zároveň více prezidentem MMF.

John Lipsky: Economic Shifts and Oil Price Volatility. 18. 3. 2009 (online 15. 10. 2009) ZDE

MMF se ústy svého viceprezidenta domnívá, že u komoditního trhu a u ropy především je možno pozorovat silnou volatilitu dlouhodobě, přestože rok 2008 se i z tohoto hlediska jeví výjimečným. U ropy je možno konstatovat mnohem vyšší volatilitu než u jiných aktiv.

Zásadní ovšem je spor, co tuto volatilitu, která neprospívá ani investorům, ani spotřebitelům, ani těžařským zemím, protože vyvolává nejistotu, vyvolává. MMF odmítá větší vliv tzv. price-overshooting (tj. přestřelení ceny, přemrštěná reakce ceny na určitý podnět) a zdůrazňuje spíše roli fundamentů, tedy poptávky a nabídky po fyzické komoditě.

Prudký propad cen od července 2008 je připisován změněné situaci v globální ekonomice. MMF dokonce nepočítá s tím, že by se poptávka brzy oživila na tak vysokou úroveň jako v letech 2003-2007 a očekává pomalý růst poptávky po ropě v následujících pěti letech.

Lze ale vše vysvětlit ekonomickým poklesem? Ceny ropy v roce 2008 poklesly o více než 70% během jednoho roku, to je rekordní pokles v historii, nikdy ještě ceny nepoklesly tak dramaticky během tak krátkého období, ani v roce 1986 ne. Lipsky se domnívá, že mezi cenami ropy a HDP je určitý vztah, korelace. Pokud se HDP neočekávaně sníží o 1%, pak cena ropy poklesne o 10%. To je jednoznačně velice silná odezva a MMF má několik vysvětlení, proč tomu tak je.

Graf č.8 Růst poptávky po ropě a ceny ropy (roční změna v %)

Zdroj: John Lipsky: Economic Shifts and Oil Price Volatility

Výstup (output) v na ropu náročných odvětvích je silně citlivý na recesní chování a padá tedy rychleji a hlouběji, než u jiných odvětví. Poptávka po ropě je, dle MMF, citlivá na změny v příjmech. A faktor, který ovlivňuje rychlost změn je také ten, že krátkodobá odezva poptávka a nabídky ropy je velice nízká, což vyplývá z charakteristiky odvětví a také z nízké míry substitutů např. v poptávce po ropě v sektoru dopravy. Navíc se zdá, že odezva poptávky se v minulých letech ještě snížila. Zde MMF, jak je jeho dobrým zvykem, napadá politiku vlád, které mezinárodní cenu plně „nepřepouští“ na svůj domácí trh, např. formou dotací, což je jednoznačná narážka na Čínu.

MMF se proto domnívá, že změny v poptávce vyžadují velké změny ve spotových cenách. MMF se stůj co stůj snaží vliv financializace marginalizovat a Lipsky ho popírá jak u prudkého exponenciálního růstu ceny v první polovině roku 2008 (přičemž exponenciální růst cen je jedním ze znaků spekulativní bubliny, jak tvrdil např. George Soros), ani v následním prudkém sesuvu cen k téměř 30 dolarům za barel.

Přestřelování ceny je spojeno s rolí tzv. investorů (UNCTAD používá spíše pojem spekulant). Integrace finančních a komoditních trhů, nebývalá ve svém rozsahu v posledních několika letech, má dvojí motivaci. Pro „investory“ se zajímavá jednak diverzifikace, protože vývoj cen obligací a komodity obvykle vykazuje velmi nízkou korelaci a jednak je to využití tzv. páky „leverage“ v alternativních aktivech.

Zde je pozice naprosto opačná od UNCTAD (viz dále), protože MMF financializaci komoditních trhů vítá, Lipsky doslova říká, že „financializace komoditních trhů by měla být již z principu vítána.“ Finanční vlivy chápe jako pozitivní, podle něj přispěly k nižší volatilitě v letech 2002-2007, poskytují lepší pozici pro sdílení rizika a hedging a také mají důležitou funkci v hledání správné ceny a cenové stabilitě. Zcela opomíjí psychologické faktory extrapolace minulého vývoje do budoucna a následování většinou účastníků trhu, které bylo pozorováno při finančních krizích a používá se pro ně pojem chování stáda. MMF považuje spekulaci za krátkodobou záležitost (tzv. momentum trading). A zásadním výrokem shrnuje: „Analýza provedená MMF nepotvrzuje, že by existovalo systematické spojení mezi rostoucí financializací a cenovou změnou, tedy finanční trhy nebyly hybateli dění na komoditním trhu.“ Toto shrnutí stojí v příkrém rozporu nejen s nyní většinově zastávaným názorem, ale i s obsáhlou analýzou UNCTAD, která se tomuto tématu dlouhodobě věnuje a koneckonců i s osobními zkušenostmi řady aktérů na spekulativním trhu. Je možné se domnívat, že MMF se snaží „zachovat si tvář“, vzhledem k tomu, že roky prosazoval zájmy aktérů na tomto trhu – jak o tom svědčí koneckonců průběh např. asijské krize, a stavěl se za maximální liberalizaci kapitálových toků, nehledě na negativní dopady, které to mělo a které shrnul např. Joseph Stiglitz v Jiná cesta k trhu (v originále Globalization and its discontents).

Pokles cen je MMF hodnocen více méně příznivě, minimálně z krátkodobého pohledu. Pokles cen ropy přispěl ke snížení globální inflace, což centrálním bankám ulehčuje provádění expanzivní monetární politiky (která je ovšem v situaci pasti likvidity neúčinná). Tímto krokem by měla vzrůst i kupní síla domácností, MMF přitom odhaduje, že redistribuce kupní síly od exportérů k importérům ropy by mohla dosáhnout až 1,5% globálního HDP.

MMF nicméně vnímá určitá rizika dlouhodobě nižších cen, ať se již jedná o nejistotu při financování do budoucích projektů a omezení „ropného“ cash flow. To by mohlo vést k odložení kapitálových investic, které vyžadují vyšší ceny – např. kanadské ropné písky. A tyto investice jsou, i když nelze čekat, že by toto MMF explicitně uvedl, naprosto zásadní, vzhledem k poklesu těžby konvenčních ložisek. MMF varuje před tím, že příliš nízké ceny budou mít s časem stále horší dopad a vyústily by pak nutně v prudký růst ceny.

Celková doporučení k ropnému trhu nevybočují z klasických receptů MMF, které se už tolikrát neosvědčily. Jedná se o posílení odezvy domácích trhů na ceny na mezinárodním trhu, tedy o odstranění subvencí vlád, lepší informovanost účastníků – což je pozoruhodné, protože racionalita finančních aktérů, kterou MMF operuje, je právě podmíněna dobrou informovaností. Zde je vyzdvihován projekt JODI – Joint oil data initiative, který by měl poskytovat přehled o ropných údajích globálně a v jednotné metodice. Za rozumné regulace je financializace dle MMF prospěšná, takže platí, že pokles cen ropy byl přirozenou reakcí na vývoj světové ekonomiky.

UNCTAD se financializaci komoditních trhů věnuje ve své aktuální Trade and Development Report, II. Kapitola.

UNCTAD zdůrazňuje růst cen v letech 2002 až do poloviny roku 2008, který byl v rozsahu trvání i šířce bezprecedentní. Protože se toto období časově shoduje s obdobím, ve kterém se zvýšila aktivita finančních aktérů na komoditních trzích, je na místě klást si otázku, do jaké míry finanční trhy ovlivnily pohyb komodit nahoru. Základním problémem tedy zůstává odlišit vliv fundamentů a vliv financializace na pohyb cen.

Dle UNCTAD jsou finanční aktéři zainteresováni obvykle ve vývoji komplexních komoditních indexů, aniž by se zajímali o fyzickou podstatu komodity, čímž se jejich spekulace odlišuje od klasické, která byla na komoditních trzích vždy přítomna. Vliv futures trhů přispíval k nalezení ceny a převodu cenového rizika. Dopad se ale může změnit, pokud je aktérů, kteří se zajímají o vývoj komoditních indexů více, než těch, kteří mají reálný zájem o fyzickou komoditu. Pozice těchto nových spekulantů tedy není primárně ovlivněna vývojem fundamentů – poptávky a nabídky – ale spíše návratností celkového komoditního portfolia, neposuzují tedy jednotlivé komodity separovaně, ale ve srovnání s ostatními možnými aktivy. Sílící finanční vliv na komoditních trzích demonstruje nárůst opcí a kontraktů typu futures v období růstu cen komodit (tj. 2002 až poloviny roku 2008), kdy objem těchto transakcí vzrostl více než třikrát.

Exponenciální nárůst těchto kontraktů zhruba od roku 2005 ukazuje graf č. 9.

Graf č. 9 Kontrakty futures a opce – komoditní burza

Zdroj: Trade and Development report 2009, str. 55

Nový typ investování do komoditních indexů, či do futures apod. má značné výhody ve srovnání s klasickými investicemi, např. do akcií. Vzhledem k průběhu hospodářského cyklu, je zisk z komoditních investic obvykle negativně korelován s majetkovými či dluhovými cennými papíry. Výnosy z komodit jsou obvykle i méně volatilní, nabízejí dobré možnosti hedgeování proti inflaci a také poskytují ochranu před výkyvy kurzu dolaru, neboť primární komodity jsou stále ještě vyjadřovány v dolarech.

UNCTAD ve své zprávě reaguje na argumentaci MMF a částečně také např. P. Krugmana, který namítá, že pokud by skutečně spekulativní aktivita narušovala tržní rovnováhu, pak by nakonec musela vyústit v akumulaci zásob (která ovšem během let 2007-2008 pozorována nebyla). UNCTAD sdílí hledisko MMF ohledně extrémně nízké krátkodobé poptávkové i nabídkové elasticity. Z hlediska poptávky nelze příliš očekávat prudké změny, protože ropa je zásadní komoditou, technologické hledisko nabídky pak nedává možnosti rychle zareagovat na sebemenší změny v poptávce. Jen značné cenové změny mohou vyvolat nutnou reakci. Takováto podoba nabídky a poptávky může lehce vést k přestřelení ceny.

Data týkající se zásob jsou navíc nedostatečná a nepokrývají všechny země. Data o zásobách mohou být zkreslena např. již zmíněným zadržování tankerů, jsou často poskytována se zpožděním a podléhají značným revizím. Protože finanční aktéři hodnotově převyšovali v minulých letech ty, kteří se skutečně zajímali o fyzický barelový trh, převážil efekt finančních trhů, který se ale rozhoduje dle jiných kritérií. I kdyby se investoři, resp. spekulanti chtěli chovat plně racionálně, nutně nemají k dispozici všechny informace, a to nejen týkající se současného stavu, ale především výhledu do budoucna. Jak odlišné mohou být výhledy jen na střednědobé období bylo ukázáno – stačí porovnat oficiální prohlášení IEA, úniky informací z téže agentury, OPEC, BP apod. Aktéři na ropném trhu tedy mají neúplná a nejistá data. Takové prostředí vybízí k chování stáda kopírováním reakcí nejsilnějších hráčů. Změny v portfoliu určitého velkého aktéra mohou být mylně interpretovány jako změny fundamentů a ostatní toto chování mohou následovat. Takovýto typ chování může být dále zesílen tím, že na finančním trhu se pohybuje málo hráčů ale disponují obrovskými prostředky. Nejasná pravidla CFTC pak umožňovala vyhnout se limitům a regulaci.

Pokud všechno výše uvedené vezmeme v úvahu, není divu, že UNCTAD dochází k názoru, že komoditní futures trhy nefungují dle hypotézy efektivních trhů. „Za předpokladu, že obchodování s komoditami je založeno na částečných a nejistých informacích týkající se malého počtu signálů, pak je možné, že velké finanční investice dodají cenový impuls. Chování stáda mnoha účastníků na komoditním trhu může takovýto impuls dále zesílit, který může přetrvat kvůli krátkodobé neelasticitě potávky a nabídky, jež není schopná ceny srazit zpět kam by patřily dle fundamentů. Proto tedy tradiční mechanismus – efektivní absorpce informací a fyzické přizpůsobení trhů – které by normálně zabránily ceně, aby se příliš odchýlila od fundamentálních vlivů poptávky a nabídky – v krátkém období zeslabuje. Toto zvyšuje riziko vzniku spekulativních bublin.“

UNCTAD: Trade and Development Report 2009, str. 66

Cenová volatilita komodit by tomuto odpovídala – roční cenové změny u některých komodit překročily 50%. Krátkodobá nízká elasticita nabídky i poptávky vede k tomu, že cenová změna má tendenci „přestřelit“ jakýkoliv nabídkový či poptávkový šok. Statistická evidence, kterou disponuje UNCTAD naznačuje, že větší angažmá finančních investorů na komoditních trzích zvýšilo volatilitu a zároveň propojilo ceny jednotlivých komodit. Nejedná se jen o kontroverzní biopaliva, která propojila trh energií a trh potravin. Finanční investoři se obecně pohybují na celém komoditním trhu, neboť nemají ani znalosti ani zájem o jednu danou komoditu, ale spíše o vývoj celkového komoditního indexu. Velmi rozšířená extrapolace, která je logicky propojena se stádním chováním, pak přispívá ke vzniku bublin.

UNCTAD tedy dospívá k naprosto odlišnými závěrům od MMF: finanční trhy se nechovají racionálně z mnoha důvodů (nedostatek informací, chování stáda, silná tendence k extrapolaci trendu daného nejsilnějším aktérem....). Růst cen komodit mezi lety 2002 až do poloviny 2008 byl tedy podle UNCTAD dán financializací komodit. Finanční investoři zrychlili a zesílili cenové pohyby, které byly dány fundamenty.

Z těchto důvodů UNCTAD doporučuje silnější regulaci komoditních futures trhů a mezinárodní spolupráci na společném postupu a standardech tak, aby celá tíže kontroly nespadla jen na CFTC. UNCTAD, stejně jako FAO, varuje především před silnou volatilitou cen potravin, protože u řady z nich můžeme pozorovat velmi nízké zásoby. UNCTAD spolu s FAO tedy navrhují vznik světových strategických zásob, které by sloužily jako „nárazník“ proti rychlým cenovým změnám. Stejně tak by měl být vytvořen globální intervenční systém proti příliš prudkým změnám cen potravin.

Co se aktuální vývoje cen týče, na trzích není dostatek informací, abychom mohli usoudit, zda finanční investoři budou dále posuzovat komodity jako celkovou třídu aktiv. Důležité bude i to, zda na trhu bude převládat backwardation nebo contango.

Geopolitické dopady krize

Rusko a OPEC

Ještě minulý rok se zdálo, že by Rusko a OPEC mohli navázat spolupráci, protože jak ropný kartel, tak Rusko trápily nízké ceny ropy. Rusové začali s OPEC provozovat užší vztahy, Rusko se začalo účastnit jednání OPEC a dokonce se spekulovalo o tom, že by se Rusko mohlo stát plnoprávným členem.

I. Švihlíková: Rusko, OPEC a vývoj na ropném trhu, Literární noviny, 22.9. 2009 (online 5.10. 2009) ZDE

Realita roku 2009 je ale jiná. Rusko nepodpořilo snížení těžby po prosincovém rozhodnutí OPECu a naopak samo „shráblo“ prospěch z rostoucích cen. Po té, co vyšlo najevo, že Rusko dosáhlo rekordní těžby v postsovětské éře a předehnalo Saúdskou Arábii, prohlásil ruský ministr energetiky, že Rusko OPECu nikdy nic neslíbilo. Představitelé kartelu pak politiku Ruska zase označili za ne příliš povzbuzující.

K rozšíření kartelu o Rusko tedy s největší pravděpodobností nedojde, přesto je ale důležité zanalyzovat, jak by se pak vyvíjelo postavení hlavních ropných aktérů, včetně Ruska a Saúdské Arábie.

Vstup Ruska by OPEC nesmírně posílil, je možné, že by se podíl OPEC na trhu blížil k 50%. Nicméně, motivace jednotlivých aktérů by ukazovala spíše opačným směrem.

Těžko říci, proč by zrovna Saúdská Arábie měla podporovat vstup Ruska do OPEC. I když se na území Saúdské Arábie zřejmě nacházejí největší zásoby ropy na světě, Rusko dokázalo, že je schopno držet krok, co se těžby týče. Pro Saudi Aramco by takovýto krok nutně znamenal pokles vlivu. Navíc by nechvalně proslulá nejednotnost a nedisciplinovanost členů OPEC dostala další ránu. V OPEC můžeme vystopovat minimálně dvě frakce: umírněné (kam patří Saúdové) a tzv. jestřáby - země, které se zasazují za radikálnější politiku OPEC. Jestřábi hovoří dlouhodobě o odklonu od dolaru jako od hlavní měny, ve které se s ropou obchoduje, a neváhají využívat tzv. ropné diplomacie. Mezi tyto jestřáby patří např. Venezuela a Irán. Pokud jsou navíc pravdivé informace Robert Fiska z The Independent o „tajných schůzkách“ k odstranění dolaru z ropných obchodů, pak dochází i k pozvolné změně pozice Saúdské Arábie.

Pokud by se Rusko stalo členem OPEC, všichni členové OPEC by si museli nutně položit otázku, zda by dodržovalo kvóty, které jsou základním předpokladem fungování tohoto kartelu. A pokud ne - jako že s tím mají problémy i současní členové - a bývá to Saúdská Arábie, která výkyvy na svůj úkor vyhlazuje - jak by bylo Rusko „donuceno", aby podmínky respektovalo?

Síla OPEC nespočívá v tom, že má 40 či 34% na trhu. Síla OPEC spočívá v tom, že na jeho území se nachází více než 75% světových zásob konvenční ropy.

Pro Rusko už se situace tak jednoznačně nejevila, je možno najít relevantní argumenty pro i proti vstupu do OPEC. Rusko je stále ekonomikou závislou na ropě a zemním plynu, navzdory projevům vrcholných ruských představitelů o diverzifikaci průmyslu. To se týká jak exportu, tak příjmů státního rozpočtu. Možnost podílet se na stanovení této komodity v rámci OPEC by proto mohla být pro Rusko zajímavá. A co víc, vstup Ruska by mohl zcela změnit geopolitické zaměření této organizace. Proamerická orientace Saúdské Arábie by byla v rámci OPEC jednoznačně oslabena, z čehož by USA asi neměli velkou radost. Rusko by se mohlo v rámci OPEC připojit k těm zemím, které si přejí rychlejší odchod od dolaru. S příchodem rivala k Saúdské Arábii by v rámci OPEC vzrostly možnosti vytváření různých strategických koalic (viz vztahy Venezuela – Rusko) a zřejmě by se tak i snížila možnost dohody a jednotné politiky.

Rusko by vzhledem ke své velikosti ovšem neslo značné riziko, kdyby např. spolu s ostatními členy přistoupilo na snížení těžební kvóty. Jako velký exportér by muselo přistoupit k velkým škrtům a mohlo by se dočkat situace, že některé země si budou počínat poněkud nezodpovědně. Nakonec by to pro Rusko také mohlo dopadnout tou nejhorší možnou variantou: s nízkou těžbou za nízkých cen.

Rusové sami zdůvodňují odmítnutí koordinace kroků s OPEC svými klimatickými podmínkami, které se značně liší od pouštních arabských zemí. Geologicky vzato, pro Rusko není dost dobře možné rychle snížit svůj výstup, a pak ho případně stejně rychle obnovit - půda na Sibiři je zamrzlá a „když se pumpuje, je třeba v tom pokračovat." Jakékoliv přerušení signalizuje zastavení těžby na dlouhou dobu. Proto se ruská vláda snaží těžbu regulovat nikoliv přímým nařízením kvót, ale spíše pomocí zdanění, např. tzv. exportního cla. Proto je možno se domnívat, že Rusko svůj zájem o přidružení se k OPEC pouze předstíralo, aby za něj kartel „udělal špinavou práci" - snížil své kvóty tak, aby cena mohla poněkud vzrůst. Rusko tak de facto přejalo roli černého pasažéra, který se veze, ale k zisku nijak pozitivně nepřispěl.

OPEC tváří v tvář rekordnímu poklesu cen se odhodlal v minulém roce ke stejně drastickému kroku: snížil své kvóty o 4,2 milionů barelů za den (mb/d), přičemž nejvíce přispěla Saúdská Arábie, která svou produkci snížila o 2,75 mb/d. Naproti tomu Rusko v srpnu tohoto roku zaznamenalo - dosti nečekaně - rekord těžby, předběhlo Saúdskou Arábii a dostalo se na nejvyšší hodnotu produkce 9,97 mb/d - poprvé od postsovětské éry. Není divu, že OPEC reagoval nahněvaně. Kartel má strach o ceny, které se přeci jen zmátožily a pohybují se okolo 70 dolarů za barel. Tak silná produkce Ruska cenu ohrožuje a může vést k přezásobení trhu, který je závislý na velmi nejistém oživení v západních zemích.

Za rekordem ruské těžby stojí strategie rozvoje východní Sibiře. Pole na Západní Sibiři jsou již za svým zlomem. To OPEC věděl, proto letos očekával pokles ruské těžby o 0,6 %. Rusko však začalo rychleji rozvíjet ropné pole Vankor v arktické oblasti východní Sibiře. Zahájení těžby v krutých klimatických podmínkách není jen obrovským úspěchem Rosněftu, ale ukazuje také změnu strategického myšlení Ruska. Při srpnovém slavnostním zahájení ruský premiér Vladimír Putin zmínil, že ropa z polí východní Sibiře může téct k Baltskému moři, ale mnohem důležitější je východní směr - budování ropovodů do Číny, export má dosáhnout 0,5 mb/d. To je jasnou zprávou především pro Evropskou unii. Rusko tím ukazuje, jakou důležitost přikládá „východnímu vektoru" své politiky. A není to příliš dobrá zpráva v situaci, kdy jak Norsko, tak Velká Británie jsou jednoznačně za zlomem a jejich těžba ropy neodvratně klesá. Důležitost rozvoje východní Sibiře je podtržena rozhodnutím o mnohamiliardových daňových úlevách.

Rusové se nyní radují z ceny okolo 70 dolarů za barel, která jim údajně neklade žádné limity k investování. Je možné se ptát, co Rusku bránilo investovat do modernizace těžby, když se cena nacházela vysoko nad 100 dolary za barel. Modernizace je nutná již delší dobu a bylo vhodnější provádět ji v době světové konjunktury, kdy ceny ropy nebyly tak vratké jako dnes. Tenkrát však ropné příjmy mířily spíše do amerických hypotečních listů.

Rusko pohrdlo OPEC, ale dobře se mu hodí jeho politika snižování kvót. Otázkou zůstává, zda svou masivní těžbou tomuto snažení OPEC o vyšší cenu, si samo nepodřeže větev. Ruské návrhy o zřízení plynového „OGECu“ se mohou zdát být nedostatečnou náplastí, už jen z toho důvodu, že z fyzické podstaty není možné zemní plyn regulovat jako ropu. Ministr energetiky S. Šmatko se snaží vztahy s OPEC poněkud vylepšit, nehovoří se už ale o koordinaci politiky, jako spíše o vzájemném předávání informací. Jak řekl i S. Šmatko: „Naším cílem je zlepšit koordinaci, aktivněji si vyměňovat informace a provádět podrobné analýzy ropného trhu. Naše dnešní pozice je, že ceny neomezují vývoj ropného sektoru.“

Russian oil surges, after break with OPEC, 22.10. 2009 ZDE

Afrika

Z geopolitického hlediska je Afrika stále poněkud v pozadí, přestože významné nárůsty ropné produkce pocházejí právě z afrických zemí. Mnoho afrických zemí je členem OPEC – Libye, Angola, Alžír a Nigérie. Velmi aktivním investorem v Africe je Čína, která se stala druhým největším věřitelem na tomto kontinentu hned po Světové bance. V malém ropném Gabonu posiluje americká vojenská přítomnost, Súdán, který má možná slibnou ropnou perspektivu před sebou se připravuje na referendum o své budoucnosti, které se může proměnit v rozpad Súdánu na dva státy, kdy by se „ropný“ Jih osamostatnil.

Spolu s rostoucí zainteresovaností Číny, se zvýšil i zájem USA a také Latinské Ameriky. Právě letos se uskutečnil summit Latinská Amerika – Afrika, pod záštitou venezuelského prezidenta Huga Cháveze, která má vést k většímu propojení osy Jih-Jih. Jak Venezuela, tak také Brazílie budou usilovat o silnější vliv na africkou energetiku, stranou jistě nezůstane ani Rusko. Protože řada ložisek v Africe není ještě zcela rozvinuta a především zemím chybí infrastruktura, lze očekávat zvýšený zájem a také možné konflikty všech hlavních velmocí.

Irák

Zcela aktuálně se v Iráku přidělovaly kontrakty na těžbu. Irácká ropa je atraktivní svou vysokou kvalitou a tím pádem nižšími náklady na zpracování. Irák navíc v těžbě hluboce zaostává za svými možnostmi. Vláda zamýšlí podporou zahraničních firem navýšit produkci Iráku až k neuvěřitelným ( a těžko dosažitelným) 12 mb/d, tj. na téměř šestinásobek současné produkce, která je silně podvázána nepokoji či technologickou podinvestovaností. Irácká vláda poskytla kontrakty velmi diverzifikovaně. Zřejmě největší zakázku získal Shell a Petronas (Malajsie). Další pole si mezi sebou rozdělil např. ruský Lukoil a norský StatoilHydro, jižní pole pak čínský CNPC, spolu s Petronasem a francouzským Totalem.

Lukoil wins Iraq oilfield contract, 12.12. 2009 (online 12.12.2009) ZDE

Zajímavé je, že se nekonal (alespoň zatím) žádný velký úspěch pro americké firmy. Iráčané to interpretují jako nezávislost od Američanů a důkaz, že nejsou pod politickým tlakem. „Neviděli jsme moc americký firem, ale to je dáno silnou konkurencí...Je to čistě otázka finanční a technická, nikoliv politická. Potvrzuje to, že Irák zvládá svou ropnou politiku a aktivity bez politizace této otázky“, řekl Reuters Thamir Ghnadhban, poradce premiéra a bývalý ropný ministr.Američané svůj neúspěch bagatelizují poukazy na nestabilitu v Iráku a také na to, že mají větší angažmá v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech.

Iraq awards oil deals, but no boon for U.S. invaders, 12.12. 2009, (online 12.12. 2009) ZDE

Tabulka č. 2 Irácká ropná pole a jejich možné rozdělení

Ropné pole	Odhadované zásoby	Plánovaný výstup (v horizontu 6 let)	Firmy, které získaly kontrakt
Západní Kurna/fáze2	12,9 mld. barelů	1,8 mb/d	Lukoil (Rusko), Statoil (Norsko)
Gharaf	900 mil. Barelů (malé pole)	230 000 barelů	Petronas (Malajsie), Japex (Japonsko)
Badrah	100 mil. Barelů (malé pole)	170 000	Gazprom, TPAO (Turecko), Kotas (J. Korea), Petronas
Qayara	800 mil. Barelů (malé pole, nepokojný region)	120 000	Sonangol (Angola)
Najmah	900 mil. Barelů (malé pole)	110 000	Sonangol
Majnoon (Madžnún)	12,6 mld. Barelů	1,8 mb/d	Royal Dutch Shell, Petronas
Halfaya	4,1 mld. Barelů	535 000	CNPC (Čína), Total (Francie), Petronas
Rumaila	17 mld. Barelů (zásadní irácké pole)	2,85 mb/d	BP, CNPC
Zubair	4 mld. Barelů	1,2 mb/d	ENI (Itálie), Occidental (USA), Kogas
Západní Kurna/fáze1	8,7 mld. Barelů	2,325 mb/d	Exxon Mobil (USA), Royal Dutch Shell

Zdroj: FACTBOX: Iraqi oilfield deals in the pipeline, Reuters, 12. 12. 2009 (čekají se zájemci na pole Kirkuk – značná nestabilita, Východní Bagdád, Nassirya)

Jižní Amerika

Dvě země z Jižní Ameriky jsou členy OPEC: je to Venezuela a Ekvádor. Zatímco Ekvádor se řadí mezi menší ropné země, postavení Venezuely je nesmírně důležité. Venezuela nejen patří k zemím s největšími zásobami ropy (v případě ropných písků z pásma Orinoca se Venezuela může řadit téměř po bok Rusku či Saúdské Arábii), ale také k tzv. jestřábům v OPEC. Hned při svém nástupu do funkce v roce 1999 začal venezuelské prezident navštěvovat představitele OPEC a přesvědčovat je k aktivnější politice, která by měla za výsledek vyšší ceny ropy.

Venezuela patří k zemím, kde stát hraje v ropném sektoru zásadní roli, státní PDVSA patří k největším ropným firmám na světě. Venezuela navíc provozuje nejen tzv. ropný nacionalismus (firmy, které chtěly dále těžit, musejí nyní platit vyšší daně a také musely přistoupit na nadpoloviční vliv PDVSA), ale také ropnou diplomacii. Venezuela je doslova hybatelem dění na jihoamerickém kontinentu a ropné příjmy využívá nejen k různým sociálním misím, ale také jako pomoc spřáteleným zemím, např. v rámci integračního seskupení ALBA.

Právě proto země, např. USA, které nejsou současnému směřování Venezuely zrovna nakloněny, kladou velké naděje do rozvoje brazilského ropného průmyslu. Brazílie patři mezi nejvýznamnější těžaře mimo OPEC a to nejen v rámci Jižní Ameriky. Brazilský prezident Lula da Silva jeden čas koketoval – podobně jako Rusko – s myšlenkou vstupu do OPEC, ale nakonec tento nápad zavrhl. Brazílie by se dle něj měla více koncentrovat na zpracování ropných produktů, nechce se tedy stát „pouhým“ vývozcem surové ropy, ale usilovat o vyšší přidanou hodnotu. Také v Brazílie je ovšem hlavní ropná firma v rukou státu – Petrobras. Vzhledem k tomu, že Brazílie patří k významným producentům biopaliv, mohla by se z ní za několik stát velmoc a případně omezit vliv surovinově nesmírně bohaté Venezuely. Nicméně, prozatím probíhá spolupráce mezi oběma zeměmi, a to nejen v rovině energetické.

NAFTA

USA, jak již bylo zmíněno vkládají velké naděje do rozvoje ropných břidlic, kterých mají velké zásoby a také do zkapalňování uhlí. Problémy souvisejícími s ropnými břidlicemi již byly popsány. USA v poslední době zjišťují, že jejich ropné firmy, např. Exxon Mobil čelí silné konkurenci ze strany státu. Pro USA je energetická bezpečnost – vzhledem k jejich ohromné spotřeba – skutečně životně zásadní otázkou. Nepředpokládám, že by se mohly stát surovinově soběstačnými, i kdyby rozvíjely těžbu ropných břidlic apod. Jejich dovoz ropy dlouhodobě tvoří zhruba 2/3 spotřeby. Jinou možností je, že by pokles poptávky, jak předvídá J. Williams byl trvalý. To by ale muselo nutně vést ke změně spotřebních návyků, infrastruktuře, systému veřejné dopravy apod.

V souvislosti s možnou renegociací dohody NAFTA, o níž v rámci volební kampaně hovořil současný americký prezident Barack Obama, otevřela Kanada otázku tzv. klauzule proporcionality. Tato doložka totiž v dohodě NAFTA předpokládá situaci, kdy by Kanada musela dodávat určené objemy energií do USA (ropy, zemního plynu či elektrické elektřiny) i v případě, kdy by sama trpěla nedostatkem. Není divu, že Kanada se snaží tuto doložku přeměnit a zajistit především svou energetickou bezpečnost. Kanada je stále ještě hlavním energetickým dodavatelem USA a její napojení na americký trh je zcela bezprecedentní, vyúsťuje mimo jiné v dlouhodobě kladnou obchodní bilanci s USA.

Největší mexický problém je klesající těžba. Jedno z největších ropných polí – Cantarell – zažívá prudký propad produkce. Státní mexická firma Pemex bývá obviňována z nedostatečného rozvoje hlubokomořské ropy. Současný prezident Calderon, který je nakloněn americkým zájmům a který jen o několik pouhých desetin procent zvítězil nad opozičním levicovým kandidátem, se snaží prosadit větší angažmá zahraničních firem. Ty mají za úkol dodat technologii potřebnou k tomu, aby Mexiko mohlo rozvíjet svá hlubokomořská ložiska. Opozice je nicméně takovým vývojem znepokojena a obává se rozprodáním svého ropného bohatství do USA. Problémy s technologií řeší i Venezuela, ta se ale rozhodla dovézt technologii i odborníky ze „spřátelených“ zemí, tedy z Iránu, Ruska a Číny.

Shrnutí

Ekonomická krize se na ropném trhu projevila v řadě rovin, od okamžité a prudké cenové změny, prudké destrukce poptávky až po změnu uvažování v některých klíčových institucích a také v rovině geopolitické.

Extrémní volatilita cen probudila OPEC na konci roku 2008 k rázné akci. Razantní pokles kvót přispěl ke stabilizaci na trhu a pravděpodobně, alespoň částečně, k růstu cen ropy. Poptávka a budoucí výhled nicméně zůstávají velmi nejisté. Destrukce poptávky se nejzřetelněji projevila ve Spojených státech, které měly tradičně velmi nízkou citlivost na změnu ceny. Propad poptávky k 19 mb/d naznačuje závažnost dopadů krize na USA. Je sporné, do jaké míry se v zemích OECD jedná o pokles poptávky daný ekonomickou krizí, a do jaké míry může jít o trvalou destrukci (tj. dosažení vrcholu ropné poptávky v zemích OECD). Růst poptávky je všemi zásadními aktéry očekáván především z oblasti nečlenů OECD, především Číny a Indie.

Co se nabídky týká, snížení kvót OPEC vedlo ke zmenšení podílu OPEC na ropném trhu z 40% na 34%. IEA, která odmítala ropný zlom, poprvé provedla komplexní analýzu 800 hlavních ropných polí a přiznává, že „ropa dochází rychleji, než jsme čekali.“ Neoficiálně se z IEA objevují hlasy, že ropný zlom již byl dosažen a čísla rezerv byla na americký nátlak dlouhodobě manipulována. Jak OPEC, tak FAO se připojila ke kritici současného konceptu biopaliv. Petrochemický průmysl vkládá velké naděje do rozvoje nekonvenčních zdrojů ropy, např. ropných písků či bituminozní břidlice. Nezmiňuje se ale nízká energetická návratnost těchto „alternativ ke konvenční ropě“, ani negativní dopady těžby na životní prostředí.

V oblasti cen trvá spor mezi MMF a UNCTAD týkající se dopad financializace na trh komodit. Zatímco MMF se domnívá, že dopad financializace je přeceňován a fundamenty hrají silnější roli, analýzy UNCTAD naopak ukazují na silný exponenciální růst ceny ropy, zhruba od roku 2005 a na silnější angažmá různých finančních aktérů, kteří nemají zájem o fyzickou komoditu a fundamenty nesledují, ani je nedokáží interpretovat.

Z geopolitického hlediska byla zásadní události vztah Ruska a OPEC. Zatímco ještě před rokem prezident Medveděv naznačoval možnost vstupu Ruska do OPEC a koordinace za účel zvýšení ceny ropy, nakonec vše skončilo roztržkou. Rusko totiž nejenže do OPEC nevstoupilo, ale ani nekoordinovalo snížení výstupu. Naopak, Rusko zvýšilo svou těžbu a aplikovalo tak v praxi chování černého pasažéra. Stále větší zájem je o ložiska v Africe a také v Kaspické oblasti, kde se střetávají zájmy několik velmoci: USA, Číny, EU a Ruska. Některé zemí Střední a Jižní Ameriky mají problémy udržet svou výstup – ať již z důvodu poklesu těžby pro vyčerpanost pole, nebo z nedostatku technologického rozvoje. Perspektivní se jeví těžba v Brazílii, která rovněž odmítla stát se členem OPEC.

Seznam zkratek

ALBA Bolivarian Alternative for the Americas

ASPO Association for the study of peak oil

BP British Petroleum

CERA Cambridge Energy Research Associate

CFTC Commodity Futurem Trading Commission

EIA Energy information administration (americká agentura)

EROEI Energy returned on energy invested (energetická návratnost)

EWG Energy Watch Group

FAO Food and agriculture organization of the UN

IEA International Energy Agency (Mezinárodní úřad pro energii)

IEO International Energy Outlook

JODI Joint oil data initiative

Mb/d milion barrels a day

MMF Mezinárodní měnový fond

NAFTA North American Free Trade Area

OECD Organization for economic cooperation and development

OMR Oil Market Report

OPEC Organization of petroleum exporting countries

PDVSA Petroleos de Venezuela S.A.

TDR Trade and development report

UNCTAD United Nations Conference on Trade and Development

WEO World energy outlook (publikace IEA)

Literatura

• BP: Statistical review of world energy, June 2009
• FAO: The state of agricultural commodity markets, 2009
• IEA: Oil market report, October 2009
• IEA: World energy outlook, 2009
• MMF: John Lipsky: Economic Shifts and Oil Price Volatility
• OPEC: Monthly Bulletin, October 2009, November 2009
• OPEC: World Oil Outlook, 2009
• UNCTAD: Trade and development report 2009

Buy or sell – as dollar weakens, are oil prices to rally?, 22.10. 2009 (online 15.11. 2009) ZDE

Vytisknout