Achiles a želva v podání Johna Michaela Greera

24. 11. 2009

Pokud spolu na malém trhu budou soupeřit konkurenti, dojde k poklesu ceny a následně se nevyplatí vyrábět. Ovšem paradoxně, jakmile se přestane vyrábět, protože se to nevyplatí, vzroste cena, takže se to vyplatí. Když Achlilles zkrátí vzdálenost mezi sebou a želvou, želva se o kousek pohne, a pořád bude kousek před Achillem, Achilles tak želvu nikdy nedohoní.

Dnes již připouštíme, že Achilles želvu dohoní a že když se kovařina vyplatí, bude mít trh tendenci se přibližovat rovnovážnému bodu, kdy se vstup dalšího člověka do odvětví již skutečně nevyplatí - a právě proto tam již další lidé nebudou mít tendenci vstupovat. Situace popisovaná v Greerově článku by spíše dopadla tak, že lidé by měli levné hřebíky, zatímco hodinky by si platili ti bohatší, kteří by je chtěli - a nikoliv "křížovou dotací" chudáci, kteří doslova neměli ani na chleba.

Poznámka KD: Jak lze nahlédnutím do "vysoce spekulativních" ekonomických dějin středověku snadno zjistit, skutečně se v důsledku fragmentace trhů nejprve celá řada někdejších specializací prakticky úplně přestala vyskytovat, protože na nich nebylo možno založit existenci. To se pochopitelně netýkalo výrobců hřebíků, ale rozhodně se to týkalo výrobců zboží jiné než každodenní spotřeby vyráběného zcela výjimečně a ze všech praktických hledisek nepředvídatelně. Nikomu se totiž nevyplatí získávat nějakou velice náročnou specializaci s vyhlídkou na to, že ode dne, kdy ji získá, bude třeba padesát let čekat na neobyčejně dobře placenou zakázku, o níž ale nemůže vědět, zda se jí vůbec dožije. Než by dopadl takto, raději bude vyrábět pouhé hřebíky...